Přejít na obsah

Galerie umění Nového Jižního Walesu · Sydney · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Galerii umění Nového Jižního Walesu,
pět zastávek zdarma.

Nic k instalaci a nic k placení u vchodu: galerie je zdarma, těchto pět nahrávek si pustíte přímo na této stránce a o více než 1 500 dalších vystavených dílech vám podle fotky poví aplikace Chiaro.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Galerie umění Nového Jižního Walesu.

9:41

Requiescat

Galerie umění Nového Jižního Walesu, Sydney

0:00 2:21
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 11 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Všechno na této stránce visí v sálech Grand Courts v budově Naala Nura, původní pískovcové budově galerie na jižní straně areálu, takže tohle není ani tak procházka jako pomalý okruh jednou řadou sálů osvětlených shora. Databáze galerie uvádí u všech pěti děl stejné místo, takže pořadí je naše: nejdřív rytíř a jeho pes, pak dvě obrovská akademická plátna, královna ze Sáby a nakonec ven přes Grunerovu ojíněnou pastvinu. Dohromady asi jedenáct minut poslechu. Celý okruh stihnete za necelou čtvrthodinu, pokud se nezastavíte, abyste se podívali. A to se zastavíte.

Katalogové údaje, data a rozměry pocházejí z databáze sbírek galerie na artgallery.nsw.gov.au a za každým údajem stojí ještě druhý pramen. Sály Grand Courts byly v roce 2021 nově instalovány a obrazy stále cestují, takže když si popisek na zdi a tahle stránka odporují, řiďte se popiskem a dejte nám vědět.

Zastávka 1 z 5 · Naala Nura, přízemí, Grand Courts

Requiescat

Briton Rivière · 1888 · Olej na plátně, 158,7 × 225,0 cm

Všimněte si

  • Věnec položený přes rytířův náprsník a jeho hlava bez přilby v kroužkové kapuci. Podle toho poznáte, že je mrtvý, a ne že spí.
  • Rytířova holá ruka přes okraj lůžka, těsně nad psím čenichem, a psí oči upřené na jeho tvář. Nic jiného se na obraze nehýbe.
  • Signatura černou barvou v levém dolním rohu: „18 BR 88“, letopočet rozdělený kolem iniciál.
  • Povinná školní docházka, Rivièrův obraz z roku 1887, visí ve stejných sálech. Najděte si ho potom.
Přepis (2:21)

Většina lidí si všimne psa dřív než rytíře, a o to právě jde. Svatohubertský pes sedí vzpřímeně vedle nízkého lůžka, obě přední tlapy na kamenné podlaze a veškerou pozornost upřenou na tvář nad sebou, zatímco rytířova holá ruka visí přes okraj lůžka těsně nad jeho čenichem. Muž ve zbroji leží naznak pod modrou přikrývkou vyšívanou květinami a na náprsník mu někdo položil věnec. Ten věnec je to jediné, co vám říká, že je mrtvý. Bez něj by to byl pes, který čeká, až se jeho pán probudí. S ním pes drží stráž u mrtvého a zbytek dopoví název. Requiescat je latinsky, začátek modlitby za zemřelé: ať odpočívá.

Briton Rivière ho namaloval v roce 1888 a podepsal černou barvou v levém dolním rohu, s letopočtem rozděleným kolem iniciál: 18 BR 88. Začínal na Královské akademii v Londýně historickými náměty, španělskou Armadou, Romeem a Julií, a pak v roce 1865 namaloval spícího skotského jeleního psa a už se k historii víceméně nikdy nevrátil. Zvířata mu vyplnila zbytek života. Říkal, že psa nikdy nenamalujete, pokud ho nemáte rádi, i když přiznával, že už ho unavuje mít je pořád doma. Nikdy nepracoval bez člověka, který se vyznal ve zvířatech, a kreslil i mrtvá zvířata v pitevnách londýnské zoologické zahrady, aby anatomie pod srstí seděla. Podívejte se na zadní nohy psa a na to, jak mu visí uši, a uvidíte, že měl úkoly hotové.

