Přejít na obsah

Frick Collection · New York · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Frick Collection,
pět zastávek zdarma.

Holbein, Bellini, Rembrandt a dva Vermeery, vyprávění pro pokoje, ve kterých sám Frick bydlel. Dům na Fifth Avenue vystavuje přes osm set dalších děl a Chiaro vám podle fotky poví o kterémkoli z nich.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou muzea Frick Collection.

9:41

Thomas Cromwell

Frick Collection, New York

0:00 2:50
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 12 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Všech pět obrazů tohoto audioprůvodce po Frick Collection visí ve třech sálech na úrovni 1 sídla Henryho Claye Fricka, tedy v úrovni ulice. Začněte v Living Hall, obývací hale, kde se o stěny dělí Holbeinův Thomas Cromwell a Belliniho svatý František, přejděte do West Gallery, Západní galerie, k Rembrandtovu Polskému jezdci a skončete v South Hall, kde vedle sebe visí dva ze tří Vermeerů, které muzeum vlastní. Na všech pět stačí dvanáct minut poslechu, a protože Frick tyhle pokoje postavil k bydlení, a ne k pochodování, vejde se okruh od Holbeina k Vermeerovi do půl hodiny.

Každá zastávka vychází z online sbírky samotného muzea, která u každého obrazu uvádí sál, a z druhého, nezávislého zdroje. Muzeum Frick Collection nemá na stěnách popisky, jen malé štítky se jménem umělce a názvem díla, a obrazy se občas půjčují nebo převěšují. Pokud něco není tam, kde píšeme, zeptejte se personálu muzea, věřte jim víc než této stránce a dejte nám vědět.

Zastávka 1 z 5 · Úroveň 1, sál 10, Living Hall

Thomas Cromwell

Hans Holbein mladší · 1532–33 · Olej na dubové desce, 78,1 × 64,1 cm

Všimněte si

  • Tmavě modrý potah stěny nad ním. Do vzoru je vyšitá korunka, která padá přesně na jeho hlavu: možná Holbeinův vtip o muži s bezmeznými ambicemi.
  • Složený dopis v malém zátiší na stole. Tak vám Holbein říká, jaký úřad zastával: správce královských klenotů (Master of the Jewel House).
  • Kniha ve vazbě posázené drahokamy. Byla určena jako Cromwellova vlastní kniha hodinek, která se dochovala dodnes v Trinity College v Cambridgi.
  • Tomáš More, namalovaný o pět let dřív, na téže stěně a zavěšený tak, aby se oba muži dívali jeden na druhého. Než ze sálu odejdete, podívejte se z jednoho na druhého.
Přepis (2:50)

Nejdřív se podívejte na toho muže, dřív než na cokoli jiného v sále. Těžký, hladce oholený, zahalený do černé a do kožešiny, sedí bokem u stolu a v pěsti svírá svinutý papír. Nedívá se na vás. Dívá se podél téže stěny, a muž, který tam visí naproti němu, je muž, kterého poslal na smrt.

Tohle je Thomas Cromwell, jak ho namaloval Hans Holbein mladší v roce 1532 nebo 1533, za svého druhého pobytu v Anglii. Cromwell se z prostých poměrů vypracoval až na nejvyšší úřady u dvora Jindřicha Osmého. Prosadil Zákon o supremacii, který učinil krále hlavou církve v Anglii, a jako hlavní strůjce anglické reformace pronásledoval ty, kdo nechtěli následovat novou církev. Jeden z nich visí s ním na této stěně: Tomáš More, kterého tentýž Holbein namaloval o pět let dřív, v roce 1527. More zákon odmítl, byl odsouzen za velezradu a šestého července 1535 sťat. Odpovědnost za to nesl Cromwell. Muzeum pověsilo oba muže tváří v tvář a prostor mezi nimi je nejnabitější kus vzduchu v celém domě.

