Přejít na obsah

Neues Museum · Berlín · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Neues Museum,
pět zastávek zdarma.

Pět nahrávek, které si pustíte rovnou tady, aniž byste cokoli instalovali. U zbylých zhruba 8 500 vystavených předmětů stačí fotka a Chiaro vám řekne, na co se díváte.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Neues Museum.

9:41

Berlínská zelená hlava

Neues Museum, Berlín

0:00 1:53
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 11 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Tento audioprůvodce po Neues Museum spojuje pět předmětů ve třech patrech do jednoho okruhu. Začíná na podlaží 1 v sále 109 u Berlínské zelené hlavy, stoupá do sálu 201 k bronzovému Mladíkovi z Xantenu, pak ještě výš do sálu 305 k Berlínskému zlatému klobouku, potom se vrací dolů na podlaží 2 k hlavě královny Teje mezi díly z Amarny a končí v sále 210, pod severní kupolí, u Nefertiti. Nahrávky mají dohromady asi 11 minut. Samotná chůze zabere čtvrt hodiny, ale sály, kterými cestou projdete, vás budou stát hodinu.

Názvy, datace, materiály a rozměry pocházejí z SMB-digital, online katalogu Státních muzeí v Berlíně, porovnaného s Wikipedií a Wikidaty; čísla sálů jsou ta z plánku samotného muzea. Vitríny se občas přeskupují. Pokud štítek u předmětu říká něco jiného než my, věřte štítku a napište nám, v čem je rozdíl.

Zastávka 1 z 5 · Podlaží 1, sál 109 (Třicet století)

Berlínská zelená hlava

Egyptský sochař neznámého jména · Podle muzea pozdní ptolemaiovské období; návrhy sahají od 7. do 1. století př. n. l. · Droba (prachovec), 23 × 14 × 20 cm

Všimněte si

  • Tři jemné vryté linky vedle každého oka. Jsou to vrásky v koutcích očí, vytesané do kamene jako do kůže.
  • Ulomený nos a tvrdé vrásky, které z něj sbíhají ke koutkům úst.
  • Hladká vyvýšenina jako šňůra, nízko na levé straně krku: všechno, co zbylo z náhrdelníku.
Přepis (1:53)

Třiadvacet centimetrů tmavého zelenošedého kamene a podle mě nejlidštější tvář v celé budově. Muzeum jí říká Zelená hlava prostě kvůli barvě droby, jemnozrnného prachovce, a řadí ji mezi mistrovská díla berlínské sbírky.

Pojďte blíž a čtěte tu tvář jako mapu. Vedle každého oka vyřízl sochař tři tenké linky, vějířky vrásek v koutcích očí. U kořene nosu jsou svislé rýhy, pod očima těžké váčky a od chřípí ke koutkům úst se stáčejí dvě ostré vrásky. Vypadá to jako portrét unaveného, chytrého muže středního věku. Muzeum je ale se slovem portrét opatrné: znaky stáří čte jako ideál vážnosti, ne jako záznam jedné konkrétní tváře. Oholená lebka prozrazuje jeho povolání. Byl to velmi pravděpodobně kněz.

Kdo to byl, neví nikdo. Nikde není žádný nápis, dokonce ani na zádovém pilíři, který za hlavou tupě končí bez jediného slova. Dataci je tedy nutné hájit jen podle stylu a návrhy pokrývají šest století, od sedmého do prvního století před naším letopočtem. Dlouho se badatelé domnívali, že sochař tak zručný v podání kostí a kůže se musel anatomii naučit od Řeků. Srovnání se staršími egyptskými hlavami to vyvrátilo a muzeum trvá na tom, že hlava plně patří k egyptské tradici. Samo dává přednost pozdnímu ptolemaiovskému období. Bernard von Bothmer ji v roce 1960 zúžil na léta mezi roky 100 a 50 před naším letopočtem.

Teď se podívejte dolů na levou stranu krku. Ta hladká vyvýšenina, jako kousek šňůry, je všechno, co zbylo z náhrdelníku.

Hlava toho hodně procestovala, než se usadila. Prošla sbírkou egyptského prince jménem Ibrahim a pak sbírkou anglického malíře Henryho Wallise. Berlín o ni tak stál, že v roce 1886 koupil její sádrový odlitek, a osm let mělo muzeum kopii bez originálu. V roce 1894 dal peníze obchodník James Simon a dorazil samotný kámen. To jméno si zapamatujte, až půjdete po schodech nahoru. Simon tomuto muzeu daroval také hlavu královny Teje a Nefertiti.

