Přejít na obsah

Vítězný oblouk · Paříž · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Vítězném oblouku,
pět zastávek zdarma.

Třicet let stavby a výška 49,54 metru: pět částí oblouku vypráví, jak vznikl, a každý reliéf, který vynechají, pozná Chiaro z fotky.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Vítězného oblouku.

9:41

Průčelí oblouku ke Champs-Élysées

Vítězný oblouk, Paříž

0:00 2:39
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 13 min poslechu

Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Tento audioprůvodce po Vítězném oblouku začíná na horním konci třídy Champs-Élysées, tam, kde oblouk uzavírá konec třídy a zatím nemusíte nic kupovat: bezplatná trasa o pěti částech, kterou projdete na vlastní pěst. Odtud sejdete do Passage du Souvenir, podchodu pod kruhovým objezdem, a vystoupáte na vyvýšenou plošinu kolem oblouku, takzvaný terre-plein, k patě severovýchodního pilíře, k Rudově Marseillaise; o pár kroků dál vejdete pod velký oblouk, k hrobu Neznámého vojína a ke stěnám plným jmen; pak se vstupenkou vstoupíte do pilíře a po točitém schodišti vystoupáte do atiky; a nakonec na střešní terasu nad dvanácti třídami. Všech pět nahrávek trvá dohromady zhruba třináct minut. Po zemi ujdete nanejvýš pár set metrů, výstup má 284 schodů a vlastní průvodní materiál památky počítá s průměrnou prohlídkou interiéru na čtyřicet minut.

Každé datum, jméno a rozměr níže vychází z údajů Centre des monuments nationaux, který oblouk spravuje, a z druhého publikovaného zdroje. Oblouk má letní a zimní otevírací dobu, v úterý otevírá o hodinu později a kvůli státnímu ceremoniálu může zavřít i s krátkým předstihem, takže si svůj den před odchodem ověřte na paris-arc-de-triomphe.fr. Když vám strážný u vstupní kontroly řekne něco jiného, platí, co říká strážný; dejte nám vědět a v příští verzi této stránky bude stát to, co řekl.

Zastávka 1 z 5 · Na horním konci Avenue des Champs-Élysées, na chodníku, kde začíná Passage du Souvenir, s pohledem na západ k oblouku; bez vstupenky

Průčelí oblouku ke Champs-Élysées

Jean-François Chalgrin (1739–1811), v práci pokračovali Louis-Robert Goust a Jean-Nicolas Huyot a dokončil ji Guillaume-Abel Blouet; sochy: Jean-Pierre Cortot, François Rude, James Pradier a další · 1806–1836 · Kámen, výška 49,54 m, šířka 44,82 m a hloubka 22,21 m; velká klenba je 29,19 m vysoká a 14,62 m široká

Všimněte si

  • Levý pilíř: Triumf roku 1810, dílo Jeana-Pierra Cortota: Napoleon v tóze, kterého korunuje Viktorie, zatímco nad ním troubí Sláva.
  • Pravý pilíř: Odchod dobrovolníků, který vytesal François Rude, s okřídleným Géniem svobody s taseným mečem. Obě skupiny byly na toto průčelí umístěny jako vzájemná odpověď.
  • Atika úplně nahoře: třicet štítů, na každém je vytesáno jméno vítězství. Jsou mezi nimi Valmy, Jemappes, Slavkov (Austerlitz) a Wagram.
  • Kruh sta patníků kolem paty oblouku, jeden za každý ze Sta dnů.
Přepis (2:39)

Postavte se na horní konec Champs-Élysées a podívejte se na západ: oblouk uzavírá konec třídy přesně tak, jak se zamýšlelo. Právě proto tu stojí. Napoleonovi architekti navrhli západní konec této třídy, aby byl oblouk vidět z paláce Tuileries, císařské rezidence na opačném konci, a císař souhlasil.

Objednal ho den po bitvě u Slavkova, v prosinci 1805, a dekret podepsal v únoru 1806: oblouk na počest Velké armády. Základní kámen byl položen patnáctého srpna 1806, v den jeho narozenin, osm metrů pod zemí mezi dvěma jižními pilíři. Pak už se na této stavbě skoro nic nevyvíjelo podle plánu.

V roce 1810 se Napoleon oženil s Marií Luisou Rakouskou a měl ji přivést do Paříže právě tudy, jenže pilíře sotva vyčnívaly ze země. Architekt Jean-François Chalgrin proto nechal postavit oblouk ve skutečné velikosti z malovaného plátna na dřevěných rámech a najal pět set dělníků, aby byl hotový včas. Tesaři vstoupili do stávky kvůli mzdám; šest jich zatkli a ostatním se denní mzda zvedla ze čtyř franků na dvacet čtyři. Chalgrin zemřel v lednu 1811, kdy skutečné pilíře měřily asi dvanáct metrů. Když Napoleon padl, práce se zastavily, a v roce 1814 jeden architekt navrhl, aby se pahýly prostě zbouraly.

