Přejít na obsah

Národní muzeum přírodní historie · Washington · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Národním muzeu přírodní historie,
pět zastávek zdarma.

Pět namluvených zastávek, které se spustí přímo v prohlížeči, a první z nich čeká u slona. Muzeum má přes 148 milionů exemplářů; ať máte před sebou kterýkoli z nich, Chiaro vám podle fotografie poví jeho příběh.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Národního muzea přírodní historie.

9:41

Henry, slon africký

Národní muzeum přírodní historie, Washington

0:00 2:27
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 13 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Tento audioprůvodce po Národním muzeu přírodní historie začíná pod kupolí u Henryho, slona afrického v Rotundě na úrovni 1, kde je vchod od National Mall. Pak vás zavede do Sant Ocean Hall ke krakatici obrovské a dál do sálu fosilií Deep Time, kde T. rex tiskne k zemi svého triceratopse. Odtud vystoupáte na úroveň 2, do Hall of Geology, Gems, and Minerals, k tyrkysovému diadému, který Napoleon daroval své druhé ženě, a skončíte ve vedlejší místnosti u Hopeova diamantu. Pětkrát stisknete přehrávání a máte třináct minut vyprávění; se schody a zastávkou u každé vitríny počítejte s hodinou.

Každý údaj na této stránce má dva zdroje: materiály samotného Smithsonova institutu, tedy stránky výstav muzea, záznamy drahokamů v jeho GeoGallery a časopis Smithsonian, a jeden zdroj zvenčí. Exempláře se občas přesouvají, čistí a posílají do laboratoře, takže poslední slovo má popisek u vitríny: pokud se s touto stránkou rozchází, věřte popisku a dejte nám vědět.

Zastávka 1 z 5 · Rotunda, úroveň 1

Henry, slon africký

Samec slona afrického zastřelený v Angole v roce 1955; preparovali ho William Brown a Norman Deaton, preparátoři Smithsonova institutu · Zastřelen 1955, odhalen 1959 · Preparovaná kůže, výška 13 stop (asi 4 m), 11 tun

Všimněte si

  • Postoj. Chobot nahoře, uši roztažené: preparátor studoval živé slony a tohohle postavil do rychlého kroku.
  • Záhyby kůže. Chytá se v nich prach a praskliny byly v roce 2015 vyplněny včelím voskem, ručně dobarveným do odstínu kůže.
  • Kolem podstavce: malé diorama slonů u napajedla a kusy nelegální slonoviny, které zabavila americká Služba pro ryby a volně žijící živočichy.
Přepis (2:27)

Postavte se k podstavci a podívejte se nahoru. Chobot je zdvižený, uši roztažené tak široko, jak to jen jde, a celé zvíře jako by se naklánělo do kroku vpřed. To je záměr. William Brown, v padesátých letech hlavní preparátor Smithsonova institutu, nejdřív pozoroval, jak se sloni doopravdy pohybují, a teprve pak tohoto slona sestavil. Postavil ho do rychlého kroku, se zdviženým chobotem a ušima rozevřenýma jako vějíře. Váží jedenáct tun, měří třináct stop a od roku 1959 je to první, co návštěvníci v této Rotundě uvidí.

Slon byl samec, slon africký. V Maďarsku narozený inženýr a lovec velké zvěře Josef Fénykövi ho vystopoval a zastřelil třináctého listopadu 1955 v oblasti řeky Cuando na jihovýchodě Angoly. Fénykövi slona přeměřil a rozměry zakreslil do náčrtu, a právě podle toho náčrtu, který je dodnes v archivu Smithsonova institutu, preparátoři pracovali.

Do Washingtonu ve skutečnosti dorazila jen kůže, celé dvě tuny. Koželuh ji škrábal a máčel, dokud nebyla dost tenká a poddajná, aby se s ní dalo pracovat, a Brown se svým kolegou Normanem Deatonem ji napnuli na kostru. Šestého března 1959 byl hotový slon odhalen tady, na čestném místě uprostřed Rotundy, a byl tehdy největším suchozemským savcem vystaveným v jakémkoli muzeu. Někdy se mu říká Fénykövího slon, po muži, který kůži daroval, ale skoro všichni, muzeum nevyjímaje, mu říkají Henry.