Zastávka 2 z 5 · Podlaží 2, sál 201 (Mladík z Xantenu)

Mladík z Xantenu

Římský bronzolijec neznámého jména · Konec 1. století př. n. l. (jiná datace ho klade do poloviny 1. století n. l.) · Bronz, výška 143 cm bez podstavce

Všimněte si

  • Prázdné oční důlky. Kdysi v nich seděly vsazené oční bulvy, které se ztratily.
  • Obě paže natažené pro podnos, který se nikdy nenašel, a chybějící pravé předloktí.
Přepis (1:54)

Nabízí vám něco, co tu není. Obě paže natahuje dopředu, pravá končí pod loktem a jeho oči jsou prázdné důlky, v nichž kdysi seděly vsazené oční bulvy. Měří necelý metr a půl, 143 centimetrů bez podstavce, je odlitý z bronzu a sál, ve kterém stojí, je pojmenovaný po něm.

To, co držel, byl podnos. Katalog muzea mu říká ferculum a řadí sochu do kategorie, která zní jako vtip, a přitom jím není: němý sluha. Bronzoví sluhové jako on stávali na velkých římských hostinách mezi lehátky a podávali hostům jídlo a pití. Představte si ho ve světle olejových lampiček, s mísami na dlaních, a póza přestane být zvláštní. Samotný podnos, obdélný nebo oválný, se nikdy nenašel.

Vynořil se z Rýna. Šestnáctého února 1858 ho šest rybářů z vesnic Lüttingen a Bislich našlo na břehu nedaleko Bislichu, kousek od římské kolonie u Xantenu, Colonia Ulpia Traiana, podle níž dostal své jméno Mladík z Xantenu. Říká se mu také Chlapec z Lüttingenu. Až na oči a předloktí byl téměř úplný.

Při nálezu ho odhadli na 8000 tolarů a o osm měsíců později už byl v berlínské sbírce klasických starožitností, kde zůstal dodnes. Muzeum ho vystavuje v tomto patře vedle dalšího úlovku ze stejné řeky, barbarského pokladu z Neupotzu, pod názvem Poklady z Rýna.

Kdy přesně vznikl, na tom se nikdo neshodne. Katalog samotného muzea uvádí konec prvního století před naším letopočtem a zaznamenává i druhý názor, který ho klade do poloviny prvního století našeho letopočtu.

Jako kopie má za sebou rušný druhý život. Jeho odlitky stojí v zemském muzeu v Bonnu, ve vesnickém muzeu v Bislichu, které vypráví i příběh nálezu, a v římském muzeu v Xantenu. Další stojí před kostelem v Lüttingenu. A berlínská dílna sádrových odlitků, Gipsformerei, prodává odlitky této sochy každému, kdo o ně stojí, už od roku 1860, dva roky poté, co ho šest rybářů vytáhlo z bahna.

Zastávka 3 z 5 · Podlaží 3, sál 305 (Zlatý klobouk)

Berlínský zlatý klobouk

Zlatník pozdní doby bronzové, střední Evropa · 1000–800 př. n. l. · Zlatý plech, tepaný a zdobený razidly; výška 74 cm, průměr 31 cm

Všimněte si

  • Osmiramenná hvězda vyražená na samé špičce.
  • U vrcholu pás měsíčních srpků ležících na zádech, každý nad znakem ve tvaru oka.
  • Kroucený bronzový drát zavinutý do okraje krempy, který chrání tenké zlato před roztržením.
Přepis (2:20)

Do tohoto sálu přicházíte tak, jak to muzeum zamýšlelo: celou délkou galerie doby bronzové, uspořádané jako jakási procesní cesta, která vede právě sem. Na jejím konci stojí zlatý kužel vysoký sedmdesát čtyři centimetrů.

Začněte tím, jak byl vyroben, protože to je na něm to úžasné. Celý je to jediný zlatý plech, vytepaný bez jediného švu, v průměru šest desetin milimetru silný. Po roztavení by vyplnil krychli o hraně zhruba tři centimetry. Aby zlatník kov natáhl tak daleko, aniž by praskl, musel ho znovu a znovu vyžíhat v ohni z dřevěného uhlí, při 750 stupních nebo víc, a věděl přitom, že slitina se začne tavit zhruba při 960 stupních. Jedinou regulací teploty byl pár měchů. Bronzový pás zpevňuje patu kužele a do okraje krempy je zavinutý kroucený bronzový drát.

