Mauritshuis · Haag · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce galerií Mauritshuis,
pět zastávek zdarma.
Visí tu najednou asi 250 obrazů, a tak je to jedna z mála slavných sbírek, kterou opravdu projdete za jedno odpoledne: pusťte si v prohlížeči těchto pět nahrávek a o všem ostatním, u čeho se zastavíte, vám poví Chiaro.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou galerie Mauritshuis.
Rajská zahrada s pádem člověka
Mauritshuis, Haag
To byla část zdarma
Vyfoťte kterékoli dílo ze sbírek galerie Mauritshuis a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 11 min poslechu
Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Šestnáct sálů, dvě podlaží a pět obrazů, z nichž každý sám stojí za cestu. Procházka začíná dole v sále 2, mezi vlámskými mistry, před zhruba stovkou zvířat a jedním jablkem. Pak stoupá do sálu 9, kde 26letý Rembrandt maluje veřejnou pitvu, pár hodin poté, co muže na stole oběsili. Odtud přejdete do sálu 14 k ptáčkovi, kterého zakryjete dvěma dlaněmi. A končí v sále 15, Vermeerově sále, nejdřív u Pohledu na Delft a nakonec u Dívky. Jedenáct minut poslechu, zhruba deset minut chůze mezi pěti zastávkami a hodina a půl je na celou budovu štědrá rezerva.
Čísla sálů, katalogové údaje a datace na této stránce pocházejí ze stránek s prohlídkovými trasami samotné galerie Mauritshuis a nezávislý průvodce, který galerii prochází sál po sále, se s nimi shoduje v každém sále. Než vyrazíte, vězte dvě věci. Galerie je kvůli stavebním pracím zavřená od 24. srpna do 20. září 2026 a Dívka s perlou je v Ósace, dokud se začátkem října nevrátí na stěnu sálu 15. Pak odjíždějí další dva z těchto pěti obrazů: Pohled na Delft a obraz Rubense a Brueghela putují od 9. října 2026 do 10. ledna 2027 do Madridu, v rámci přímé výměny pětadvaceti obrazů s Museo Thyssen-Bornemisza. Když se popisek na zdi s touto stránkou neshoduje, řiďte se popiskem a dejte nám vědět, že jsme se spletli.
Zastávka 1 z 5 · Sál 2, Vlámští mistři I, přízemí
Rajská zahrada s pádem člověka
Peter Paul Rubens a Jan Brueghel starší · asi 1615 · Olej na dřevě, 74,3 × 114,7 cm
Všimněte si
- Koňská hlava úplně u levého okraje a had stočený ve větvích nad Evou. Obojí je od Rubense a obojí bylo na desce dřív, než se jí Brueghel vůbec dotkl.
- Arové v levém horním rohu a rajky ve větvích, tak přesní proto, že Brueghel studoval živé ptáky v knížecích zvěřincích.
- Páv s roztaženým ocasem podél spodního okraje a kočka, králíci a opice, kteří se s ním dělí o pár centimetrů trávy.
- Jablko, které přechází z Eviny ruky do Adamovy. Na desce s asi stovkou zvířat je to jediné, co se děje.
Přepis (1:49)
Než se rozhodnete, co to je, spočítejte zvířata. Je jich kolem stovky a pocházejí z kontinentů, které spolu nikdy nesdílely jednu mýtinu: dromedáři, slon, velké kočky, páv s ocasem roztaženým podél spodního okraje, arové v levém horním rohu, rajky ve větvích.
Desku namalovali dva muži, kolem roku 1615, a práci si nerozdělili napůl, ale podle námětu. Peter Paul Rubens maloval postavy. Jan Brueghel starší všechno, co roste, a všechno, co dýchá.
Pořadí, v jakém pracovali, se dalo vyčíst ze samotné barvy, a je opačné, než byste z výsledku hádali. Za kompozici odpovídal Brueghel, ale začal Rubens: Adam a Eva načrtnutí řídkou barvou, pak strom, pak kůň u levého okraje a had ve větvích. Brueghel přišel potom a vybudoval kolem nich zbytek světa, krycí barvou, navrch. Infračervený snímek ukazuje pod tím vším jeho podkresbu, provedenou tužkou nebo stříbrným hrotem.