Teď se podívejte na kůži zblízka. V těch hlubokých vráskách se usazuje prach, když tudy ročně projdou přes čtyři miliony lidí. V roce 2015 ho tým vyčistil od chobotu po ocas, každou prasklinu zalepil včelím voskem ručně dobarveným do odstínu kůže a postavil mu podstavec, u kterého stojíte, s informačním pultem zabudovaným v boku. V lednu 2025 se tentýž restaurátor, sochař a preparátor Paul Rhymer, vrátil s malou partou na dvě noci. Jedna skupina z žebříků a plošin sfoukávala prach z Henryho hřbetu, ostatní stáli dole s vysavači, aby ho zachytili, a pak všichni prošli každý záhyb měkkými kartáči.

Než půjdete dál, obejděte jednou podstavec. Je tam miniaturní diorama slonů pijících u napajedla, rodokmen slonů a jejich předků a vitrína s nelegální slonovinou, kterou zabavila americká Služba pro ryby a volně žijící živočichy. Samotní autoři muzea označují Henryho za největšího preparovaného slona na světě a po posledním čištění Rhymer shrnul stav kůže vystavené téměř sedmdesát let dvěma slovy: výborný stav.

Zastávka 2 z 5 · Sant Ocean Hall, úroveň 1

Samice krakatice obrovské

Architeuthis dux, samice, která v roce 2005 uvízla v síti rybáře u španělského pobřeží · Ulovena 2005, vystavena od roku 2008 · Konzervovaný exemplář, dnes 25 stop (7,6 m) dlouhý; při ulovení 36 stop

Všimněte si

  • Dvě lovná chapadla, mnohem delší než ramena. Při ulovení z jejích 36 stop připadalo 22 právě na ně.
  • Shluky přísavek na koncích chapadel, které krakatice obrovská používá na kořist i na predátory.
  • Samec. Přiletěl ze Španělska stejným letem a je menší, protože samice krakatice obrovské dorůstají větších rozměrů než samci.
Přepis (2:26)

Většina toho, na co se díváte, jsou ramena a chapadla. Tělo je ta bledá trubice na jednom konci a všechno ostatní se od ní táhne pryč: nejdřív ramena a pak dvě mnohem delší lovná chapadla zakončená shluky přísavek. Když ji vytáhli z vody, měřila třicet šest stop, asi jedenáct metrů, a dvacet dva z těch stop připadalo na obě chapadla. Konzervační roztok ji od té doby zmenšil. Dnes měří asi dvacet pět stop, sedm a půl metru, a pořád se kolem ní v tomhle sále tlačí lidé.

Je tu proto, že muzeum v roce 2005 stavělo nový sál oceánů a chtělo mít v jeho srdci krakatici obrovskou. Tehdy tahle zvířata někdo spatřil živá jen jednou dvakrát, a to letmo, a většina toho, co vědci věděli, pocházela z roztrhaných kusů nalezených v žaludcích vorvaňů nebo hnijících na plážích. Vlastní exemplář Smithsonova institutu byl jedním z nich: potrhaná samice, kterou v osmdesátých letech vyplavilo moře na Plum Island v Massachusetts. Zoolog Clyde Roper ji sám odvezl autem do Washingtonu, cestou ho zastavila policie a on se z pokuty vymluvil tím, že policistovi vyprávěl o své pasažérce.

Pak přišla zpráva ze Španělska. Rybář našel ve svých sítích samici krakatice obrovské a jedna španělská skupina pro výzkum moří souhlasila, že ji pošle, spolu s menším samcem uloveným o pár dní dřív. Potíž byla dostat je přes Atlantik. Oba exempláře ležely ve stovkách galonů formalínu a žádná letecká společnost na to nechtěla ani sáhnout. Někdo v muzeu zažertoval, že kosatku z filmu Zachraňte Willyho převáželo nákladní letadlo, tak proč nezavolat námořnictvu. Někdo zavolal. Španělský vědec Ángel Guerra vezl obě krakatice sedm hodin z Asturie na námořní základnu, dorazil čtvrtého července, našel ji zavřenou kvůli americkému svátku a strávil noc s krakaticemi na parkovišti. Druhý den ráno odletěly nákladním letadlem amerického letectva. Náklad cestoval pod přezdívkou VIS, z anglického Very Important Squid, tedy velmi důležitá krakatice, po vzoru VIP.