Pak výzdoba. Od krempy ke špičce stoupá jednadvacet zón s pásy, vyražených čtrnácti různými razidly a třemi vzorovanými kolečky. Většina motivů jsou kruhy, vypouklý puklík obklopený až šesti soustřednými prstenci. U vrcholu běží pás měsíčních srpků ležících na zádech, každý nad znakem ve tvaru oka, a na samé špičce je hvězda s osmi paprsky.

Ty kruhy jsou velmi pravděpodobně čísla. Badatelé, kteří je spočítali zónu po zóně, zjistili, že součty se chovají jako kalendář, který vede vedle sebe sluneční a měsíční čas. Sečtěte správné zóny, odečtěte několik zvláštních a dostanete například 1597 dní, což je zhruba čtyřiapadesát lunárních měsíců. Popis samotného muzea jde ještě dál a říká, že systém mohl sloužit k předpovídání zatmění Měsíce. Nebylo to nic, co by chránilo před sluncem. Zlato tvořilo vnější plášť vysoké pokrývky hlavy, nejspíš z nějakého organického materiálu, který zetlel, a obvyklý výklad zní, že označovala boha nebo kněze slunečního kultu. Kdo ji nosil, nosil na hlavě kalendář.

Kde byl nalezen, nikdo neví. Objevil se na trhu s uměním v roce 1995, prodejce tvrdil, že pochází z anonymní švýcarské soukromé sbírky, a muzeum ho v roce 1996 koupilo jako ojedinělý nález bez jakéhokoli původu. Obvykle se tipuje jižní Německo nebo Švýcarsko. Jeho datace, zhruba 1000 až 800 před naším letopočtem, vychází ze srovnání ornamentu a techniky s nálezy, které se datovat dají. Z Evropy doby bronzové známe jen čtyři takové zlaté kužele a ten před vámi je z nich nejlépe zachovaný.

Zastávka 4 z 5 · Podlaží 2, mezi díly z amarnského období

Hlava královny Teje

Královská dílna z doby vlády Amenhotepa III. · Vláda Amenhotepa III., asi 1388–1351 př. n. l.; později upravena · Tisové dřevo, zlato, stříbro, lapis lazuli, textil a fajáns; 32,7 × 7,8 × 8,2 cm

Všimněte si

  • Zlaté náušnice, které stále visí po stranách hlavy.
  • Čepec z drobounkých modrých korálků a pod ním zčernalé stříbro starší pokrývky hlavy s obrysem dvou kober.
  • Mezera mezi parukou a vysokými pery nad ní. Kdysi tam sedělo podnoží koruny, které se ztratilo.
Přepis (2:15)

Hlava tak malá, že byste ji zakryli dlaní, vyřezaná z tisového dřeva, a muzeum o ní mluví jako o jednom z nejvýraznějších děl staroegyptského umění. Silné, pevné rysy budí dojem energické, panovačné ženy. Muzeum přidává poctivé varování: ten dojem vypovídá o jejím postavení, ne o tom, jak doopravdy vypadala.

A to postavení bylo mimořádné. Teje se narodila kolem roku 1400 před naším letopočtem jako dcera Juji, kněze a správce dobytka boha Mina, a jeho manželky Tuji, z rodiny z Achmímu ve Středním Egyptě. Nebyla královského původu a nikdo se to nesnažil skrývat. Když se provdala za Amenhotepa III., oznámil král svatbu na sérii pamětních skarabeů, které v oficiálním textu jmenovaly její neurozené rodiče. Pak povýšil svou Velkou královskou manželku na místo téměř rovné tomu svému. V božských rolích chrámového rituálu zastávala ženskou část, a proto nosí korunu bohyně Hathor: dvě vysoká pera se slunečním kotoučem a kravskými rohy.

To jsou ta pera, která vidíte upevněná nad ní. Podívejte se na mezeru mezi nimi a parukou. Kdysi tam sedělo prstencové podnoží koruny, nejspíš zdobené kobrami, a jeho ztráta mění celou siluetu.

Teď se podívejte na samotnou hlavu, protože byla oblečena dvakrát. První verze jí dala stříbrný čepec se dvěma vztyčenými kobrami nad čelem. To stříbro zkorodovalo do černa a dodnes jsou vidět jeho skvrny a těla hadů, která prosvítají. Přes ně pak někdo nasadil zakulacený čepec posetý drobounkými modrými korálky. Snímky z počítačové tomografie z roku 1995 umožnily původní podobu virtuálně zrekonstruovat. O tom, proč královnu převlékli, se stále vedou spory; muzeum klade změnu do amarnských let, do vlády jejího syna Achnatona, nebo těsně po nich. A podívejte se na její uši. Zlaté náušnice tam pořád jsou.

