Přejít na obsah

Freerova galerie umění · Washington · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Freerově galerii umění,
pět zastávek zdarma.

Whistlerovi pávi, čólský bronz a Kosmický Buddha, namluvení přímo v této záložce. O zbytku z více než 26 000 předmětů Freerovy galerie, od starých čínských nefritů po korejské bronzy, vám Chiaro poví podle fotografie.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Freerovy galerie umění.

9:41

Královna Sembijan Mahádéví jako bohyně Umá

Freerova galerie umění, Washington

0:00 2:09
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 12 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Všechny sály Freerovy galerie leží v jednom podlaží kolem nádvoří a tento audioprůvodce po Freerově galerii umění je projde v jednom okruhu. Začněte u vchodu od National Mall v sále 1 u čólské královny, zpodobněné v bronzu jako bohyně. Pak pokračujte severní stranou na východ do čínských sálů, ke Kosmickému Buddhovi v sále 17 a k sogdskému pohřebnímu loži hned vedle v sále 16. Nakonec zahněte na jih do sálu 12, kde nad krbem Pavího pokoje visí Whistlerova princezna a kde procházku uzavře sám pokoj. Všech pět nahrávek dohromady trvá asi dvanáct minut; s krátkými přechody a zastávkou u každé vitríny zabere okruh půl hodiny.

Každé tvrzení na této stránce stojí na dvou zdrojích: na záznamech o předmětech, které muzeum samo zveřejňuje v otevřených sbírkových datech Smithsonova institutu, a na jednom vnějším zdroji. Freerova galerie své sbírky nikdy nepůjčuje, ale obměňuje to, co z depozitáře vystavuje. Pokud tedy popisek v sále říká něco jiného než my, věřte popisku, ne této stránce, a dejte nám vědět, opravíme to.

Zastávka 1 z 5 · West Building (Západní budova), sál 1 (výstava Body Image: Arts of the Indian Subcontinent)

Královna Sembijan Mahádéví jako bohyně Umá

Dynastie Čólů, Tamilnádu, Indie · 10. století · Bronz, 107,3 × 33,4 × 25,7 cm

Všimněte si

  • Tvář. Sešpulené rty a dlouhý nos jí dodávají osobitost, jakou obvyklá klidná bohyně nemá, a proto muzeum soudí, že by mohlo jít o portrét.
  • Trojí prohnutí. Boky vysunuté na jednu stranu, ramena zakloněná na druhou, hlava spočívá mezi nimi: postoj zvaný tribhanga.
  • Látka přes nohy, vymodelovaná tak tence, že přiléhá jako mokré hedvábí.
Přepis (2:09)

První, čeho si všimnete, je to vlnění. Váha spočívá na jedné noze, bok se vysouvá do strany, ramena se zaklánějí opačným směrem a hlava se usadí mezi nimi. Indičtí sochaři tomuto postoji říkali tribhanga, trojí prohnutí, a právě díky němu se zdá, že se metr bronzu, který na podstavci stojí naprosto nehybně, pohybuje.

Popisek ji nazývá Královna Sembijan Mahádéví jako bohyně Umá a obě poloviny toho názvu mají svůj význam. Postoj patří bohyni a připomíná Párvatí. Královna ale byla skutečná žena. Její manžel Gandaráditja Čóla vládl na jihu Indie od roku 949 do roku 957 a ona ovdověla mladá. Od té doby nosila bílou, barvu smutku. Zhruba šedesát let vkládala svůj majetek do chrámů: mnohé dala postavit a ještě víc jich obdarovala. Muzeum ji označuje za velmi váženou mecenášku umění.

Ještě za jejího života se její narozeniny slavily v Šivově chrámu ve městě, které neslo její jméno, a tomu chrámu byl na její počest darován kovový portrét královny. Muzeum je tu opatrné: říká jen, že je možné, že jde právě o tuto sochu. Jisté je, jak se taková socha používala. Je to procesní bronz. O svátcích ji halili do hedvábí, ověšovali šperky a květinovými girlandami a nosili ulicemi, aby ji vidělo celé město.