Dokončil ho až král, Ludvík Filip, který ho nově zasvětil armádám Revoluce a Císařství, a slavnostně otevřen byl dvacátého devátého července 1836, třicet let po položení onoho prvního kamene. Přišlo jedenáct lidí. Velké oslavy byly zrušeny ze strachu, že se někdo pokusí krále zabít.

To, na co se díváte, je 49,54 metru vysoké a 44,82 metru široké, a ten jediný velký průchod je záměrnou citací Titova oblouku v Římě. Teď sklopte zrak ke dvěma skupinám u paty pilířů. Vlevo Triumf roku 1810 od Jeana-Pierra Cortota: Napoleon v tóze, kterého korunuje Viktorie. Vpravo Odchod dobrovolníků, který vytesal François Rude, samá křídla a otevřená ústa. Sochař David d’Angers prohlásil, že Cortotovo dílo je z ledu, bezchybné v proporcích a bez duše, a odsud přesně vidíte, co tím myslel.

Úplně nahoře, podél atiky, se táhne řada třiceti štítů a na každém je vytesáno jméno vítězství. A korunu, kterou měl oblouk nést, nikdy nedostal. Od roku 1882 do roku 1886 na něm stál sádrový vůz sochaře Alexandra Falguièra, který počasí zničilo, a tak ho sundali, a pak se od nápadu potichu upustilo. Plochá linie, kterou vidíte proti nebi, je kompromis.

Zastávka 2 z 5 · Na vyvýšené plošině (terre-plein) u paty severovýchodního pilíře, na straně Champs-Élysées, přístup přes Passage du Souvenir; zdarma

Rudův Odchod dobrovolníků, zvaný Marseillaisa

François Rude (1784–1855), zakázka zadaná za Ludvíka Filipa prostřednictvím Adolphe Thierse · 1833–1836 · Kamenný vysoký reliéf na průčelí severovýchodního pilíře obráceném ke Champs-Élysées; jedna ze čtyř skupin na vyvýšených podstavcích u paty oblouku vysokého 49,54 m

Všimněte si

  • Otevřená ústa Génia svobody. Křičí, a proto všichni téhle skupině říkají Marseillaisa.
  • Vousatý bojovník v pancíři, který mává přilbou a táhne nahého chlapce za rameno, a za nimi stařec, který rozdává rady, jež nikdo neslyší.
  • Její meč napřažený do strany: čepel, která se prý ulomila v roce 1916.
  • Cortotův Triumf na druhém pilíři tohoto průčelí, kvůli kontrastu, který mezi nimi viděl sochař David d’Angers: tady oheň, tam led.
Přepis (2:29)

Teď stojíte u paty severovýchodního pilíře, na ostrůvku uprostřed dopravy, a skupina nad vaší hlavou je důvod, proč se většina lidí vůbec obtěžuje projít podchodem. Její skutečný název zní Odchod dobrovolníků roku 1792; všichni jí říkají Marseillaisa.

Začněte nahoře. Okřídlená žena je Génius svobody a ústa má dokořán: křičí. Jednu paži vymršťuje vzhůru, druhou napřahuje meč do strany a celé její tělo se naklání ze zdi, jako by ji kámen nedokázal udržet. François Rude to vytesal v letech 1833 až 1836 a k té tváři mu stála modelem jeho žena Sophie.

Pod ní vidíte, kvůli čemu křičí. V roce 1792 povolalo Zákonodárné shromáždění zemi do zbraně proti cizím armádám na jejích hranicích a ozvalo se téměř dvě stě tisíc mužů. Rude odmítl obléct jediného z nich do dobového oděvu. Žádné revoluční muškety, žádné kokardy. Místo toho je tu vousatý bojovník v pancíři, který mává přilbou jako znamením ke shromáždění a táhne za rameno nahého chlapce, zatímco vousatý stařec za nimi rozdává rady, které nikdo neposlouchá. Podle výkladu samotné památky chtěl Rude ukázat lid, jakýkoli lid, který brání to, co mu patří, a proto dílo zasáhne i bez hodiny dějepisu.

Skupina pak žila rušným druhým životem. Vodoznak fialové pětifrankové bankovky z roku 1917 je hlava v přilbě převzatá od mladého bojovníka. Tvář Génia se stala přezkou opasku maršála Francie. Během pruského obléhání v letech 1870 a 1871 se socha stala symbolem odporu, a než mohla německá vojska v březnu 1871 uskutečnit svůj symbolický pochod po Champs-Élysées, Pařížané zatloukli čtyři pilíře se sochami prkny a zatarasili průchod pod obloukem.

A pak je tu ještě meč. Podle vyprávění, a Wikipedie opatrně dodává „údajně“, se v den, kdy v roce 1916 začala bitva u Verdunu, čepel ulomila a reliéf okamžitě zakryli plachtami, aby to nikdo nevykládal jako zlé znamení.

