Muzeum Cloisters · New York · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce po muzeu Cloisters,
pět zastávek zdarma.
Pět středověkých mistrovských děl k poslechu přímo tady, bez instalace. O zbytku sbírky, která čítá asi 5 000 děl, od vitráží po náhrobní sochy, vám Chiaro poví podle fotografie.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou muzea Cloisters.
Triptych Zvěstování (Mérodský oltář)
Muzeum Cloisters, New York
To byla část zdarma
Vyfoťte kterékoli dílo ze sbírek muzea Cloisters a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 12 min poslechu
Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Tento audioprůvodce po The Met Cloisters je jeden okruh budovou na kopci nad řekou Hudson: čtyři sály v hlavním podlaží, na úrovni 1, a pak jeden o patro níž. Začínáte v Mérodském sále, sále 19, u obrazu, před kterým se rodina modlila doma. Pak přejdete k sedmi loveckým tapiseriím v sále 17, sálem Devíti hrdinů vyjdete pod růžové arkády ambitu z Cuxy v sále 07, přejdete ke španělské apsidě ve Fuentidueñské kapli, v sále 02, a skončíte o patro níž v klenotnici, v sále 14, u kříže vyřezaného z mrožího klu. Poslech zabere celkem asi dvanáct minut a chůze mezi zastávkami méně než deset; počítejte s hodinou a půl, když si necháte čas i na dívání.
Údaje o dílech pocházejí z online katalogu sbírek Metropolitního muzea a z nezávislého zdroje, čísla sálů z webu samotného muzea. Cloisters jako každé muzeum díla zapůjčuje a stěhuje kvůli restaurování, takže pokud se cedulka v sále s touto stránkou neshoduje, řiďte se cedulkou a napište nám, co se změnilo.
Zastávka 1 z 5 · Sál 19, Mérodský sál, úroveň 1
Triptych Zvěstování (Mérodský oltář)
Dílna Roberta Campina · kol. 1427–1432 · Olej na dubovém dřevě, v otevřeném stavu 64,5 × 117,8 cm
Všimněte si
- Drobná postavička s křížem, která sjíždí po zlatých paprscích z kulatého okna vlevo nahoře na prostřední desce. Holubice, kterou čekáte, tu není; takhle malíř zobrazuje početí.
- Dvě pasti na myši v Josefově dílně: jedna na jeho ponku, druhá vystavená v okně do ulice. Svatý Augustin nazval kříž ďáblovou pastí na myši.
- Svíčka na stole, sfouknutá před okamžikem, z jejíhož knotu se ještě kroutí nitka dýmu.
- Modrá obloha v oknech za Marií. Byla namalována přes původní plátkové zlato, jedna z několika změn provedených po první verzi.
Přepis (2:30)
Nakloňte se blíž, než je slušné. Celý oltář má v otevřeném stavu na šířku asi metr a sedmnáct centimetrů a prostřední deska je čtverec o straně sotva šedesát čtyři centimetrů. Nikdy nebyl určen do kostela. Vznikl pro rodinu z patnáctého století, která se před ním modlila doma, a pozdně středověký nábytek kolem vás byl vybrán tak, aby připomínal předměty na obraze.
Prostřední deska je Zvěstování, ne v chrámu, ale v pohodlném domě z malířovy vlastní doby. Maria sedí na zemi v červených šatech, zabraná do knihy. Anděl Gabriel právě vešel a chystá se promluvit, a ona si ho ještě nevšimla. Podívejte se teď na kulaté okno vlevo nahoře. Pronikají jím zlaté paprsky a po nich sjíždí drobounká postavička nesoucí kříž. To je Jezulátko na cestě. Na stole právě zhasla svíčka. Knot ještě žhne a stoupá z něj stočený proužek kouře. Vedle stojí lilie ve džbánu.
Na pravém křídle tesař Josef vrtá díry do prkna. Na ponku má past na myši a další je vystavená v okně jeho dílny do ulice. Je to vtip s teologickou pointou. Svatý Augustin napsal, že kříž byl ďáblovou pastí na myši a návnadou v ní byla Kristova smrt. V roce 1966 jeden badatel tvrdil, že předmět na ponku je ve skutečnosti tesařský hoblík. Téhož roku nechal muzejník z Liverpoolu John Jacob past postavit podle obrazu a chytil do ní myš.
