Zámek Versailles · Versailles · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce po zámku Versailles,
pět zastávek zdarma.
Všech pět si pustíte v této záložce, bez aplikace a bez fronty u výdejny audioprůvodců. Namiřte Chiaro na cokoli jiného v zámku a poví vám právě o tom; sbírky čítají přes 60 000 děl.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou zámku Versailles.
Královská kaple
Zámek Versailles
To byla část zdarma
Vyfoťte kterékoli dílo ze sbírek zámku Versailles a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 12 min poslechu
Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Náš audioprůvodce po zámku Versailles se drží jediné trasy samotným zámkem: pět zastávek a na všechny stačí jedna vstupenka. Královskou kapli uvidíte z královské tribuny v patře, odkud král poslouchal mši a shlížel přitom na svůj dvůr; vejdete do Herkulova salonu na začátku Velkého královského apartmánu; projdete Zrcadlovým sálem; na jeho druhém konci se ocitnete v ložnici královny; a skončíte před deseti metry Napoleona v Korunovačním sále. Asi dvanáct minut poslechu. Zámek na tento úsek prohlídky počítá hodinu a půl a za přeplněného odpoledne to bude déle.
Otevírací doby, ceny, vchody a názvy sálů na této stránce pocházejí z webu chateauversailles.fr a z databáze sbírek samotného zámku. Sály ve Versailles se kvůli restaurování zavírají s krátkým předstihem a dva na královské straně jsou od 18. srpna zavřené. Pokud cedulka na dveřích říká něco jiného než tato stránka, věřte cedulce a dejte nám vědět, ať to můžeme opravit.
Zastávka 1 z 5 · Střední křídlo, severní konec; pohled z královské tribuny v prvním patře, na začátku trasy Velkými apartmány
Královská kaple
Jules Hardouin-Mansart a Robert de Cotte, malby na klenbě Antoine Coypel, Charles de La Fosse a Jean Jouvenet · 1699–1710 · Kámen, mramor a malovaná klenba, ve dvou podlažích; pátá a poslední kaple postavená ve Versailles
Všimněte si
- Klenba, kterou Hardouin-Mansart navrhl bez jediného klenebního pasu, takže působí jako jedna nepřerušená plocha. Uprostřed Coypelův „Bůh Otec ve slávě“, v apsidě La Fosseovo „Zmrtvýchvstání“ a přímo nad královskou tribunou Jouvenetovo „Seslání Ducha svatého“.
- Varhany nad oltářem, které postavil Clicquot, s reliéfem krále Davida na varhanní skříni. Hrál na ně François Couperin.
- Kolonáda v horním podlaží. Zvenku budova přebírá prvky gotické architektury, včetně opěrných pilířů; uvnitř je nezaměnitelně klasická.
Přepis (2:05)
Stojíte v podlaží, kde stával král. Podlaha kaple je o patro níž: tahle galerie je královská tribuna, v zámecké kapli obvyklé uspořádání, v kostele podivné. Každé ráno, obvykle v deset, sem na mši přicházel celý dvůr. Ludvík Čtrnáctý sedával tady nahoře s rodinou. Dvorní dámy zabíraly boční tribuny. Důstojníci a veřejnost byli dole v lodi, a to znamená, že po celou bohoslužbu se většina lidí v kapli dívala nahoru na krále, a ne k oltáři.
Dolů král skoro nikdy nescházel. Do lodi vstupoval jen tehdy, když o velkých církevních svátcích šel k přijímání, při obřadech Řádu Svatého Ducha a na křty a svatby princů a princezen z královské rodiny, které se v této kapli konaly od roku 1710 do roku 1789. Jedna z těch svateb byla 16. května 1770, kdy se dauphin Ludvík August oženil s rakouskou arcivévodkyní jménem Marie Antoinetta.
Tohle je pátá kaple, kterou Versailles od dob Ludvíka Třináctého mělo, a poslední. Jules Hardouin-Mansart předložil králi návrh v roce 1699 a v roce 1708, dva roky před dokončením prací, zemřel; dokončil je v roce 1710 jeho švagr Robert de Cotte. Byla to poslední stavba, kterou tu Ludvík Čtrnáctý postavil, a byla zasvěcena svatému Ludvíkovi, který byl zároveň králův patron i předek. Odtud i záměrné odkazy na pařížskou Sainte-Chapelle, kterou svatý Ludvík založil.
