Přejít na obsah

Städel Museum · Frankfurt nad Mohanem · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Städel Museum,
pět zastávek zdarma.

Pět nahrávek, které si pustíte rovnou tady, nic neinstalujete. Sbírky Städel Museum pokrývají přes 700 let umění a Chiaro vám podle fotky poví o kterémkoli díle.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Städel Museum.

9:41

Goethe v římské Kampánii

Städel Museum, Frankfurt nad Mohanem

0:00 2:13
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 10 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Tento audioprůvodce po Städel Museum vás provede dvěma patry k pěti obrazům a začíná Goethem. Trasa vychází z 1. patra, ze sálu 1 oddělení Moderního umění, vystoupá o patro výš ke Starým mistrům, k Grünewaldovým šedým světcům v sále 2, k Boschovi v sále 5 a k Botticelliho medicejské kráse v sále 13, a Vermeerova Zeměpisce v sále 7 si nechává na konec. Dohromady zhruba deset minut poslechu; prohlídka nejvýznamnějších děl v aplikaci muzea trvá 45 minut, tohle je tedy zkrácená verze.

Každá věta vychází z Digitální sbírky muzea, která uvádí současný sál každého obrazu, a z jednoho dalšího zdroje ke každému dílu. Obrazy se převěšují a některé odjíždějí na výpůjčky do zahraničí. Pokud tedy v den vaší návštěvy visí v sále 7 něco jiného než Vermeer, platí popiska muzea, a když nám napíšete e-mail, stránku opravíme.

Zastávka 1 z 5 · 1. patro, Moderní umění, sál 1

Goethe v římské Kampánii

Johann Heinrich Wilhelm Tischbein · 1787 · Olej na plátně, 166 × 210,3 cm

Všimněte si

  • Jeho chodidla. Noha natažená po kameni končí botou, která vypadá jako druhá levá; samo muzeum to nazývá nevysvětlenou zvláštností.
  • Reliéf za jeho ramenem: Ifigenie se setkává s Orestem a Pyladem, příběh hry, kterou Goethe v Římě přepisoval do veršů.
  • Kulatou věžovou hrobku Caecilie Metelly na obzoru a vpravo oblouky římského akvaduktu.
  • Široký šedý klobouk a světlý plášť, oděv, který tehdy v Římě nosili němečtí umělci.
Přepis (2:13)

On se rozvaluje. To je první, čeho si na nejslavnějším portrétu nejslavnějšího německého spisovatele všimnete. Goethe nestojí na podstavci. Leží natažený na povalených žulových blocích v otevřené krajině jihovýchodně od Říma, zahalený do světlého cestovního pláště, pod šedým kloboukem s obrovskou střechou, a dívá se kolem vás na něco, co vidí jen on.

Muž, který ho namaloval, byl jeho přítel a hostitel. Goethe se v září 1786 vydal do Itálie inkognito, protože ho Utrpení mladého Werthera proslavilo natolik, že nemohl cestovat pod vlastním jménem, a podepisoval se jako Filippo Miller. V Římě bydlel u malíře Johanna Heinricha Wilhelma Tischbeina a oba spolu podnikli výlet k antickým hrobkám Kampánie, krajiny kolem města. Toto plátno, datované rokem 1787, je Tischbeinova verze toho dne a toho, jak svého přítele viděl: moderní člověk sedí mezi ruinami antiky, napůl v jejich světě a napůl ve svém.

Podívejte se, co kolem něj Tischbein rozestavil. Kulatá věž na obzoru je hrobka Caecilie Metelly. Úplně vpravo stojí oblouky římského akvaduktu. Hned za Goethovým ramenem je reliéf se třemi postavami. Ukazuje Ifigenii, jak se setkává se svým bratrem Orestem a jeho přítelem Pyladem, a to je námět Ifigenie na Tauridě, hry, kterou Goethe právě přepracovával do veršů a předčítal Tischbeinovi nahlas.

Teď se podívejte dolů na jeho chodidla. Noha položená na kameni končí botou, která jako by patřila na druhou nohu. Samo muzeum to nazývá dodnes nevysvětlenou zvláštností: vypadá to, jako by měl Goethe dvě levé nohy. Jakmile to jednou uvidíte, už to nepřestanete vidět.

