Přejít na obsah

Galerie starých mistrů · Drážďany · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Galerii starých mistrů,
pět zastávek zdarma.

Těchto pět si pustíte tady, nic neinstalujete. V Semperbau visí dalších sedm set obrazů a o kterémkoli z nich vám podle fotky poví Chiaro.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Galerie starých mistrů v Drážďanech.

9:41

Sixtinská madona

Galerie starých mistrů v Drážďanech, Drážďany

0:00 2:56
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 12 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Pět děl, dvě patra, jedna budova. Procházka začíná v prvním patře v sále 106 u Raffaelovy Sixtinské madony, pokračuje sousedním sálem do sálu 104 ke Spící Venuši Giorgiona a Tiziana, přejde patro do sálu 129 k Vermeerově Kuplířce, přidá druhého Vermeera ve sbírce, Dívku čtoucí dopis u otevřeného okna, a končí o patro výš v sále 208 u Liotardovy Čokoládové dívky. Asi dvanáct minut poslechu. Vlastní prohlídku patnácti nejvýznamnějších děl v týchž patrech počítá muzeum na šedesát minut a tahle procházka je kratší.

Každý údaj na této stránce vychází ze SKD Online Collection, databáze samotného muzea, a z ještě jednoho pramene; čísla sálů pocházejí z bezplatného multimediálního průvodce muzea. Obrazy v Semperbau se převěšují a půjčují na výstavy, takže pokud popisek na zdi odporuje tomu, co čtete tady, řiďte se popiskem a dejte nám vědět.

Zastávka 1 z 5 · Semperbau u Zwingeru, první patro, sál 106

Sixtinská madona

Raffael · 1512/1513 · Olej na plátně, 269,5 × 201 cm

Všimněte si

  • Dva okřídlení chlapci úplně dole, opření lokty o parapet. Už přes sto let se tisknou na známky, pohlednice, trička, ponožky a balicí papír.
  • Chybějící podlaha. Není tu trůn ani architektura; madona k vám kráčí bosá po oblacích a dřevěný parapet je jediná pevná věc na obraze.
  • Světlo za ní. Dívejte se chvíli a promění se v desítky napůl viditelných andělských tváří.
  • Svatý Sixtus vlevo, ve zlatém, ukazuje pravou rukou ven z obrazu, a svatá Barbora vpravo hledí dolů. Zakázka vyžadovala, aby tam byli oba.
Přepis (2:56)

Dva zelené závěsy se právě rozhrnuly a všechno, co se za nimi odehrává, se děje ve vzduchu. To je trik tohoto obrazu a funguje už z druhého konce sálu. Není tu podlaha, trůn ani architektura. Madona k vám kráčí bosá po oblacích, nese těžké dítě a jedinou pevnou věcí v celém obraze je dřevěný parapet podél spodního okraje. Opírají se o něj lokty dva malí okřídlení chlapci, dívají se nahoru a vůbec na ně nic nedělá dojem.

Ty dva znáte. Už víc než sto let jsou na známkách, pohlednicích, tričkách, ponožkách a balicím papíru. Už v roce 1913 napsal spisovatel Gustav Kobbé, že žádná skupinka andílků na světě není tak slavná jako ta dvojice opřená o desku oltáře úplně dole na tomto obraze. Většina lidí, kteří by je dokázali nakreslit zpaměti, nemá tušení, co je nad nimi.

A nad nimi je Raffael, na sklonku života, při práci pro papeže Julia Druhého. Julius obraz objednal v roce 1512 na počest svého zesnulého strýce, papeže Sixta Čtvrtého, pro hlavní oltář klášterního kostela San Sisto v Piacenze, jihovýchodně od Milána, a zakázka vyžadovala, aby se na něm objevili dva určití světci. Sixtus je vlevo, stařec ve zlatém, který pravou rukou ukazuje ven z obrazu. Barbora je vpravo a hledí dolů. Za madonou, v tom, co nejdřív vypadá jako čisté světlo, jsou desítky napůl viditelných tváří dalších andělů.

