Stará národní galerie · Berlín · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce po Staré národní galerii,
pět zastávek, bez poplatku.
Pusťte si kteroukoli z pěti nahrávek níže přímo v této záložce. Muzeum vlastní zhruba 1 800 obrazů a k tomu 1 500 soch a Chiaro vám poví o kterémkoli díle, které vyfotíte.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Staré národní galerie.
Mnich u moře
Stará národní galerie, Berlín
To byla část zdarma
Vyfoťte kterékoli dílo ze sbírek Staré národní galerie a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 11 min poslechu
Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Tento audioprůvodce po Staré národní galerii, německy Alte Nationalgalerie, postupuje od střechy dolů, tedy ve stejném pořadí, v jakém muzeum vypráví svůj vlastní příběh. Ve třetím výstavním podlaží visí v sále 3.06 slavná dvojice obrazů Caspara Davida Friedricha, mnich na své pláži a pohřeb ve zřícenině opatství. O podlaží níž, v sále 2.02, čeká na hlavní ose Böcklinův ostrov cypřišů. Pak první podlaží: Menzelova válcovna v zadní hale a dvě Schadowovy princezny u vchodu, jako poslední pohled cestou ven. Dohromady zhruba jedenáct minut nahrávek a asi dvacet minut chůze i se schody.
Každé číslo sálu pochází z plánku, který muzeum tiskne pro návštěvníky, a názvy, datace, rozměry a inventární čísla z online sbírky Staatliche Museen zu Berlin, ověřené ve Wikidatech. Do 28. února 2027 vkládá zvláštní prezentace s názvem „Across Epochs“ („Napříč epochami“) ve všech podlažích mezi stará díla práce z 20. a 21. století, takže se rozmístění může měnit. Když malý tištěný štítek na stěně a tato stránka říkají každý něco jiného, věřte štítku a pak nám o chybě napište pár řádků, ať ji můžeme opravit.
Zastávka 1 z 5 · Třetí výstavní podlaží, sál 3.06 (Caspar David Friedrich)
Mnich u moře
Caspar David Friedrich · 1808–1810 · Olej na plátně, 110 × 171,5 cm
Všimněte si
- Chodidla. Friedrich nejprve namaloval muže z profilu, jak jde podél břehu, pak ho otočil čelem k moři, a chodidla dosud míří původním směrem.
- Tři pruhy a nic víc: světlá duna, černé moře a nebe, které zabírá asi tři čtvrtiny plátna. Žádný strom ani loď, které by vás vedly dovnitř.
- Drobné bílé tečky nad vodou. Friedrich popsal racky, kteří kroužili kolem muže a křičeli, jako by ho chtěli varovat před mořem.
- Modř prorážející šeď u horního okraje a jemné teplé tóny na nebi, které se vrátily po odstranění starého laku.
Přepis (2:36)
Dejte sálu chvilku, než ho začnete hledat. Většinu tohoto plátna tvoří nebe, zhruba tři čtvrtiny, a muž, kvůli kterému jste přišli, je tmavá čárka ne vyšší než váš palec, stojící na konci světlého pruhu duny, před sebou pás černého moře. Nic dalšího. Žádná loď, žádný strom, žádná cesta, která by vás vedla dovnitř. Země, moře a nebe, navrstvené na sebe, a pak rám.
Ta prázdnota dala spoustu práce. Caspar David Friedrich na obraze strávil dva roky, od roku 1808 do roku 1810, měnil ho a znovu a znovu přemalovával. Infračervené snímky ukazují, co odstranil: dvě lodě, po jedné na každé straně postavy, a kůly na rybářské sítě podél břehu. Samotná postava byla nejprve nakreslená z profilu, jak kráčí po pláži. Friedrich ji otočil čelem k vodě, a když se pozorně podíváte na chodidla, pořád poznáte, že kdysi mířila opačným směrem.