Přátelství bylo kratší než sláva obrazu. Asi po třech měsících se oba muži v Neapoli rozešli. Plátno cestovalo dál. Rodina Rothschildů ho získala v Itálii ve čtyřicátých letech 19. století a nějakou dobu ho měla pověšené na svém sídle Günthersburg nedaleko Frankfurtu, z něhož je dnes veřejný park. V roce 1887 ho baronka Adèle von Rothschild darovala Städel Museum, v Goethově rodném městě, právě když nové Německé císařství hledalo národní hrdiny. Podle muzea žádný jiný portrét neutvářel naši představu o Goethovi tolik jako tento. Tohle je tedy tvář, na které se pro něj země shodla: uvolněná, zamyšlená a v kotnících maličko špatně.

Zastávka 2 z 5 · 2. patro, Staří mistři, sál 2

Svatý Vavřinec a svatý Cyriak z Hellerova oltáře

Matthias Grünewald · asi 1509–1510 · Smíšená technika na jedlovém dřevě, dvě desky, každá asi 99 × 43 cm

Všimněte si

  • Cyriak drží princeznu za bradu, zatímco jí oči utíkají vzhůru, a její koruna leží u jejích nohou na zemi.
  • Otevřenou knihu v jeho ruce. Grünewald na její stránky napsal latinská slova exorcismu.
  • Rošt ve Vavřincově ruce, ten, na kterém byl upálen, a písmena MGN, Grünewaldův monogram, vpravo dole na jeho desce.
  • Jména namalovaná na podstavcích jako tesané nápisy: S. LAVRENCIVS a S. CIRIACVS.
Přepis (1:55)

Přistupte blíž a tyhle dvě postavy přestanou vypadat namalovaně. Jsou šedé, bílé a krémové, jako kamenné sochy před tmavým pozadím z listí. Technika se jmenuje grisaille, malba v odstínech šedi, která napodobuje sochu, a muzeum tyto desky označuje za její mistrovská díla, obrazy, u kterých se ptáte, jestli se díváte na malbu, na sochu, nebo na samotnou přírodu.

Jsou tím, co ve Frankfurtu zbylo z jedné z velkých zakázek německé renesance. V roce 1507 požádal frankfurtský obchodník Jakob Heller Albrechta Dürera, aby namaloval oltář pro zdejší dominikánský kostel. Dürer se ujal střední desky a pohyblivých křídel. Tyto dvě desky, pevná křídla téhož oltáře, připadly jinému malíři, Mathisi Gothartu Nithartovi, kterého známe jako Grünewalda, a ten je namaloval kolem let 1509 a 1510.

Světec s roštem je Vavřinec, jáhen, a na tom roštu byl upálen zaživa. Podívejte se vpravo dole na jeho desce po písmenech MGN, Grünewaldově monogramu. Druhý jáhen je Cyriak, exorcista. Drží mladou ženu za bradu a jí se přitom obracejí oči v sloup. Je to Artemie, dcera římského císaře Diokleciána, a právě z ní vyhánějí démona. Koruna jí spadla vedle na zem. Ani kniha v jeho druhé ruce není jen ozdobná rekvizita. Grünewald na její otevřené stránky vepsal latinská slova exorcismu, končící ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

A teď ten zvrat. Střed tohoto oltáře, Dürerova vlastní deska, už neexistuje. Roku 1615 ji prodali Maxmiliánovi Prvnímu Bavorskému a roku 1729 ji v Mnichově zničil požár. Jestli znáte slavnou kresbu sepjatých rukou z vídeňské Albertiny, znáte studii k jednomu z jejích apoštolů. Nejslavnější jméno spojené se zakázkou tu tedy dnes připomíná hlavně skica uložená v jiném městě, a dva šedí světci z vnější strany oltáře jsou to, co Frankfurt ještě má. Patří městskému Historisches Museum, tedy historickému muzeu, a od roku 1922 jsou v Städel Museum jako trvalá zápůjčka.

Zastávka 3 z 5 · 2. patro, Staří mistři, sál 5

Ecce Homo

Hieronymus Bosch · asi 1490 · Smíšená technika na dubovém dřevě, 71,1 × 60,5 cm

Všimněte si

  • Bledé, napůl rozplynulé postavy v levém dolním rohu. Je to rodina, která obraz zaplatila, brzy přemalovaná a odkrytá teprve nedávno.
  • Zlatá gotická slova, která se vznášejí u úst, Ecce homo od Piláta a Crucifige eum od davu, čtou se jako bubliny v komiksu.
  • Ropuchu na štítu vojáka u pravého okraje, jeden z Boschových symbolů zla.
  • Klidné, skoro prázdné náměstí v pravém horním rohu, Jeruzalém nakreslený jako nizozemské město.
Přepis (1:58)

Podívejte se nejdřív do levého dolního rohu, protože tam je na obraze to nejpodivnější. Jsou tam tváře, které jako by se napůl rozpouštěly v kameni: bledí šedí duchové, postava s mnišskou tonzurou a vedle ní řada drobounkých hlav. Není to chyba a není to ani nedokončené. Je to rodina, která tento obraz zaplatila, a po většinu jeho existence ji nikdo nemohl vidět.