Obraz urazil dlouhou cestu, než se dostal sem. V roce 1888 visel na Královské akademii, v roce 1893 se přeplavil přes oceán na Světovou kolumbovskou výstavu do Chicaga, v roce 1894 se vydal na jih na Tasmánskou mezinárodní výstavu v Hobartu a v roce 1896 putoval do Berlína. O dva roky později ho galerie koupila přímo od autora a na popisku dodnes stojí: zakoupeno 1897 až 98. Zhruba v téže době Rivière kandidoval na předsedu Královské akademie a těsně prohrál. Vrátil se ke svým psům.

S velkým náskokem je to obraz z této sbírky, který lidé vyhledávají nejčastěji, a když tu stojíte, chápete proč. Není tu žádný příběh k rozluštění, žádná mytologie, kterou byste museli znát. Pes čeká na někoho, kdo se už nevrátí.

Než půjdete dál: galerie vlastní i jeho malou olejovou studii právě tohoto psa a v týchž sálech visí ještě jeden Rivière, obraz z předchozího roku s názvem Povinná školní docházka. Už jen z názvu poznáte, že je na něm pes.

Zastávka 2 z 5 · Naala Nura, přízemí, Grand Courts

Vive l’Empereur!

Édouard Detaille · 1891 · Olej na plátně, 376,0 × 445,0 cm

Všimněte si

  • Důstojník v červeném kožešinou lemovaném kabátci na šedém koni, přesně uprostřed, se zdviženou šavlí. Hledí kolem vás na něco, co nevidíte.
  • Zem před koňmi: spadlé čáky, mušketa, buben, dělové koule v trávě. Útok se žene přes pozůstatky toho předchozího.
  • Signatura a datum, Edouard Detaille 1891, v pravém dolním rohu.
Přepis (2:03)

Ustupte dozadu, protože zblízka tohle neobsáhnete. Plátno je skoro čtyři metry vysoké a téměř čtyři a půl metru široké a husaři se řítí přímo na vás. Uprostřed stojí ve třmenech na šedém koni důstojník v červeném, kožešinou lemovaném kabátci, se zdviženou šavlí, a za ním se přes vyvýšeninu valí celý pluk, zeď čák, čepelí a otevřených úst. Podívejte se dolů na trávu před kopyty: spadlé čáky, mušketa, buben, dělové koule. Tenhle útok se žene přes trosky toho předchozího.

Édouard Detaille ho namaloval v roce 1891 a podepsal vpravo dole. Galerie uvádí i druhý název: Útok čtvrtého husarského pluku v bitvě u Friedlandu, 14. června 1807. To je bitva svedená jednačtyřicet let předtím, než se Detaille narodil, a vlastní text galerie pečlivě upozorňuje, že scéna nezobrazuje žádnou konkrétní bitvu. Je to rekonstrukce pocitu. Detaille to sám řekl takhle: chtěl jsem vystihnout dojem jezdeckého útoku před zraky císaře a zrekonstruovat fyziognomii těch mužů, kteří šli na smrt pokryti zlatým vyšíváním.

Věděl, o čem mluví. Pocházel z vojenské rodiny, jeho dědeček dodával zbraně Napoleonovi, od sedmnácti let se učil u malíře vojenských scén Meissoniera a sloužil v prusko-francouzské válce roku 1870, což z něj udělalo poloficiálního malíře francouzské armády. V roce 1912 navrhl pro tuto armádu nové uniformy. Nikdy nebyly zavedeny, ale jejich modrošedé pláště a přilba se promítly do toho, co francouzští vojáci nosili v první světové válce. Svou sbírku uniforem odkázal pařížskému Muzeu armády.