Teď se podívejte nahoru. Hardouin-Mansart navrhl klenbu bez jediného klenebního pasu, takže se táhne jako jedna nepřerušená plocha, a tři malíři si ji rozdělili. Uprostřed Bůh Otec ve slávě od Antoina Coypela. V apsidě Zmrtvýchvstání od Charlese de La Fosse. A přímo nad vámi, nad touto tribunou, Seslání Ducha svatého od Jeana Jouveneta, obraz, který měl král nad hlavou každé ráno.
Pak najděte varhany nad oltářem. Postavil je Clicquot a na varhanní skříni je v reliéfu vyřezán král David. Hrál na ně François Couperin. Zdejší hudba byla slavná po celé Evropě, moteta zpívaná po celou dobu bohoslužby, a na dvůr se snášela shora od oltáře, od toho nástroje, zatímco všichni seděli obráceni na špatnou stranu a dívali se, jak se král modlí.
Zastávka 2 z 5 · První patro, Velký královský apartmán, první sál na trase Velkými apartmány
Herkulův salon
Strop François Lemoyne; salon dokončen za Ludvíka XV. · Dokončeno 1736 · Mramorové obložení a zlacený bronz pod stropní malbou na plátně, nalepenou na klenbu
Všimněte si
- Na stěně Veroneseho „Hostina v domě Šimonově“. Benátská republika ji v roce 1664 darovala Ludvíkovi XIV.; ležela ve skladu manufaktury Gobelins, dokud ji Ludvík XV. v roce 1730 nedal přenést sem.
- Na stropě je sto čtyřicet dva postav a není to freska. Lemoyne ho namaloval na plátno a dal ho přilepit na klenbu.
- Proporce. Sál je tak vysoký proto, že tu do roku 1710 stála zámecká kaple, která procházela dvěma podlažími.
Přepis (1:52)
Nejdřív zakloňte hlavu. Nad vámi je sto čtyřicet dva postav a ani jedna z nich není namalovaná na omítce. François Lemoyne namaloval celý strop na plátno ve svém ateliéru a pak ho dal přilepit na klenbu; té technice se říká marouflage. Námětem je apoteóza Herkula a práce mu zabrala čtyři roky.
Když ji v roce 1736 dokončil, jmenoval ho Ludvík Patnáctý prvním královským malířem. O rok později, v roce 1737, si Lemoyne vzal život, vyčerpaný dílem, na které se právě díváte.
Samotný salon je pozůstatek. Od roku 1682 stála v tomto prostoru zámecká kaple, která procházela dvěma podlažími a sloužila do roku 1710, kdy ji nahradila Královská kaple, ze které právě přicházíte. Uprostřed Velkých apartmánů tak zbyla vysoká prázdná krabice. Někdo do ní vložil podlahu, a co bylo dál, vidíte tady: Herkulův salon je poslední sál, který Ludvík Čtrnáctý ve Versailles postavil, a první, do kterého vstoupíte ve Velkém královském apartmánu. Příjemný rozpor, který si můžete vzít s sebou na zbytek prohlídky.
Teď stěna. To obrovské plátno je Hostina v domě Šimonově od Veroneseho a dostalo se sem oklikou. Benátská republika ho v roce 1664 darovala Ludvíkovi Čtrnáctému. Potom leželo ve skladu manufaktury Gobelins v Paříži, dokud ho Ludvík Patnáctý v roce 1730 nedal vytáhnout a pověsit v tomto salonu; výzdobu pak dokončili kolem něj.
Těchto sedm sálů tvořilo reprezentační apartmán, kde král vykonával oficiální úkony svého dne. Přes den byly otevřené každému, kdo chtěl vidět krále a královskou rodinu procházet tudy cestou do kaple, tedy stejnou cestou, kterou teď jdete opačným směrem. Říká se jim také Apartmán planet, protože každý sál dostal jednu ze sedmi planet známých v sedmnáctém století a na stropě má namalovaného odpovídajícího boha. Dva z těch sálů, Jupiterův a Saturnův, už neexistují. Herkules dostal to, co zbylo po kapli.
Zastávka 3 z 5 · První patro, střední křídlo, mezi Salonem války a Salonem míru
Zrcadlový sál
Jules Hardouin-Mansart, malovaná klenba Charles Le Brun · 1678–1684 · Mramor, zlacený bronz a malovaná klenba, délka 73 metrů, 357 zrcadel v 17 arkádách
Všimněte si
- Sedmnáct oken do zahrady a naproti nim sedmnáct zrcadlových arkád, ve kterých je dohromady 357 zrcadel.