Hieronymus Bosch namaloval toto Ecce Homo kolem roku 1490, i když letokruhy dubové desky ukazují na dobu někdy z let 1475 až 1485. Název jsou slova Piláta Pontského z Janova evangelia, Hle, člověk, pronesená ve chvíli, kdy po bičování ukazuje Ježíše davu. Bosch ta slova vepisuje přímo do obrazu. Najděte zlatá gotická písmena u Piláta, Ecce homo, a odpověď, která stoupá z davu, Crucifige eum, Ukřižuj ho. Fungují skoro jako bubliny v komiksu.

Donátoři měli svůj vlastní text. Jejich postavy v dolních rozích byly poškozené a velmi brzy přemalované. Rentgenový snímek je pod povrchem našel v roce 1983 a zbytky, které vidíte teď, byly odkryty teprve před pár lety. Jejich velikosti jsou žebříčkem domácnosti. Děti jsou mnohem menší než otec a jeden ze synů, mnich, a právě mnich pronáší modlitbu rodiny: Salva nos Christe redemptor, Vysvoboď nás, Kriste Vykupiteli.

Obraz byl ještě jinak pozměněn, než se dostal do Frankfurtu. Städelscher Museums-Verein, spolek přátel muzea, ho koupil v roce 1917, uprostřed první světové války, na aukci berlínského sběratele Richarda von Kaufmanna. Do té doby někdo zakryl Krista, kterého Bosch namaloval jen v bederní roušce, rouchem až na zem. Muzeum ho odstranilo dřív, než byl obraz poprvé vystaven.

Teď nechte oči najít Boschovu obvyklou společnost. Nad Pilátem sedí sova a na štítu vojáka vpravo velká ropucha, dva staré symboly zla. Pak se podívejte nahoru do pravého horního rohu, daleko od křiku. Je tam široké, tiché náměstí, přes které přechází pár postav: Jeruzalém, převlečený za pozdně gotické nizozemské město, žije dál, jako by se nic nedělo.

Zastávka 4 z 5 · 2. patro, Staří mistři, sál 13

Idealizovaný portrét dámy (Portrét Simonetty Vespucci jako nymfy)

Sandro Botticelli · asi 1480–1485 · Smíšená technika na topolovém dřevě, 81,3 × 54 cm

Všimněte si

  • Kamej na jejím náhrdelníku. Napodobuje Neronovu pečeť, antický karneol s Apollónem a Marsyem, který patřil Lorenzovi Medicejskému.
  • Tři volné prameny vlasů uprostřed, které jeden badatel čte jako plameny obrácené dolů.
  • Její hlavu v přísném profilu, zatímco ramena se natáčejí k vám, aby byl vidět přívěsek.
Přepis (1:47)

Je větší, než čekáte. Muzeum popisuje tento portrét do pasu jako nadživotní, a z druhého konce sálu působí profil jako podobizna na minci: rovný nos, dlouhý krk, jedno klidné oko, které se dívá z obrazu doprava a nikdy na vás.

Pak vládu převezmou vlasy. Copy propletené šňůrami perel, červená stuha, která se křižuje přes temeno, chochol bílých per, dlouhý cop přehozený přes rameno a uprostřed toho všeho tři volné prameny, které visí volně dolů. Žádná počestná žena ve Florencii by se takhle portrétovat nenechala, a právě o to jde. Muzeum obraz označuje za ideální portrét, ne za podobiznu v přísném smyslu: mladá žena v roli nymfy z mytologie.

Ke tváři se ale váže jméno konkrétní ženy. Historik umění Aby Warburg jako první navrhl, že jde o Simonettu Vespucci, milenku Giuliana Medicejského, která zemřela mladá, a vlastní název muzea uvádí její jméno v závorce. Novější badatel Emanuele Lugli tvrdí, že ty tři prameny uprostřed jsou plameny obrácené dolů, protože v renesanci se věřilo, že vlasy rozněcují touhu. Podívejte se znovu a možná už je nikdy neuvidíte jako vlasy.

