Přejít na obsah

Van Goghovo muzeum · Amsterdam · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Van Goghově muzeu,
pět zastávek zdarma.

Pět nahrávek, které si můžete pustit hned, bez aplikace a bez fronty u pultu s audioprůvodci. Pak namiřte Chiaro na cokoli dalšího na stěnách, od dvou set Van Goghů po Moneta a Gauguina kolem nich, a poslechněte si příběh právě toho díla.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Van Goghova muzea.

9:41

Slunečnice

Van Goghovo muzeum, Amsterdam

0:00 2:44
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 11 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Tahle trasa vede k pěti obrazům ve dvou patrech Rietveldovy budovy a dohromady nabízí zhruba jedenáct minut poslechu. Začíná v patře 1 u Slunečnic, v arleské části, kterou muzeum nazývá Umělecký rozkvět; ve stejné části visí i Ložnice. Pak se ve stejném patře vrací k Jedlíkům brambor v sálech o Nuenenu a stoupá do patra 3 ke Kvetoucí mandloni v sálech o Saint-Rémy a nakonec k Pšeničnému poli s vránami v sálech o Auvers, i když ten poslední obraz může být zrovna sejmutý kvůli restaurování, takže si v den návštěvy ověřte jeho stránku na webu muzea. Slunečnice jsou první schválně: je to dílo, ke kterému tu míří úplně všichni. Na celý okruh počítejte zhruba hodinu chůze, v rámci dvou až tří hodin, které podle muzea trvá průměrná návštěva.

Katalogové údaje pocházejí z online sbírky samotného Van Goghova muzea, patra a názvy oddělení z nástěnných textů, které muzeum zveřejňuje jako PDF pro každé patro. Toto muzeum čísluje patra, ne sály, a své vlastní mistrovské kusy půjčuje na své vlastní dočasné výstavy, takže se obraz může přestěhovat do jiného křídla, aniž by opustil budovu. Kde se popisek na stěně a tahle stránka rozcházejí, věřte popisku a pošlete nám opravu.

Zastávka 1 z 5 · Patro 1, Umělecký rozkvět, sály o Arles

Slunečnice

Vincent van Gogh · Arles, leden 1889 · Olej na plátně, 95 × 73 cm

Všimněte si

  • Slovo Vincent, namalované modře přes bříško vázy. Podepsal jen asi patnáct procent svých obrazů a badatelé muzea uvádějí tenhle jako dílo, na které byl hrdý.
  • Pruh úplně nahoře. Je to dřevěná lišta, kterou při práci připevnil k plátnu a pak natřel nažluto se vším ostatním.
  • Jak málo je tu světla. Po výzkumu tohoto obrazu muzeum snížilo nejvyšší úroveň osvětlení o dvě třetiny, ze 150 na 50 luxů.
Přepis (2:44)

Váza se slunečnicemi na stole u zdi, a váza, stůl i zeď mají víceméně stejnou žlutou. To je celý obraz. Van Gogh ho postavil ze tří odstínů žluté a, jak sám napsal, z ničeho jiného, aby zjistil, jak daleko se dá jedna barva dotlačit, než přestane cokoli říkat.

V Arles namaloval v letech 1888 a 1889 pět velkých pláten se slunečnicemi ve váze. Tohle je z ledna 1889 a je to opakování: zkopíroval ho podle verze, kterou namaloval předchozí léto a která dnes visí v Národní galerii v Londýně. Když mezinárodní tým v letech 2016 až 2019 plátno podrobně zkoumal, zjistil, že kompozice byla promyšlená dopředu. Ještě než začal, přesně věděl, jak bude hotový obraz vypadat.

Důvodem celé této řady byl Paul Gauguin. Van Gogh si v Arles pronajal Žlutý dům a Gauguin souhlasil, že se k němu přistěhuje. Van Gogh pověsil první dvě plátna se slunečnicemi na uvítanou do Gauguinova pokoje. Gauguin se na ně podíval a řekl, že jsou celý Vincent. Později si o jedno řekl jako o dárek, a Van Gogh se s ním nechtěl rozloučit.