Na levém křídle klečí v zahradě muž, který to všechno zaplatil, a nakukuje otevřenými dveřmi na zázrak, jako by ho pustili dovnitř omylem. Za ním klečí jeho žena. V první verzi nebyla. Metropolitní muzeum to čte takto: nejdřív vznikla prostřední deska, nejspíš bez objednávky, pak donátor objednal křídla a ve třicátých letech patnáctého století, patrně po jeho svatbě, přibyla jeho žena a posel u brány. Dokonce i nebe za Marií je opravou. Ta okna byla z plátkového zlata, dokud je někdo nepřemaloval namodro.
Obraz pochází z dílny Roberta Campina v Tournai, kterému se někdy říká Mistr z Flémalle. Podle dokumentů zaměstnával nejméně dva pomocníky a jedním z nich byl mladý Rogier van der Weyden. Starší, poškozená verze prostřední desky se dochovala v Bruselu a možná je dílem samotného Campina.
Jméno má po rodu Mérode, belgických šlechticích, kteří ho vlastnili v devatenáctém století. Po generace zůstával v soukromých rukou a skoro nikdo ho neviděl, až do roku 1956, kdy jeho koupi pro tuto budovu zaplatil John D. Rockefeller mladší. Mluvilo se o tom jako o velké události v dějinách sběratelství v Americe. Metropolitní muzeum ho označuje za jeden z nejslavnějších obrazů raného nizozemského malířství a zčásti je to prostě jeho stavem. Po šesti stech letech je ten stočený proužek kouře ze svíčky pořád ostře vidět.
Zastávka 2 z 5 · Sál 17, sál tapiserií s jednorožcem, úroveň 1
Jednorožec odpočívá v zahradě (Jednorožec v zajetí)
Navrženo ve Francii, utkáno v jižním Nizozemí · 1495–1505 · Vlněná osnova, útek z vlny, hedvábí, stříbra a zlaceného stříbra, 368 × 251,5 cm
Všimněte si
- Červené kapky stékající po jednorožcově bílém boku. Žádné rány tam nejsou; Metropolitní muzeum je vykládá jako šťávu z praskajících granátových jablek nad ním.
- Žába mezi fialkami vpravo dole, umístěná tam, jak by řekli středověcí autoři, kvůli svému hlučnému páření.
- Řetěz a ohrádka. Řetěz není pořádně upevněný a ohrádka je tak nízká, že se dá přeskočit. Zůstává, protože chce.
- Písmena A a E, spletená do monogramu na stromě a v rozích. Objevují se na každé tapiserii v sále a nikdo neví, komu patří.
Přepis (2:21)
Tento sál sdílí sedm tapiserií a jen jedna z nich je klidná. Ostatní vyprávějí o lovu: šlechtici a psi pronásledují jednorožce lesem, zahánějí ho ke kašně, probodávají ho kopími a nesou jeho tělo zpět na zámek. A pak je tu tahle, na které jednorožec zase žije. Leží v zahradě v malé kulaté ohrádce, bílý na tmavě zeleném poli plném květin. Metropolitní muzeum se domnívá, že mohla vzniknout jako samostatný obraz, ne jako poslední kapitola lovu.
Podívejte se na červenou na jeho boku. Vypadá jako krev a někteří ji tak pořád čtou. Ale tenhle jednorožec nemá žádné rány, nic jako hluboké šrámy ve scénách lovu. Podívejte se nahoru do stromu. To jsou granátová jablka, zralá a popraskaná, a ta červená je jejich šťáva, která kape dolů. Ve středověku znamenalo granátové jablko plodnost a manželství a Metropolitní muzeum čte tuto tapiserii jako milostný příběh. Jednorožec je milovaný, zkrocený. Je přivázaný řetězem ke stromu, ale řetěz není pevně připevněný a ohrádka je tak nízká, že by ji přeskočil. Mohl by odejít. Nechce.
Teď se podívejte dolů na květiny. Divoká orchidej, hadí kořen, bodlák: všechny je středověcí bylinkáři vychvalovali jako pomoc k početí dětí. A vpravo dole mezi fialkami malá žába, kterou středověcí autoři zmiňovali kvůli hluku, jaký dělá při páření. Na celém cyklu je přes sto rostlin a botanici z nich určili osmdesát pět.