Do Drážďan obraz dorazil v roce 1754. Saský dvůr skoro dva roky vyjednával přes prostředníka jménem Giovanni Battista Bianconi a August Třetí zaplatil něco mezi sto deseti a sto dvaceti tisíci franky. Ještě desítky let potom to zůstávalo nejvyšší cenou, jaká kdy byla za obraz zaplacena. Vypráví se, že dal přestěhovat i vlastní trůn, aby obraz získal lepší stěnu. Když se v roce 1855 otevřela nová galerie Gottfrieda Sempera, dostalo toto plátno vlastní sál.

Pak přišlo dvacáté století. Za války byl obraz nejdřív převezen na hrad Albrechtsburg v Míšni a v roce 1943 do nepoužívaného železničního tunelu v Lohmgrundu u Rottwerndorfu. V červenci 1945 ho sovětská trofejní služba odvezla do Moskvy, kde zůstal deset let. Vznikla legenda o vojácích, kteří se po kolena brodili zatopenou jeskyní a nesli madonu na plachtách. V roce 1991 ruský historik umění Andrej Čegodajev, kterého v roce 1945 poslali do Německa, aby si umělecká díla prohlédl, označil tu historku za nejdrzejší a nejnestoudnější lež. Obraz stál v suchém tunelu, s přístroji, které hlídaly vlhkost, byl v rámu a žádní čtyři muži by ho takhle nezvedli. Do Drážďan se vrátil v roce 1956.

Ještě jeden příběh, z roku 1849. Během drážďanského povstání prý Michail Bakunin radil revoluční vládě, aby Sixtinskou madonu vynesla z galerie a pověsila ji na barikády na okraji města, v domnění, že pruská vojska jsou příliš kultivovaná na to, aby střílela na Raffaela. Nikdo jeho radu nepřijal. A teď se znovu podívejte dolů na ty dva chlapce na parapetu a posuďte sami, jestli poslouchají.

Zastávka 2 z 5 · Semperbau u Zwingeru, první patro, sál 104

Spící Venuše

Giorgione a Tizian · kolem 1508–1510 · Olej na plátně, 108,5 × 175 cm

Všimněte si

  • Zelená louka u její pravé nohy. Až do roku 1837 tam seděl Amor, který si hrál s lukem a šípem, než ho galerie přemalovala, protože byl ve velmi špatném stavu.
  • Linie jejího těla a linie kopců za ní. Je to tatáž křivka a z ní pramení klid celého obrazu.
  • Prostěradla. Jsou malovaná stříbřitými tóny, chladnou barvou místo teplých odstínů, jakými se obvykle malovalo ložní prádlo, a proto vypadají tužší než lůžkoviny na kterémkoli srovnatelném Tizianově obraze.
Přepis (2:23)

Kvůli ní vypadá každý ležící akt po ní tak, jak vypadá. Před tímto plátnem, namalovaným kolem let 1508 až 1510, nikdo v západním umění neudělal z jediné spící nahé ženy celý námět velkého obrazu. Tizianova Urbinská Venuše, Velázquezova Venuše před zrcadlem, Goyova Nahá Maja, Manetova Olympia: ty všechny vycházejí z ní.

Začněte tím, co chybí. U jejích nohou kdysi seděl Amor a hrál si s lukem a šípem. V devatenáctém století už byl v tak špatném stavu, že ho galerie v roce 1837 prostě přemalovala zelení louky. Pořád je pod tím a na rentgenových snímcích se objevují jeho části, ale z místa, kde stojíte, je vidět jen tráva.

Rentgen odhalil i další změny. Krajina se ještě během malování upravovala po obou stranách, změnila se barva drapérie a její hlava byla původně zobrazena z profilu, ne nakloněná tak jako teď.

Pak je tu otázka, čí ruka udělala co. Benátský šlechtic Marcantonio Michiel, který si zapisoval poznámky o obrazech, jež viděl, napsal v roce 1525, že obraz v domě Girolama Marcella začal Giorgione a dokončil jeho kolega Tizian. Marcello se oženil v roce 1507 a šlo velmi pravděpodobně o zakázku ke svatbě. Galerie však poctivě přiznává, kde jsou hranice poznání. Restaurátoři na plátně pracovali tolikrát, že už nelze spolehlivě říct, které partie patří kterému z obou mužů. Případná podkresba se ztratila, když bylo celé dílo přeneseno na nové plátno, pravděpodobně na začátku devatenáctého století.