Celá soška měřila kdysi asi pětatřicet centimetrů a pochází z královských statků v Medinet el-Ghurobu ve Fajjúmu. K čemu sloužila, neví nikdo. James Simon ji muzeu daroval v roce 1918.

Ještě jedna souvislost, než půjdete dál. Achnatonovou manželkou byla Nefertiti, takže tato žena byla její tchyní. A Teje je babičkou Tutanchamona. V roce 2010 analýza DNA identifikovala její vlastní mumii, tu, které se do té doby říkalo jen Starší dáma.

Zastávka 5 z 5 · Podlaží 2, sál 210 (Nefertiti), sál Severní kupole

Busta Nefertiti

Dílna sochaře Thutmose, Amarna · Asi 1351–1334 př. n. l. · Malovaný vápenec a štuk, černý včelí vosk, horský křišťál; 49 × 24,5 × 35 cm

Všimněte si

  • Její levé oko. Holý kámen, nikdy nevsazený, zatímco pravé má křišťálovou duhovku zasazenou v černém vosku.
  • Ulomená kobra na přední straně modré koruny s plochým vrcholem.
  • Otlučené okraje obou uší.
Přepis (2:48)

Stojíte pod severní kupolí budovy, v sále, do kterého muzeum nechává vyústit celou svou řadu egyptských portrétů. Čtyřicet devět centimetrů malovaného vápence a nejspíš nejslavnější tvář, která se dochovala ze starověkého světa.

Je to Nefertiti, Velká královská manželka faraona Achnatona, i když na bustě nic takového nestojí. Nápis tu není. Poznává se podle koruny, nahoře ploché modré čapky, kterou nosí i na jiných, popsaných vyobrazeních. Pod malbou je vápencové jádro, dobudované vrstvami štuku.

Našel ji šestého prosince 1912 v Amarně německý tým pod vedením Ludwiga Borchardta, v bývalé dílně sochaře Thutmose, spolu s dalšími, nedokončenými hlavami téže královny. Borchardt si do deníku zapsal, že popisovat ji nemá smysl. Člověk se musí dívat.

Podívejte se tedy na její oči. Pravé má duhovku z horského křišťálu, načerno natřenou a upevněnou včelím voskem. Levé je holý kámen. Borchardt si důlek prohlédl sám: žádná stopa lepidla a žádné vyhloubení pro vložku, a tak usoudil, že levé oko nikdy vsazeno nebylo. Pak se podívejte na přední část koruny, kde se ulomila vztyčená kobra, a na uši, které jsou otlučené. Borchardt si to všechno poznamenal, dokonce i šmouhy špinavé dešťové vody, která na ni stékala děravou střechou, zatímco stála na polici v dílně.

Jak opustila Egypt, je spor, který nikdy neskončil. Při dělení nálezů v lednu 1913 ji oficiální protokol popsal jako malovanou sádrovou bustu princezny. Ve svém deníku ji Borchardt nazýval Nefertiti; při dělení označil vápenec za sádrovec a francouzský inspektor Gustave Lefebvre ji viděl už zabalenou v bedně v šeré místnosti. Egypt ji žádá zpět od roku 1924, kdy ji Berlín poprvé vystavil. Muzeum se ze své strany odvolává na podepsaný protokol.

Jedenáct let byla soukromou záležitostí. James Simon, který vykopávky financoval, ji měl nejdřív u sebe, v roce 1920 ji daroval muzeu a na Borchardtovo přání zůstala skrytá až do roku 1924. V roce 1933 Göring nadhodil, že by ji vrátil Egyptu; Hitler odmítl s tím, že hlavu královny nikdy nevydá.

Pak přišla válka. Sklep banky, od roku 1941 protiletadlová věž u zoo a v březnu 1945 solný důl v Durynsku, kde ji našla americká armáda. Vystavovali ji ve Wiesbadenu od roku 1946, v Dahlemu od roku 1956, v Charlottenburgu od roku 1967 a v Altes Museum od roku 2005. V říjnu 2009 se vrátila do této budovy, kde stála už před válkou.