A pak jsou tu písmena, A a E, spletená dohromady a zavěšená na stromě, a zopakovaná v rozích. Jsou na každé tapiserii tady a nikdo neví, čí jsou to iniciály. Teorie z roku 1942, že znamenají Annu Bretaňskou, už byla zamítnuta. Metropolitní muzeum stále uvádí objednavatele jako neznámého.
Po staletí patřily tapiserie francouzskému rodu La Rochefoucauld. Za revoluce byly z rodového zámku vyrabovány a podle vyprávění se jimi přikrývaly brambory. V devatenáctém století byly zase u rodiny a v roce 1922 je John D. Rockefeller mladší koupil zhruba za milion dolarů. V roce 1937, rok před otevřením této budovy, je daroval Metropolitnímu muzeu.
V roce 1998 byl cyklus sňat ze zdí kvůli čištění, a když restaurátoři odpárali lněnou podšívku, zjistili, že barvy na rubu se dochovaly ještě lépe než na líci, tedy na straně, na kterou se díváte, a ta je pořád takhle zářivá.
Zastávka 3 z 5 · Sál 07, ambit z Cuxy a zahrada Judy Black, úroveň 1
Ambit z Cuxy
Katalánské, z benediktinského opatství Saint-Michel-de-Cuxa · kol. 1130–1140 · Mramor, asi 27,4 × 23,8 m
Všimněte si
- Malé plánky v rozích ochozu. Ukazují, které kameny jsou z dvanáctého století a které byly vytesány ve dvacátém, protože podle barvy to nepoznáte.
- Rohová hlavice, na které se dvě zvířata dělí o jednu hlavu: trik, jímž sochaři obešli roh.
- Mořská panna držící vlastní ocas a lvi, kteří hryžou vlastní přední tlapy.
- Kašna na křižovatce dvou zahradních cest, střed celého půdorysu.
Přepis (2:18)
Postůjte chvíli pod arkádou a podívejte se na barvu kamene. Růžová, s bílými žilkami, teplá i za šedého dne. Tohle je srdce budovy a tak to bylo zamýšleno. Ambit byl i srdcem kláštera: krytý ochoz kolem otevřené zahrady, ze kterého vedly dveře do všeho ostatního. Mniši jím procházeli v procesích, četli v něm nahlas, rozjímali a myli tu prádlo i sami sebe.
Tyto hlavice pocházejí z benediktinského opatství Saint-Michel-de-Cuxa na úpatí hory Canigou v Pyrenejích, založeného roku 878. V roce 1791, v důsledku francouzské revoluce, mniši odešli a kameny byly odvezeny a rozptýleny. Původní ambit byl zhruba dvakrát větší než tento. George Grey Barnard, americký sochař, který ve Francii sbíral středověký kámen, koupil, co našel, údajně za sto tisíc dolarů, a přivezl to do New Yorku. Část ambitu je dodnes ve Francii a jsou tam zase mniši: v opatství dnes žije řeholní komunita.
A teď překvapení. Ne všechno, co vidíte, je středověké. Metropolitní muzeum napočítalo asi čtyři sta šedesát původních fragmentů, z toho třicet šest hlavic, ale jen dvanáct dříků, které je nesou. Všechno, co chybělo, se vytesalo znovu ze stejného růžového mramoru z Languedocu, z lomu nedaleko opatství, který byl na začátku dvacátého století znovu otevřen právě pro tento účel. Staré a nové je týž kámen, takže oko je od sebe nerozezná. Hledejte malé plánky v rozích ochozu; ukazují, co je co. Nízká zídka pod sloupy a část oblouků nad nimi je rekonstrukce. Tesané hlavice jsou pravé.
Projděte se tedy dokola a čtěte hlavice. Některé jsou hladké bloky. Jiné jsou plné stočených listů a šišek, se lvy, kteří požírají lidi nebo okusují vlastní přední tlapy, a s mořskou pannou, která zvedá ocas. V rozích hledejte zvířata se dvěma těly a jednou společnou hlavou, motiv vymyšlený tak, aby obtočil hranu bloku. Nikdo neví, v jakém pořadí hlavice v opatství stály, takže tu není žádný příběh, který by šlo sledovat od jedné k druhé, a Metropolitní muzeum se domnívá, že sochařům šlo méně o význam a více o energii, o napětí těl vtěsnaných do kamene.