- Hlavice na pilastrech z červeného mramoru: bourbonská lilie pod královským sluncem a po obou stranách galský kohout. Le Brun tento nový řád navrhl pro Colberta a lidé mu říkali francouzský sloh.
- Ze středu galerie pohled přímo podél Grande Perspective, kterou André Le Nôtre vytyčil na ose východ–západ.
- Světlo. Od léta 2025 se část lustrů zavěšených v roce 1980 snímá, a tak je Le Brunův strop osvětlen lépe než kdykoli za posledních čtyřicet let.
Přepis (3:29)
Sedmnáct oken na jedné straně, sedmnáct zrcadlových oblouků na druhé a sedmdesát tři metrů podlahy mezi Salonem války za vašimi zády a Salonem míru na druhém konci. Zastavte se a sledujte světlo. Proniká okny, přechází sál a vrací se k vám odražené od tří set padesáti sedmi zrcadel. V tom čísle je celá pointa. Benátky měly na výrobu zrcadel monopol a zrcadlo patřilo k nejdražším věcem, jaké mohl člověk vlastnit. Pověsit jich tři sta padesát sedm na jednu stěnu, to nebyla výzdoba. Bylo to hospodářské prohlášení: Francie je teď umí vyrábět sama, a to takhle velká.
Nic z toho tu původně nemělo být. Louis Le Vau tu postavil širokou otevřenou terasu do zahrady, mezi královými apartmány na severu a apartmány královny na jihu. Byla nepraktická, vystavená počasí a dlouho nevydržela. Le Vauův nástupce Jules Hardouin-Mansart ji zastavěl galerií. Práce začaly v roce 1678 a skončily v roce 1684. Té zmizelé terase vděčíte za tenhle výhled: dojděte doprostřed sálu, podívejte se ven a díváte se přímo podél Grande Perspective, kterou André Le Nôtre vytyčil na ose východ–západ.
Teď se podívejte nahoru. Charles Le Brun pokryl klenbu třiceti malovanými kompozicemi a není to mytologie pro mytologii. Je to prvních osmnáct let osobní vlády Ludvíka Čtrnáctého, od roku 1661 po nijmegenské mírové smlouvy, vyprávěných v alegoriích vypůjčených z antiky. Vítězství, reformy, reorganizace království, to vše převlečené za dávnou historii.
Pak se podívejte na vršky pilastrů z červeného mramoru. Ty hlavice navrhl Le Brun sám, na Colbertovo přání, jako nový architektonický řád, kterému se začalo říkat francouzský sloh. V každé je bourbonská lilie pod královským sluncem a po obou stranách galský kohout. Kohout se latinsky řekne gallus, a v tom je ten vtip, opakovaný ve zlaceném bronzu po celé délce sálu.
Většinou to byla prostě chodba. Dvořané a návštěvníci jí denně procházeli, postávali tu a čekali. Jevištěm se stávala jen občas: to sem vnesli trůn, postavili ho na stupínek na straně Salonu míru a zahraniční poselstvo muselo ujít celých sedmdesát tři metrů, zatímco dvůr seděl po obou stranách na stupňovitých lavicích a přihlížel. Janovský dóže tudy prošel v roce 1685. Vyslanci ze Siamu v roce 1686, z Persie v roce 1715, z Osmanské říše v roce 1742.
A 28. června 1919 byla v tomto sále podepsána smlouva, která ukončila první světovou válku. Proto slovo Versailles znamená něco jiného pro historika sedmnáctého století a něco úplně jiného pro všechny ostatní. Francouzští prezidenti tu dodnes přijímají oficiální hosty.
Ještě jedna věc, a to čerstvá. Lustry nepatří k původní výzdobě. Jsou to doplňky. Sada, kterou většina návštěvníků zná z fotografií, byla zavěšena v roce 1980, aby navodila atmosféru vzácných velkých plesů, které se tu konaly. Zámek dnes říká, že takové osvětlení odporovalo tomu, co Ludvík Čtrnáctý skutečně postavil. Od léta 2025 se část lustrů snímá ve prospěch čtyřiadvaceti vysokých stojanů se svícny, a sál je díky tomu klidnější: stíny a odrazy místo záře. Vyhrává strop. Třicet Le Brunových obrazů nebylo tak dobře osvětleno čtyřicet let.