Teď se podívejte na její náhrdelník. Oválný přívěsek je kamej a je to portrét skutečného předmětu. Napodobuje Neronovu pečeť, antický karneol s vyrytým Apollónem a Marsyem, který patřil Lorenzovi Medicejskému, tady stranově převrácený. Její ramena se natáčejí k vám, zatímco hlava zůstává v profilu, a to právě proto, abyste ho viděli. Ten malý kámen staví ženu přímo doprostřed medicejské domácnosti.

Deska je topolová, malovaná kolem let 1480 až 1485. Ne všichni jsou si jistí, že jde o Botticelliho ruku; někteří odborníci ji místo toho připisují Jacopovi del Sellaio. Muzeum ji vlastní od roku 1849 a vystavuje ji pod Botticelliho jménem. Ať držel štětec kdokoli, tohle je Florencie, kterou má většina lidí v hlavě: perly, dokonalý profil a drahokam z medicejské sbírky spočívající na klíční kosti.

Zastávka 5 z 5 · 2. patro, Staří mistři, sál 7

Zeměpisec

Johannes Vermeer · 1669 · Olej na plátně, 51,6 × 45,4 cm

Všimněte si

  • Signaturu a datum římskými číslicemi vysoko na zadní stěně vpravo, I. Ver-Meer, MDCLXVIIII.
  • Kružidlo v jeho pravé ruce, držené vodorovně. Vermeer ho nejdřív namaloval svisle.
  • Glóbus nahoře na skříni, natočený k Indickému oceánu.
  • Jeho tvář, mírně neostrou a s přimhouřenýma očima, jako by se pohnul přesně ve chvíli, kdy vznikal snímek.
Přepis (2:10)

Muž se u okna sklání nad stolem, v pravé ruce kružidlo, a zarazí se. Měřil vzdálenosti na mapě, a teď vzhlédl ven ke světlu, jako by odpověď právě dorazila. Ta pauza je celým námětem. Muzeum to říká bez obalu: obraz není portrét ani příběh. Vermeer se snažil namalovat okamžik, kdy člověk v hlavě obsáhne celý svět.

Všechno kolem něj je to nejnovější z nizozemské vědy, a Nizozemsko tehdy vedlo svět v kartografii. Nahoře na skříni stojí glóbus, který byl identifikován jako exemplář vydaný v Amsterdamu roku 1618 Jodocem Hondiem. Je natočený k Indickému oceánu, kde obchodovala Nizozemská Východoindická společnost. Na zadní stěně visí námořní mapa evropských pobřeží. Vermeer zjevně měl po ruce někoho, kdo věděl, jak se tyto přístroje opravdu používají.

Teď se podívejte vysoko na stěnu vpravo. Úhlednými velkými písmeny je tam jeho jméno, I. Ver-Meer, a letopočet římskými číslicemi, 1669. Druhá signatura je na dvířkách skříně. To je důležité, protože tohle je jeden z pouhých tří obrazů, které Vermeer vůbec podepsal a zároveň datoval. Dalšími jsou Kuplířka a Astronom.

Astronom je dvojčetem tohoto obrazu. Visí dnes v Louvru, se stejným mladým mužem ve stejném rouchu ve stejném typu pokoje. V roce 2017 ukázal průzkum vazby plátna, že oba obrazy byly vystřiženy ze stejného štůčku látky. Zůstaly spolu po většinu osmnáctého století, v roce 1797 byly prodány zvlášť a znovu se setkaly až v roce 1997, na výstavě, která začala v Louvru a pak přijela sem do Frankfurtu.

Kdo stál modelem? Někteří badatelé navrhují Antonieho van Leeuwenhoeka, mikroskopistu z Delftu, který byl později jmenován správcem Vermeerovy pozůstalosti. Nenašel se žádný dokument, který by dokazoval, že se ti dva za Vermeerova života znali, takže to berte jako dobrý odhad.

Vermeer během práce měnil názor. Hlava byla kdysi víc vlevo a kružidlo bylo nejdřív namalované svisle, ne vodorovně. Podívejte se i na tvář. Je velmi lehce rozmazaná, oči přimhouřené proti světlu, jako by se pohnul, zatímco jste se dívali. Muzeum obraz koupilo v roce 1885. Než půjdete dál, podívejte se ještě jednou na tu ruku: kružidlo nehybně ve vzduchu, hlava napůl otočená, vědec vteřinu poté, co dostal nápad.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli v Städel Museum.

Závěť Johanna Friedricha Städela z roku 1815 dala vzniknout sbírce, která dnes sahá od Cranacha a Dürera po Marii Sibyllu Merianovou, Maxe Beckmanna a Gerharda Richtera. Na tuto stránku se vešlo jen pět jejích obrazů. U ostatních zvedněte v sále telefon k obrazu: Chiaro dílo pozná, poví vám o něm a pokračuje, když se budete ptát dál.