Několik týdnů před otevřením sálu v září 2008 tým vypustil formalín a přemístil oba exempláře do nového, pokusného konzervačního roztoku. Jejich prvním návštěvníkem byl prezident George W. Bush. Podle vedoucího projektu mu Operace Kalamáry, jak muzeum celou akci nazvalo, připadala jako to nejvtipnější, co kdy slyšel.

Každá krakatice obrovská v každém oceánu patří k jejímu jedinému druhu, Architeuthis dux. Její oči byly zaživa velké jako jídelní talíře, největší v celé živočišné říši, a stačily k tomu, aby zahlédla vorvaně blížícího se ze vzdálenosti téměř čtyř set stop. A pro ty, kdo by to chtěli vědět: Roper to ověřil. Krakatice obrovská chutná nesnesitelně hořce.

Zastávka 3 z 5 · David H. Koch Hall of Fossils – Deep Time, úroveň 1

Národní T. rex

Tyrannosaurus rex z Montany, nalezený Kathy Wankelovou v roce 1988; zapůjčený od Ženijního sboru armády USA · Asi 66 milionů let; sestaven 2019 · Fosilní kostra doplněná odlitky, asi 40 stop dlouhá a 15 stop vysoká

Všimněte si

  • Přední končetiny. Krátké, ale silné tam, kde se upínaly svaly. Byla to první kostra dost úplná na to, aby ukázala, jak krátké doopravdy byly.
  • Jedna noha tiskne triceratopse k zemi, zatímco čelisti mu páčí hlavu od krku. Žádné muzeum předtím ta dvě zvířata nevystavilo v přímém boji.
  • Ulomený roh a prasklá žebra triceratopse, přidaná, aby ukázala sílu útoku.
Přepis (2:30)

Všimněte si rovnováhy. Trup je vodorovně nad zemí, ocas natažený rovně dozadu jako protiváha, jedna noha opřená o bok triceratopse a čelisti páčí oběti hlavu od krku. Od čenichu po konec ocasu měří asi čtyřicet stop, na výšku patnáct stop a je to ústřední exponát, kolem kterého celý sál přestavěli.

O víkendu Svátku práce, amerického Labor Day, v roce 1988 hledala farmářka Kathy Wankelová s rodinou kosti poblíž přehradní nádrže Fort Peck v Montaně a všimla si fosilie trčící ze země, kterou léto vypálilo do tvrdosti betonu. Se svým manželem Tomem vykopala část lopatky a přední končetinu a odvezli je do Museum of the Rockies v Bozemanu, kde jim paleontolog Jack Horner řekl, co našli: Tyrannosaurus rex. Kostra se ukázala být zhruba z pětaosmdesáti procent úplná a obsahovala něco, co nikdo předtím neviděl: celou přední končetinu T. rexe.

Podívejte se teď na ty přední končetiny. Jsou proslulé tím, jak jsou krátké, a tohle byla první kostra dost úplná na to, aby ukázala, jak přesně. Kosti ale nesou velké úponové plochy pro svaly, takže končetiny byly silné. Přírůstkové kruhy uvnitř kostí, které se čtou jako letokruhy stromu, ukazují, že zvíře bylo v době smrti asi osmnáctileté.

Pozemek, na kterém ho našli, patří Ženijnímu sboru armády Spojených států, a proto je kostra federálním majetkem. V roce 2013 ji sbor zapůjčil Smithsonovu institutu na padesát let. Uzavření federální vlády toho podzimu ji ještě zdrželo v Montaně. Nakonec dorazila v dubnu 2014: sedm tun fosilií po cestě dlouhé dva tisíce mil na korbě náklaďáku FedExu. Pak putovala do firmy Research Casting International v Ontariu, kde každá kost dostala vlastní kovovou kolébku, kterou lze odšroubovat, takže vědci můžou kost dodnes sundat a zkoumat.

Skutečná lebka a většina žeber jsou příliš křehké, aby se mohly vystavit, takže o něco víc než polovina toho, co vidíte, je původní kost a zbytek je pečlivá rekonstrukce. I triceratops je odlitek, kopie vlastního triceratopse muzea, přezdívaného Hatcher, jehož historie ve Smithsonově institutu sahá do roku 1905. Návrháři dali kopii ulomený roh a pár zlomených žeber a kurátor dinosaurů muzea Matthew Carrano chtěl přesně tohle: postoj, jaký ještě nikdo neudělal, s oběma zvířaty v přímém střetu.

