Braniborská brána · Berlín · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce Braniborskou bránou,
pět zastávek zdarma.
Pískovec, 26 metrů vysoko po vrchol kvadrigy, postavená v letech 1788 až 1791: poslechněte si její příběh od Pariser Platz až na střechu Reichstagu a pak vyfoťte kterýkoli reliéf, a Chiaro vám řekne, čí je to dílo.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Braniborské brány.
Pariser Platz, čelem k bráně
Braniborská brána, Berlín
To byla část zdarma
Vyfoťte kterýkoli detail Braniborské brány a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 13 min poslechu
Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Většina návštěvníků věnuje bráně jednu fotku a jde dál, ale náš audioprůvodce Braniborskou bránou vás tu zdrží zhruba o třináct minut déle, na procházce na vlastní pěst, která končí na střeše Reichstagu. První tři zastávky jsou na otevřeném chodníku a nic od vás nežádají: východní strana Pariser Platz kvůli celému průčelí brány, pata sloupů kvůli kvadrize nad hlavou a pak průjezdy na Platz des 18. März na západní straně, kudy vedla Zeď. O blok dál na sever je čtvrtá, trávník před Západním portálem Reichstagu, dodnes veřejné prostranství. Pátou je střešní terasa Reichstagu, která také nic nestojí, ale než vyjedete nahoru, musíte se zaregistrovat u Spolkového sněmu.
Každé datum, jméno i rozměr na této stránce pochází z návštěvnických stránek samotného Spolkového sněmu, ze stránek města visitBerlin a berlin.de nebo z anglické a německé Wikipedie a každé pravidlo návštěvy přímo z bundestag.de. Spolkový sněm si vyhrazuje právo měnit svá opatření v krátké lhůtě a dává pak vyvěsit cedule, takže v den návštěvy mají cedule u Reichstagu přednost před vším, co je napsáno tady.
Zastávka 1 z 5 · Pariser Platz, pěší náměstí na západním konci třídy Unter den Linden; postavte se daleko vzadu na východní straně, čelem k bráně
Pariser Platz, čelem k bráně
Carl Gotthard Langhans (1732–1808), dvorní architekt pruského krále Fridricha Viléma II.; sochařská výzdoba podle Johanna Gottfrieda Schadowa (1764–1850) · 1788–1791; restaurována 2000–2002 · Labský pískovec, 26 metrů vysoko po vrchol kvadrigy a 11 metrů do hloubky; dvanáct kanelovaných dórských sloupů, každý vysoký 13,5 metru
Všimněte si
- Prostřední průjezd, viditelně širší než čtyři vedlejší: 5,65 metru proti 3,80. Byla to královská jízdní cesta a až do konce monarchie jím skoro nikdo jiný projíždět nesměl.
- Zdi vložené mezi každou dvojici sloupů, s kruhovými medailony a reliéfními deskami. Jsou tam proto, že Langhansovy štíhlé sloupy by horní část brány a kvadrigu samy neunesly.
- Řada čtvercových reliéfů pod římsou: na této straně šestnáct, kentauři bojující s Lapithy, převzatí z jižní strany Parthenónu.
- Dvě nízká křídla se sloupořadím, která se k vám na obou stranách natahují jako paže předního nádvoří. V jižním sídlila stráž, v severním celní úřad.
Přepis (2:17)
Ustupte po dlažbě tak daleko, aby se vám celá stavba vešla před oči, protože stojíte na straně, odkud se na ni mělo hledět. Brána je obrácená k městu. Křídla po obou stranách se k vám natahují jako paže předního nádvoří, sochařská výzdoba je soustředěná na tomto průčelí a cílem nikdy nebylo ohromit ty, kdo přicházeli zvenčí. Brána měla obyvatelům Berlína připomínat, kdo jim vládne.
Objednal ji pruský král Fridrich Vilém Druhý a architektem byl Carl Gotthard Langhans, šéf královského stavebního úřadu. Stavěla se v letech 1788 až 1791 na místě starší celní brány a je jedinou, která zbyla z osmnácti bran, jež Berlín měl naposledy. Jejím vzorem byly Propyleje, vstup na athénskou Akropoli, a tady je první překvapení: Langhans v Řecku nikdy nebyl. Navrhl ji podle knih, podle rytin Juliena-Davida Le Roye a Jamese Stuarta s Nicholasem Revettem.