Podívejte se teď na její tvář, protože ta je pro celý příběh nejlepším argumentem. Má sešpulené rty a dlouhý nos a podle muzea je tvar jejího obličeje na zobrazení tohoto druhu neobvykle osobitý. Přesto by v desátém století nikdo královnu podle podoby nepoznal. Takovou sochu lidé znali podle toho, kde stála a co se s ní dělalo, tady podle procesí v den jejích narozenin. Tak osobitá tvář na soše, kterou nikdo nepotřeboval poznat, je přesně ten druh detailu, který udržuje teorii o portrétu při životě.

Freerova galerie ji koupila v roce 1929 z fondu pojmenovaného po zakladateli galerie a v tomto sále stojí od roku 2017, kdy byla otevřena současná expozice. Než půjdete dál, sklopte oči k jejím nohám. Látka je vymodelovaná tak tence, že přiléhá jako mokré hedvábí, a každý záhyb sleduje vlnění jejího těla až k podstavci, na kterém její chodidla stojí už tisíc let.

Zastávka 2 z 5 · West Building (Západní budova), sál 17 (výstava Promise of Paradise)

Buddha v rouchu zobrazujícím říše bytí (Kosmický Buddha)

Dynastie Severní Čchi, oblast An-jang, provincie Che-nan, Čína · 550–577 · Vápenec, 151,3 × 62,9 × 31,3 cm

Všimněte si

  • Hora Sumeru na hrudi, ovinutá dvěma hady: hora, která podle buddhistů spojuje nebe se zemí.
  • Nahloučené výjevy těsně nad lemem. To jsou pekelná muka, spodní okraj mapy.
  • Slabé stopy barvy v rýhách. Každý výjev na rouchu byl kdysi malovaný.
Přepis (1:59)

Projděte severní stranou budovy na východ do čínských sálů a v sále 17 potkáte postavu bez hlavy, do níž je vytesáno víc příběhů než do kteréhokoli jiného předmětu na této trase. Má životní velikost, něco přes metr a půl vápence, a bez podstavce váží přes 800 liber. Nosí prosté roucho mnicha jako každý Buddha. Mimořádným ho dělá to, že toto roucho je mapou vesmíru.

Badatelé v něm poznávají Vairóčanu, Kosmického Buddhu, čínsky zvaného Pchi-lu-če-na. Ta představa pochází z Lotosové sútry: když historický Buddha kázal, měl se před ním zjevit obraz celého vesmíru. A tak sochaři severní Číny, někdy mezi lety 550 a 577, za dynastie Severní Čchi, pokryli toto roucho zepředu i zezadu vším, co existuje.

Začněte u hrudi. Ten vrchol je hora Sumeru, posvátná hora, která podle buddhistů spojuje nebe se zemí, a dva hadi, kteří se kolem ní vinou, jsou nágové. Pod ní jsou výjevy z doby, kdy byl Buddha mladým princem, ještě před osvícením. Teď sklopte oči těsně nad lem. Ty natěsnané drobné postavy jsou pekelná muka. Posvátná hora nahoře, princův život uprostřed, peklo u lemu, a to všechno na jediném oděvu. Muzeum tomuto uspořádání říká Říše bytí.

Podívejte se do rýh, možná zahlédnete stopu barvy. Tyto výjevy byly kdysi malované a drobné zbytky pigmentu se zachovaly.

Dlouho badatelé reliéf téměř nedokázali přečíst. Je tak mělký, že z něj dělali tuší otisky na papír, aby vynikl. Pak na podzim roku 2011 digitalizační tým Smithsonova institutu dva týdny skenoval postavu laserem a trojrozměrný model zviditelnil výjevy, které předtím nikdo nedokázal rozeznat. Na jeho základě dospěl Keith Wilson, kurátor starého čínského umění v muzeu, k názoru, že socha možná vznikla pro výuku, nejspíš v klášteře, a že u ní někdo stál a vykládal jeden výjev po druhém.

Jestli má pravdu, je tohle nejstarší audioprůvodce v budově. Před čtrnácti staletími stál někdo zhruba tam, kde teď stojíte vy, a provázel věřící po tom rouchu, od hory na hrudi až k peklu u lemu.