Sál se kolem nich znovu otevřel osmého června 2019. A tenhle T. rex zanechal ve vědě ještě jednu stopu: když Mary Schweitzerová zkoumala jeho kosti, našla hem, formu železa z krve, stále uvnitř kostry staré šedesát šest milionů let.

Zastávka 4 z 5 · Janet Annenberg Hooker Hall of Geology, Gems, and Minerals, úroveň 2

Diadém Marie Luisy

Etienne Nitot et Fils, Paříž · 1810; tyrkysy osazeny 1956–1962 · Stříbro a zlato, 1 006 diamantů ve starém důlním brusu (700 karátů) a 79 perských tyrkysů (540 karátů)

Všimněte si

  • 79 blankytně modrých tyrkysů. Každý sedí v lůžku, které bylo vytvořeno pro smaragd.
  • Čtvercový kámen vpředu uprostřed. Vyplňuje lůžko největšího smaragdu diadému, čtvercově broušeného kamene o váze asi 12 karátů.
  • Vzor z volut, palmet a medailonů, všechno ruční práce z Napoleonovy Paříže.
Přepis (2:24)

Všechno tu vypadá, jako by to k sobě patřilo: stříbrné a zlaté voluty, třpyt víc než tisíce diamantů a ty měkké, blankytně modré kameny posazené všude kolem. Právě ta modrá sem nepatří. Když tenhle diadém vznikl, v každém z těch sedmdesáti devíti lůžek seděl kolumbijský smaragd.

Vyrobili ho v Paříži v roce 1810 dvorní klenotníci Etienne Nitot et Fils pro druhou manželku Napoleona, Marii Luisu Rakouskou. Ti dva se ten rok vzali a diadém byl součástí svatebního daru, celé soupravy ze smaragdů a diamantů: tohoto diadému, náhrdelníku, náušnic, hřebenu a přezky k pásu. Od francouzské královské nevěsty se čekalo, že si z vlasti nepřiveze nic, takže Marie Luisa potřebovala šperky úplně od začátku. Když po Napoleonově pádu opouštěla Francii, vzala si tuto soupravu s sebou, protože byla jejím soukromým majetkem, ne majetkem státu.

Odkázala ji své tetě z habsburského rodu a souprava pak sto let přecházela v rodině z ruky do ruky. V roce 1952 prodal jeden arcivévoda z té rodiny diadém a přezku pařížským klenotníkům Van Cleef & Arpels, kteří je vystavili ve výloze svého obchodu v New Yorku. To, co přišlo pak, je důvod, proč tu vidíte tyrkysy. Mezi květnem 1954 a červnem 1956 firma smaragdy vylomila a prodala je jako samostatné šperky. Novinový inzerát v roce 1955 nabízel veřejnosti smaragd z historické napoleonské tiáry a tajemník firmy později vyprávěl, že do čtyřiadvaceti hodin byly vyprodané.

Někdy před rokem 1962 byla prázdná lůžka vyplněna perským tyrkysem a bylo ho dohromady pět set čtyřicet karátů. Jeffrey Post, který léta pečoval o národní sbírku drahokamů, vysvětluje, proč dával tyrkys smysl: je dost tvrdý na to, aby se dal vyleštit, ale dost měkký na to, aby se dal vytvarovat do otvorů vybroušených pro jiné kameny. Dokonce i jméno je obchodní stezka: pochází z francouzského slova pro turecký, podle Turecka, země, přes kterou perský tyrkys putoval do Evropy.

V roce 1962 se diadém vrátil do Paříže na výstavu v Louvru a znovu se sešel s náhrdelníkem a náušnicemi z téže soupravy. O devět let později ho dědička jmění z cereálií Marjorie Merriweather Postová koupila pro Smithsonův institut a od té doby je ve Washingtonu. Smaragdy diadému se rozptýlily po šperkovnicích padesátých let, ale dva kusy svatební soupravy si ty své uchovaly. Pokud jste byli v Louvru, možná jste je viděli: náhrdelník a náušnice, pořád zelené.