Na královský rozkaz se od svého vzoru také odchýlil. Král chtěl z města co nejvolnější výhled do Tiergartenu, a tak Langhans udělal bránu mnohem mělčí, než byl řecký originál, a sloupy štíhlejší a vyšší. Spočítejte je: dvanáct, po šesti na každé straně, a mezi nimi pět průjezdů. Pak se podívejte na zdi mezi dvojicemi. To není ozdoba. Štíhlé sloupy by samy neunesly tíhu nad sebou, a tak každá dvojice dostala zeď, o kterou se může opřít.
Teď se podívejte na prostřední průjezd. Je široký 5,65 metru, ostatní čtyři 3,80, a byla to královská jízdní cesta. Až do konce monarchie jím směla projíždět jen královská rodina a od roku 1814 také rodina generála Ernsta von Pfuela, jako poděkování za to, že kvadrigu přivezl z Paříže domů.
Zpočátku se brána jmenovala Friedenstor, Brána míru, a pro provoz ji otevřeli v srpnu 1791, ještě než byla hotová. Mír, který oslavovala, byl pruským vojenským zásahem v Nizozemí v roce 1787. Náměstí, na kterém stojíte, nemělo až do března 1814 vůbec žádné jméno. Tehdy, po vstupu spojenců do Paříže, se z něj stalo Pariser Platz, Pařížské náměstí.
Ještě jedna věc, než vykročíte dopředu. V roce 1945 byla každá budova kolem tohoto náměstí v troskách a brána byla jedinou stavbou, která zůstala stát. Všechno, co kolem sebe vidíte, bylo postaveno znovu po roce 1990 podle pravidel, která stanovila výšku okapové římsy na 22 metrů.
Zastávka 2 z 5 · Pariser Platz, těsně pod východním průčelím brány, s pohledem vzhůru na atiku
Kvadriga a reliéf v atice
Navrhl Johann Gottfried Schadow (1764–1850), z mědi vytepal Emanuel Jury, Viktorii vytvořil postupimský mistr Koehler; znak na žerdi přepracoval Karl Friedrich Schinkel (1781–1841); dnešní sousoší znovu vytvořili v letech 1957–58 sochař Otto Schnitzer a slévárna Hermann Noack · Osazena 1793; odvezena do Paříže 1806 a vrácena 1814; znovu vytvořena 1957–58; restaurována po roce 1990 · Tepaná měď, koně plánovaní na výšku dvanácti pruských stop, tedy 3,77 metru; pod nimi pískovcový reliéf v atice, jen na straně do města
Všimněte si
- Znak v ruce Viktorie: Železný kříž v dubovém věnci a na něm korunovaný orel. Schinkel ho navrhl v roce 1814, východní Berlín ho v roce 1958 odstranil a po roce 1990 se vrátil.
- Hlavy čtyř koní, každá v jiné poloze. Aby se ušetřila práce, vymodelovali jen dvě koňská těla, ale všechny čtyři hlavy dostaly vlastní pózu.
- Zelená barva. Je to měď, nikdy nezlacená: 11. července 1793 rozhodl král na radu Akademie umění, že ji nechá tak, jak je.
- Dlouhý pískovcový reliéf v atice, hned pod koňmi. Je jen na této straně, na straně do města.
Přepis (2:41)
Přejděte blízko pod sloupy a podívejte se přímo vzhůru. Kvůli tomu vozu je brána slavná, a jen málo z toho, co vidíte, je stejně staré jako brána sama.
Návrh pochází od Johanna Gottfrieda Schadowa. V březnu 1789 se dohodlo, že vytvoří model v měřítku jedna ku osmi, řezbáři ho zvětší na dřevěný model ve skutečné velikosti a mědikovec Emanuel Jury přes dřevo vytepe měděný plech. Aby se ušetřil čas, udělali jen dvě koňská těla, ve dvou různých postojích, se čtyřmi různými hlavami. Dívejte se na hlavy, ne na nohy, a uvidíte ten trik. Koně měli být vysocí deset stop, dokud Akademie umění v půlce práce nerozhodla, že jich má být dvanáct: zhruba 3,77 metru na každého koně.
Sousoší osadili v polovině roku 1793 a nikdo ještě nerozhodl, jestli se bude zlatit. V červenci král zvolil holou měď, a proto je zelené.