Teď detaily, protože Holbein je naplňuje významem. Na stole leží složený dopis, aranžovaný jako malé zátiší, a ten vám říká, jaký úřad zastával: správce královských klenotů. Vedle leží kniha ve vazbě z pozlaceného stříbra, posázené drahokamy. Teprve nedávno byla určena jako Cromwellova vlastní kniha hodinek, modlitební kniha, která dodnes existuje, ve Wrenově knihovně Trinity College v Cambridgi. Dva další výtisky téže knihy patřily dvěma Jindřichovým manželkám, Kateřině Aragonské a Anně Boleynové. Pak se podívejte nahoru, na tmavě modrý potah stěny za jeho hlavou. Do vzoru je vetkaná korunka a jakoby náhodou padá přesně na něj. Možná je to Holbeinův tichý komentář k tomu, jak vysoko chtěl tenhle muž vystoupat.

Porovnejte oba portréty, vzdálené jen pár kroků na téže stěně. More je samá textura: strniště, rukávy z červeného sametu a zlatý řetěz královské služby. Cromwell dostal chladnější barvy a prostší pozadí, což je typické pro Holbeinovo druhé anglické období, a shodou okolností se to hodí i k modelu. Na čí straně byly malířovy sympatie, nechává muzeum na vás.

Jedna poctivá komplikace. Holbeinův vlastní portrét Cromwella se obvykle pokládá za ztracený a dochovaly se tři verze: tahle, jedna v National Portrait Gallery v Londýně a jedna v soukromé sbírce v Yorkshiru. Deska z Frick Collection se považuje za nejlepší z těch tří a muzeum ji katalogizuje jako Holbeinovo dílo. Někteří badatelé v ní ale viděli ruku dílny. Ruce a kožešinu můžete posoudit sami.

Konec je pro oba muže stejný. I Cromwell u Jindřicha upadl v nemilost a v roce 1540, pět let po Morovi, byl popraven. Henry Clay Frick koupil Mora v roce 1912 a Cromwella v roce 1915 a od té doby sdílejí oba nepřátelé jednu místnost.

Zastávka 2 z 5 · Úroveň 1, sál 10, Living Hall

Svatý František na poušti

Giovanni Bellini · asi 1475–80 · Olej na dřevěné desce, 124,6 × 142 cm

Všimněte si

  • Malý proužek papíru v levém dolním rohu. Bellini na něj desku podepsal a namaloval ho, jako by tam byl připíchnutý.
  • Jeho ruce. Rány stigmat jsou na otevřených dlaních vidět jen slabě, takže je musíte hledat.
  • Zvířata, která si všechna hledí svého: volavka, osel, králík a ledňáček, a v dálce pastýř se stádem.
  • Jeho nohy. Vyzul se z dřevěných sandálů a stojí bos na skále jako Mojžíš před hořícím keřem.
Přepis (2:10)

Otočte se od Cromwella k velké desce v tomtéž sále a teplota se úplně změní. Po vší té politice vystoupil muž v hnědém hábitu ze svého prostého přístřešku na skalní římsu, bos, s rozpaženýma rukama a s tváří obrácenou ke světlu, které proudí z levého horního rohu. Všechno kolem něj se v něm koupe: skály, městečko na kopci, pole.

Je to svatý František z Assisi, řeholník ze třináctého století, který se stal patronem Itálie. V roce 1224 se podle legendy uchýlil do poustevny La Verna v Apeninách a tam přijal stigmata, rány Kristova ukřižování. Podívejte se na jeho dlaně a jen tak tak je rozeznáte, velmi bledé. Giovanni Bellini pocházel z benátské malířské rodiny a vévodil své generaci. Tenhle obraz namaloval koncem sedmdesátých let patnáctého století a s námětem udělal něco neobvyklého. Většina malířů ukazovala anděla nebo krucifix, z něhož sestupují paprsky. Bellini vám dává jen světlo a krajinu a někteří badatelé si myslí, že František tu rány vůbec nepřijímá, ale zpívá svou Píseň bratra Slunce, chvalozpěv, v němž velebí Boha za bratra Slunce, který přináší den.

Proto na prostředí tolik záleží. Tohle není poušť. Je to údolí na benátském venkově a je plné života, který nemá tušení, že se děje něco svatého. Je tu volavka, osel, králík, ledňáček a pastýř, který hlídá stádo. František nechal dřevěné sandály za sebou a stojí bos, jako Mojžíš na svaté půdě. Na pultu v přístřešku leží kniha a lebka.