V zahradě se cesty kříží u kašny, podle typického půdorysu klášterní zahrady. Na jaře a v létě je plná květin a vzduch voní levandulí, a právě o tenhle účinek stáli ti, kdo toto místo postavili.
Zastávka 4 z 5 · Sál 02, Fuentidueñská kaple, úroveň 1
Apsida z kostela San Martín v obci Fuentidueña
Španělské, z kostela San Martín v obci Fuentidueña, Segovia · kol. 1175–1200 · Vápenec; vnitřek apsidy 919,5 × 749,3 × 843,3 cm
Všimněte si
- Dvě velké postavy na pilířích u vstupu do apsidy: vlevo svatý Martin, patron kostela, vpravo Gabriel, který zdraví Pannu Marii.
- Daniel v jámě lvové na velké hlavici vpravo od velkého oblouku, naproti Klanění tří králů vlevo.
- Ukřižovaný Kristus s dokořán otevřenýma očima a zlatou korunou na hlavě: na kříži živý, ne mrtvý.
- Malé výklenky ve zdi, ve kterých během mše nejspíš stál chléb a víno.
Přepis (2:32)
Než se na cokoli podíváte zblízka, projděte celou délku tohoto sálu. Je to největší prostor muzea a byl postaven tak, aby vám dal měřítko a zvuk kostela z dvanáctého století. Na samém konci stojí jediná původní část. Apsida, tedy zaoblený závěr, kde stál oltář, je pravý španělský kámen, postavený mezi lety 1175 a 1200 pro kostel San Martín v obci Fuentidueña v provincii Segovia.
Nejspíš to byla kaple sousedního hradu. Všechno na ní je románské: silné zdi, půlkruhové oblouky a jen tři malá okna. Ale podívejte se, jak pečlivě jsou ta okna zpracována, se sloupky, tesanými hlavicemi a vroubkovanou obrubou kolem každého z nich, a jak úhledně jsou kvádry otesány a slícovány.
Teď se podívejte na pilíře, kde se apsida otevírá. Postavy na nich vytesané jsou neobvykle velké. Vlevo stojí svatý Martin, patron kostela. Vpravo anděl Gabriel zvěstuje Panně Marii a na hlavici hned nad nimi je Narození Páně. Výš dvě velké hlavice, které nesou velký oblouk, ukazují vlevo Klanění tří králů a vpravo Daniela mezi lvy. Ve výklencích ve zdi nejspíš stál chléb a víno pro mši.
Tahle apsida Metropolitnímu muzeu nepatří. Na popisku stojí Exchange Loan from the Government of Spain, tedy výměnná zápůjčka od španělské vlády. Španělsko před více než padesáti lety souhlasilo, že ji zapůjčí natrvalo, a rozebrali ji kámen po kameni: téměř tři tisíce tři sta kvádrů se plavilo přes Atlantik v osmi stech třiceti devíti bednách. Kaple byla otevřena veřejnosti v roce 1961. Součástí dohody bylo, že šest fresek ze španělské kaple San Baudelio de Berlanga odešlo do Prada v Madridu, na stejně dlouhou zápůjčku.
Dvě věci tu pocházejí odjinud. Malba v konše apsidy, trůnící Panna Maria s Dítětem, k níž se blíží tři králové a po jejím boku stojí archandělé, je freska z doby kolem roku 1100, připisovaná Mistrovi z Pedretu. Pochází z kostela vysoko v Pyrenejích u Tredòs, který byl ve dvanáctém století v rukou templářů. Ten kostel byl v roce 1936, za španělské občanské války, vyrabován a jeho fresky skončily v muzeích a u soukromých sběratelů. A velký krucifix, který visí před freskou, malovaná dubová postava na kříži z měkkého dřeva, zhotovená v Kastilii mezi lety 1150 a 1200, ukazuje Krista s dokořán otevřenýma očima a zlatou korunou na hlavě. Neumírá. Už zvítězil a dochovalo se na něm pozoruhodně mnoho jeho barvy z dvanáctého století.