Pak ho začaly používat dějiny. V říjnu 1806, po vítězství nad Pruskem u Jeny a Auerstedtu, projel touto branou na koni Napoleon a v prosinci jeho muži kvadrigu sundali, zabalili ji do dvanácti beden a poslali ji do Paříže po řekách a po moři. Dorazila v květnu 1807, nikdy ji nepostavili na žádný francouzský monument a nakonec skončila vystavená v Louvru. Když spojenci v roce 1814 dobyli Paříž, vrátila se domů a Berlíňané jí dali přezdívku Retourkutsche, vrácený kočár.
Po jejím návratu dal Karl Friedrich Schinkel Viktorii nový znak: Železný kříž ve věnci, který tvoří 169 dubových listů a 90 žaludů, a na něm korunovaného orla. Ten drží i dnes. Ne ovšem bez přestávek.
Za druhé světové války byla kvadriga téměř zničená. Přežila jediná koňská hlava a ta je dnes v Märkisches Museum. Zbytek zachránil sádrový odlitek, který pro jistotu sejmuli v roce 1942. Podle něj vytvořili sochař Otto Schnitzer a slévárna Noack nové sousoší a v roce 1958, po tvrdých jednáních mezi oběma polovinami města, se vrátilo nahoru. Téhož léta, v noci z druhého na třetího srpna, ho východní Berlín potichu zase sundal a odstranil orla a Železný kříž jako symboly pruského militarismu.
Vrátily se po pádu Zdi, a to ze smutného důvodu. Na Silvestra 1989 lidé vylezli na bránu a odnesli si kusy sousoší, mezi nimi i uzdy. Když ho sundali, aby ho prohlédli, ukázalo se, že poškození uvnitř je mnohem horší, a při restaurování, které následovalo, dostala Viktorie svůj kříž a orla zpátky.
Poslední pohled, o kousek níž. Dlouhý vytesaný pás v atice pod kopyty nakreslil v roce 1791 Bernhard Rode a vymodeloval Schadow: Triumf míru, s postavami převážně žen a dětí. Je jen na této straně. To nejlepší si brána schovává pro město.
Zastávka 3 z 5 · Kterýmkoli průjezdem brány na Platz des 18. März, náměstí na západní straně, a pak se otočte čelem k bráně
Průjezdy na západní stranu
Reliéfy v průjezdech nakreslil Bernhard Rode a vytesalo deset sochařů pod dohledem Johanna Gottfrieda Schadowa (1764–1850); západní metopy podle Schadowových modelů · Reliéfy objednány v březnu 1792; Zeď 1961–1989; náměstí pojmenováno Platz des 18. März v roce 2000 · Dvacet pískovcových reliéfů s Herkulem v pěti průjezdech; v dlažbě náměstí dvojitá řada kamenů vyznačuje průběh Zdi, tady protitankový zátaras silný tři metry
Všimněte si
- Reliéfní desky vysoko na stěnách průjezdů, kterými procházíte: Herkules ve dvaceti výjevech rozdělených mezi pět průjezdů.
- Dvojitá řada kamenů zasazená do dlažby náměstí, která se před bránou stáčí do oblouku. Tam stála Zeď.
- Holá atika na této straně. Byl pro ni naplánovaný reliéf se sedmi rozházenými šípy svázanými dohromady, symbolem nizozemských provincií, ale nikdy ho nevytesali.
- Viktorie zezadu: křídla, zadní část vozu a vlající roucho, které Schadow přidal, protože z této strany vypadala strnule a nahá.
Přepis (2:33)
Projděte pomalu jedním z bočních průjezdů a podívejte se nahoru na stěny po obou stranách. Na těch vytesaných deskách je Herkules: jako nemluvně škrtí hady, bojuje s kentaury a odnáší jablka Hesperidek. V pěti průjezdech je jich dvacet, nakreslil je Bernhard Rode a vytesalo deset různých sochařů. Měly být alegorií Fridricha Velikého a sám Schadow, který na ně dohlížel, je později odbyl jako reliéfy v pěti průjezdech, které nikdo nevidí. Vy patříte k těm několika málo, kdo se na ně podívali.
Všimněte si také vysokých výklenků ve stěnách průjezdů. Tam se zaklápěla vrata. Ve dne zůstávala dřevěná křídla otevřená, aby nic nebránilo výhledu do Tiergartenu.