Nikdo s jistotou neví, kdo obraz objednal. Nejpravděpodobněji to byl benátský patricij Zuan Michiel, který ho možná zamýšlel pro San Francesco del Deserto, odlehlý kostel na ostrově v laguně. V roce 1525 už visel v benátském paláci, který patřil Taddeovi Contarinimu. Mnohem později, v roce 1852, se dostal do aukce v Christie’s a prodal se za 735 liber.

Henry Clay Frick ho koupil v roce 1915 za 170 000 dolarů. Náboženské obrazy ho příliš nelákaly, ale tuhle krajinu miloval a dal jí čestné místo ve svém obývacím pokoji, v obývací hale, kde visí dodnes. Bellini ho podepsal tam, kde byste to nejmíň čekali: na malý namalovaný útržek papíru v levém dolním rohu, jako by někdo nechal na skále vzkaz.

Zastávka 3 z 5 · Úroveň 1, sál 13, West Gallery

Polský jezdec

Rembrandt Harmensz. van Rijn · asi 1655 · Olej na plátně, 116,8 × 134,9 cm

Všimněte si

  • Pozadí za nohama koně. Části jsou sotva naskicované a některé vypadají prostě nedokončeně.
  • Stavba na temném kopci, černá voda pod ní a slabá záře v dálce, která vypadá jako požár.
  • Jeho výstroj: luk a toulec se šípy u boku. Za polské byly označeny oděv, zbraně, a dokonce i plemeno koně.
  • Rembrandtův vlastní Autoportrét z roku 1658 ve stejné galerii. Visí tu i Vermeerova Dáma se služkou a s dopisem.
Přepis (2:30)

Mladý muž na bledě šedém koni projíždí plátnem zleva doprava, klidný, skoro zasněný, s lukem a toulcem plným šípů u boku. Krajina za ním je holá a hornatá. Na kopci stojí podivná stavba, pod ní je černá voda a v dálce něco hoří. Nevypadá ustaraně. Vypadá, jako by přesně věděl, kam jede, a to nikdo jiný nikdy nevěděl.

V tom je tajemství tohoto plátna. Nikdo se neshodne na tom, kdo to je. Polští majitelé v osmnáctém století tvrdili, že je to člen jejich vlastní rodiny, Marcjan Aleksander Ogiński. V roce 1793 napsal Michał Kazimierz Ogiński polskému králi Stanislavu Augustovi, nazval obraz kozákem na koni a král v jezdci poznal lisovčíka, příslušníka nepravidelného vojska, kterému se říkalo lisovčíci. Od té doby v něm lidé viděli protestantského teologa, marnotratného syna, starozákonního Davida, Tamerlána, křesťanského vojáka, který brání východní Evropu před Turky, a dva polští badatelé v roce 1912 dokonce Rembrandtova vlastního syna Tita. Každé z těch čtení mělo své zastánce. Žádné nezvítězilo.

Pak je tu otázka, kdo obraz namaloval. Když ho Henry Clay Frick v roce 1910 koupil od hraběte Tarnowského, jehož rodina ho vlastnila od roku 1834, všichni se shodovali, že je to Rembrandt. V roce 1984 jeden badatel z Rembrandtova výzkumného projektu, týmu odborníků, který tehdy zpochybňoval mnoho slavných Rembrandtů, naznačil, že by mohl být od jeho žáka Willema Drosta. Muzeum svůj štítek nikdy nezměnilo a pozdější badatelé, mezi nimi Simon Schama a sám předseda projektu Ernst van de Wetering, se rozhodně vrátili k Rembrandtovi. Nejopatrnější názor dnes zní, že Rembrandt obraz začal v padesátých letech sedmnáctého století a že některé části možná dokončila jiná ruka. Podívejte se na zem za koňskými kopyty a uvidíte, proč lidé pochybují: část je jen sotva naskicovaná.

Zvláštní je i to, že Rembrandt vůbec namaloval koně. Jediný další jezdecký portrét, který od něj známe, zobrazuje Fredericka Rihela, visí v National Gallery v Londýně a pochází z roku 1663.