Brueghel dokázal namalovat aru správně, protože nějakého viděl na vlastní oči. V knížecích zvěřincích chovali exotická zvířata živá, tam je studoval, a proto zdejší ptáci dodnes obstojí před okem, které ví, jak vypadá rajka.
Ti dva nebyli jen obchodní partneři. Rubens byl kmotrem Brueghelových dětí.
A teď to, díky čemu obraz funguje. Na desce nacpané stovkou tvorů se děje přesně jedna věc: jablko přechází z Eviny ruky do Adamovy. Všechno ostatní se pase, čistí si peří, pije nebo spí. Kůň si ničeho nevšiml. Páv si ničeho nevšiml. Celý svět je vteřinu od změny a jediný svědek, který dává pozor, je had.
Od roku 1766 patřila deska Pieteru de la Court van der Voortovi z Leidenu, potom Vilémovi Pátému Oranžskému, a v roce 1816 se dostala do královské sbírky obrazů, která se o šest let později otevřela jako muzeum v tomto domě.
Zastávka 2 z 5 · Sál 9, Mladý Rembrandt, první patro
Anatomie doktora Tulpa
Rembrandt van Rijn · 1632 · Olej na plátně, 169,5 × 216,5 cm
Všimněte si
- Signatura v levém horním rohu, nad hlavami: Rembrant, bez písmene d.
- List papíru zdvižený uprostřed skupiny. Je na něm kresba paže a přes ni napsaná jména sedmi platících chirurgů.
- Otevřené předloktí, jediná rozříznutá část těla, a bledý pruh v něm, který studie z roku 2007 vyložila jako šlachu anatomicky odchylného svalu.
- Učebnice anatomie otevřená v pravém dolním rohu, možná Vesalius z roku 1543.
Přepis (1:55)
Sedm mužů se naklání dopředu a ani jeden se nedívá do tváře mrtvého. Sledujte raději jejich oči. Tři upírají pohled na otevřené předloktí, dva se dívají kolem něj přímo na vás a jeden kouká na list papíru zdvižený uprostřed skupiny. Vpravo, v černém klobouku, drží Nicolaes Tulp šlachy v kleštičkách a druhou ruku zvedá do vzduchu, uprostřed věty.
Rembrandtovi bylo 26 let, když to maloval, právě se přestěhoval do Amsterdamu a byla to jeho první velká zakázka ve městě. Podepsal se v levém horním rohu: Rembrant, bez písmene d.
Mrtvý má jméno, a to je vzácnější, než byste čekali. Aris Kindt, v záznamech také Adriaan Adriaanszoon, odsouzený za ozbrojenou loupež k smrti oběšením a popravený téhož dne, ještě před scénou, kterou máte před sebou. Amsterdamský cech chirurgů směl pořádat jednu veřejnou pitvu ročně a Tulp byl oficiálním anatomem města.
Tady je zvláštnost, o kterou se anatomové přou dodnes. Skutečná pitva začínala hrudníkem a břichem, protože tyto orgány se kazí nejrychleji. Tulp se pustil rovnou do paže. A paže sama neodpovídá skutečné: badatelé v ní našli několik nesrovnalostí a studie z roku 2007 určila onen bledý pruh vedoucí svalem jako šlachu anatomicky odchylného svalu předloktí.
Podívejte se na papír. Přes anatomickou kresbu paže je seznam jmen a právě z něj přesně víme, kdo zaplatil, aby byl na obraze: Jacob Janszn de Wit, Adriaen Corneliszn Slabberaen, Hartman Hartmanszn a čtyři další. Dva z mužů, které vidíte, možná v sále vůbec nebyli. Postava úplně nahoře a postava nejvíc vlevo byly podle všeho přidány později.
V roce 1828 dal vdovský fond chirurgů obraz na prodej. Král Vilém První prodej zarazil královským výnosem, místo toho obraz koupil nizozemský stát za 32 000 zlatých, a tak se dostal sem.
Zastávka 3 z 5 · Sál 14, Každodenní život, první patro
Stehlík
Carel Fabritius · 1654 · Olej na dřevě, 33,5 × 22,8 cm
Všimněte si
- Řetízek, který vede od kroužku na krmítku k nožce ptáka. Stehlíky učili, aby si na takovém řetízku sami vytahovali pitnou vodu v kbelíčku velikosti náprstku.
- Stín na stěně za ptákem. Světlo padá zdola, což prozrazuje, že deska měla viset nad úrovní očí.