Galerie obraz koupila v Paříži v roce 1893 a utratila za něj čtyři pětiny celého svého nákupního rozpočtu na ten rok. Od té doby patří k nejoblíbenějším věcem v budově, a to tak, že v roce 2014 galerie koupila druhý obraz jen proto, aby vysvětlil tenhle: portrét od Basila Lemeuniera, na kterém Detaille pracuje právě na tomto plátně, usazený nahoře na dřevěném žebříku, se zapálenou cigaretou v ústech.

Ještě jedna věc, kterou nevidíte a díky které vůbec něco vidíte. V roce 1959 plátno vážně poškodila voda. Do dnešní podoby ho vrátilo až restaurování v prvním desetiletí po roce 2000.

Zastávka 3 z 5 · Naala Nura, přízemí, Grand Courts

Cymon a Ifigenie

Frederic, Lord Leighton · 1884 · Olej na plátně, 163,0 × 328,0 cm

Všimněte si

  • Úzký srpek měsíce na obzoru, mezi kmenem stromu a mužem v červeném, těsně nad tmavnoucím mořem.
  • Cymon v červeném úplně vpravo je jediná postava, která je vzhůru. Všichni ostatní spí, i pes.
  • Spící dítě vpravo dole. Modelem pro tuto postavu byla mladší sestra ženy uprostřed.
  • Nikde žádná signatura. Galerie vede obraz jako nesignovaný a nedatovaný.
Přepis (2:22)

Nejdřív světlo. Slunce už vám zapadlo za zády a všechno na tomhle třímetrovém plátně osvětluje jeho dosvit: měděně zbarvená drapérie, kůra stromu, vlasy ženy. Podívejte se na obzor, mezi kmen a muže v červeném. Nad mořem tam vychází nepatrný okraj měsíce. Leighton tu chvíli zvolil záměrně. Boccaccio, z jehož příběhu obraz vychází, ho zasadil do jara, do odpoledne. Leighton ho přenesl do podzimního soumraku, protože chtěl ospalost konce dlouhého horkého dne a chtěl, aby celý obraz působil jako minuta před usnutím.

Příběh pochází z Dekameronu. Mladík z dobrého rodu je tak hrubý, že mu všichni říkají Cymon, což znamená zvíře. Jednoho dne narazí v lese na spící Ifigenii a ten pohled ho promění. Zamiluje se a oddá se kráse a filozofii. Mladík v červeném úplně vpravo ji tedy neobdivuje. Ona ho mění, a on jediný je vzhůru. Její služebnictvo spí, dítě spí, i pes spí.

Ta žena je Dorothy Dene, rozená Ada Alice Pullen, herečka, která se stala Leightonovou oblíbenou modelkou a stála mu modelem mimo jiné pro Planoucí červen. Podle historky, která kolovala v roce 1897, prý šest měsíců prohledával Evropu, aby našel tvář odpovídající jeho představě Ifigenie, a nakonec ji našel v londýnském divadle. Jeho životopisec vypráví nudnější verzi: zahlédl ji na prahu sousedního ateliéru. Tak či tak, je tu i její mladší sestra Lena: to je to spící dítě vpravo dole. Když Leighton zemřel, odkázal Dorothy Dene pět tisíc liber a dalších pět tisíc ve svěřenském fondu pro ni a její sestry, což byl největší odkaz v jeho závěti. Spekuluje se, že Bernard Shaw měl ty dva na mysli, když psal Pygmaliona.

Obraz vznikal osm měsíců a dochovalo se kolem padesáti šesti přípravných kreseb. V roce 1884 byl vystaven na Královské akademii, potom v Berlíně, Drážďanech a ve Vídni, a prošel rukama řady anglických sběratelů, než ho galerie 13. února 1976 koupila v londýnské aukční síni Christie’s. Sám Leighton byl osmnáct let předsedou Královské akademie a jako první malíř vůbec se stal peerem, členem Sněmovny lordů. Listina, která z něj učinila barona Leightona, byla vydána 24. ledna 1896. Druhý den zemřel a titul zanikl spolu s ním: trval jediný den, kratší dobu než kterýkoli jiný v dějinách.