Ze sporu se stal vtip uměleckého světa. V roce 1993 poslal umělec Russell Connor časopisu The New Yorker falešný objev: obraz Rembrandta s paletou v ruce, jak pracuje na nedokončeném Polském jezdci, se vší vážností připsaný dalšímu žákovi, Carelu Fabritiovi. Časopis ho otiskl. A jezdec, ať je to kdokoli, dál projíždí tou hořící krajinou v Západní galerii, o kterou se dělí s Rembrandtovou vlastní tváří na Autoportrétu z roku 1658.

Zastávka 4 z 5 · Úroveň 1, sál 19, South Hall

Voják a smějící se děvče

Johannes Vermeer · asi 1657 · Olej na plátně, 50,5 × 46 cm

Všimněte si

  • Mapa za nimi. Země je namalovaná modře a západ je nahoře, a když se nakloníte blíž, uvidíte lodičky plující po béžových vodních cestách.
  • Důstojníkova tvář, nebo spíš to, jak málo z ní je vidět: úzký proužek profilu pod obrovským kloboukem z bobří plsti.
  • Lví hlavy vyřezané na opěradlech židlí. Tytéž židle se objevují na Přerušené hodině hudby, která visí v tomto sále.
  • Otevřené okno vlevo. Žádný jiný známý Vermeerův interiér vám nedovolí ani zahlédnout ulici venku.
Přepis (2:15)

Ustupte o krok a nechte světlo dělat svou práci. Proudí dovnitř oknem vlevo, klouže po bílé zdi, zachytí bílý čepec dívky a dopadne jí na tvář přesně ve chvíli, kdy se směje. Je to malé plátno, zhruba půl metru na každou stranu, a září jako osvětlený pokoj.

Kus té záře jsou peníze. Johannes Vermeer přimíchal do bílé barvy zdi i čepce ultramarín, tehdy nejdražší pigment na světě. Modrou nikdy nerozeznáte, ale ochlazuje bílou a dodává dennímu světlu opravdovost.

Teď ti dva lidé. Dívka drží sklenici, z jakých se pilo bílé víno, a modelem jí možná byla Vermeerova žena Catharina Bolnes. Naproti ní u stolu sedí důstojník v červeném, s rukou v bok, na židli s vyřezávanými lvími hlavami. Jeho tvář skoro nevidíte, jen náznak profilu pod tím obrovským kloboukem. Co se mezi nimi děje? Badatelé to četli všemi způsoby, od nevinného dvoření po placenou schůzku prostitutky se zákazníkem. Obojí bylo v holandském malířství běžným námětem a Vermeer vám odmítá prozradit, o které z toho jde.

Klobouk si zaslouží druhý pohled. Je z bobří plsti, nejžádanějšího kloboučnického materiálu té doby. Bobr byl v severní Evropě téměř vyhuben lovem, a tak kožešiny putovaly přes Atlantik v obrovském množství ze Severní Ameriky, díky koloniálnímu obchodu s původními obyvateli. Na hlavě toho důstojníka je kus Nového světa.

Pak mapa. Zobrazuje Holandsko a Západní Frísko, kreslené se západem nahoře, takže pobřeží vypadá cize. Země je modrá. Nejspíš kdysi byla zelená, než z té směsi vybledl žlutý pigment. Vermeer měl tuhle mapu zjevně po ruce celé roky, protože ji namaloval ještě na dva další obrazy. A podívejte se znovu na okno: tohle je jediný z jeho známých interiérů, který vám dovolí zahlédnout ulici venku.

Poslední překvapení je to, jak málo chybělo, aby obraz přišel o svého autora. V roce 1696 se prodal v aukci v Amsterdamu jako Vermeer za čtyřicet čtyři a půl zlatého. Později ho sběratel Léopold Double koupil v Londýně, zřejmě jako dílo Pietera de Hoocha, za 235 guinejí. V roce 1881 odešel za 8 800 franků ke knížeti Demidovovi do jeho vily v Pratolinu u Florencie a v roce 1911 ho získal Henry Clay Frick, u něhož už na něj čekala Přerušená hodina hudby.