Sám Friedrich popsal mořskou krajinu s mužem v černém oděvu, který jde po břehu, a s racky, kteří kolem něj křičí, jako by ho varovali, aby se nepouštěl na moře. Ty malé bílé tečky nad vodou jsou oni.
Na podzim roku 1810 obraz poslal na výstavu berlínské akademie spolu s malbou, která dnes visí vedle něj, Opatstvím v dubovém lese, a požádal, aby Mnich visel nad Opatstvím. Berlín nic podobného neviděl. Goethovi připadal tak prázdný, že by se na něj dalo dívat i ve stoje na hlavě. Heinrich von Kleist, když pro své vlastní noviny přepisoval recenzi Clemense Brentana, našel větu, která se ujala dodnes: protože obraz nemá jiné popředí než rám, dívat se na něj je, jako by vám někdo uřízl víčka.
Pak se stalo něco nečekaného. Patnáctiletý pruský korunní princ požádal otce, aby oba obrazy koupil, a král Fridrich Vilém III., kterému válka vyprázdnila pokladnu, za ten pár zaplatil 450 tolarů. Z toho chlapce se stal Fridrich Vilém IV., král, z jehož vlastního nápadu vzešla podoba tohoto muzea: chrám na podstavci. To on je ten jezdec na koni nahoře na venkovním schodišti.
Po Friedrichově smrti v roce 1840 se na něj z velké části zapomnělo. Bylo to právě toto muzeum, které ho vrátilo na výsluní, když na své Výstavě století v roce 1906 ukázalo třicet pět jeho obrazů.
A teď se podívejte vzhůru do nebe. Celá desetiletí leželo toto plátno pod několika vrstvami zežloutlého laku, který všechno halil do matné, ploché šedi. Restaurátoři je odstranili v letech 2013 až 2016 a od té doby je obraz jasnější, s jemnými teplými, načervenalými tóny v oblacích a modří, která prosvítá nahoře. Mark Rothko, Gerhard Richter i Gotthard Graubner se k tomuto obrazu hlásili. Šeď, která se zavírá ve výšce očí, modř, která se otevírá vysoko nahoře, a mezi nimi jeden malý muž na písku.
Zastávka 2 z 5 · Třetí výstavní podlaží, sál 3.06 (Caspar David Friedrich), vedle obrazu Mnich u moře
Opatství v dubovém lese
Caspar David Friedrich · 1809–1810 · Olej na plátně, 110,4 × 171 cm
Všimněte si
- Dvě drobná světélka v portálu zříceniny, na oltáři za krucifixem. Jsou to jediná světla na obraze.
- Čerstvý hrob otevřený ve sněhu podél spodního okraje.
- Tenký srpek měsíce vysoko vpravo, přesně jak Friedrich sliboval v dopise.
- Průvod mnichů nesoucích rakev k bráně, drobných a tmavých proti sněhu.
Přepis (1:56)
Otočte se k protějšku a denní světlo je pryč. Slunce už zapadlo, nad zemí leží mlha a z ní se zvedá to, co zbylo z gotického kostela, mezi holými, polámanými duby, nad nimi tenký srpek měsíce.
Friedrich přesně věděl, o co mu jde. V dopise napsal, že pracuje na velkém obraze, v němž chce ukázat tajemství hrobu a budoucnosti: zbytky gotického kostela mezi prastarými duby, hroby pod sněhem, večernici a první čtvrť měsíce a hustou mlhu, v níž jsou tvary tím nejistější, čím blíž se dostávají k zemi. To je toto plátno, téměř řádek po řádku.
Namaloval ho jako protějšek k Mnichovi a oba obrazy od té doby zůstaly spolu. V berlínské akademii visely v roce 1810 nad sebou, Mnich nahoře, a král je na přání svého dospívajícího syna koupil oba. Jeden výklad přetrvává dlouho: muž na pláži a potom jeho pohřeb. Je to výklad, ne fakt.