Má Goethe opravdu dvě levé nohy?Kdo jsou ti duchové na Boschově obraze?Žila Simonetta doopravdy?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Schaumainkai 63, 60596 Frankfurt am Main, na sachsenhausenském břehu Mohanu. Vejděte hlavním vchodem ze Schaumainkai, kde je výtah; do všech pater se dostanete výtahem.

Linky metra U1, U2, U3 a U8 staví ve stanici Schweizer Platz a tramvaje 15 a 16 na zastávce Otto-Hahn-Platz. Z hlavního nádraží je to asi deset minut pěšky přes lávku Holbeinsteg.

02

Vstupenky

  • V pondělí zavřeno, i když o Vánocích a Novém roce muzeum otevírá i v některé pondělky navíc, takže se podívejte do kalendáře na jeho webu. Ve čtvrtek otevřeno do 21 hodin; v úterý, středu, pátek, sobotu a neděli do 18 hodin.
  • Vstupenka stojí 19 eur, zlevněná 17 eur, a online vstupenky mají pevný časový úsek pro vstup. V úterý od 15 do 18 hodin stojí úterní zvýhodněná vstupenka 10 eur a zahrnuje i dočasné výstavy.
  • Děti do 12 let mají vstup zdarma a mladší 18 let také, pokud přijdou s dospělým, který má online vstupenku. Rodinná vstupenka se prodává jen v pokladně muzea.
  • O svátcích je muzeum 24. a 31. prosince 2026 zavřené a 1. ledna 2027 otevírá v 11 hodin.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Průvodcem muzea je jeho aplikace Städel Collection App, zdarma pro telefony Apple i Android, v angličtině nebo němčině. Obsahuje zvukové nahrávky a obrázky k více než 100 dílům, 45minutovou prohlídku nejvýznamnějších děl a plánky pater, bez nákupů v aplikaci, a síť Staedel_WiFi v budově je zdarma a bez hesla. Těchto pět zastávek je nezávislý doplněk, také zdarma, a Chiaro se postará o všechno ostatní, co vás zaujme.

Oficiální web →

Otázky

Existuje audioprůvodce po Städel Museum zdarma?

Ano, dokonce dva. Vlastní aplikace muzea Städel Collection App je zdarma a pokrývá přes 100 děl v angličtině nebo němčině. Tato stránka je ten druhý: nezávislý průvodce s pěti zastávkami, od Tischbeinova Goetha po Vermeerova Zeměpisce, který hraje přímo v prohlížeči, s textem pod každou nahrávkou. O každém dalším obrazu vám poví Chiaro.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Städel Museum?

Nic. Průvodcem je aplikace Städel Collection App, ke stažení zdarma pro Android i Apple, v angličtině a němčině a bez nákupů v aplikaci. Platíte jen vstupné, 19 eur nebo zlevněných 17 eur, a v budově je Wi-Fi zdarma.

Kde v Städel Museum visí Zeměpisec?

Ve 2. patře, v sále 7 oddělení Starých mistrů. Boschovo Ecce Homo (sál 5) a Botticelli (sál 13) jsou ve stejném patře. Aplikace muzea má plánky pater se současným umístěním každého díla.

Je Städel Museum v pondělí zavřené?

Obvykle ano. Pondělí je zavírací den, ale o Vánocích a Novém roce muzeum otevírá i v některé pondělky navíc, takže se před návštěvou podívejte do kalendáře. Čtvrtek je den s prodlouženou otevírací dobou, od 10 do 21 hodin; v ostatní otevírací dny se otevírá v 10 hodin a zavírá v 18 hodin. Muzeum je navíc zavřené 24. a 31. prosince 2026.

Mohu vidět grafiky a kresby ze sbírek Städel Museum?

Ve výstavních sálech ne. Díla na papíře by dlouhé působení světla poškodilo, a proto jsou uložená v depozitáři a vystavují se na dočasných výstavách nebo na požádání ve studovně Grafické sbírky. Ta je otevřená ve středu a v pátek od 14 do 17 hodin a ve čtvrtek od 14 do 19 hodin a je třeba se předem přihlásit.

Kolik času zabere návštěva Städel Museum?

Našich pět zastávek dá dohromady asi deset minut nahrávek ve dvou patrech. Prohlídka nejvýznamnějších děl v aplikaci muzea trvá 45 minut a sbírka pokrývá přes 700 let umění, takže si vyhraďte víc času, pokud chcete vidět víc než to hlavní.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Städel Museum.