Zastávka 5 z 5 · Úroveň 1, sál 19, South Hall

Přerušená hodina hudby

Johannes Vermeer · asi 1658–59 · Olej na plátně, 39,4 × 44,5 cm

Všimněte si

  • Její oči. Je na obraze jediná, kdo se dívá na vás, jako byste k nim právě vešli.
  • Tmavý obraz na zadní stěně, na kterém lze sotva rozeznat Amora: malířův náznak, že tahle hodina hudby se možná netýká jen hudby.
  • Ptačí klec u okna. Přidal ji později někdo jiný, ne Vermeer.
  • Stříbrné víčko modrobílého džbánu na stole, které chytá světlo z okna.
Přepis (2:06)

Tohle je nejmenší ze tří Vermeerů Frick Collection, ani ne čtyřicet na čtyřicet pět centimetrů, a funguje jako dveře, které jste právě otevřeli. Mladá žena u stolu zvedla oči. Muž, který se nad ní sklání, ne. To vy jste tím, kdo v názvu tu hodinu přerušil.

Po Vermeerovi zůstalo asi třicet čtyři dochovaných obrazů a tento dům vlastní tři z nich: dva v tomto sále a třetí, Dámu se služkou a s dopisem, v Západní galerii. Henry Clay Frick koupil tenhle jako první, v roce 1901, deset let před důstojníkem vedle.

Co dělali, než jste vešli? Oba mají ruce na listu papíru. Mohou to být noty, jako ten list na stole. Může to být dopis. V holandském světě padesátých let sedmnáctého století bylo společné muzicírování jedním z uznávaných způsobů, jak mohli mladý muž a mladá žena být nablízku, a hudba byla v malířství ustálenou metaforou lásky. Vermeer to říká naplno, pokud víte, kam se dívat. Na zastíněné zdi za nimi visí tmavý obraz a postava na něm je Amor.

Teď stůl. Leží na něm něco, co vypadá jako cistra, drnkací strunný nástroj, a stojí tam sklenka červeného vína, které se nikdo nedotkl. Je tu modrobílý džbán se stříbrným víčkem, které chytá světlo z okna. Badatelé se o něj přou. Jedni říkají, že je to čínský porcelán s evropským víčkem, druzí, že je to delftská fajáns, napodobenina porcelánu vyráběná ve Vermeerově rodném městě.

Podívejte se doleva, na židli u okna. Její opěradlo zdobí vyřezávané lví hlavy s hřívami, kterých se světlo sotva dotýká, a ty už jste viděli, protože jsou to tytéž židle jako na obraze Voják a smějící se děvče hned vedle. Teď se podívejte nad ně, na ptačí klec u okna. Ta není od Vermeera. Přidala ji později jiná ruka a zůstala tam.

Obraz za ta staletí prošel těžkými restaurátorskými zásahy, takže nikdy nebude mít ostrost toho důstojníka vedle. Přesto žije dlouhým druhým životem. Jeho anglický název dal spisovatelce Susanně Kaysenové jméno pro její knihu, Girl, Interrupted. A mladá žena dál dělá to, k čemu ji před třemi a půl stoletími namalovali: zvedá oči od listu a dívá se přímo na toho, kdo právě vešel do místnosti.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli ve Frick Collection.

Tahle procházka pokrývá pět z více než osmi set děl vystavených v domě. Frick Collection nedává na stěny popisky, jen malé štítky se jménem umělce a názvem, a právě tady aplikace ukáže, co umí: vyfoťte panel od Fragonarda, smalt z Limoges nebo hodiny v pokojích na úrovni 2 a ona vám řekne, komu patřily a proč na nich záleží, a pak hned na místě odpoví na otázky, které jí položíte nahlas.

Proč se More a Cromwell dívají na sebe?Je Polský jezdec opravdu Rembrandt?Kdo je ta smějící se dívka?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

1 East 70th Street, na rohu Fifth Avenue, New York, NY 10021. Vstupuje se hlavním vchodem z East 70th Street, kde vás mohou vysadit i taxíky a vozy přivolané přes aplikaci; dveře na adrese 10 East 71st Street jsou pro badatelskou knihovnu a pro skupiny.