Projděte očima spodní část obrazu. Průvod mnichů nese rakev přes zasněžený hřbitov k portálu a před nimi leží ve sněhu otevřený čerstvě vykopaný hrob. Teď se podívejte dovnitř samotného portálu. Na oltáři za krucifixem hoří dva drobné body světla. Nic jiného na obraze světlo nevydává.
Zřícenina opravdu existuje, víceméně. Friedrich převzal velké okno z opatství Eldena u Greifswaldu a pak ho vylepšil: vynechal kamenné kružby a do západní zdi vsadil portál. Asi o dvacet let později byla skutečná zřícenina v Eldeně upravena tak, že se Friedrichově vymyšlené velmi podobala, nejspíš z popudu korunního prince, kterému tento obraz tou dobou patřil už dvě desetiletí.
Jeho přítel, malíř Carl Gustav Carus, ho označil za možná nejhlubší básnické dílo celé moderní krajinomalby. Je to také dílo křehké. Oba obrazy jsou namalované v jedné či dvou velmi tenkých vrstvách na jemném plátně a kolem roku 1900 byly v žalostném stavu. To, co vidíte dnes, je výsledek stejného restaurování, které zjasnilo Mnicha: dvě plátna znovu vedle sebe, pláž a pohřeb.
Zastávka 3 z 5 · Druhé výstavní podlaží, sál 2.02 (Němečtí malíři v Římě)
Ostrov mrtvých
Arnold Böcklin · 1883 · Olej na dřevě, 80 × 150 cm
Všimněte si
- Iniciály A. B. vytesané nad hrobovou komorou ve skále vpravo. Böcklin je poprvé přidal právě v této verzi.
- Postava zahalená do bílého, stojící na přídi vedle bílé rakve ověšené girlandami.
- Symetrie. Schody vedou váš pohled do středu, pak se cypřiše zavřou a dovnitř nikdy neuvidíte.
Přepis (2:10)
O podlaží níž zůstává nálada temná, ale světlo se úplně mění. Z ploché, skelné vody se zvedá skalnatý ostrov, obehnaný útesy a hustě porostlý vysokými černými cypřiši. Ke kamennému molu klouže loďka. Na zádi sedí veslař a na přídi stojí postava celá zahalená do bílého, vedle bílé rakve ověšené girlandami.
Arnold Böcklin ho sám nikdy nenazval Ostrovem mrtvých. Na jaře roku 1880 ho ve florentském ateliéru požádala mladá vdova jménem Marie Berna o obraz, nad kterým by mohla snít, a z té prosby vyrostly první verze. Název přišel později, od jeho obchodníka s uměním Fritze Gurlitta. Gurlitt objednal toto plátno v roce 1883, třetí z pěti verzí, a pak podle něj nechal Maxe Klingera udělat lept. Právě tato verze, rozmnožená v tiscích a fotografiích, proslavila celý motiv. Vladimir Nabokov napsal, že reprodukci najdete v každé berlínské domácnosti. Sigmund Freud jednu měl ve své pracovně.
Kde ten ostrov leží? Nikdo to s jistotou neví. Böcklin strávil podzim roku 1879 na Ischii, kde na malém ostrůvku kousek od břehu stojí hrad, a ten pohled mu možná utkvěl. Smrt navíc nikdy nebyla daleko od jeho myšlenek. Přišel o osm ze svých čtrnácti dětí.
Podívejte se teď na útes vpravo, na hrobové komory vytesané do skály. Od této verze nese jedna z nich malířovy iniciály, A. B. Böcklin si na vlastním ostrově dopřál hrob.
Pozdější osudy právě tohoto plátna jsou temnější než cokoli, co je na něm. Ve 30. letech 20. století ho koupil Adolf Hitler, který Böcklina obdivoval. Pověsil ho na Berghofu, svém horském sídle, a od roku 1940 v Novém říšském kancléřství tady v Berlíně. Národní galerie ho získala v roce 1980.