Zastávka 3 z 5 · West Building (Západní budova), sál 16 (výstava Center of the World: China and the Silk Road)

Pohřební lože se sogdskými hudebníky a tanečníky

Dynastie Severní Čchi, Čína; zhotoveno pro sogdského objednavatele · 550–577 · Šedý mramor se stopami pigmentu; přední deska 60,3 × 234 cm, se dvěma bočními díly

Všimněte si

  • Kadidelnice uprostřed, nahoře s ptákem a po stranách s postavami se svatozáří na lotosových květech: ryze čínský buddhistický motiv.
  • Osm medailonů s perlovým lemem nad otvory, v každém hudebník nebo tanečník v cizím oděvu, vytesaný v perském stylu.
  • Strážce na každém konci, v dlouhém kabátě a botách, jak tiskne divoké zvíře k zemi.
  • Loutna se zalomeným krkem na jednom z bočních dílů, předchůdkyně čínské pchi-pchy, která přišla po Hedvábné stezce.
Přepis (2:29)

Hned vedle, v sále 16, stojí před vámi dlouhá deska šedého mramoru, přes dva metry široká, a vedle ní dva kratší díly. Dohromady tvoří podstavu pohřebního lože: kamenné plošiny ve tvaru čínské postele, na kterou v šestém století v podzemní hrobce v severní Číně uložili rakev.

Začněte uprostřed. Kadidelnice s ptákem nahoře, kterou z obou stran lemují nebeské bytosti se svatozáří stojící na lotosových květech, je ryze čínský buddhistický motiv. Teď se podívejte podél pásu nad otvory. Těch osm medailonů s perlovým lemem rámuje hudebníky a tanečníky v cizích oděvech, vytesané v perském stylu. Na každém konci tiskne strážce v dlouhém kabátě a botách k zemi divoké zvíře.

Muž, kterého na toto lože uložili, byl Sogd. Sogdové pocházeli ze Střední Asie a v šestém století čínské prameny popisují jejich komunity rozeseté po celé Číně, mezi nimi obchodníky i úředníky. Daleko od domova přejímali čínské zvyky a takové kamenné lože bylo jedním z nich. Řezby na zbytku lože ale mísily buddhistické motivy s mazdaistickými, z víry, jejíž kněží střeží posvátný oheň, a s výjevy ze života přistěhovalce, který byl zřejmě předákem své komunity. Jeho jméno se ztratilo spolu s jeho epitafem.

A většina lože v tomto sále není. Hrobka byla objevena v roce 1911, díly se dostaly na trh s uměním a rozptýlily se. Dvě stěny brány, na nichž kněží se zakrytými ústy pečují o oheň, jsou v Kolíně nad Rýnem. Dvě zadní desky odešly v roce 1912 do Muzea výtvarných umění v Bostonu, boční deska v roce 1913 do Musée Guimet v Paříži a kde je jeden boční panel, se dodnes neví. Nikdo nepoznal, že k sobě patří, dokud jejich souvislost v roce 1958 neodhalila badatelka Gustina Scagliová.

I to, odkud lože pochází, je sporné. Vlastní výzkum Smithsonova institutu o Sogdech uvádí: údajně An-jang, poblíž Jie, hlavního města dynastie Severní Čchi. Záznam muzea o předmětu říká, že podle badatelů bylo lože zhotoveno pro jeskyni číslo 4 v severních jeskynních chrámech Siang-tchang-šan, ale připouští, že buddhistická jeskyně byla pro pohřeb neobvyklým místem.

Než odejdete, najděte loutnu na jednom z bočních dílů. Její zalomený krk přišel do Číny s hudebníky, kteří putovali po Hedvábné stezce, a nástroj, který ovlivnila, pchi-pcha, se dodnes hraje v čínských komorních souborech. Tyto tři kusy mramoru byly vystavené už ve chvíli, kdy Freerova galerie v květnu 1923 poprvé otevřela své dveře.