Nejbližší je metro linky 6 do stanice 68th Street–Lexington Avenue. Linky N, R a W zastavují ve stanici 59th Street–Fifth Avenue a linka Q ve stanici 72nd Street–Second Avenue, odkud jezdí příčný autobus M72 k Fifth Avenue a 69th Street. Autobusy M1, M2, M3 a M4 jezdí na sever po Madison Avenue a na jih po Fifth Avenue a zastavují u 69th Street.

02

Vstupenky

  • Děti mladší 10 let dovnitř nesmějí, protože většina děl je vystavena bez provazů a vitrín. Návštěvníci od 10 do 18 let mají vstup zdarma.
  • V sálech se nesmí fotografovat. Fotit můžete jen v Garden Court a ve veřejných prostorách mimo sály.
  • Vstupenka pro dospělé stojí 30 dolarů. Ve středu od 13:30 do 17:30 platíte, kolik chcete, s minimem 5 dolarů při online rezervaci, a první pátek většiny měsíců je vstup zdarma od 17:30 do 21:00 (kromě ledna a září).
  • V úterý je muzeum zavřené. Sály přestávají vpouštět návštěvníky 30 minut před zavírací dobou v 17:30 a prodej vstupenek končí hodinu před zavřením.
  • Pokud máte den pevně daný, rezervujte si předem vstupenku na konkrétní čas. Některé vstupenky na tentýž den se uvolňují u vchodu, ale rezervované vstupenky nelze přesunout na jiný čas.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Kurátoři Frick Collection namluvili vlastní komentář a ten nic nestojí: otevřete mobilního průvodce muzea v aplikaci v telefonu nebo na jeho webu a zadejte číslo v kroužku, které je vytištěné vedle díla. Sluchátka jsou v sálech povinná, vezměte si tedy vlastní, a bezplatná wi-fi FrickPublic vám ušetří data. Našich pět zastávek je také zdarma a najdete je na této stránce, a o kterémkoli dalším díle v domě, které prohlídka kurátorů vynechává, vám poví aplikace Chiaro.

Oficiální web →

Otázky

Existuje bezplatný audioprůvodce po Frick Collection?

Ano. Vlastní prohlídku muzea namluvili kurátoři Frick Collection a je zdarma v telefonu i na frick.org, a tahle stránka k ní přidává pět zastávek Chiaro, které hrají v jakémkoli prohlížeči, s přepisem pod každým přehrávačem. Co stránka vynechá, to vyfoťte a Chiaro vám o tom poví.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce muzea Frick Collection?

Nic. Frick Collection nabízí kurátorské audioprohlídky zdarma, v mobilním průvodci i na svém webu, s komentáři k číslům v kroužcích v sálech. Budete potřebovat vlastní sluchátka, protože je muzeum v sálech vyžaduje.

Kde ve Frick Collection visí Holbeinův Thomas Cromwell?

V Living Hall, v sále 10 na úrovni 1. Ve stejném sále visí Holbeinův sir Tomáš More, umístěný tak, aby se oba nepřátelé dívali jeden na druhého.

Kde jsou Vermeerovy obrazy ve Frick Collection?

Muzeum má tři. Voják a smějící se děvče a Přerušená hodina hudby visí spolu v South Hall, v sále 19. Dáma se služkou a s dopisem, poslední dílo, které Henry Clay Frick koupil, než v roce 1919 zemřel, visí ve West Gallery, v sále 13, ve stejném sále jako Polský jezdec.

Je muzeum Frick Collection v úterý zavřené?

Ano, každé úterý. Ostatních šest dní má otevřeno od 10:30 do 17:30. Do konce roku 2026 bude zavřené také na Den díkůvzdání, 26. listopadu, a na Boží hod vánoční, a znovu zavřené bude na Nový rok 2027.

Mohu do muzea Frick Collection vzít děti?

Jen od 10 let. Dům vystavuje obrazy, sochy a nábytek z velké části bez zábran, a tím, že nevpouští mladší děti, muzeum omezuje riziko nechtěného poškození. Od 10 do 18 let je vstup zdarma.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou muzea Frick Collection.