Ještě jeden obdivovatel, šťastnější. Sergej Rachmaninov napsal svou symfonickou báseň Ostrov mrtvých v roce 1909 poté, co uviděl černobílou reprodukci, a řekl, že kdyby viděl originál v barvě, pravděpodobně by tu hudbu vůbec nenapsal. Ustupte proto o krok a vychutnejte si barvy, které mu unikly: fialové nebe jako podlitina, rez a mech na světlé skále a jednu bílou postavu v tmavé loďce.
Zastávka 4 z 5 · První výstavní podlaží, Menzelovy sály v zadní příčné hale a apsidě
Válcovna železa (Moderní Kyklopové)
Adolph Menzel · 1872–1875 · Olej na plátně, 158 × 254 cm
Všimněte si
- Signatura v levém dolním rohu: Adolph Menzel, Berlín, 1875.
- Mladá žena s košíkem jídla vpravo dole, jediná tvář v davu, která se dívá zpátky na vás.
- Muži do půl těla svlečení, kteří se myjí u levého okraje; jejich směna už skončila.
- Do běla rozžhavený blok na železném vozíku uprostřed, který právě vjede pod první válec a stane se z něj železniční kolejnice.
Přepis (2:02)
Sejděte do prvního podlaží a devatenácté století najednou zhlučí. Podívejte se doprostřed plátna: blok železa tak rozžhavený, že zbělal, jede na železném vozíku, který muži naklánějí, aby ho zasunuli pod první válec válcovací stolice. Za pár minut z něj bude železniční kolejnice.
Adolph Menzel scénu sám popsal v textu, který v dubnu 1879 napsal pro katalog Národní galerie, s přesností inženýra: žhnoucí kus železa čerstvě z pece, tři muži s kleštěmi, kteří ho navádějí mezi válce, a tři další na druhé straně, kteří čekají, až ho zachytí a pošlou zpátky dalším kalibrem.
Aby to vystihl správně, odjel koncem léta 1872 do Královské Huti v Horním Slezsku, jedné z velkých železáren té doby. Četl technické knihy, kreslil stroje a nástroje a hlavně muže v pohybu, pořád dokola. Přes sto jeho studií tužkou k tomuto jedinému obrazu se dochovalo v berlínském kabinetu rytin, v Kupferstichkabinettu.
Radikální na něm byla velikost. Takhle velké plátno, metr a půl na výšku a dva a půl na šířku, byl formát vyhrazený historické malbě: králům, bitvám, světcům. Menzel ho dal směně továrních dělníků a nikdo jiný v Evropě zatím práci se stroji v takovém měřítku nenamaloval.
Teď najděte okraje příběhu. Vlevo se muži do půl těla svlečení myjí po skončené směně. Vpravo dole jedí vyčerpaní dělníci jídlo, které jim mladá žena přinesla v košíku, a ona je jediná v davu víc než čtyřiceti lidí, kdo se zdá dívat přímo na vás. Nahoře v oparu se halou prochází muž v buřince a civilním oblečení s rukama za zády, zatímco všichni ostatní dřou. Menzel mu říkal dirigent.
Bankéř Adolph von Liebermann obraz koupil v roce 1875 za 11 000 tolarů. Během několika měsíců zkrachoval a Národní galerie za obraz zaplatila 30 000. V roce 1878 putoval do Paříže na světovou výstavu. Honosná přezdívka Moderní Kyklopové, podle obřích kovářů bohů, nebyla Menzelovým nápadem.
Než odejdete, podívejte se do levého dolního rohu, kde se podepsal a sdělil vám, kde a kdy obraz dokončil: Adolph Menzel, Berlín, 1875.
Zastávka 5 z 5 · První výstavní podlaží, sál 1.01 (Klasicistní sochařství)
Skupina princezen
Johann Gottfried Schadow · 1795–1797 · Carrarský mramor, v životní velikosti
Všimněte si
- Úzký pruh látky uvázaný kolem Luisiny brady a krku. Zakrýval otok a odstartoval módu.