Zastávka 5 z 5 · Sál 14, klenotnice, přízemí
Kříž z Cloisters
Britské, možná z opatství Bury Saint Edmunds · kol. 1150–1160 · Mroží kel, 57,5 × 36,2 cm
Všimněte si
- Stylizovaný kmen stromu, který na přední straně stoupá po svislém břevnu: kříž jako živý strom.
- Řádky drobných latinských písmen podél okrajů svislého břevna a ramen, část z devadesáti osmi nápisů na obou stranách.
- Prázdné místo dole. Spodní destička s andělem svatého Matouše se ztratila.
- Jak malé jsou postavy: asi centimetr vysoké, a je jich devadesát dva.
Přepis (2:03)
Po tapiseriích a kameni vám tohle bude připadat maličké. Kříž z Cloisters je vysoký padesát sedm a půl centimetru, je vyřezaný z mrožího klu a na obou stranách nese devadesát dva postav a devadesát osm nápisů. Postavy jsou vysoké asi centimetr. Metropolitní muzeum označuje jeho obrazový program za nepřekonaný v křesťanském umění a vyplatí se přiblížit se ke sklu, jak nejvíc to jde.
Na přední straně je svislé břevno vyřezáno jako kmen stromu položený na kříž, takže se z kříže stává něco živého. Čtvercové destičky na koncích ukazují výjevy ze smrti a zmrtvýchvstání Ježíše. Na zadní straně drží hebrejští proroci svitky s vlastními slovy, kolem středového medailonu s Beránkem Božím, kterého, jak se zdá, probodává postava zosobňující Synagogu. Konce zadní strany nesou symboly evangelistů: Markova lva vlevo, Lukášova býka vpravo a Janova orla nahoře. Spodní konec, kam patřil Matoušův anděl, se ztratil.
Kříž se obvykle označuje za anglický, vyřezaný mezi lety 1150 a 1160, a často se spojuje s opatstvím Bury Saint Edmunds v hrabství Suffolk, i když někteří badatelé považují za pravděpodobnější, že pochází ze střední Evropy. Nepříjemnou částí jsou jeho nápisy a Metropolitní muzeum je neskrývá. Několik z nich jsou ostré útoky na Židy. Postava Krista ze slonoviny, která na něm kdysi visela, se ztratila, ale tabulka na vrcholu kříže se dochovala, a tam, kde podle evangelií stálo Král židovský, byl nápis změněn na Král vyznavačů. Muzeum samo čte kříž jako odraz nepřátelství vůči Židům, které bylo tehdy v Anglii rozšířené; do konce třináctého století byli ze země vyhnáni.
Jak se sem dostal, je hotový thriller. Nic se o něm neví až do chvíle, kdy se objevil u chorvatského sběratele Ante Topiće Mimary. Britské muzeum ho chtělo, ale ustoupilo, protože Mimara nedokázal doložit, že má plné právo ho prodat. Thomas Hoving, tehdy zdejší přidružený kurátor, prý s Mimarou proseděl nad kávou, dokud o půlnoci nevypršela opce Britského muzea, a koupil kříž na místě za šest set tisíc dolarů. Do sbírky přešel v roce 1963. Na předmět, o jehož osudu rozhodla půlnoční lhůta mezi dvěma z největších muzeí světa, je dost malý na to, abyste ho udrželi ve dvou dlaních.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli v muzeu Cloisters.
Klenotnice je poslední sál naší procházky, ale ne poslední sál s příběhem. Vyfoťte hlavici v ambitu ze Saint-Guilhem, vitrážový medailon v Glass Gallery nebo rytířský náhrobek v Gotické kapli a aplikace vám řekne, co to je a odkud to pochází, a pak vám na místě nahlas odpoví na otázku, kterou položíte.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
99 Margaret Corbin Drive, New York, NY 10040, ve Fort Tryon Parku na severu Manhattanu. K hlavnímu vchodu vede dlažba z kočičích hlav a uvnitř vás čeká asi 60 schodů, než dojdete k pokladně. Návštěvníci, kteří potřebují bezbariérový přístup, mohou jet bezplatným kyvadlovým autobusem ze zastávky u hlavního vchodu a auta mohou vysadit cestující u bezbariérového vchodu z nádvoří.