Drážďany ho koupily v roce 1695 od francouzského obchodníka pro Augusta Silného jako Giorgiona. V roce 1722 ho katalog nazýval slavnou Venuší ležící v krajině od Tiziana. Na začátku devatenáctého století se považoval za kopii podle Tiziana. Teprve Giovanni Morelli ho později v tomtéž století znovu spojil s Michielovou poznámkou a spor začal nanovo.

Venuše prošla stejnou cestou jako Raffael kousek odtud: Míšeň, pak železniční tunel v Lohmgrundu, pak Moskva od roku 1945 do roku 1955 a v roce 1956 návrat domů.

Sledujte očima obrys jejího těla a pak pokračujte dál, do kopců za ní. Je to tatáž křivka. Pak se podívejte na prostěradla pod ní. Jsou namalovaná stříbrnou místo teplé bílé, a proto působí chladněji a strnuleji než jakékoli ložní prádlo, které jste viděli u Tiziana. Proto také ona sama nepřipomíná ani tak spící ženu jako spíš krajinu, která na sebe vzala lidskou podobu.

Zastávka 3 z 5 · Semperbau u Zwingeru, první patro, sál 129

Kuplířka

Johannes Vermeer · 1656 · Olej na plátně, 143 × 130 cm

Všimněte si

  • Obě ruce vojáka. Jedna leží na prsu mladé ženy, druhou jí vkládá minci do otevřené dlaně. Celým námětem obrazu je tahle transakce.
  • Koberec přehozený přes zábradlí, který zabírá třetinu plátna. Pochází z Uşaku v západní Anatolii; tmavomodré pole a červený medailon ve tvaru cibule datují tento typ do první poloviny šestnáctého století.
  • Muž vlevo v černém baretu a s prostřihávanými rukávy, který se šklebí přímo na vás. Byl ztotožněn se samotným Vermeerem.
  • Modrošedý džbán stojící na koberci. Je to westerwaldská kamenina, obyčejná německá keramika té doby.
Přepis (2:04)

Vermeerovi bylo čtyřiadvacet. Je to první obraz, na kterém namaloval svět, v němž opravdu žil, místo biblického příběhu nebo mýtu, a je cítit, jak si ujasňuje, jakým malířem bude.

Čtyři lidé v řadě, natlačení k přednímu okraji plátna. Vpravo mladá žena ve žlutém kabátku a bílém čepci, usměvavá, s nataženou otevřenou dlaní. Voják v červeném ji jednou paží objímá, druhou ruku má na jejím prsu a vkládá jí do dlaně minci. Za nimi se dopředu naklání žena v černém a sleduje peníze. A úplně vlevo muž v černém baretu a kabátci s prostřihávanými rukávy zvedá sklenici a šklebí se přímo na vás.

Toho muže ztotožnili s Vermeerem. Tvář se podobá malíři, kterého vidíme zezadu na jeho Alegorii malířství, a ať je to kdokoli, dívá se přímo na nás.

Teď se podívejte na spodní polovinu obrazu, protože tam šla většina práce. Třetinu plátna zabírá koberec přehozený přes zábradlí. Pochází z Uşaku v západní Anatolii a tmavomodré pole s červeným medailonem ve tvaru cibule datuje tento typ do první poloviny šestnáctého století. Modrošedý džbán, který na něm stojí, je westerwaldská kamenina. Nástroj v druhé ruce muže vlevo je nejspíš cistra. A tmavý kabát s pěti knoflíky v popředí tam zpočátku nebyl; Vermeer ho přidal až později.

Je to jeden z pouhých tří obrazů, které kdy podepsal a datoval. Další dva jsou Astronom a Geograf. Když se v roce 1696 objevil na aukci v Amsterodamu, v katalogu stálo prostě veselá společnost v pokoji. Drážďany ho koupily v roce 1741 ze sbírky hraběte Františka Josefa z Valdštejna v Duchcově v Čechách, pro saského kurfiřta. V roce 1945 putoval obraz se zbytkem galerie do Moskvy a v roce 1956 se vrátil.