Teď vyjděte na náměstí a otočte se. Tohle je zadní strana brány a je to znát. Jedinou výzdobou tohoto průčelí je řada čtvercových reliéfů pod římsou. Atika nad ní je prázdná: plánoval se tu reliéf se sedmi rozházenými šípy, znovu svázanými do jednoho svazku, symbolem sedmi nizozemských provincií, a z důvodů, které nikdo nezná, nikdy nevznikl. A podívejte se na Viktorii. Odjíždí od vás, směrem k městu. Schadow jí nechal přidat splývavé roucho, protože podle jeho slov vypadala zezadu tak strnule a nahá.
Náměstí se od června 2000 jmenuje Platz des 18. März, náměstí Osmnáctého března, na památku dvou osmnáctých březnů: roku 1848, kdy v barikádových bojích berlínské revoluce zahynuly stovky civilistů, a roku 1990, prvních svobodných voleb ve východním Německu. Mezi těmi dvěma daty prožilo mnohem těžší dějiny. Od roku 1961 tu bylo hraniční pásmo východního Berlína a úsek Zdi se před bránou stáčel do oblouku, zesílený jako protitankový zátaras silný tři metry. Podívejte se na dlažbu. Dvojitá řada kamenů je jeho průběh.
Třináctého srpna 1961 se na této straně shromáždili západní Berlíňané na protest, mezi nimi i starosta Willy Brandt. V roce 1963 rozvěsili Sověti přes bránu rudé prapory, aby se John F. Kennedy nemohl podívat skrz. Richard von Weizsäcker jako starosta shrnul celý problém do jediné věty: německá otázka je otevřená, dokud je Braniborská brána zavřená. A dvanáctého června 1987 tady před Zdí pronesl Ronald Reagan větu, kterou si pamatují všichni: „Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu. Pane Gorbačove, zbourejte tuto zeď.“
Brána se otevřela dvacátého druhého prosince 1989, když jí Helmut Kohl prošel od západu a na druhé straně na něj čekal Hans Modrow.
Zastávka 4 z 5 · Platz der Republik, na trávníku před Západním portálem, o blok severně od brány
Západní portál Reichstagu a nápis Dem Deutschen Volke
Paul Wallot (1841–1912), architekt; písmo Peter Behrens (1868–1940) s Annou Simonsovou, odlila bronzová slévárna Loevy; budovu v letech 1995–1999 přestavěl Norman Foster · Postaveno 1884–1894; nápis osazen 20.–24. prosince 1916 · Slezský pískovec, 30 000 krychlových metrů na více než 32 milionech cihel; nápis dlouhý 16 metrů, s písmeny vysokými 60 centimetrů odlitými z roztavených děl
Všimněte si
- DEM DEUTSCHEN VOLKE na trámu nad sloupy: 16 metrů písmen, každé vysoké 60 centimetrů, odlitých ze dvou roztavených děl.
- Tvar písmen, ani římská kapitála, ani německá fraktura. Peter Behrens nakreslil kompromis, protože volba písma se stala samostatným politickým sporem.
- Čtyři nárožní věže, jedna za každé z království, která v roce 1871 vstoupila do císařství: Prusko, Bavorsko, Sasko a Württembersko.
- Říšský znak ve štítu, po stranách s postavami představujícími severní a jižní Německo.
Přepis (2:37)
Postavte se na trávník tak, abyste měli před sebou celé západní průčelí, a přečtěte si slova nad sloupy. Dem Deutschen Volke. Německému lidu. Prvních dvaadvacet let budovy tam vůbec nebyla, a aby se tam dostala, bylo potřeba císařovy námitky a světové války.
Paul Wallot, architekt z Frankfurtu, vyhrál soutěž v roce 1882 a budova vyrostla v letech 1884 až 1894. Zaplatily ji reparace, které musela Francie po válce let 1870 a 1871 odvést: 24 milionů zlatých marek, 30 000 krychlových metrů slezského pískovce, přes 32 milionů cihel. Čtyři nárožní věže představují čtyři království, z nichž se nové císařství skládalo: Prusko, Bavorsko, Sasko a Württembersko.