Tenhle obraz nikdy nepodepsal. Hledejte jméno v rozích a žádné nenajdete.

Zastávka 4 z 5 · Naala Nura, přízemí, Grand Courts

Návštěva královny ze Sáby u krále Šalomouna

Sir Edward John Poynter · 1881–1890 · Olej na plátně, 234,5 × 350,5 cm

Všimněte si

  • Rám. Jeho sloupy a římsa opakují architekturu chrámu na obraze, takže stavba jako by pokračovala do sálu.
  • Zlatí lvi na stupních trůnu, jeden na každém konci každého stupně, a pávi vpravo.
  • Monogram EJP vpravo dole, kolem něj rozdělený letopočet: 18 na jedné straně, 90 na druhé.
  • Etiopský obraz téhož setkání od Belachewa Yimera, visící nedaleko. Stejný příběh, o padesát let později, z druhé strany.
Přepis (2:25)

Než se podíváte na obraz, podívejte se na rám. Ty zlacené sloupy a ta těžká římsa opakují architekturu Šalomounova chrámu uvnitř obrazu, takže stavba pokračuje z plátna ven do sálu, kde stojíte. Vlastní text galerie to říká přesně: chrám se v rámu vrací. A tuhle architekturu nazývá divoce složeným systémem, což je zdvořilý způsob, jak říct, že ji Poynter poskládal z kousků všeho možného.

Scéna zachycuje příchod královny ze Sáby na Šalomounův dvůr a oba jsou jen malé postavy na schodišti uprostřed obrovského červenozlatého sálu. Spočítejte zlaté lvy na stupních trůnu, jednoho na každém konci každého stupně. Najděte vpravo pávy. Podívejte se na řady dvořanů, vykládané podlahy, malované stropní trámy. Poynter na tom pracoval devět let, v letech 1881 až 1890, a podepsal obraz vpravo dole monogramem EJP, s letopočtem rozděleným kolem něj: osmnáct na jedné straně, devadesát na druhé.

Galerie ho řadí k malířům známým jako viktoriánští olympané, akademickým umělcům, kteří se odvrátili od industriální Británie k dávné minulosti ztracené dokonalosti. A upozorňuje na něco, co stojí za to mít na paměti před každým z těchto obrazů: Britské muzeum se pro ně stalo příruční knihovnou a Egypt a Blízký východ nahradily Řecko a Itálii jako módní místo, kam zasadit příběh. Kritici chválili tento obraz za archeologickou přesnost. Verdikt samotné galerie je sušší. Poynter byl správnými detaily tak posedlý, že postavy podle jejích slov vyšly poněkud loutkovitě.

Sám Poynter patřil k establishmentu tak, jak jen malíř mohl. Studoval v Paříži spolu s Whistlerem, stal se prvním profesorem Sladeovy katedry, deset let řídil Národní galerii v Londýně a mezitím otevřel i galerii Tate, a od roku 1896 byl předsedou Královské akademie. Jeho žena Agnes MacDonaldová byla tetou Rudyarda Kiplinga a budoucího premiéra Stanleyho Baldwina a její sestra se provdala za Burne-Jonese.

V roce 1890 obraz přešel z Poynterova ateliéru k londýnskému obchodníkovi s uměním Thomasu McLeanovi, který ho vystavil samostatně, na výstavě jediného obrazu, a galerie ho od McLeana koupila v roce 1892. V současné instalaci nevisí sám. Nedaleko visí obraz téhož setkání od etiopského umělce Belachewa Yimera, namalovaný o padesát let později, a socha kamerunského umělce Pascale Marthine Tayou z roku 2012. Totéž setkání, vyprávěné z druhého konce cesty, ve stejném sále.