Ještě jedna poznámka pod čarou, protože stojí za to. Existuje ještě jedna Kuplířka, kterou léta připisovali Vermeerovi, dokud technický rozbor v roce 2011 nenašel v barvě bakelit. Téměř jistě ji namaloval Han van Meegeren, padělatel, který své padělky vytvrzoval pryskyřicí. Tenhle obraz, s mincí, kobercem a mužem, který se šklebí přes sklenici, je pravý a jeho barvě je 370 let.

Zastávka 4 z 5 · Semperbau u Zwingeru

Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna

Johannes Vermeer · kolem 1657–1659 · Olej na plátně, 83 × 64,5 cm

Všimněte si

  • Stojící Amor na zadní stěně, odkrytý v roce 2021. V pravé ruce drží vztyčený luk, levou paži zvedá a šlape na dvě masky ležící na zemi.
  • Okno. Otevřelo se dovnitř a v pravé dolní tabulce se zrcadlí její tvář.
  • Broskev na stole, rozkrojená napůl, takže je vidět pecka, mezi ovocem nakloněným v míse.
  • Okraje plátna, také zbavené pozdější barvy. Vypadají podivně nedokončené a kurátorka Uta Neidhardtová vyslovila domněnku, že je tak Vermeer možná nechal, protože je kdysi zakrýval skutečný dřevěný rám.
Přepis (2:32)

Podívejte se na stěnu za ní. Je tam nahý chlapec s lukem, stojí na dvou odhozených maskách a až do tohoto restaurování na té stěně vůbec nebyl. Skoro tři století ukazoval tento obraz mladou ženu, jak čte ve vysoké místnosti před holou bílou stěnou, a právě ta bílá stěna je verze otištěná téměř v každé knize o Vermeerovi, jaká kdy vyšla.

Rentgenový snímek pořízený v roce 1979 odhalil pod povrchem obraz v obraze. Annaliese Mayer-Meintschelová objev zveřejnila v roce 1982 a skoro čtyřicet let pak všichni předpokládali to zřejmé: že Vermeer svého Amora přemaloval sám, protože si to rozmyslel.

Nepřemaloval. Restaurátorský a výzkumný projekt, který tu začal v roce 2017, pořídil nové rentgenové a infračervené snímky, prozkoumal plátno i celou restaurátorskou historii obrazu a vzorky barvy poslal do archeometrické laboratoře drážďanské Akademie výtvarných umění. Rozhodl sken celého povrchu rentgenovou fluorescencí, provedený s pomocí Rijksmusea v Amsterodamu. Bílá přemalba byla nanesena nejméně několik desetiletí po vzniku obrazu, dlouho po Vermeerově smrti, cizí rukou.

Počátkem roku 2018 se muzeum rozhodlo ji odstranit. Práci provedl Christoph Schölzel z restaurátorské dílny Státních uměleckých sbírek Drážďany a dokončil ji na začátku roku 2021. Objevil se stojící Amor s lukem, šípy a dvěma maskami, který šlape po maskách přetvářky ležících u jeho nohou: znamení, že upřímná láska vítězí nad klamem. A to vám prozradí, co stojí v dopise, který dívka drží. Stephan Koja, ředitel této galerie, to řekl bez obalu: před restaurováním jsme se dívali na fragment.

Když už stojíte blízko, podívejte se na okno. Otevřelo se dovnitř a v pravé dolní tabulce se zrcadlí její tvář. Na stole mezi ovocem v míse leží broskev rozkrojená napůl, takže je vidět pecka. A podívejte se na okraje plátna, také zbavené pozdější barvy a teď podivně nedokončené. Kurátorka Uta Neidhardtová vyslovila domněnku, že je Vermeer možná nechal nezamalované, protože je kdysi zakrýval skutečný dřevěný rám.

Obraz je v Drážďanech od roku 1742. Koupili ho v Paříži v domnění, že jde o Rembrandta, v roce 1826 ho připsali Pieteru de Hoochovi a Vermeerovi ho vrátili teprve v roce 1860. Když Sovětský svaz v roce 1955 rozhodl, že drážďanské obrazy pošle zpět, kurátoři v Moskvě naznačili, že by Němci mohli z vděčnosti darovat tento obraz a Giorgionovu Venuši. Němci odmítli a vrátily se oba. Trvalo ještě šedesát šest let, než tento obraz zase vypadal tak, jak ho Vermeer zanechal.