Teď se podívejte na vázu. Přes její bříško je modře jediné slovo: Vincent. Ten podpis je vzácnější, než se zdá. Muzeum v srpnu 2026 dokončilo první úplnou studii jeho podpisů a zjistilo, že podepsal jen 133 ze svých 840 známých obrazů, a to téměř vždy jen křestním jménem, protože mimo Nizozemsko si s jeho příjmením skoro nikdo nevěděl rady. Podepisoval ty, na které byl hrdý, a tenhle je jedním z nich.

Podívejte se i na horní okraj. Pruh nad nejvyššími květy je dřevěná lišta, kterou při práci připevnil k plátnu a natřel nažluto spolu se vším ostatním, protože obraz chtěl být vyšší, než bylo plátno, které měl.

Žluté, které máte před sebou, nejsou tak úplně ty, které míchal. Výzkumný tým pod vedením restaurátorky Elly Hendriksové zjistil, že jedna červená v obraze, geraniový lak, vybledla a jedna žlutá, chromová žluť, ztmavla. Některé z hnědavějších květů byly kdysi zářivější. Proto jsou taky tyhle sály tak potemnělé. Výsledky přiměly muzeum snížit nejvyšší úroveň osvětlení o dvě třetiny, ze 150 na 50 luxů, a namontovat nové žárovky.

A právě kvůli tomuto výzkumu už tohle plátno nikdy budovu neopustí. Za celou historii muzea bylo zapůjčeno šestkrát, naposledy v roce 2014, kdy odcestovalo do Londýna, aby viselo vedle svého staršího sourozence. V lednu 2019 muzeum oznámilo, že vrstvy barvy jsou stabilní, ale velmi citlivé na otřesy a změny vlhkosti, a že Slunečnice od nynějška zůstanou v Amsterdamu. Ať už jste tyhle květy viděli kdekoli, na plakátu, na hrnku, na tašce, tohle je ten skutečný předmět a za vámi nepřijede.

Když Van Gogh zemřel, přátelé mu přinesli na pohřeb slunečnice. Chtěl být znám jako malíř slunečnic, a tou dobou už jím byl.

Zastávka 2 z 5 · Patro 1, Umělecký rozkvět, sály o Arles

Ložnice

Vincent van Gogh · Arles, říjen 1888 · Olej na plátně, 72,4 × 91,3 cm

Všimněte si

  • Dva malé portréty vysoko na pravé stěně. Jsou to jeho vlastní obrazy přátel, namalované ten rok v Arles: Eugène Boch a Paul-Eugène Milliet.
  • Zadní stěna, která se s bočními nesetkává v žádném pořádném úhlu. Skutečný pokoj byl lichoběžník a tak ho namaloval.
  • Modrá stěn a dveří. Když ji maloval, byla fialová, a za ta léta se odbarvila.
Přepis (2:12)

Postel, dvě židle, stolek se džbánem a umyvadlem, šaty na věšáku a podlaha z červených dlaždic. Van Gogh namaloval vlastní ložnici ve Žlutém domě v Arles v říjnu 1888 a bratrovi přesně napsal, co od ní chce: všechno měla obstarat barva a ta měla navozovat odpočinek, nebo spánek. Pohled na obraz měl dát odpočinout hlavě.

Oko si tu ale úplně neodpočine, a to ze dvou důvodů.

Za prvé se barvy posunuly. Stěny a dveře dnes působí modře. Když je nanášel, byly fialové. Muzeum to přičítá odbarvení během let, a s ním zmizela i rovnováha, kterou vystavěl: fialové stěny proti máslově žlutému nábytku. Díváte se na obraz, který se vzdálil od vlastního návodu.

Za druhé zadní stěna. Sledujte linii, kde se setkává se stěnou vlevo, a pak s tou vpravo. Nic není v pravém úhlu. Spousta návštěvníků usoudí, že Van Gogh nezvládal perspektivu. Zvládal. Pokoj opravdu měl tenhle tvar, lichoběžník s jedním tupým a jedním ostrým rohem, a on namaloval pokoj, jaký měl.

Změnil naopak světlo. Napsal Theovi, že interiér záměrně zploštil a vynechal stíny, aby obraz vypadal jako japonský dřevořez. Postel nemá žádnou modelaci a pod židlemi není vržený stín.