Wallot od začátku počítal s tím, že trám nad portálem ponese toto věnování. Císaři se to nelíbilo. Vilém Druhý, vnuk Viléma, který položil základní kámen, začal celou budovu nenávidět, nazýval ji vrcholem nevkusu a v soukromí říšskou opičárnou, a údajně ten nápis odmítl, protože ctil lid jako suveréna. Místo tak zůstalo prázdné až do roku 1915, kdy se úředníci začali bát, že válka připravuje císaře o věrnost jeho lidu, a nápad se vrátil. Vilém dal najevo, že ho neschválí, ale ani nebude protestovat, pokud ho schválí komise pro výzdobu.
Pak se přeli o písmo: klasická kapitála, nebo německá fraktura? Peter Behrens nakreslil spolu s Annou Simonsovou kompromis, který vidíte. Bronz pocházel ze dvou děl ukořistěných Francouzům v osvobozeneckých válkách let 1813 až 1815, která roztavili, a písmena odlila slévárna Loevy, židovská rodinná firma. Na místo je osadili mezi dvacátým a dvacátým čtvrtým prosincem 1916.
O dva roky později, devátého listopadu 1918, vyhlásil Philipp Scheidemann z jednoho z balkonů této budovy republiku. Dvacátého sedmého února 1933, čtyři týdny poté, co se Hitler stal kancléřem, vnitřek budovy vyhořel a požár se stal záminkou k pozastavení občanských svobod. Za rozdělení stála budova v západním Berlíně a Zeď vedla těsně podél její východní strany.
A v létě 1995 na dva týdny úplně zmizela: Christo a Jeanne-Claude zabalili celou budovu do stříbřité látky převázané modrým lanem a pět milionů lidí se přišlo podívat na balík. Když obal sundali, Norman Foster budovu vybral až na obvodové zdi a postavil ji znovu, přičemž zachoval stopy po kulkách i nápisy, které tu v roce 1945 zanechali sovětští vojáci. Spolkový sněm pod těmito slovy poprvé zasedl devatenáctého dubna 1999.
Zastávka 5 z 5 · Střešní terasa budovy Reichstagu, kam se po bezpečnostní kontrole jede výtahem od Západního portálu; jediná zastávka této procházky, pro kterou je potřeba bezplatná registrace předem
Střešní terasa vedle kupole
Norman Foster (nar. 1935) podle pochozí skleněné kupole, kterou jako první navrhl Gottfried Böhm; na budově Paula Wallota z let 1884–1894 · Návrh kupole představen 8. května 1995; přestavěná budova předána 19. dubna 1999 · Střešní terasa 24 metrů nad zemí; skleněná kupole o průměru 38 metrů a výšce 23,5 metru, její vrchol 47 metrů nad zemí, na zhruba 800 tunách oceli obložených 3 000 metry čtverečními skla
Všimněte si
- Braniborská brána na jiho-jihovýchodě, kde tahle procházka začala; kvadriga je vidět z boku a jede doleva, na východ, k centru města.
- Vítězný sloup a Spolkový kancléřský úřad, které vlastní průvodce Spolkového sněmu po kupoli oba jmenuje mezi pamětihodnostmi v okolí.
- Wallotovy nárožní věže, které se zvedají na okrajích terasy, jedna za každé království z roku 1871, teď ve výšce očí.
- Vnější strana konstrukce kupole: 24 svislých ocelových žeber, která protíná 17 prstenců.
Přepis (2:26)
Jste 24 metrů nad zemí, na střeše budovy, na kterou jste se právě dívali z trávníku, a nárožní věže, které zdola vypadaly tak vysoké, máte teď zhruba ve výšce očí. Dojděte k okraji terasy a najděte Braniborskou bránu na jiho-jihovýchodě. Odsud nahoře vidíte kvadrigu z boku, jak jede doleva, na východ, k centru města, přesně tak, jak ji postavili.
Spolkový sněm popisuje tuto střechu jako místo s výhledem na parlamentní a vládní čtvrť a na berlínské pamětihodnosti a jeho vlastní průvodce pro děti tři z nich jmenuje: Spolkový kancléřský úřad, Vítězný sloup a bránu. V rozděleném městě sem na vnější terasy této budovy pravidelně vodili zahraniční státní hosty z jediného důvodu: aby se podívali přes Zeď.