Zastávka 5 z 5 · Semperbau u Zwingeru, druhé patro, sál 208

Čokoládová dívka

Jean-Étienne Liotard · kolem 1744 · Pastel na pergamenu, 82,5 × 52,5 cm

Všimněte si

  • Stíny, nebo spíš jejich nepřítomnost. Pozadí tvoří jen světlá stěna a prostá prkenná podlaha a světlo ve sklenici vody je odraz dvou oken.
  • Šálek. Je to trembleuse, šálek udělaný tak, aby seděl zaklesnutý v podšálku, což v osmnáctém století znamenalo čokoládu: hustou, silnou a drahou.
  • Podnos. Lakovaný podnos i porcelánový šálek se řídí japonskými vzory a podnos má zvýšený okraj, aby z něj nic nesklouzlo.
Přepis (2:16)

Žádné stíny. To je první věc, a jakmile si jí všimnete, začne být zvláštní. Postava stojící v místnosti, která nikde nevrhá stín, před světlou stěnou a prostou prkennou podlahou, a kromě toho, co nese, na obraze není vůbec nic.

Francesco Algarotti, italský spisovatel, který dílo koupil, si toho všiml hned. V roce 1751 napsal svému příteli Pierru-Jeanu Mariettovi, že obraz je téměř bez stínů, že světlo dávají dvě okna odrážející se ve sklenici vody a že ač je to obraz evropský, mohl by se líbit Číňanům, kteří jsou podle jeho slov zapřisáhlými nepřáteli stínů. Nazval ho také Holbeinem v pastelu. Koupil ho od Liotarda v Benátkách třetího února 1745 jménem Augusta Třetího, polského krále a saského kurfiřta, a od té doby je v Drážďanech.

Není to malba olejem. Je to pastel, suchá křída, na pergamenu, 82,5 krát 52,5 centimetru, a proto visí za sklem a proto je trochu nepravděpodobné, že se vůbec dochoval. Za druhé světové války ho převezli do pevnosti Königstein, přečkal tam chlad i vlhko a zpátky do Drážďan ho odvezli, když německá armáda ustupovala.

Podívejte se na podnos, který nese. Lakovaný podnos i porcelánový šálek se řídí japonskými vzory a podnos má zvýšený okraj, aby z něj nic nesklouzlo. Šálek je trembleuse, šálek udělaný tak, aby seděl zaklesnutý v podšálku, a v osmnáctém století to znamenalo čokoládu, uvařenou hustou, silnou a napěněnou. Čokoláda byla tehdy ještě luxus, který si mohla dovolit jen vyšší společnost, a proto muzeum předpokládá, že šálek míří k někomu urozenému. Slovo pochází z aztéckého xocoatl a první kakaové boby se do Evropy dostaly s Hernánem Cortésem.

Kdo ta dívka je, se nikdy nevyjasnilo. Většina literatury ji označuje za služku. Jenže starý štítek na rubu zmenšené kopie z osmnáctého století v jednom domě nedaleko Londýna tvrdí, že jde o Charlotte Baldaufovou, dceru vídeňského bankéře, kterou Liotard nakreslil, když u bankéře bydlel, a která se později stala hraběnkou.

A pokud vám připadá podivně povědomá dřív, než jste si o ní přečetli jediné slovo, má to svůj důvod. V roce 1862 získala americká firma Baker's Chocolate Company právo ji používat a kolem roku 1900 se dívka stala ošetřovatelkou na plechovkách kakaa značky Droste. Prodává čokoládu už přes sto šedesát let a podnos pořád drží dokonale vodorovně.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli v Galerii starých mistrů.

Pět obrazů a pak tahle stránka končí. Namiřte foťák na Canalettovu vedutu města, kterým jste právě prošli, na Rembrandta na druhém konci sálu nebo na obraz, který nedokážete zařadit, a aplikace vám řekne, co to je a jak se to dostalo do Drážďan, a bude pokračovat, dokud se budete ptát.