Zastávka 4 z 5 · West Building (Západní budova), sál 12 (Paví pokoj), nad krbem

Princezna ze země porcelánu

James McNeill Whistler · 1863–1865 · Olej na plátně, 201,5 × 116,1 cm

Všimněte si

  • Signatura vlevo nahoře, Whistler 1864, vypsaná velkými písmeny. Později se místo ní podepisoval malým motýlem.
  • Kulatý vějíř v její ruce a bílá japonská skládací zástěna za ní, rekvizity, jaké Whistler sbíral.
  • Modrobílá váza u pravého okraje, porcelán toho druhu, pro jaký byl postaven celý tento pokoj, a modrobílý koberec pod jejíma nohama.
Přepis (2:18)

Teď přejděte budovou na jižní stranu a vstupte do sálu 12. Jste uvnitř Pavího pokoje a k samotnému pokoji se za chvíli dostaneme. Nejdřív se otočte k obrazu nad krbem, protože všechno kolem vás bylo postaveno kvůli ní.

Vysoká mladá žena v kimonu stojí na modrobílém koberci před bílou japonskou skládací zástěnou, v ruce kulatý vějíř. James McNeill Whistler ji namaloval mezi lety 1863 a 1865, kdy uměleckým Londýnem hýbala anglo-japonská móda. Modelem byla Christina Spartaliová, mladá žena řeckého původu a sestra malířky Marie Spartali Stillmanové. Nikdy to ale neměl být její portrét. Muzeum v obraze vidí nový ideál krásy, který si Whistler vymyslel z japonských dřevořezů a z vysokých štíhlých dam malovaných na čínském porcelánu a vystrojil předměty ze své vlastní sbírky. Do Asie nikdy nevkročil. Země porcelánu z názvu je výmysl.

Podívejte se do levého horního rohu: Whistler 1864, velkými písmeny. Ta signatura ho možná stála prodej. Otec Christiny obraz odmítl koupit a jiný zájemce prý ustoupil, protože jméno bylo tak velké. Možná je to jeden z důvodů, proč Whistler později přestal své jméno psát úplně a podepisoval se malým motýlem. Toho motýla si zapamatujte. Najdete ho na stěnách kolem sebe.

Ani kritici nebyli laskaví. Když byla v roce 1865 vystavena na pařížském Salonu, jeden recenzent, Gustave Vattier, napsal, že by ji povalil i dech dítěte.

Kupcem, na kterém záleželo, byl Frederick Leyland, rejdař z Liverpoolu. Obraz vlastnil roky předtím, než tento pokoj vůbec existoval, a když si v roce 1875 koupil nový dům v Londýně, pověsil ho nad krbovou římsu v jídelně. Whistler navrhl, aby se barvy pokoje změnily tak, aby k obrazu ladily. V co se ten návrh proměnil, vidíte všude kolem sebe.

Po Leylandově smrti v roce 1892 byl obraz prodán v dražbě a o pár let později patřil sběrateli Williamu Burrellovi z Glasgow. 20. srpna 1903, v roce, kdy Whistler zemřel, ho Charles Lang Freer koupil za 3750 liber šterlinků a odvezl si ho domů do Detroitu. Následující rok koupil i pokoj. Od otevření Freerovy galerie v roce 1923 jsou tu vystaveny spolu: princezna a její palác, znovu spojené za oceánem, daleko od londýnského domu, pro který vznikly.

Zastávka 5 z 5 · West Building (Západní budova), sál 12

Harmonie v modré a zlaté: Paví pokoj

James McNeill Whistler, v pokoji navrženém Thomasem Jeckyllem · 1876–1877 · Olejová barva a plátkové zlato na plátně, kůži, mozaikových dlaždicích, skle a dřevě; 421,6 × 613,4 × 1026,2 cm

Všimněte si

  • Dva bojující pávi na stěně naproti krbu. Ten se stříbrným peřím na hrdle je Leyland; ten s jediným stříbrným pérem v chocholce je Whistler.
  • Whistlerova signatura v podobě motýla. Umístil ji v pokoji několikrát; zkuste, kolik jich najdete.
  • Pávi namalovaní na vnitřních panelech okenic.
  • Porcelán. Na stěně s krbem a na stěně s okny je to vlastní sbírka muzea z období Kchang-si; na zbylých dvou stěnách repliky vyrobené ve spolupráci se současnými hrnčíři v Ťing-te-čenu.
Přepis (3:04)

Otočte se zády ke krbu. Teď stojíte uvnitř samotného díla: celé jídelny se stěnami, policemi, stropem i okenicemi, vymalované modře a zlatě v letech 1876 a 1877 a převezené sem kus po kuse z Londýna, přes Detroit. Je to jediná zastávka na této trase, uvnitř které se můžete projít.