Zastávka 5 z 5 · Janet Annenberg Hooker Hall of Geology, Gems, and Minerals, úroveň 2, Harry Winston Gallery

Hopeův diamant

Vznikl hluboko v Zemi asi před 1,1 miliardy let; vytěžen v Indii, po roce 1792 přebroušen v Evropě · Znám od roku 1666; darován muzeu v roce 1958 · Modrý diamant, 45,52 karátu, v platinovém lůžku obklopeném šestnácti bílými diamanty

Všimněte si

  • Barva. Pod jasným osvětlením galerie působí jako hluboká, šedavá modř, tmavší a šedší než safír.
  • Šestnáct bílých diamantů kolem něj, střídavě ve starém důlním brusu a ve tvaru hrušky, v lůžku zhotoveném pro Evalyn Walsh McLeanovou.
  • Podstavec, který se pomalu otáčí uvnitř válce z neprůstřelného skla tlustého tři palce.
  • Nedaleké Winston Fancy Color Diamonds, rozložené jako duha s diamantem Winston Red uprostřed.
Přepis (3:03)

Otáčí se. Postůjte chvíli a podstavec provede náhrdelník dokola uvnitř skleněného válce, za třemi palci neprůstřelného skla, takže kámen chytá světlo jednou z jedné strany a pak z druhé. Ta modrá není modř safíru. Je to hluboká, šedavá modř, zasazená do prstence ze šestnácti bílých diamantů. Váží 45,52 karátu a je to největší známý modrý diamant.

Barvu mu dává stopové množství boru v uhlíku, nanejvýš několik částic na milion. A má vlastnost, kterou tady nikdy neuvidíte: když ho dáte pod krátkovlnné ultrafialové světlo a lampu zhasnete, ještě nějakou dobu žhne červeně jako uhlík v ohni. Ta tajuplná záře možná přiživila příběhy, které kolem něj vyrostly.

Jeho známá historie začíná v Indii. Kámen nejspíš pochází z dolu Kollur ve starém království Golkonda a v sedmnáctém století ho koupil francouzský obchodník s drahokamy Jean-Baptiste Tavernier a přivezl ho do Evropy. V roce 1668 ho prodal králi Ludvíku Čtrnáctému, který z něj nechal vybrousit klenot, jemuž Francouzi říkali Modrý diamant koruny a pozdější autoři Francouzská modř.

Pak zmizel. V září 1792, když byl král ve vězení, se do královského skladu v Paříži vloupali zloději a pět dní plenili klenoty francouzské koruny. Francouzská modř se pod tím jménem už nikdy nenašla. V roce 1812 se v Londýně objevil přebroušený modrý diamant přesně téhle velikosti a tvaru a později dostal jméno po jednom ze svých majitelů, sběrateli Henrymu Philipu Hopeovi. V roce 2005 zveřejnil Smithsonův institut výzkum s pomocí počítačových modelů, který ukázal, že tenhle kámen byl opravdu vybroušen z ukradené Francouzské modři.

A kletba? Už v roce 1888 vyprávěly jedny noviny příběh kamene vytrženého z oka modly a na počátku dvacátého století se množily historky o neštěstí, které stihlo každého majitele. Byly téměř jistě vymyšlené a pomáhaly prodávat noviny i diamanty. V roce 1911 ho koupila americká dědička Evalyn Walsh McLeanová a platinové lůžko se šestnácti diamanty, na které se díváte, vzniklo pro ni. Po její smrti koupil v roce 1949 celou její sbírku newyorský klenotník Harry Winston.

Winston rád říkával, že Amerika nemá krále ani královnu, ale měla by mít poklad, který by jich byl hoden. Desátého listopadu 1958 sem diamant dorazil jako jeho dar, a to poštou: malá krabička zabalená v hnědém papíru, polepená známkami a označená jako křehké, poslaná z New Yorku doporučeně. Celkový poplatek činil 145 dolarů a 29 centů, z toho 2 dolary a 44 centů bylo poštovné a zbytek pojištění na milion dolarů. Obal dnes uchovává Národní poštovní muzeum Smithsonova institutu.

Od roku 1997 má diamant vlastní místnost vedle zbytku národní sbírky drahokamů. V roce 2025 daroval Winstonův syn Ronald vzácný Winston Red a sbírku čtyřiceti barevných diamantů v odstínech fancy a ty teď leží vedle něj v Harry Winston Gallery. Hopeův diamant opustil Washington jen párkrát, mimo jiné do Louvru v roce 1962 a do Johannesburgu v roce 1965. Zbytek času je v této budově, od chvíle, kdy listonoš James Todd vyzvedl balíček v hnědém papíru na poště City Post Office a odvezl ho sem.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli v Muzeu přírodní historie.