Jeďte linkou A metra směrem uptown do stanice 190th Street a vyjeďte výtahem stanice na Fort Washington Avenue. Odtud můžete jít po značené cestě přes Fort Tryon Park, nebo popojet autobusem M4 jednu zastávku k muzeu. M4 jezdí i od Penn Station po Madison Avenue až ke dveřím, ale je to dlouhá jízda, tak si nechte čas navíc.
Vstupenky
- Zavřeno každou středu a také na Den díkůvzdání, 25. prosince a 1. ledna. Otevírá se v 10:00; od listopadu do února se zavírá v 16:30 místo v 17:00.
- Dospělí platí 30 dolarů, návštěvníci od 65 let 22 dolarů, studenti 17 dolarů a děti do 12 let mají vstup zdarma. Rezervace není nutná, ale s online vstupenkou obejdete pokladnu a jdete rovnou ke vchodu do sálů.
- Vstupenka platí i do The Met Fifth Avenue, ale jen v tentýž den, ten, který je na ní vytištěný. Cloisters leží na samém severním konci ostrova, proto si mezi oběma návštěvami nechte hodně času, a ještě víc, pokud pojedete autobusem.
- Kdo bydlí ve státě New York, platí, kolik chce, stejně jako studenti z New Yorku, New Jersey a Connecticutu, a to nejméně jeden cent. Online tato cena vyžaduje fakturační adresu ve státě New York; studenti z New Jersey a Connecticutu si vstupenky kupují na pokladně se studentským průkazem.
- Fotit pro vlastní potřebu můžete, bez blesku, ale pera, videokamery a selfie tyče nechte mimo sály.
- Od dubna do října podává Trie Café pod arkádami ambitu z Trie sendviče a nápoje, od 11:00 do 16:00.
Oficiální audioprůvodce
Metropolitní muzeum vydává k Cloisters vlastního digitálního průvodce zdarma, s audioprohlídkami, popisky předmětů, seznamy rostlin a videi. Běží v bezplatné aplikaci, kterou si nainstalujete do telefonu, a nahrávky si můžete pustit i v prohlížeči na metmuseum.org/audio přes bezplatnou wi-fi muzea. Naše zastávky také nic nestojí; namiřte aplikaci Chiaro na všechno, co prohlídka Metropolitního muzea mine.
Oficiální web →Otázky
Existuje bezplatný audioprůvodce po muzeu Cloisters?
Ano, dokonce dva. Náš tvoří pět zastávek výše: každá hraje v jakémkoli prohlížeči v telefonu a text je vypsaný pod ní. Metropolitní muzeum nabízí zdarma i vlastního digitálního průvodce. Postavte se před cokoli jiného, od hlavice po náhrobní sochu, vyfoťte to a aplikace Chiaro vám o tom poví.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce po muzeu Cloisters?
Nic. Průvodce Metropolitního muzea po Cloisters je v bezplatné aplikaci a jeho nahrávky hrají i ve vašem prohlížeči na metmuseum.org/audio přes bezplatnou wi-fi v budově.
Kde jsou v muzeu Cloisters tapiserie s jednorožcem?
V sále 17, sále tapiserií s jednorožcem, v hlavním podlaží. Visí tam pohromadě všech sedm; z jedné z nich, Jednorožec se vzdává panně, se dochovaly jen dva fragmenty. Mérodský oltář je kousek odtud, v sále 19, Mérodském sále.
Je muzeum Cloisters ve středu zavřené?
Ano. Otevřeno je šest dní v týdnu a zavřeno každou středu, a také na Den díkůvzdání, 25. prosince a 1. ledna. V otevírací dny se otevírá v 10:00 a zavírá od března do října v 17:00, v zimě v 16:30.
Platí vstupenka do muzea Cloisters i do The Met Fifth Avenue?
Ano, ale jen na jeden den. Podle Metropolitního muzea každá vstupenka zahrnuje výstavy a vstup do obou jeho poboček v tentýž den, a to v den, který je na ní vytištěný. Když přijdete další den, potřebujete novou vstupenku.
Jak se do muzea Cloisters dostanu metrem?
Jeďte linkou A směrem uptown do 190th Street a výtahem vyjeďte na Fort Washington Avenue. Pak buď projděte trasu přes Fort Tryon Park, nebo popojeďte autobusem M4 jednu zastávku ke dveřím muzea.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou muzea Cloisters.