Začalo to jako cizí návrh. Architekt Thomas Jeckyll postavil tuhle mřížku polic pro sbírku čínského modrobílého porcelánu z období Kchang-si, kterou vlastnil Frederick Leyland, a stěny potáhl starou zlacenou kůží malovanou červenými růžemi. Pak Jeckyll onemocněl a musel zakázku opustit. Whistler, který tehdy zdobil Leylandovu vstupní halu, nabídl, že ji dokončí. Jeho první návrh byl skromný: přemalovat červené růže nažluto, aby se přestaly tlouct s princeznou, a přidat vlnový motiv podél římsy a obložení. Leyland souhlasil a odjel domů do Liverpoolu.

Whistler pokračoval. Strop pokryl šlagmetalem, napodobeninou plátkového zlata, a vzorem z pavích per. Pozlatil každou polici. Podívejte se na stěnu s okny: pávi na vnitřní straně okenic jsou také jeho. Později řekl, že prostě maloval dál, bez návrhu a bez skici, že to rostlo, jak maloval, a že když se dostal zpátky do rohu, kde začal, musel část přemalovat, aby k sobě všechno sedělo.

Pak se to pokazilo. Whistler pozval do Leylandova domu návštěvy a tisk, aby pokoj obdivovali, a oba muži se kvůli účtu zle rozkmotřili. Whistler tedy přetřel drahou starou kůži pruskou modří a na prázdnou stěnu naproti krbu namaloval to, co tam vidíte teď: dva pávy, kteří se proti sobě stavějí k boji. Rozzuřený pták má na hrdle stříbrné peří, rýpnutí do nařasených bílých košil, které Leyland vždycky nosil. Druhý má jediné stříbrné péro v chocholce, jako bílý pramen, který se zvedal nad Whistlerovým vlastním čelem. Nástěnnou malbu nazval Umění a peníze aneb Příběh pokoje a údajně Leylandovi řekl, že si ho lidé budou pamatovat jen jako majitele Pavího pokoje. Pak pokoj několikrát podepsal svým motýlem.

Leyland nechal všechno, jak to bylo, až do své smrti v roce 1892. O dvanáct let později pokoj koupil Charles Lang Freer, v roce 1904 ho dal rozebrat a znovu sestavit ve svém domě v Detroitu, kde v něm stála jeho vlastní keramika. Po Freerově smrti přišel pokoj do Washingtonu a je tu od otevření Freerovy galerie v roce 1923. V létě roku 2022 byl pokoj znovu restaurován.

To, co stojí na policích, je nejnovější kapitola. Od září 2025 ukazuje muzeum pokoj tak, jak ho znali Leylandovi: plný modrobílého porcelánu. Leyland sbíral porcelán z Ťing-te-čenu, který byl od konce třináctého století světovým centrem modrobílého porcelánu. Na stěně s krbem a na stěně s okny se díváte na kusy z období Kchang-si z vlastní sbírky muzea. Na zbylých dvou stěnách jsou nádoby replikami, které vznikly ve spolupráci se současnými hrnčíři v Ťing-te-čenu.

Postavte se tedy doprostřed a obsáhněte to celé jedním pohledem: dvě stěny starého porcelánu a dvě nového, spor ve zlatě po jedné ruce a po druhé princezna, se kterou to všechno začalo.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli ve Freerově galerii umění.

Našich pět nahrávek končí mezi Whistlerovými pávy; odtud pokračuje aplikace. Vyfoťte starý nefrit v sále 19, bronzové zrcadlo v korejském sále nebo jednu nádobu na policích Pavího pokoje a Chiaro vám řekne, co to je, poví vám jeho příběh a pak hned u vitríny odpoví na otázky, které položíte nahlas.