Zastávka 5 z 5 · Naala Nura, přízemí, Grand Courts

Jarní jinovatka

Elioth Gruner · 1919 · Olej na plátně, 131,0 × 178,7 cm

Všimněte si

  • Dlouhé modré stíny krav, které k vám míří přes ojíněnou trávu v krátkých tazích barvy.
  • Farmářovy uši. Slunce je přímo za ním a uši září do růžova.
  • Tenká linka bílé a zlaté podél hřbetu každé krávy, tam kde ji zachytí světlo.
  • Signatura černou barvou vpravo dole: E GRUNER, 1919.
Přepis (2:14)

Díváte se přímo do slunce. Právě vyšlo, někde za velkým stromem a statkem, a vrhá stíny hrstky krav a jednoho muže přes pastvinu bílou jinovatkou přímo k vašim nohám. Kurátoři galerie označují tenhle obraz za možná nejoblíbenější australskou krajinomalbu v celé budově a důvod stojí tady v popředí: to světlo.

Je to mléčná farma v Emu Plains, západně od Sydney. Patřila Isaacu Innesovi a potom jeho synovi Jimovi a muž, který otevírá branku, je Jim Innes se svým vlastním dobytkem. Elioth Gruner sem jezdil od roku 1915 malovat časné ráno a už v roce 1916 získal Wynneovu cenu obrazem téže farmy nazvaným Ranní světlo. Tímhle obrazem ji v roce 1919 získal znovu.

Maloval ho většinou venku, v zimě, a ve formátu, v jakém skoro nikdy nepracoval. Postavil si na místě přístřešek, aby plátno chránil před počasím, a nohy si balil do pytlů od řezanky proti omrzlinám. Galerie se domnívá, že některé části dokončil později ve svém ateliéru ve městě.

Teď přistupte blíž. Jinovatka a tráva nejsou ani tak namalované jako natupované, krátkými tahy barvy, které se změní v dlouhé modré stíny, když o krok ustoupíte. Každá kráva má tenký obrys bílé a zlaté tam, kde jí slunce zachytí hřbet. A podívejte se na farmářovy uši. Světlo jimi prochází skrz naskrz a Gruner je namaloval průsvitně růžové. To je celý obraz ve dvou malých tazích štětcem: muž se sluncem v zádech za mrazivého rána.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by se z Grunera stal malíř. Narodil se v roce 1882 v Gisborne na Novém Zélandu a do Sydney ho přivezli dřív, než mu byl rok. Ve čtrnácti, po otcově smrti, nastoupil jako pomocník v obchodě s látkami, na dvanáctihodinové směny, a večer chodil na hodiny kreslení k Julianu Ashtonovi. Obchod s látkami opustil až ve třiceti. Wynneovu cenu nakonec vyhrál sedmkrát, častěji než kdokoli kromě Hanse Heysena, a Norman Lindsay o něm řekl, že maloval nejčistší světlo, jaké kdy bylo na kousku plátna vidět.

Obraz se do galerie dostal v roce 1939 jako dar od F. G. Whitea, v roce Grunerovy smrti. Gruner ho podepsal černou barvou v pravém dolním rohu: E Gruner, 1919. I s rámem váží třicet šest kilogramů, což je na obraz jinovatky slušná váha.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli v Galerii umění Nového Jižního Walesu.

Pět obrazů z jedné řady sálů, a zbytek Grand Courts je pořád kolem vás: Bronzino, Cézanne, vitrína porcelánu z Ťing-te-čenu, Mackennalův bronz s dvouřádkovým popiskem. Vyfoťte kterýkoli z nich nebo cokoli za zahradou v budově Naala Badu a aplikace vám řekne, co to je, vysvětlí, proč to skončilo právě v sydneyské sbírce, a bude vám odpovídat nahlas, dokud tam postáváte.