- Signatura podél spodního okraje, C fabritivs 1654, z roku, kdy malíře zabil výbuch.
- Jeho velikost. Třicet tři a půl centimetru na dvacet dva celé osm, dost malý na to, abyste ho zakryli dvěma dlaněmi.
Přepis (2:10)
Je menší, než jste čekali. Třicet tři a půl centimetru na dvacet dva celé osm, destička, kterou zakryjete dvěma dlaněmi, a přesto sama zabírá celou stěnu v sále, který je jinak plný hlučných domácností Jana Steena.
Začněte řetízkem. Vede od kroužku na krmítku k nožce ptáka, tenký, a chytá jedinou linku světla. Stehlíci se v sedmnáctém století chovali jako domácí mazlíčci a učili se kousek: sami si vytahovat pitnou vodu v kbelíčku velikosti náprstku, na řetízku přesně jako tenhle. Nizozemské jméno ptáka, puttertje, je zdrobnělina, která znamená zhruba „ten, kdo čerpá vodu“, a stejná myšlenka přežívá ve starém jménu stehlíka v anglickém hrabství Norfolk.
Teď ustupte o krok a podívejte se na stín na stěně za ním. Světlo přichází zdola. To je vodítko k tomu, kde tahle deska kdysi byla: perspektiva naznačuje, že měla být připevněná vysoko, nad úrovní očí, a jeden badatel přišel s domněnkou, že byla přidělaná na vnitřní ostění okna nebo sloužila jako výklopná dvířka, která něco zakrývala. Ať to bylo cokoli, nevznikla pro stěnu ve výšce hrudi. Vznikla proto, aby se na ni člověk díval vzhůru.
Carel Fabritius ji podepsal dole, C fabritivs 1654, a právě to datum dává té malé desce větší váhu, než by odpovídalo její velikosti. Dvanáctého října 1654 vyletělo do povětří asi třicet tun střelného prachu uskladněného v bývalém klášteře v Delftu. Výbuch srovnal se zemí střed města, zanechal hluboký kráter, zabil nejméně sto lidí a byl slyšet až na ostrově Texel, sto deset kilometrů daleko. Vzal s sebou Fabritiův ateliér, jeho žáka Mattiase Spoorse, kostelníka Simona Deckera i samotného Fabritia, kterému bylo 32 let. Ví se, že se z jeho díla zachovalo jen málo.
Potom pták na dvě století zmizel. Kritik Théophile Thoré-Bürger ho v roce 1859 našel v Bruselu ve sbírce vysloužilého nizozemského důstojníka a Abraham Bredius ho pro toto muzeum koupil v aukci dvacátého sedmého února 1896, za 6 200 franků.
Ještě jedna věc, z restaurování v roce 2003, při kterém bylo nutné použít počítačový tomograf, protože olovnatá barva nepropouštěla rentgenové záření ani infračervené světlo. Tato deska byla kdysi součástí většího kusu dřeva. Dodnes v ní vězí zbytky dřevěného kolíku.
Zastávka 4 z 5 · Sál 15, Vermeer, první patro
Pohled na Delft
Johannes Vermeer · asi 1660–1661 · Olej na plátně, 96,5 × 115,7 cm
Všimněte si
- Hodiny na Schiedamské bráně, věži uprostřed. Nic jiného na obraze vám neřekne, kolik je hodin.
- Špička věže Nieuwe Kerk za Rotterdamskou bránou vpravo, osvětlená, zatímco město pod ní je ve stínu, a bez zvonů.
- Odlesky na lodích na lov sleďů a podél čáry vody: měkké kuličky barvy místo ostrých bodů, detail, kterým začal spor o temnou komoru.
- Hrstka drobných postav na písku v popředí, jediní lidé na plátně širokém téměř 116 centimetrů.
Přepis (1:46)
Dejte mu minutu, než půjdete dál. Skoro nic se neděje. Město na protějším břehu, pruh vody v přístavu, nebe, které odvádí dvě třetiny práce, a půl tuctu drobných postav stojících na písku přímo před vámi.
To město je Delft, viděný přes přístav zvaný Kolk, a budovy mají jména. Uprostřed stojí Schiedamská brána. Vpravo je Rotterdamská brána a před ní kotví dvě lodě na lov sleďů. Hodiny jsou na Schiedamské bráně a je to jediná věc na obraze, která vám řekne, kolik je hodin.