Ještě jedna věc, kterou neuvidíte. Počítačová tomografie v roce 2006 odhalila pod štukem druhou tvář vytesanou do kamenného jádra, s vráskami kolem úst a na tvářích a s hrbolkem na nose. Thutmose to všechno vyhladil sádrou. Zhruba půl milionu lidí ročně stojí tam, kde stojíte vy, a dívá se na opravenou verzi.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli v Neues Museum.

Nefertiti je místo, kde končí tato stránka, ne budova. Zkuste to na nálezu ze sálů věnovaných Schliemannově Tróji, na papyru v Knihovně starověku nebo na některé z válečných jizev, které Chipperfield záměrně nechal ve zdech: Chiaro předmět pozná, vysvětlí, jak se dostal do Berlína, a pak odpoví na vaše další otázky, jednu po druhé.

Proč je levé oko Nefertiti prázdné?K čemu sloužil Zlatý klobouk?Koho zobrazuje Zelená hlava?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Bodestraße, 10178 Berlín, na Muzejním ostrově. Individuální návštěvníci vcházejí přes James-Simon-Galerie na Bodestraße, odkud se pokračuje do muzea; vstup je bezbariérový.

Nejbližší stanice je Museumsinsel na lince metra U5. Hodí se i Friedrichstraße a Hackescher Markt na S-Bahnu; tramvaje zastavují u Am Kupfergraben a Hackescher Markt, autobusy na zastávce U Museumsinsel.

02

Vstupenky

  • Vstupné stojí 14 eur, zlevněné 7 eur. Vstupenka na Muzejní ostrov za 24 eur platí jeden den do všech muzeí na ostrově.
  • Pokud můžete, kupujte online: denní vstupenky jdou do prodeje čtyři týdny předem a muzeum doporučuje rezervovat si je dopředu.
  • V pondělí je zavřeno, ostatní dny je otevřeno od 10 do 18 hodin. Poslední dva čtvrtky prosince 2026, 24. a 31. prosince, jsou také zavírací dny a údržba uzavře budovu od 15. do 17. března 2027.
  • Do 18 let neplatíte nic, ale i tak potřebujete bezplatnou denní vstupenku, kterou si vyzvednete na pokladně nebo zarezervujete online.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Vstupné už zahrnuje vlastního audioprůvodce Neues Museum, k dispozici v několika jazycích na místě, které plánek označuje vedle vchodu. My k tomu přidáváme pět stop pro váš vlastní telefon, zdarma, s každým slovem vytištěným pod přehrávačem. Za těmito pěti pokračuje aplikace Chiaro, stačí fotka.

Oficiální web →

Otázky

Existuje bezplatný audioprůvodce po Neues Museum?

Ano, dokonce dva. Pět stop výše hraje zdarma na jakémkoli telefonu, který máte u sebe, i s texty, a muzeum vydává svého vlastního audioprůvodce v rámci vstupenky. Cokoli dalšího, co vás zaujme mezi Zelenou hlavou a Nefertiti, vyfoťte v aplikaci Chiaro.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Neues Museum?

Nic navíc. Podle tištěného plánku budovy jsou audioprůvodci v několika jazycích zahrnuti ve vstupném a vyzvednete si je u vchodu. Vstupné stojí 14 eur, zlevněné 7 eur.

Kde v Neues Museum najdu Nefertiti?

Na podlaží 2, v sále 210, tedy v sále Severní kupole na samém konci egyptských galerií. Hlava královny Teje je mezi díly z Amarny ve stejném patře a Berlínská zelená hlava o podlaží níž, v sále 109.

Je Neues Museum v pondělí zavřené?

Ano, každé pondělí. Od úterý do neděle je otevřeno od 10 do 18 hodin a o svátcích obvykle platí nedělní otevírací doba. Všechna berlínská státní muzea jsou zavřená 24. prosince 2026 a znovu 31. prosince; na Nový rok 2027 otevírají pozdě, v poledne. Kvůli údržbě je tato budova zavřená od 15. do 17. března 2027.

Je Pergamonmuseum otevřené?

Zatím ne. Pergamonmuseum je zavřené kvůli rekonstrukci a znovu se otevře 4. června 2027. Neues Museum je mezitím otevřené a vstupenka na Muzejní ostrov platí do všech muzeí na ostrově, která mají ten den otevřeno.

Kolik času potřebuji na Neues Museum?

Náš okruh je 11 minut nahrávek a k tomu asi patnáct minut chůze mezi sály. Při zhruba 8 500 předmětech ve čtyřech podlažích si budova zaslouží mnohem víc času než tento okruh.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Neues Museum.