Dveře vpravo vedly na schodiště. Dveře vlevo do pokoje pro hosty, který držel připravený pro Gauguina. Okno vzadu vedlo na náměstí Place Lamartine a jeho zahrady.

Podívejte se vysoko na pravou stěnu, na dva malé portréty. Jsou to jeho vlastní obrazy dvou přátel z Arles, namalované toho roku: malíř Eugène Boch, kterému říkal Básník, a voják Paul-Eugène Milliet, kterému říkal Milenec. Pověsil si přátele nad postel.

Existují tři verze tohoto pokoje a tahle je první. Poškodila ji povodeň na Rhôně, když byl Van Gogh v nemocnici v Arles, a Theo ji nechal zdublovat a poslal zpátky, aby ji bratr mohl zkopírovat. Ta kopie, ze září 1889, je v Chicagu. Menší třetí, namalovaná pro matku a sestru Wil, je v Paříži. Tohle je originál a jeho vlastní verdikt, napsaný po jednom z jeho záchvatů, byl stručný a jistý: když po nemoci znovu uviděl svá plátna, nejlepší z nich byla ložnice.

Zastávka 3 z 5 · Patro 1, Malíř selského života, sály o Nuenenu

Jedlíci brambor

Vincent van Gogh · Nuenen, duben–květen 1885 · Olej na plátně, 82 × 114 cm

Všimněte si

  • Opěradlo židle úplně vlevo. Tam obraz podepsal a podpis skoro zapadl do tmavé barvy.
  • Ruce. Každá je předimenzovaná a každá něco dělá, protože ruce jsou hlavním argumentem obrazu.
  • Jediná petrolejová lampa. Je to jediné světlo v místnosti a určuje každou barvu na plátně.
Přepis (2:03)

Cestou sem jste se vrátili v čase. Čtyři roky před slunečnicemi, ve vesnici Nuenen na jihu Nizozemska, se Van Gogh rozhodl dokázat, že umí malovat lidi, a vybral si to nejtěžší, co ho napadlo: pět postav, jedna lampa, jedna místnost, noc.

Dopřejte očím chvilku. Plátno je velmi tmavé, a čím déle před ním stojíte, tím víc toho vystupuje ze šera.

Šel po určitém účinku. Napsal, že sedláci mají vypadat, jako by ty brambory vykopali stejnýma rukama, kterými teď sahají do mísy, a tedy si jídlo poctivě vydělali. Proto jim dal hrubé tváře a těžké, sukovité ruce a celé to namaloval v zemitých barvách, jak to sám řekl, zhruba v barvě pořádně zaprášené brambory, samozřejmě neoloupané.

Podívejte se na ruce. Všechny jsou příliš velké a všechny něco dělají: krájejí, nalévají, natahují se, drží šálek. Pak se podívejte na lampu. Je to jediné světlo v místnosti a určuje každou barvu na plátně.

Tohle měla být jeho vizitka jako umělce. Připravoval se na ni přes rok. Napsal, že obraz ze selského života má vonět slaninou, kouřem a bramborovou párou, a kdo by se raději díval na hezčí sedláky, ať jde jinam. Pak ho ukázal a dopadlo to špatně. Jeho přítel a kolega malíř Anthon van Rappard ho skoro okamžitě strhal a Van Gogh mu odepsal, že nemá právo o jeho práci takhle mluvit. Barvy prý byly moc tmavé. Postavy prý byly špatně. O dva roky později, když žil v Paříži a maloval barvami, které by v téhle místnosti byly nemyslitelné, pořád říkal, že je to to nejlepší, co udělal.

Teď najděte opěradlo židle úplně vlevo. Tam se podepsal, Vincent, a podpis skoro zmizel v tmavé barvě. Podepsal asi patnáct procent svých obrazů, a když badatelé muzea vysvětlují které, tohle je jeden ze dvou, které jmenují: podepisoval to, na co byl hrdý.