Zastávka 4 z 5 · První patro, apartmán královny, první místnost na trase, která jím prochází
Ložnice královny
Členění stropu pro Marii Terezii Španělskou; obložení a grisaille Françoise Bouchera pro Marii Leszczyńskou; nábytek a krb pro Marii Antoinettu · V královském užívání 1682–1789 · Zlacené obložení, malovaný strop a znovu utkané lyonské hedvábí
Všimněte si
- Šperkovnice ve výklenku nalevo od postele. Marie Antoinetta ji objednala u Schwerdfegera a stojí tam, kde stála původně.
- Hedvábí na stěnách a na posteli, znovu utkané v Lyonu podle původních vzorů a shodné s letními závěsy, které tu visely 6. října 1789.
- Strop je starší než všechno pod ním. Jeho členění vzniklo pro Marii Terezii, manželku Ludvíka XIV.; obložení a Boucherovy grisaille vznikly až za Ludvíka XV. pro Marii Leszczyńskou.
- Dveře skryté v potazích po obou stranách postele, které vedou do soukromých pokojů královny a do jejích chodeb zámkem.
Přepis (2:18)
Postel je rekonstrukce, pokoj je vzkříšený, a na obojím je zvláštní, jak málo z toho, co se tu dělo, bylo soukromé. Byla to nejdůležitější místnost apartmánu královny a ta, ve které trávila nejvíc času. Spávala tady, často spolu s králem, a proto je její postel širší než jeho. A den začínala veřejně: během ranní toalety i po ní přijímala společnost a etiketa ten obřad určovala stejně přísně jako královo ranní vstávání.
Veřejné byly i porody. V letech 1682 až 1786 se v tomto pokoji narodilo devatenáct francouzských princů a princezen. Publikum bylo menší, než by to slovo napovídalo: lékaři, dvorní dámy, vychovatelka, princezny z královské rodiny, několik duchovních. Ale všechny dveře apartmánu zůstávaly symbolicky otevřené a zbytek dvora čekal ve vzdálenějších pokojích. Královnu uložili na porodní lůžko, které sem k tomu účelu přinesli, a skryli ji za plátěný stan; potom ji přenesli zpátky do její vlastní postele a celý dvůr kolem ní defiloval, aby jí pogratuloval. Zemřely tu také dvě královny, Marie Terezie Španělská v roce 1683 a Marie Leszczyńská v roce 1768.
Ve výzdobě se vrství tři ženy, jedna přes druhou. Členění stropu bylo navrženo pro Marii Terezii Španělskou, manželku Ludvíka Čtrnáctého. Obložení a šedé malby od Bouchera vznikly až za Ludvíka Patnáctého pro Marii Leszczyńskou. Marie Antoinetta to všechno ponechala, vyměnila nábytek a krb a portréty své matky, císařovny Marie Terezie, a svého bratra, císaře Josefa Druhého, pověsila tam, kde na ně viděla.
Najděte šperkovnici ve výklenku nalevo od postele. Marie Antoinetta ji objednala u Schwerdfegera a stojí přesně tam, kde stála původně. Potom se podívejte na hedvábí. Revoluce tenhle pokoj vyklidila do holých zdí, nábytek i potahy. To, co vidíte, bylo znovu utkáno v Lyonu podle původních vzorů, aby odpovídalo letním závěsům, které na těchto stěnách visely 6. října 1789.
To datum tu není pro ozdobu. Za svítání toho dne se vzbouřenci dostali až do strážnice na druhém konci tohoto apartmánu a pokusili se probít dovnitř. Jeden z královniných gardistů varoval dvorní dámu, ta zastrčila závoru na dveřích předpokoje a odvedla Marii Antoinettu malými soukromými pokoji za postelí do králových apartmánů. Podívejte se po obou stranách čela postele. Ty dveře tam jsou, skryté v potazích, a jedněmi z nich královna utekla.
Zastávka 5 z 5 · Střední křídlo, Velké apartmány, Korunovační sál (salle du Sacre)
Korunovace Napoleona
Jacques-Louis David a Georges Rouget · 1808–1822 · Olej na plátně, 610 × 971 cm
Všimněte si
- Nápis v levém dolním rohu: započato v Paříži 1808, dokončeno v Bruselu 1822 ve vyhnanství, podepsáno L. David.
- Madame Mère, Napoleonova matka, uprostřed tribuny, kde předsedá obřadu, kterého se vůbec nezúčastnila.