Který páv je Whistler?Je tenhle porcelán kopie?Co zobrazují výjevy na rouchu?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Freerova galerie je Západní budova (West Building) Národního muzea asijského umění Smithsonova institutu (National Museum of Asian Art), na rohu Jefferson Drive a 12th Street SW, na jižní straně National Mall. Dveře od Mall vás přivedou hned k sálu 1; bezbariérový vchod je ze strany Independence Avenue, automatickými bronzovými dveřmi vlevo od schodiště. Poštovní adresa muzea, 1050 Independence Ave. SW, patří sousední Sacklerově budově, která je s Freerovou galerií spojená podzemím.

Nejbližší stanice metra je Smithsonian na oranžové, stříbrné a modré lince. Vyjděte východem označeným 12th St. at Jefferson Dr. SW (The Mall) a přejděte silnici směrem na jih: budova z růžové žuly naproti vám je Freerova galerie.

02

Vstupenky

  • Vejdete bez vstupenky i bez rezervace a nic to nestojí, uvádí muzeum.
  • Dveře jsou otevřené každý den v týdnu, od 10 do 17.30 hodin. Jediný den v roce, kdy je zavřeno, je 25. prosinec.
  • Počítejte s bezpečnostní kontrolou, ať vejdete kterýmikoli dveřmi; muzeum kontroluje návštěvníky u všech vchodů.
  • Freerova galerie nic nepůjčuje ani si nic nevypůjčuje, což byla podmínka daru jejího zakladatele, takže žádný z těchto pěti předmětů nikdy neodjede na výpůjčku do jiného muzea.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Muzeum samo provádí osobně: bezplatné prohlídky bez rezervace, které vedou většinou vyškolení dobrovolní průvodci a někdy kurátoři, mezi nimi prohlídka hlavních děl včetně Pavího pokoje a řada prohlídek k 150. výročí pokoje. V audiosekci webu muzea jsou podcasty a nahrané přednášky. Ani našich pět nahrávek nevyžaduje rezervaci a spustí se, kdykoli na ně klepnete; jakýkoli další předmět, který vyfotíte, převezme aplikace Chiaro.

Oficiální web →

Otázky

Existuje bezplatný audioprůvodce po Freerově galerii umění?

Ano: klepněte na kterýkoli z pěti přehrávačů výše a nahrávka se přehraje v prohlížeči vašeho telefonu, s přepisem, který můžete číst zároveň. Muzeum samo k tomu nabízí bezplatné prohlídky s dobrovolnými průvodci bez rezervace a u tisíců předmětů, které vynecháváme, stačí na některý namířit aplikaci Chiaro a zeptat se.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Freerově galerii umění?

Za provádění, které muzeum nabízí, se neplatí nic: jde o bezplatné prohlídky bez rezervace, většinou s dobrovolnými průvodci, někdy s kurátory. V audiosekci webu muzea jsou podcasty a nahrané přednášky a vstup do budovy je také zdarma.

Kde je ve Freerově galerii umění Paví pokoj?

V sále 12, v jihovýchodním rohu výstavního podlaží, vedle sálu 11 na straně Independence Avenue. Od vchodu z Mall obejděte nádvoří; od vchodu z Independence Avenue je to kousek. Nad jeho krbem visí Whistlerova Princezna ze země porcelánu.

Je Freerova galerie umění otevřená každý den?

Ano, celý rok kromě 25. prosince, od 10 do 17.30 hodin.

Je Freerova galerie totéž co Národní muzeum asijského umění?

Freerova galerie je jeho součástí. Národní muzeum asijského umění (National Museum of Asian Art) tvoří dvě budovy spojené podzemím: Freer Gallery of Art jako Západní budova a Arthur M. Sackler Gallery jako Východní budova. Dohromady mají přes 46 000 předmětů. Tato stránka o Freerově galerii je tedy zároveň audioprůvodcem po Západní budově Národního muzea asijského umění.

Jak dlouho trvá prohlídka Freerovy galerie umění?

Asi půl hodiny na celý okruh, z toho dvanáct minut připadá na samotné nahrávky. Všechny zastávky jsou ve stejném výstavním podlaží kolem nádvoří, takže mezi nimi nejsou schody; bezbariérový vchod je z Independence Avenue.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Freerovy galerie umění.