Kdo jsou ti dva andílci?Co bylo na Vermeerovi přemalované?Proč nemá žádný stín?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Zwinger, Theaterplatz 1, 01067 Drážďany. Galerie sídlí v Semperbau, křídle, které Gottfried Semper postavil na labské straně Zwingeru; bezbariérový vstup je z Theaterplatz.

Tramvaje 4, 8 a 9 zastavují na zastávce Theaterplatz před Semperbau. Tramvaj 11 staví na zastávce Am Zwingerteich na druhé straně Zwingeru.

02

Vstupenky

  • Každé pondělí zavřeno. Ostatní dny otevřeno od 10 do 17 hodin.
  • Samostatná vstupenka jen do Galerie starých mistrů neexistuje. Vstupenka do Zwingeru za 18 eur platí i pro Sbírku soch do roku 1800, Matematicko-fyzikální salon a Sbírku porcelánu, takže si vyhraďte víc času, než kolik zabere těchto pět zastávek. Sbírka porcelánu je od 7. září zhruba do 30. října 2026 kvůli rekonstrukci zavřená; obrazárny se to netýká.
  • Děti do školního věku mají vstup zdarma a žáci do 20 let platí 2 eura.
  • Všechna muzea ve Zwingeru a v Semperbau jsou od 22. února do 5. března 2027 zavřená.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Vlastní multimediální průvodce muzea je zdarma, nic se nestahuje a běží v prohlížeči telefonu z webových stránek muzea; je třeba mít vlastní sluchátka. Nabízí šedesátiminutovou prohlídku patnácti nejvýznamnějších děl a dvouhodinovou velkou prohlídku čtyřiceti děl. Ten náš je také zdarma, a když jeho pět zastávek skončí, převezme zbytek galerie aplikace Chiaro.

Oficiální web →

Otázky

Existuje audioprůvodce po Galerii starých mistrů zdarma?

Dokonce dva. Jedním je tahle stránka: pět zastávek, které se otevřou v prohlížeči telefonu, pod každou přepis a nic ke stažení. Muzeum má také vlastního bezplatného multimediálního průvodce na svém webu, s prohlídkou patnácti děl a prohlídkou čtyřiceti děl. Kromě nich je tu aplikace Chiaro, která vám poví o kterémkoli obraze v Semperbau, na nějž namíříte foťák.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce Galerie starých mistrů?

Nic. Multimediální průvodce muzea je zdarma, nic se nestahuje a spouští se přímo z webu muzea na vlastním telefonu nebo tabletu. Muzeum žádá, abyste si přinesli vlastní sluchátka.

Kde v Galerii starých mistrů najdu Sixtinskou madonu?

V sále 106 v prvním patře Semperbau. Prohlídky muzea k ní vedou ze sálu 104, kde visí Spící Venuše Giorgiona a Tiziana, přes sál mezi nimi. Correggiova Svatá noc visí s Raffaelem v sále 106.

Kolik stojí vstup do Galerie starých mistrů?

Samostatná vstupenka do obrazárny neexistuje. Jedna vstupenka do Zwingeru, plná za 18 eur a zlevněná za 13,50 eura, platí pro Galerii starých mistrů a Sbírku soch do roku 1800, Matematicko-fyzikální salon a Sbírku porcelánu. Děti do školního věku mají vstup zdarma, žáci do 20 let platí 2 eura a skupiny od deseti osob platí 16 eur za osobu.

Je Galerie starých mistrů v pondělí zavřená?

Ano, každé pondělí. Jinak je otevřeno denně od 10 do 17 hodin. Všechna muzea ve Zwingeru a v Semperbau jsou navíc zavřená od 22. února do 5. března 2027, 24. prosince zavírají ve 14:00, 31. prosince v 16:00 a 1. ledna otevírají až ve 12:00.

Jak dlouho trvá prohlídka Galerie starých mistrů?

Našich pět zastávek dává dohromady zhruba dvanáct minut zvuku, rozložených do dvou pater Semperbau. Muzeum počítá u své prohlídky patnácti nejvýznamnějších děl se šedesáti minutami a u velké prohlídky čtyřiceti děl se dvěma hodinami; vystaveno je asi 700 obrazů.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Galerie starých mistrů v Drážďanech.