- Obě sestry opřené jedna o druhou v objetí, starší mírně vpředu.
- Záda. Schadow je vytesal se stejnou péčí jako přední stranu, přestože skupina celá desetiletí stála přistrčená ke zdi.
Přepis (2:10)
Dvě mladé ženy se o sebe opírají a objímají se, jako by se zastavily uprostřed rozhovoru. Ta po vaší levici, mírně vpředu, je Luisa, pruská korunní princezna. Ta, která se o ni opírá, je její mladší sestra Frederika.
O Vánocích roku 1793 se obě sestry v Berlínském zámku provdaly za dva pruské bratry, s odstupem dvou dnů. Bylo jim sedmnáct a patnáct. Král Fridrich Vilém II. byl svými novými snachami tak okouzlen, že u Johanna Gottfrieda Schadowa, který vedl dvorní sochařskou dílnu, objednal jejich portrét. Nejdřív vznikly hliněné busty, pak sádrová skupina v životní velikosti, která roku 1795 nadchla akademickou výstavu, a pak tento mramor. Schadow si řekl o 5 000 tolarů za osmnáct měsíců práce a bílý carrarský kámen. Tesání provedl řemeslník jménem Claude Goussaut a dílo bylo dokončeno dvanáctého července 1797.
Podívejte se na Luisinu bradu. Kolem hlavy a krku má uvázaný úzký pruh látky. Schadow tvrdil, že má zakrýt otok na krku, který později splaskl. Berlín nezajímalo proč. Páska se téměř okamžitě stala módou a po zbytek století podle ní lidé poznávali Luisu skoro na každém jejím vyobrazení.
Uspořádání je věcí protokolu, ne náhody. Luisa, starší a vyšší hodností, zaujímá čestné místo a Frederika stojí kousek za ní.
Pak se příběh obrátí. Starý král zemřel brzy poté, co byl mramor vystaven, a jeho syn, Luisin manžel, nyní král Fridrich Vilém III., si ho vůbec neoblíbil. Jeho verdikt měl dvě slova, Mir fatal, zhruba: připadá mi to hrozné. Příliš přirozené, žádná královská důstojnost, mladá těla pod drapérií až příliš viditelná. Po třech letech nerozhodnosti ho nechal postavit do pokoje pro hosty v zámku, těsně ke zdi. Zhruba devadesát let ho skoro nikdo neviděl, a už vůbec ne záda, která Schadow vytesal stejně pečlivě jako přední stranu.
Druhou světovou válku přečkal v kryptách Berlínské katedrály. Originál je dnes považován za příliš křehký na cestování, takže tento sál je jediné místo, kde ho uvidíte; berlínská porcelánka dodnes vyrábí malou kopii, vysokou padesát pět centimetrů a složenou z osmdesáti osmi dílů. Tady, ve skutečné velikosti a v mramoru, stojí dvě sestry na cestě z muzea, jedna z nich se šátkem kolem krku.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli ve Staré národní galerii.
Naše trasa končí u Schadowových sester, ale budova skrývá tři podlaží romantiků, impresionistů a berlínských realistů. Vyfoťte Moneta, Liebermanna nebo portrét, o kterém jste nikdy neslyšeli: Chiaro ho pozná podle obrazu, řekne vám, kdo ho namaloval a proč je důležitý, a zůstane s vámi u všeho, na co se budete chtít zeptat dál, ať jde o tahy štětcem, o model, nebo o rám.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
Bodestraße, 10178 Berlín, na Muzejním ostrově. Návštěvníci vcházejí ze strany Bodestraße; budova je vyvýšený chrám s Fridrichem Vilémem IV. na koni nahoře na venkovním schodišti. Bezbariérový přístup je jen částečný.
Nejbližší stanice metra U-Bahn je Museumsinsel na lince U5. S-Bahnem dojedete na Hackescher Markt (S3, S5, S7, S9) nebo Friedrichstraße. Tramvaje zastavují na zastávkách Am Kupfergraben a Hackescher Markt.