Za Rotterdamskou bránou chytá slunce špička věže Nieuwe Kerk, zatímco město pod ní zůstává ve stínu. V té věži nejsou zvony. Vermeer nebyl nepozorný: zvony tam pověsili až poté, co obraz dokončil, kolem roku 1661.
Přistupte blízko k lodím a sledujte čáru vody. Odlesky tam nejsou ostré body odraženého světla, ale měkké kuličky barvy, lehce rozostřené, a právě tahle vlastnost přivedla historika umění Arthura Wheelocka k tvrzení, že Vermeer pracoval s temnou komorou před sebou.
Nizozemská vláda koupila toto plátno v roce 1822 za 2 900 zlatých od S. J. Stinstry z Amsterdamu a pověsila ho v nově zřízeném Královském kabinetu obrazů v tomto domě. Od té doby patří do této sbírky.
A pak se ho zmocnil Proust. Přijel do Haagu, uviděl ho a později napsal, že od chvíle, kdy v muzeu v Haagu viděl Pohled na Delft, věděl, že viděl nejkrásnější obraz na světě. O roky později ho použil, aby nechal zemřít jednu ze svých postav. V pátém dílu Hledání ztraceného času se spisovatel Bergotte dovleče na výstavu, aby si ten obraz prohlédl, a zemře před ním s myšlenkou, že takhle měl psát, že měl udělat svůj jazyk vzácným samým o sobě, jako ten malý kousek žluté zdi.
Čtenáři od té doby ten kousek žluté zdi hledají. Proust nikde neříká, který má na mysli, a je jich víc než jeden.
Zastávka 5 z 5 · Sál 15, Vermeer, první patro
Dívka s perlou
Johannes Vermeer · asi 1665 · Olej na plátně, 44,5 × 39 cm
Všimněte si
- Perla, nebo co to vlastně je: badatelé ji označují za iluzi, protože nemá obrys ani háček, na kterém by visela v uchu.
- Pozadí. Zblízka je skvrnité a nerovné, ne jednolitě černé: to zbylo z tmavozeleného závěsu poté, co lazura vybledla.
- Její obočí, nebo spíš jeho absence, nad řasami, které skeny z roku 2018 našly a vaše oko nenajde.
Přepis (3:14)
Je malá. Čtyřicet čtyři a půl centimetru na třicet devět a dav v tomto sále bývá větší než obraz.
Není to ani portrét. Je to tronie, nizozemské slovo pro malovanou hlavu, která nikdy neměla připomínat nikoho konkrétního: tvář, kostým, výraz, prodávané jako věc sama o sobě. Otázka, kterou si v tomto sále klade každý, kdo to byl, je tedy přesně ta, na kterou obraz neměl odpovídat.
Podívejte se nejdřív na pozadí, protože to se změnilo nejvíc. Působí jako jednolitě hnědočerné. Takové nebylo. Při restaurování v roce 1994 restaurátoři zjistili, že bylo původně sytě zelené, jako smalt, nanesené jako lazura ze dvou organických pigmentů, indiga a rezedy, které z něj mezitím vybledly. Přistupte blíž: povrch je skvrnitý a nerovný, ne mrtvě plochý, a to je to, co ze zelené zbylo.
V roce 2018 muzeum postavilo v těchto sálech prosklenou dílnu a dva týdny v ní obraz zkoumalo před zraky návštěvníků. Projekt se jmenoval Dívka v záři reflektorů, vedla ho restaurátorka Abbie Vandivere a výsledky vyšly v dubnu 2020.
Dvě zjištění mění to, na co se díváte. Má řasy: drobné namalované chloupky kolem obou očí, z této vzdálenosti neviditelné, objevené makro rentgenovou fluorescenční analýzou. A za její hlavou kdysi visel zelený závěs. Protože neměla obočí a stála na pozadí ničeho, lidé usoudili, že Vermeer maloval představu tváře, a ne tvář. Maloval skutečného člověka ve skutečném prostoru.
Modrá na její hlavě stála celé jmění: přírodní ultramarín, mletý z lapisu lazuli dováženého z území dnešního Afghánistánu, v sedmnáctém století dražší než zlato. Nejnovější výzkum naznačuje, že kámen se nejdřív zahříval, což usnadnilo mletí a modrou ještě prohloubilo.