- O patro výš namaloval David sám sebe při kreslení, obklopeného rodinou, se svým žákem Georgesem Rougetem po boku a se svým starým učitelem Vienem.
- Koruna. Napoleon ji drží nad klečící Josefínou a papež Pius VII., který ho pomazal, sedí za ním.
Přepis (2:09)
Skoro deset metrů plátna a muž uprostřed korunuje sám. Napoleon stojí s korunou zvednutou v obou rukou nad Josefínou, která před ním klečí. Za ním sedí papež Pius Sedmý, který přijel z Říma, aby vykonal pomazání, a pak se díval, jak mu císař korunovaci bere z rukou. S papežem to bylo domluveno předem, což je svým způsobem ještě horší.
Obřad se konal 2. prosince 1804 v katedrále Notre-Dame. Remeš nepřicházela v úvahu, byla příliš spjatá se starými kapetovskými králi. Uvažovalo se o Invalidovně, ale od toho se upustilo. Vyhrála katedrála.
Teď ta část, o které nikdo nemluví. Slavná verze tohoto obrazu visí v Louvru a tohle není její kopie od někoho jiného. Je to Davidova vlastní druhá verze. Směl namalovat dvě: jednu pro manufakturu Gobelins, aby podle ní utkala tapiserii, a druhou, kterou si podle všeho v roce 1808 objednala skupina amerických podnikatelů v naději, že ji budou vozit po amerických městech, jako se tehdy vozila dioramata. David ji začal v Paříži, nedokončil ji a plátno si vzal s sebou, když odešel do vyhnanství v Bruselu. Město mu dalo velký sál na radnici, pracoval tam deset měsíců a v roce 1822 byl obraz hotový. Sám to na něj napsal. Podívejte se do levého dolního rohu: započato v Paříži 1808, dokončeno v Bruselu 1822, v mém vyhnanství.
A na turné opravdu vyrazil. Londýn v zimě 1822, pak New York, Filadelfie, Boston a do konce roku 1827 znovu New York. Pak se vrátil do Francie a nikdo ho nechtěl koupit, kvůli jeho rozměrům. V roce 1898 ho za třicet dva tisíc franků koupil Paris Singer a pověsil ho v Anglii v Oldway Mansion. Francie ho od jeho dědiců odkoupila za šedesát tisíc dolarů, do Versailles dorazil 13. května 1947 a v červnu 1948 byl v tomto sále odhalen. Nahradil originál, který v roce 1889 odešel do Louvru a už se nevrátil.
Protože tahle verze byla dokončena až v roce 1822, není totožná. Některé tváře jsou zestárlé. Kostýmy a účesy odpovídají novější módě. Několik postav bylo vyměněno za jiné. Malba je sušší a většinu samotného malování odvedl Georges Rouget, Davidův žák, pod dohledem svého mistra.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli, co v zámku Versailles uvidíte.
Pět zastávek a trasa ještě nekončí: Galerie velkých bitev je pořád před vámi a za východem čekají zahrady a po třiceti minutách chůze parkem celé panství Trianon. Namiřte fotoaparát na strop, fontánu nebo bustu na chodbě, jejíž cedulka má jen dvě slova, a Chiaro vám řekne, co to je, kdo to tam chtěl mít, a bude odpovídat, dokud budete chtít zůstat.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
Place d’Armes, 78000 Versailles. Hlavní vchod do zámku vede přes Cour d’Honneur; individuální návštěvníci se vstupenkou jdou ke vchodu A, skupiny vcházejí vchodem B v Gabrielově pavilonu. Pokladna je vlevo na nádvoří, v jižním Ministerském křídle.
Linka RER C jezdí do stanice Versailles Château – Rive Gauche, deset minut pěšky od zámku. Z nádraží Gare Montparnasse jezdí linky SNCF N nebo U do stanice Versailles Chantiers, odkud je to osmnáct minut pěšky; z nádraží Gare Saint-Lazare jezdí linka P do stanice Versailles Rive Droite, sedmnáct minut pěšky. Autobus RATP č. 171 odjíždí z Pont de Sèvres, konečné linky metra 9, a když nejsou zácpy, jede asi třicet minut.
Vstupenky
- Vstup do zámku je na konkrétní čas a rezervace času je povinná. Vstup do půl hodiny od rezervovaného času je zaručen jen u vstupenek koupených online.