Teď se otočte ke kupoli vedle sebe. Také Wallotova budova měla kupoli, z oceli a skla, považovanou v roce 1894 za technický husarský kousek, a císař jí to měl za zlé mimo jiné proto, že se tyčila výš než kupole jeho vlastního paláce, vysoká 67 metrů. Poškodil ji požár roku 1933 a pak znovu válka, a dvacátého druhého listopadu 1954 sovětští specialisté vyhodili do vzduchu to, co z ní zbylo, oficiálně proto, že nebyla stabilní.
Nová kupole málem nevznikla. Fosterův návrh přestavby s žádnou kupolí nepočítal a Norman Foster písemně prohlásil, že nemůže doporučit žádnou stavbu na střeše postavenou z čistě symbolických důvodů. Politici ji ale chtěli. Pod tímto tlakem se střecha několikrát přepracovávala a osmého května 1995 představil Foster pochozí skleněnou kupoli, kterou poslanci schválili. Myšlenku skleněné kupole, po níž by mohli návštěvníci stoupat, přitom už o léta dřív, v roce 1988, nakreslil architekt Gottfried Böhm. Kupole je tedy kompromis, proti kterému se stavěl její vlastní architekt.
Podívejte se na ni zvenku. Je to polovina elipsoidu, 38 metrů v průměru a 23,5 metru na výšku, a její vrchol je 47 metrů nad zemí, o hodně níž, než sahala Wallotova kupole. Konstrukci tvoří 24 svislých žeber a 17 prstenců, asi 800 tun oceli, která nese 3 000 metrů čtverečních skla. Přes 300 metrů čtverečních solárních panelů na této střeše pomáhá budovu napájet.
Tuto budovu navštíví ročně téměř tři miliony lidí, což z ní dělá nejnavštěvovanější budovu parlamentu na světě. Než odejdete, podívejte se přes západní zábradlí dolů na Platz der Republik. Velká vlajka na trávníku je vlajka jednoty, šest krát deset metrů, vytažená tam přesně o půlnoci třetího října 1990, a vlaje tam dodnes.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli u Braniborské brány.
Dvacet desek s Herkulem v průjezdech, dvaatřicet metop, Viktorie, která byla v Paříži a zase zpátky, a parlament, jehož každá nárožní věž něco znamená: pět zastávek je jen začátek. Namiřte aplikaci Chiaro na reliéf, erb nebo budovu na obzoru ze střechy Reichstagu a ona vám řekne, co to je, z jaké doby to pochází a kdo to zaplatil, a pak odpoví na vaši další otázku i na tu po ní.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
Brána stojí na Pariser Platz v berlínské čtvrti Mitte, kde se Unter den Linden setkává s Ebertstraße; náměstí je dlážděná pěší zóna a brána je uzavřená pro dopravu, takže první tři zastávky jsou přístupné komukoli, stejně jako čtvrtá, na trávníku Platz der Republik. Reichstag stojí o blok severněji na Platz der Republik. Na střešní terasu jděte k hlavnímu vstupu pro návštěvníky vyznačenému na plánu areálu Spolkového sněmu; přístup od severu, od Paul-Löbe-Haus a hlavního nádraží, omezují stavební práce. Vozíčkáři a návštěvníci s kočárky používají vchod pod Západním portálem a vpravo od něj, nazvaný West C.
Linky S-Bahnu S1, S2, S25 a S26 a linka metra U5 staví ve stanici Brandenburger Tor pod Unter den Linden vedle Pariser Platz. Na konci procházky u Reichstagu staví U5 také ve stanici Bundestag.
Vstupenky a vstup
- Střešní terasa a kupole jsou zdarma, ale jen s registrací předem na bundestag.de, s příjmením, jménem a datem narození každé osoby; telefonicky se registrovat nelze. Pokud rezervaci nemáte, zkuste servisní centrum návštěvnické služby na Platz der Republik před Reichstagem: pokud zbývají místa, vydá vám osobní potvrzení nejméně dvě hodiny před návštěvou a každý od 16 let musí předložit originál průkazu totožnosti s fotografií, který se znovu kontroluje u vchodu.
- Terasa a kupole jsou otevřené denně, vstup je každou čtvrthodinu a poslední vstup ve 21.45. 24. prosince zůstávají celý den zavřené a 31. prosince zavírají v 16.00, s posledním vstupem ve 14.30. Registrace na místě v servisním centru funguje v letní sezóně, od dubna do října, od 8.00 do 20.00 a v zimě, od listopadu do března, od 8.00 do 18.00; o víkendech jen od 10.00 do 18.00 a v úterý v zasedacích týdnech Spolkového sněmu zavírá ve 14.00.