Vstupenky
- V pondělí je budova zavřená; od úterý do neděle je otevřeno od 10 do 18 hodin. Ve svátky obvykle platí nedělní otevírací doba, ale všechna muzea na ostrově zavírají 24. prosince a znovu 31. prosince 2026 a na Nový rok 2027 otevírají v poledne.
- Ani jedna vstupenka nemá časové okno: každá platí kdykoli během dne, který je na ní vytištěný. Aktuální vstupenka „Across Epochs + Alte Nationalgalerie“ stojí 16 eur (zlevněná 8); vstupenka na Muzejní ostrov za 24 eur (zlevněná 12) otevírá ten den všechna muzea a výstavy na ostrově. Samo muzeum radí rezervovat online, až čtyři týdny předem, místo stání ve frontě u pokladny.
- Mladí do 18 let mají vstup zdarma. Fotografovat se obecně smí; cokoli většího než malá taška (přes 30 × 20 × 10 cm) je třeba odložit v šatně.
- Začněte v nejvyšším podlaží. Chronologická trasa muzea začíná nahoře u romantiků, a tahle procházka také.
Oficiální audioprůvodce
Staatliche Museen provozují v této budově vlastního audioprůvodce a vydávají samostatnou aplikaci Staré národní galerie. Chiaro nemá s ničím z toho nic společného. Vybrali jsme pět děl, ke každému natočili nahrávku a celé texty zdarma zveřejnili na této stránce; po zbytku tří podlaží vás pak provede aplikace Chiaro přes fotoaparát vašeho telefonu.
Oficiální web →Otázky
Existuje audioprůvodce po Staré národní galerii zdarma?
Ano, tato stránka: pět zastávek s nahrávkami a úplnými texty, které běží v prohlížeči telefonu a nic se neinstaluje. Staatliche Museen mají také vlastního audioprůvodce a aplikaci Alte Nationalgalerie, které s námi nesouvisejí. Za těmito pěti díly vám aplikace Chiaro poví o čemkoli, na co namíříte fotoaparát.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Staré národní galerii?
Oficiální možnosti jsou dvě: audioprůvodce Staatliche Museen pro tuto budovu a samostatná aplikace Alte Nationalgalerie do telefonu. U vchodu platíte vstupenku, kterou muzeum prodává jako „Across Epochs + Alte Nationalgalerie“, 16 eur plné vstupné nebo 8 eur zlevněné.
Kde najdu obraz Mnich u moře ve Staré národní galerii?
Ve třetím výstavním podlaží, v sále 3.06, který patří Casparu Davidu Friedrichovi, vedle jeho protějšku Opatství v dubovém lese. Chronologická trasa muzea začíná právě v tomto podlaží, takže je to jeden z prvních sálů, kam dojdete.
Je Stará národní galerie v pondělí zavřená?
Ano, zavírá každé pondělí; od úterý do neděle jsou dveře otevřené od 10:00 do 18:00. Letos v zimě je celý ostrov zavřený 24. prosince a 31. prosince 2026 a 1. ledna 2027 se otevírá až v poledne, zavírá se jako obvykle v 18:00.
Vyplatí se vstupenka na Muzejní ostrov?
Pokud ten den navštívíte na ostrově ještě druhé muzeum, radíme: ano. Stojí 24 eur, zlevněná 12, a platí jeden den do všech muzeí a na všechny výstavy na ostrově, oproti 16 eurům za vstupenku, kterou muzeum prodává jako „Across Epochs + Alte Nationalgalerie“.
Jak dlouho tato procházka trvá?
Zhruba jedenáct minut nahrávek a k tomu asi dvacet minut chůze ze třetího podlaží do prvního. Počítejte s delší dobou, pokud vás Friedrichův sál zdrží, což se stává.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Staré národní galerie.