Ještě jedna věc o tomhle tichém plátně. V roce 1991 ho zloději vynesli z tohoto muzea spolu s devatenácti dalšími obrazy. Dostali se z budovy pryč. O třicet pět minut později bylo všech dvacet nalezeno v opuštěném autě. Pořád je to největší krádež umění v Nizozemsku od druhé světové války, a dva ze čtyř odsouzených mužů byli strážci, kteří tu pracovali.

Zastávka 4 z 5 · Patro 3, Malovat navzdory všemu, sály o Saint-Rémy; zda je obraz vystaven, ukazuje stránka sbírky na webu muzea

Kvetoucí mandloň

Vincent van Gogh · Saint-Rémy-de-Provence, únor 1890 · Olej na plátně, 73,3 × 92,4 cm

Všimněte si

  • Modrá. Nebe domaloval až potom, pečlivě, kolem každé větvičky, a zblízka to není jedna modrá, ale mnoho.
  • Poupata. Některé květy jsou dokořán, jiné ještě zavřené, namalované s neobvyklou péčí.
  • Čtyři okraje, přes které větve prostě přetékají. Celý strom nikdy neuvidíte a takový výřez pochází přímo z japonského dřevořezu.
Přepis (2:09)

Po třech sálech žluté a hnědé tohle. Strom viděný přímo zespodu, tak zblízka, že ho nikdy neuvidíte celý, proti modré, která nemá právo být tak modrá.

Van Gogh ho namaloval v únoru 1890 v ústavu v Saint-Rémy, kde žil už skoro deset měsíců. Namaloval ho kvůli dopisu. Jednatřicátého ledna se jeho bratrovi Theovi a švagrové Jo narodil syn a dali mu jméno Vincent, po něm. Theo napsal: jak jsme ti říkali, pojmenujeme ho po tobě a přeji si, aby byl stejně odhodlaný a stejně odvážný jako ty.

Pustil se do toho hned. Mandloně kvetou brzy na jaře, dřív než všechno ostatní, takže kvetoucí větev je obvyklý obraz začátku jara, a on ji maloval pro nový začátek.

Podívejte se na modrou. Větve nepoložil na jednolitý podklad. Nebe domaloval až potom, pečlivě, kolem každé větvičky, a když se postavíte blízko, uvidíte, že to není jedna modrá, ale mnoho modrých, které se mění jako skutečné nebe. Podívejte se taky na květy. Některé jsou dokořán otevřené, jiné jsou ještě pevně zavřená poupata, namalovaná s péčí, jakou si ne vždycky dával.

Úhel pohledu je vypůjčený. Van Gogh sbíral japonské dřevořezy po stovkách a japonští mistři dřevořezu vyříznou kus přírody a nechají ho přetéct přes okraj listu, místo aby vám ukázali celý strom. Přesně to se děje i tady, na všech čtyřech stranách.

Ten obraz ho stál hodně. Dokončil ho koncem února a pak dostal záchvat, který trval dva měsíce, nejdelší krizi jeho života. Když mohl znovu pracovat, květy byly pryč. Kdybych mohl dál pracovat, napsal, udělal bych další kvetoucí stromy. Teď už je s kvetoucími stromy skoro konec. Nemám štěstí.

Podpis na něm není. Podepsal jen malou část svých obrazů a v té době s tím už skoro přestal.

Obraz dostali Theo a Jo a visel nad klavírem v jejich obývacím pokoji a později v ložnici v Bussumu, kterou Jo sdílela se svým malým synem. Jo za svůj život prodala velmi mnoho Vincentových obrazů, záměrně, aby ho proslavila. Tenhle nikdy na prodej nebyl. Z miminka, pro které byl namalován, vyrostl muž, který založil toto muzeum, a proto visí na téhle zdi a ne v něčím domě.