- Samotná kupole je kvůli úklidu a údržbě zavřená od 28. září do 2. října 2026 a znovu od 19. do 30. října 2026. Střešní terasa, a tedy i poslední zastávka této stránky, zůstává v tyto dny otevřená, ale audioprůvodce Spolkového sněmu se nepůjčuje, dokud je kupole zavřená.
- U Reichstagu počítejte s kontrolou jako na letišti: tašky a kabáty projdou rentgenem a vy rámem detektoru kovů. Velká zavazadla se dovnitř nesmějí a na místě není kde je nechat.
Oficiální audioprůvodce
Brána nemá vlastního oficiálního průvodce: je to veřejný monument bez správce a bez audia. Reichstag ho má, a zdarma. Spolkový sněm na střešní terase půjčuje 20minutového audioprůvodce ve dvanácti jazycích, mimo jiné v angličtině, s německými verzemi pro děti, ve snadném jazyce a pro návštěvníky s postižením; vypráví o budově, parlamentu a pamětihodnostech, které jsou z kupole vidět, a když je kupole zavřená, není k dispozici. Nahoře se vždy prochází na vlastní pěst. Tato stránka začíná na zemi: čtyři zastávky na úrovni ulice ještě před jakoukoli registrací a pak střecha, každá s celým textem pod přehrávačem.
Oficiální web →Otázky
Existuje audioprůvodce Braniborskou bránou zdarma?
Ten na této stránce je zdarma a běží v prohlížeči: pět namluvených zastávek od Pariser Platz po střechu Reichstagu, s textem pod každou z nich. Brána sama žádné vlastní oficiální audio nemá, ale Spolkový sněm půjčuje bezplatného audioprůvodce na střešní terase Reichstagu. O reliéfu nebo budově, kterou nezmiňuje ani jeden z nich, vám podle fotky poví aplikace Chiaro.
Můžu si audioprůvodce Braniborskou bránou poslechnout bez registrace do Reichstagu?
Čtyři z pěti zastávek ano. Pariser Platz, kvadriga, západní strana i trávník před Západním portálem Reichstagu jsou veřejné prostranství. Jen poslední zastávka, střešní terasa, je za bezpečnostní kontrolou Spolkového sněmu a vstup nahoru je zdarma, ale potřebujete registraci předem nebo potvrzení na poslední chvíli ze servisního centra na Platz der Republik.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce Braniborskou bránou?
Pro bránu žádný není: je to veřejný monument bez správce. Na střeše Reichstagu je vlastní audioprůvodce Spolkového sněmu zdarma. Trvá 20 minut, je ve dvanácti jazycích, mimo jiné v angličtině, a vyzvednete si ho na střešní terase, ne však ve chvíli, kdy je kupole zavřená kvůli úklidu.
Kde se postavit na začátek procházky u Braniborské brány?
Na Pariser Platz, pěší náměstí na západním konci Unter den Linden, daleko vzadu na východní straně, aby se vám celé průčelí vešlo do zorného pole. K této straně je brána obrácená a tímto směrem se dívá kvadriga. Stanice S-Bahnu a linky U5 Brandenburger Tor vychází hned vedle náměstí.
Kdy je kupole Reichstagu zavřená?
24. prosince zůstává kupole i střešní terasa celý den zavřená a 31. prosince zavírají v 16.00. Samotná kupole se navíc kvůli úklidu zavírá ve dvou obdobích, od 28. září do 2. října 2026 a od 19. do 30. října 2026, kdy střešní terasa zůstává otevřená. O dalších uzavírkách informuje telefonicky návštěvnická služba Spolkového sněmu.
Kudy vedla Berlínská zeď u Braniborské brány?
Těsně na západ od ní, kolem dnešního Platz des 18. März. Obloukový úsek Zdi uzavíral náměstí před bránou, zesílený jako protitankový zátaras silný tři metry, a dvojitá řada kamenů v dlažbě dnes vyznačuje jeho průběh. Od roku 1961 do 22. prosince 1989 zůstávala brána zavřená.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Braniborské brány.