Je ten rytíř mrtvý?Která bitva to je?Kdo byla Dorothy Dene?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Art Gallery Road, The Domain, Sydney NSW 2000, na východní straně centra vedle Královské botanické zahrady, asi pět minut chůze od Macquarie Street nebo od Hyde Parku přes park The Domain. Použijte vchod do budovy Naala Nura, pískovcový portikus na Art Gallery Road: sály Grand Courts, informační pult i bezplatná šatna jsou v jejím přízemí.

Stanice St James i Martin Place jsou obě asi deset minut chůze. Autobus 441 odjíždí ze stanoviště D na straně York Street u Queen Victoria Building a staví blízko galerie. Ve středu večer jezdí od 19.00 do 22.00 každých dvacet minut bezplatný autobus z Art Gallery Road k Town Hall.

02

Vstupenky

  • Základní vstup je zdarma a bez rezervace. Vstupenky jsou jen na některé mimořádné výstavy, a ty bývají někdy na konkrétní čas.
  • Galerie nemá žádný zavírací den v týdnu. Zavřeno je jen na Boží hod vánoční a na Velký pátek.
  • Ve středu je otevřeno dlouho do večera, až do 22.00, s programy Art After Hours a po 17.00 se vstupenkami na výstavy dvě za cenu jedné.
  • Všech pět zastávek je v budově Naala Nura, původní jižní budově. Naala Badu, nová budova na druhé straně Art Garden, ukazuje převážně současné umění.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Vlastní audioprůvodce galerie se jmenuje Dora a je zdarma: běží v prohlížeči vašeho vlastního telefonu na adrese agnsw.art/dora přes veřejnou WiFi galerie a řídí se čísly a QR kódy na vybraných popiscích, takže si vezměte sluchátka. Každý den ve 14.30 je navíc bezplatná komentovaná prohlídka nejvýznamnějších děl Grand Courts. Tahle stránka k tomu bez poplatku přidává pět děl a o čemkoli dalším v budově vám podle jediné fotky poví aplikace Chiaro.

Oficiální web →

Otázky

Existuje audioprůvodce po Galerii umění Nového Jižního Walesu zdarma?

Dokonce dva. Prvním je tahle stránka: pět namluvených zastávek s přepisy, které běží v prohlížeči bez stahování. Vlastní průvodce galerie, Dora, je také zdarma a běží na telefonu na adrese agnsw.art/dora. Kromě těchto pěti namiřte aplikaci Chiaro na kterékoli dílo v kterékoli z obou budov a poví vám právě o něm.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce Galerie umění Nového Jižního Walesu?

Nic. Dora je bezplatný audioprůvodce, kterého otevřete v prohlížeči telefonu na adrese agnsw.art/dora přes veřejnou WiFi galerie. Řídí se čísly a QR kódy na vybraných popiscích a u některých děl nabízí audiopopis. Vezměte si vlastní sluchátka.

Kde v Galerii umění Nového Jižního Walesu visí Requiescat?

V sálech Grand Courts v přízemí budovy Naala Nura, původní pískovcové budovy, do které se vchází z Art Gallery Road. Všech pět děl z této stránky visí ve stejné řadě sálů; databáze galerie konkrétní sál neuvádí, takže se řiďte popisky.

Je vstup do Galerie umění Nového Jižního Walesu zdarma?

Ano. Základní vstup je zdarma a nepotřebujete vstupenku. Platí se jen za některé mimořádné výstavy, které si můžete rezervovat online, a ve středu po 17.00 na ně platí vstupenky dvě za cenu jedné.

Kdy je Galerie umění Nového Jižního Walesu zavřená?

Jen na Boží hod vánoční a na Velký pátek. Jinak je otevřeno denně od 10.00 do 17.00 a ve středu do 22.00.

Mohu to používat přímo v galerii?

Ano. Zvuk se přehrává přes mobilní data nebo bezplatnou veřejnou WiFi galerie. Vezměte si sluchátka a v sálech mějte zvuk potichu. Všech pět zastávek je na jednom podlaží, pár minut chůze od sebe.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Galerie umění Nového Jižního Walesu.