A teď perla, kvůli níž tento obraz znáte a která tam možná vůbec není. Badatelé ji popisují jako iluzi, protože nemá obrys a ani háček, na kterém by visela v uchu dívky. V roce 2014 zašel astrofyzik Vincent Icke ještě dál a tvrdil, že to vůbec není perla, ale něco bližšího leštěnému cínu, a opíral se přitom o zrcadlový odraz, hruškovitý tvar a samotnou velikost.
V roce 1881 ji Arnoldus Andries des Tombe koupil v aukci tady v Haagu za dva zlaté a třicet centů aukčního poplatku, v penězích roku 2015 zhruba za dvacet čtyři eur. Barva se odlupovala od plátna. Neměl dědice a v roce 1902 ji odkázal tomuto muzeu.
Za německé okupace strávila dva roky v protileteckém bunkru přímo pod tímto domem a pak putovala do jeskyní u Maastrichtu, kde se dočkala osvobození v květnu 1945. A v roce 2023, když odcestovala do Amsterdamu na Vermeerovu výstavu v Rijksmuseu, požádala galerie Mauritshuis veřejnost o náhradní obrazy, které by visely na prázdném místě. Své práce poslalo tři tisíce čtyři sta osmdesát dva lidí ve věku od tří do devadesáti čtyř let a pět z nich bylo vytištěno a pověšeno. Jedno z těch pěti vzniklo pomocí nástroje umělé inteligence a ten výběr vyvolal veřejný spor. Nizozemská umělkyně Iris Compiet to označila za urážku odkazu Vermeera i každého pracujícího umělce. Boris de Munnick z muzea odpověděl, že oni nejsou to muzeum, které by mělo diskutovat o tom, zda umělá inteligence patří do muzea umění.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Visí tu asi 250 obrazů. Chiaro zvládne zbylých 245.
Pět zastávek je jedno dopoledne a galerie je tak malá, že cestou ven projdete kolem všeho ostatního. Vyfoťte ženu píšící dopis od Ter Borcha, interiér kostela od Saenredama nebo zátiší s mrtvou koroptví visící na hřebíku a Chiaro vám řekne, co to je a proč si to galerie ponechala, a bude odpovídat, dokud se budete ptát.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
Plein 29, 2511 CS Haag, na náměstí Plein vedle Binnenhofu a jezírka Hofvijver. Přestavba v letech 2012 až 2014 přidala podzemní křídlo, propojené tunelem s budovou na druhé straně ulice; šestnáct sálů s obrazy je ve dvou podlažích domu ze sedmnáctého století nad ním.
Z nádraží Den Haag Centraal je to pěšky asi deset minut, jihozápadně ulicemi Herengracht a Korte Poten. Z Den Haag Centraal jezdí také tramvaje 16 a 17; z nádraží Den Haag Hollands Spoor jeďte tramvají 1, 9 nebo 16. Tramvaje 1 a 9 staví na zastávce Spui stadhuis a tramvaje 2, 3, 4 a 6 na zastávce Spui/Centrum, obě jsou pár minut od náměstí Plein.
Vstupenky
- Pokud jedete v roce 2026, zkontrolujte si data. Galerie je kvůli stavebním pracím zavřená od 24. srpna do 20. září a znovu otevírá 21. září; po zbytek roku má otevřeno sedm dní v týdnu.
- Tři z těchto pěti obrazů na část roku 2026 budovu opouštějí. Dívka s perlou je v Ósace a od 15. srpna do 4. října v Haagu nevisí. Pohled na Delft a ráj od Rubense a Brueghela putují od 9. října 2026 do 10. ledna 2027 do Museo Thyssen-Bornemisza v Madridu jako polovina výměny, v níž si muzea navzájem půjčí po pětadvaceti obrazech; místo nich tu od 15. října 2026 do 17. ledna 2027 visí pětadvacet obrazů ze sbírky Thyssen.
- Pravidelný zavírací den galerie nemá, ale v pondělí je otevřeno jen půl dne: od 13:00 do 18:00. Od úterý do neděle otevírá v 10:00 a zavírá v 18:00.
- Pokud žijete v Nizozemsku a je vám 19 let nebo víc, existuje od 1. ledna 2026 levná vstupenka na pozdní odpoledne, kterou prodávají na pokladně od 16:00, ne online. Při příchodu se na pokladně zeptejte, jestli ji ještě nabízejí.