Zastávka 5 z 5 · Patro 3, 1890 – Vášnivá příroda, sály o Auvers; na podzim 2026 byl sejmut kvůli restaurování a zda je zase vystaven, ukazuje stránka sbírky na webu muzea

Pšeničné pole s vránami

Vincent van Gogh · Auvers-sur-Oise, červenec 1890 · Olej na plátně, 50,5 × 103 cm

Všimněte si

  • Tvar. Dvojitý čtverec, dvakrát širší než vyšší, formát, který používal jen v posledních týdnech života.
  • Prostřední cesta. Míří k vám, rozšiřuje se a končí v obilí; na jejím konci není obzor.
  • Červenohnědé cesty vedle zelených pásů trávy. Tyhle dvě barvy postavil vedle sebe záměrně, tak jako modré nebe proti žluté pšenici.
Přepis (1:58)

Ustupte o krok, protože první věc na tomhle obraze je jeho tvar. Je dvakrát širší než vyšší, dvojitý čtverec, a Van Gogh tenhle protáhlý formát používal jen v posledních týdnech života, v červnu a červenci 1890, v Auvers-sur-Oise.

A teď to, co o něm všichni vědí a co není pravda. Tohle není jeho poslední obraz. Zeptejte se v tomhle sále a polovina návštěvníků vám řekne, že ho dokončil, odešel do pole a zastřelil se. Ta verze pochází z velké části z filmu Vincenta Minnelliho Žízeň po životě z roku 1956, který to přesně takhle inscenuje. Muzeum to označuje za houževnatý mýtus, protože po tomhle plátně vytvořil ještě několik děl. Tohle plátno dokončil kolem desátého července a Radnice v Auvers je datovaná čtrnáctým. Obraz, který je nejspíš jeho poslední, Kořeny stromů, je také v této budově.

To, co skutečně napsal, je lepší než legenda. Kolem desátého července napsal Theovi a Jo, že v Auvers dokončil tři velká plátna, z nichž dvě jsou nesmírné lány pšenice pod neklidným nebem. Napsal, že se nezalekl vyjádřit smutek a krajní osamělost. A jedním dechem dodal, že ty obrazy ukazují, co na venkově považuje za zdravé a posilující. Obojí najednou, na jednom poli.

Podívejte se, co dělá s barvou, protože v tom je velmi záměrný. Modré nebe proti žlutooranžové pšenici. Pak cesty, červenohnědé, položené těsně vedle zelených pásů trávy, takže každá barva tu druhou zesiluje. Nic tu není smíchaný, kalný tón.

Teď sledujte prostřední cestu. Míří k vám, rozšiřuje se a prostě skončí v obilí. Na jejím konci není obzor, brána ani postava. Pšenice zabírá dvě třetiny plátna, vrány letí každá jinam a obraz se odmítá uklidnit. Je to promyšlená stavba, ne dopis na rozloučenou.

Poslední věc. V roce 1991 bylo tohle plátno jedním z dvaceti, které zloději z muzea vynesli, a jedním ze tří, které se cestou vážně roztrhly. Všechno se vrátilo do třiceti pěti minut, nalezené v opuštěném autě. Díváte se na obraz, který už přežil nejhorší noc v dějinách této budovy.

Nezávislý průvodce · Chiaro

V téhle budově je dvě stě Van Goghů. Slyšeli jste o pěti.

Tady tahle stránka končí. Otevřete aplikaci a vyfoťte cokoli kolem sebe, dopis ve vitríně, kresbu, kterou tento měsíc vytáhli z depozitáře, Gauguina ve vedlejším sále: Chiaro vám řekne, co to je, vysvětlí, proč to muzeum vystavuje, a bude vám dál nahlas odpovídat.

Proč je podepsaný Vincent?Byl to opravdu jeho poslední obraz?Které Slunečnice to jsou?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Museumplein 6, 1071 DJ Amsterdam. Vchází se skleněnou vstupní budovou z Muzejního náměstí (Museumplein), ne starší Rietveldovou budovou za ní, která je obrácená do ulice Paulus Potterstraat.

Muzeum uvádí dvě zastávky poblíž. Na zastávce Museumplein staví tramvaje 2, 5 a 24 a autobusy 357 a 397; na zastávce Concertgebouw tramvaje 5, 12 a 24 a autobusy 347 a 357. Z hlavního nádraží Amsterdam Centraal jeďte tramvají 2, 5 nebo 24 na Museumplein, ze Zuid WTC tramvají 5 na Concertgebouw a z nádraží Amstel tramvají 12 na Concertgebouw.