- Zámek je zavřený v pondělí a 25. prosince, 1. ledna a 1. května.
- Jedna vstupenka nepokrývá všechno. Passport, od 1. dubna do 31. října za 35 eur plné a 32 eur snížené, platí do zámku, na panství Trianon a do zahrad; vstupenka na panství Trianon za 15 eur vás do zámku vůbec nepustí. Mladší 18 let a obyvatelé Evropské unie mladší 26 let mají vstup zdarma, ale i oni si musí rezervovat čas.
- Králova ložnice a předpokoj Œil-de-Bœuf („Volské oko“) jsou od 18. srpna zavřené a zámek na svém webu neuvádí datum znovuotevření; proto se jim tahle trasa vyhýbá.
- Plán samotného zámku na rušný den: zámek hned po otevření v 9 hodin, zahrady a park od 10 hodin do poledne a od poledne Trianon a panství Marie Antoinetty.
Oficiální audioprůvodce
Vlastní audioprůvodce zámku není v ceně vstupenky, což mnohé zaskočí. Stojí pět eur, se slevou čtyři eura, objednává se navíc ke vstupence do zámku nebo ke vstupence Passport, je ve dvanácti jazycích a vyzvedává se u přepážky ve vestibulu Gabrielova pavilonu, která je otevřená denně kromě pondělí. Stejné okruhy jsou zdarma v mobilní aplikaci zámku, když si přinesete vlastní sluchátka. Tahle stránka je samostatná možnost vedle obou: pět zastávek bez rezervace a bez přepážky, u které se stojí fronta, a celý text pod každým přehrávačem pro sály, kde je takový hluk, že nic neslyšíte.
Oficiální web →Otázky
Existuje audioprůvodce po zámku Versailles zdarma?
Ano, a tohle je jeden z nich. Pět zastávek výše se otevře v jakémkoli prohlížeči v telefonu, každé slovo je vypsané pod přehrávačem a nic se neinstaluje ani nevyzvedává. Zámek také zdarma nabízí vlastní audio okruhy ve své mobilní aplikaci. U stovek sálů a děl, na které ani jedno z toho nedosáhne, stačí fotka v aplikaci Chiaro a uslyšíte vyprávění o tom, co máte v záběru.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce zámku Versailles?
Pět eur, se slevou čtyři eura, navíc ke vstupence do zámku nebo ke vstupence Passport. Je ve dvanácti jazycích a vyzvednete si ho u přepážky ve vestibulu Gabrielova pavilonu, která je otevřená denně kromě pondělí. Úplně stejné okruhy jsou zdarma v aplikaci zámku, když si přinesete sluchátka.
Kde je v zámku Versailles Zrcadlový sál?
V prvním patře středního křídla, mezi Salonem války a Salonem míru. Jednosměrná trasa Velkými apartmány vás do něj dovede sama: Salon války v rohu zámku se otevírá do galerie a Salon míru ji na druhém konci uzavírá, směrem k apartmánu královny.
Jakou vstupenku do Versailles potřebuji?
Celé panství pokrývá Passport: zámek s rezervovaným časem, od poledne panství Trianon včetně Velkého Trianonu, Malého Trianonu a Královniny vesničky (Hameau de la Reine), dále dočasné výstavy a zahrady. V tarifu od 1. dubna do 31. října stojí 35 eur plné a 32 eur snížené. Vstupenka na panství Trianon, ve stejném tarifu 15 eur plné a 12 eur snížené, platí jen na Trianon a do zámku vás nepustí. Ať koupíte cokoli, rezervujte si čas vstupu do zámku.
Jsou zahrady ve Versailles zdarma?
Většinou ano. Zahrady a park jsou otevřené každý den a vstup do zahrad je zdarma, kromě dnů s představeními Grandes Eaux Musicales (hudební fontány) a Jardins Musicaux (hudební zahrady), kdy se do zahrad platí vstupné. Passport platí i v tyto dny. Panství Trianon je jiná věc a otevírá se až v poledne.
Je zámek Versailles v pondělí zavřený?
Ano. Zámek a panství Trianon jsou zavřené v pondělí a 25. prosince, 1. ledna a 1. května. Zahrady a park zůstávají otevřené každý den. Od 1. dubna do 31. října je zámek otevřený od 9:00 do 18:30, poslední vstup v 17:45; od 1. listopadu do 31. března od 9:00 do 17:30, poslední vstup v 16:45.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou zámku Versailles.