Hopeův diamant je jeden exemplář z více než 148 milionů. Vyfoťte meteorit, mamuta srstnatého, mumii o patro výš nebo něco živého v Insect Zoo a Chiaro vám řekne, co to je, vysvětlí, jak se to dostalo do Washingtonu, a pak nahlas odpoví na vaše další otázky, zatímco ještě stojíte u skla.

Je Hopeův diamant prokletý?Je ta lebka T. rexe pravá?Kam se poděly smaragdy?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

10th Street and Constitution Avenue NW, Washington, DC 20560, na severní straně National Mall. Dovnitř se dá jít dvěma vchody: dveřmi od Mall na Madison Drive, nebo dveřmi z Constitution Avenue na opačné straně budovy.

Nejbližší stanice metra je Federal Triangle na modré, oranžové a stříbrné lince. Archives–Navy Memorial (zelená a žlutá linka) a Metro Center (červená linka) jsou o kousek dál, ale pořád v docházkové vzdálenosti. Smithsonův institut u Mall žádné veřejné parkoviště neprovozuje.

02

Vstupenky

  • Žádná vstupenka, žádná karta, žádná rezervace: prostě vejdete, zdarma. U vchodu prochází každý bezpečnostní kontrolou jako na letišti, s detektorem kovů.
  • Noste s sebou co nejméně. Šatna ani skříňky tu nejsou a stativy, monopody a selfie tyče se uvnitř používat nesmějí.
  • Dveře se zavírají přesně v 17.30 a všichni musí odejít, takže si Hopeův diamant nechte na dobu před poslední půlhodinou, ne až po ní.
  • Bezplatná síť Wi-Fi se jmenuje si-visitor a nepotřebuje heslo.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Muzeum audioprůvodce nepůjčuje. Vlastní audio nabízí v aplikaci Deep Time Audio Description pro iPhone a Android, což je samostatná prohlídka sálu fosilií napsaná pro nevidomé a slabozraké návštěvníky, a na webu má k tomu prohlídky několika sálů se zvukovým popisem. Našich pět zastávek je také zdarma a hraje v jakémkoli prohlížeči; na zbytek budovy je tu aplikace Chiaro.

Oficiální web →

Otázky

Existuje audioprůvodce po Národním muzeu přírodní historie zdarma?

Ano, tento audioprůvodce po Národním muzeu přírodní historie Smithsonova institutu. Klepněte na přehrávání u kterékoli z pěti zastávek a nahrávka se spustí v prohlížeči telefonu, s textem každé nahrávky hned pod ní, takže nic nemusíte instalovat. Cokoli dalšího v sálech, od meteoritu po mumii, můžete vyfotit a poslechnout si o tom v aplikaci Chiaro.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce Národního muzea přírodní historie?

Žádný placený průvodce se tu nekupuje. Muzeum nepůjčuje žádná audiozařízení; jeho vlastní audio je aplikace Deep Time Audio Description pro sál fosilií, vytvořená pro nevidomé a slabozraké návštěvníky, a k tomu prohlídky se zvukovým popisem na webu. Vstup do muzea je také zdarma.

Kde v Národním muzeu přírodní historie najdu Hopeův diamant?

Na úrovni 2, v Harry Winston Gallery v sále Janet Annenberg Hooker Hall of Geology, Gems, and Minerals. Má vlastní místnost vedle hlavní expozice národní sbírky drahokamů, National Gem Collection, a dostanete se tam výtahy z úrovně 1.

Je Národní muzeum přírodní historie některý den zavřené?

Jen 25. prosince. Zbytek roku, o svátcích i o víkendech, se dveře otevírají v 10 hodin dopoledne a zavírají v 17.30 odpoledne, kdy už musí být všichni návštěvníci venku.

Potřebuji do Muzea přírodní historie vstupenku?

Ne. Vstup je zdarma a muzeum nežádá žádné průkazy ani vstupenky. U dveří počítejte s bezpečnostní kontrolou s detektorem kovů, a protože tu není šatna, vezměte si s sebou co nejméně.

Je kostra T. rexe pravá?

O něco víc než polovina. Fosilie se našly v Montaně v roce 1988 a jsou na padesát let zapůjčené od Ženijního sboru armády USA, ale lebka a většina žeber jsou příliš křehké na to, aby se vystavily, takže tyto části jsou rekonstrukce. Triceratops pod jeho nohou je odlitek.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Národního muzea přírodní historie.