- V šestnácti sálech visí asi 250 obrazů, takže na pořádnou prohlídku budovy stačí devadesát minut a dvě hodiny jsou bez spěchu. To je argument pro to sem přijít, ne proti.
Oficiální audioprůvodce
Galerie Mauritshuis má vlastní bezplatnou aplikaci od nadace muzea, s tematickými prohlídkami a nahrávkami k jednotlivým obrazům. Funguje anglicky a nizozemsky a prohlídka nejslavnějších děl navíc německy, francouzsky, španělsky, italsky, japonsky, čínsky, rusky a portugalsky. Stáhněte si ji předem a vezměte si sluchátka. Tady máte pět z těch obrazů, bez stahování, každý s číslem sálu a s celým textem pod přehrávačem.
Oficiální web →Otázky
Existuje pro galerii Mauritshuis audioprůvodce zdarma?
Ano, a právě ho používáte. Pět obrazů, pět nahrávek, které hrají v prohlížeči bez instalace, každá s označením sálu, kde obraz visí, a s celým textem pod ní. Galerie Mauritshuis má i vlastní bezplatnou aplikaci a o všem mimo těchto pět vám Chiaro poví podle toho, co vyfotíte.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce galerie Mauritshuis?
Je zdarma. Aplikace galerie Mauritshuis je bezplatná v App Store i na Google Play, vydává ji nadace muzea a obsahuje tematické prohlídky a nahrávky k jednotlivým obrazům. Je anglicky a nizozemsky a prohlídka nejslavnějších děl i německy, francouzsky, španělsky, italsky, japonsky, čínsky, rusky a portugalsky. Stáhněte si ji předem a vezměte si vlastní sluchátka.
Kde v galerii Mauritshuis visí Dívka s perlou?
V sále 15, Vermeerově sále, v prvním patře, kde visí spolu s Pohledem na Delft a Dianou s nymfami. Momentálně tam není: muzeum ji zapůjčilo do Nakanoshima Museum of Art v Ósace, takže od 15. srpna do 4. října 2026 ji v Haagu neuvidíte; do sálu 15 se vrací začátkem října.
Které obrazy galerie Mauritshuis jsou v roce 2026 jinde?
Dívka s perlou je zapůjčená do Nakanoshima Museum of Art v Ósace a od 15. srpna do 4. října 2026 ji v Haagu neuvidíte. Pohled na Delft a Rajská zahrada s pádem člověka od Rubense a Brueghela putují od 9. října 2026 do 10. ledna 2027 do Museo Thyssen-Bornemisza v Madridu, v rámci výměny, v níž si obě muzea navzájem zapůjčí po pětadvaceti dílech. Na oplátku visí od 15. října 2026 do 17. ledna 2027 v galerii Mauritshuis pětadvacet obrazů ze sbírky Thyssen. Anatomie doktora Tulpa a Stehlík nejsou součástí ani jedné z výpůjček.
Který den má galerie Mauritshuis zavřeno?
Žádný den v týdnu. Má otevřeno sedm dní: v pondělí od 13:00 do 18:00 a od úterý do neděle od 10:00 do 18:00. Výjimkou v roce 2026 je období stavebních prací: galerie je zavřená od 24. srpna do 20. září a znovu otevírá 21. září.
Kolik stojí vstup do galerie Mauritshuis?
Kolem dvaceti eur pro dospělé od 19 let, zdarma pro všechny do 18 let a zdarma s kartou Museumkaart nebo ICOM. Obyvatelé Nizozemska od 19 let se navíc díky programu, který začal 1. ledna 2026, dostanou po 16:00 dovnitř za pár eur, se vstupenkou prodávanou na pokladně, ne online. Aktuální ceny a tento program si před návštěvou ověřte na mauritshuis.nl.
Kolik času potřebujete na galerii Mauritshuis?
Hodina a půl stačí na pořádnou prohlídku a dvě hodiny jsou až dost. Sbírka čítá 854 předmětů, z toho téměř 800 obrazů, ale najednou jich visí jen asi 250, v šestnácti sálech ve dvou podlažích. Pět zastávek z této stránky je v sálech 2, 9, 14 a 15, dohromady asi deset minut chůze.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou galerie Mauritshuis.