02

Vstupenky

  • Vstupenky jsou podle muzea k dostání jen online a každý návštěvník potřebuje vstupenku s časem vstupu. Rezervujte si ji nejdřív na tickets.vangoghmuseum.com, a to i v případě, že máte vstup zdarma na Museumkaart, průkaz ICOM, Stadspas nebo kartu Rembrandt.
  • Dospělí platí kolem pětadvaceti eur, studenti zapsaní na škole v EU nebo EHP platí s průkazem méně a mladší 18 let mají vstup zdarma, ale i tak si všichni musí zarezervovat čas vstupu. Aktuální ceny si ověřte při rezervaci.
  • Muzeum otevírá každý den v 9 hodin ráno a v pátek mívá otevřeno do 21 hodin, i když některé pátky jsou výjimkou. Zavírací doba se podle měsíce posouvá mezi 17. a 18. hodinou, takže si ověřte otevírací dobu na týden, kdy přijedete.
  • Zarezervujte si co nejdřívější čas vstupu a jděte rovnou do patra 1. Muzeum ročně navštíví přes 1,8 milionu lidí a podle muzea trvá průměrná návštěva dvě až tři hodiny.
  • Fotografovat se smí, pokud nepoužíváte blesk, stativ ani selfie tyč.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Vlastní audioprohlídka muzea je interaktivní průvodce ve čtrnácti jazycích, pro dospělé za pár eur, pro teenagery levněji a pro děti mladší třinácti let zdarma. Přidáte si ho při rezervaci vstupenky a vyzvednete o patro níž v Atriu, u pultu Audio Desk. Tahle stránka je zdarma a funguje v telefonu, který už máte v kapse, ale dosáhne jen na pět obrazů; na všechno ostatní v budově použijte aplikaci Chiaro. Aktuální ceny najdete na vangoghmuseum.nl.

Oficiální web →

Otázky

Existuje audioprůvodce po Van Goghově muzeu zdarma?

Ano, tahle stránka. Pět obrazů, ke každému zvuk, který si pustíte přímo v prohlížeči, a pod ním text, u každé zastávky patro a oddělení, a nic se neinstaluje. Vlastní audioprohlídka muzea se platí zvlášť. Kromě těchto pěti vyfoťte v aplikaci Chiaro jakékoli dílo a ona vám bude vyprávět právě o něm.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce Van Goghova muzea?

3,75 € pro dospělé, 2 € pro děti od 13 do 17 let a zdarma pro děti do 12 let. Je k dispozici ve čtrnácti jazycích; přidáte si ho k rezervaci na tickets.vangoghmuseum.com a vyzvednete o patro níž v Atriu, u pultu Audio Desk.

Kde ve Van Goghově muzeu najdu Slunečnice?

V patře 1 Rietveldovy budovy, v arleské části, kterou texty v sálech muzea nazývají Umělecký rozkvět; ve stejné části visí i Ložnice. Je to verze z ledna 1889, jedna z pěti, které namaloval. Od roku 2019 má muzeum rozhodnuto, že už nikdy nebude cestovat, takže tam je, kdykoli přijdete vy.

Je Van Goghovo muzeum některý den zavřené?

Ne, je otevřené každý den v týdnu od 9 hodin ráno, v pátek večer do 21 hodin. Zavírací doba se během roku posouvá mezi 17. a 18. hodinou a říjen a prosinec mají vlastní rozvrh, takže si na vangoghmuseum.nl ověřte týden své návštěvy.

Je ve Van Goghově muzeu Hvězdná noc?

Není, a návštěvníci se na to muzea ptají tak často, že odpovídá ve vlastním seznamu otázek návštěvníků. Hvězdná noc patří Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku. Amsterdam má místo ní Slunečnice, Ložnici, Kvetoucí mandloň a Pšeničné pole s vránami.

Lze vstupenky do Van Goghova muzea koupit na místě?

Ne. Muzeum jasně říká, že to není možné: každá vstupenka se prodává online s časem vstupu, a to platí i pro vstup zdarma na Museumkaart, průkaz ICOM, Stadspas nebo kartu Rembrandt. Rezervujte si na tickets.vangoghmuseum.com nebo u některého z prodejců, které muzeum jmenuje, protože varuje, že jiné platformy prodávají podvodné vstupenky.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Van Goghova muzea.