Teď se podívejte přes oblouk na druhý pilíř, na Cortotův Triumf. Na toto průčelí ho umístili jako odpověď na Rudovu skupinu, a dějiny vybraly vítěze. V březnu 1943 sem mladý příslušník odboje Daniel Cordier přišel vzdát čest Neznámému vojínovi a našel oblouk obklopený německými vojáky, kteří se fotografovali před Rudovou Marseillaisou. Nahoře v atice vám sádrový odlitek její hlavy z roku 1898 dovolí setkat se s ní tváří v tvář.

Zastávka 3 z 5 · Na vyvýšené plošině, pod velkým obloukem; jména generálů jsou na vnitřních stěnách malých oblouků, bitvy pod velkými oblouky; zdarma

Pod velkým obloukem: Neznámý vojín a jména

Nápisy rozvrhl Guillaume-Abel Blouet (zemřel 1853), doplňovaly se až do roku 1895; Neznámý vojín pohřben roku 1921; hořák plamene navrhl architekt Henri Favier a vyrobil umělecký kovář Edgar Brandt · 1836; hrob 1921; plamen 1923 · Pod velkou klenbou vysokou 29,19 m a širokou 14,62 m: deska ze žuly z Vire nad hrobem a jména 660 důstojníků vytesaná na vnitřních stěnách menších oblouků

Všimněte si

  • Deska a její jediný řádek: Ici repose un soldat français mort pour la Patrie, 1914–1918.
  • Čára pod jménem na stěnách malých oblouků. Každá označuje generála, který padl na bojišti.
  • Přímo nad hlavou: strop velké klenby rozdělený do kazet s tesanými rozetami, jak v roce 1826 rozhodla komise architektů.
  • Pár kroků na západ, na průčelí do Avenue de la Grande-Armée, Odpor a Mír od Antoina Étexe: na druhém reliéfu voják zasouvá meč do pochvy vedle pluhu a býka.
Přepis (3:07)

Vejděte pod velký oblouk a podívejte se dolů dřív, než se podíváte nahoru. Uprostřed dlažby, v kruhu černých patníků spojených řetězy, leží plochá deska ze žuly z Vire a v ní je vytesán jediný řádek: Ici repose un soldat français mort pour la Patrie, 1914–1918. Zde odpočívá francouzský voják, který padl za vlast.

První světová válka zabila téměř milion čtyři sta tisíc francouzských vojáků. Myšlenka pohřbít za ně za všechny jednoho neznámého muže padla poprvé v roce 1916, kdy se ještě bojovalo, a prvním plánem byl Pantheon. Od toho se upustilo, zčásti proto, že Pantheon vznikl jako kostel, a zčásti proto, že je to chrám velkých mužů, zatímco celý smysl tohoto vojáka je v tom, že není nikým zvláštním. Osmého listopadu 1920 hlasovala Poslanecká sněmovna jednomyslně pro tento oblouk.

Z úseků fronty, kde se bojovalo nejtvrději, exhumovali devět těl. Jedno vyřadili, protože si nikdo nemohl být jistý, že jde o Francouze. Zbylých osm uložili v citadele ve Verdunu a André Maginot, sám raněný veterán, podal mladému vojákovi jménem Auguste Thin kytici a požádal ho, aby ji položil na jednu z rakví. Thin vybral šestou. Později vysvětlil, že sloužil u šestého armádního sboru a že číslice jeho pluku, pluku číslo 132, dávají v součtu také šest. Sedm vojáků, které nevybral, leží pohromadě nedaleko Verdunu.

Rakev přinesli pod tuto klenbu jedenáctého listopadu 1920, ale hrob nebyl hotový, a tak u mrtvého uvnitř oblouku drželi stráž ve dne v noci až do pohřbu dvacátého osmého ledna 1921. Ministr války Louis Barthou, který v prosinci 1914 přišel ve válce o svého jediného syna Maxe, stál nad ním a se slzami v očích zvolal: Ať žije Francie.

Plamen přišel o dva roky později. Jeho hořák je kulatý štít s ústím děla uprostřed a pětadvaceti meči, které se kolem rozbíhají do hvězdy; vyrobil ho umělecký kovář Edgar Brandt podle návrhu architekta Henriho Faviera. Maginot ho zapálil jedenáctého listopadu 1923 a od té doby nikdy nezhasl; spolky válečných veteránů ho každý večer znovu rozdmýchávají. Když byl v roce 1963 zavražděn její manžel, vzpomněla si Jacqueline Kennedyová na tento plamen z jejich návštěvy v roce 1961 a požádala o věčný plamen u jeho hrobu v Arlingtonu.

Od pohřbu chodí přehlídky na tomto náměstí kolem oblouku, nikdy ne skrz něj. Německá přehlídka v roce 1940 se toho zvyku držela, a stejně tak de Gaulle v roce 1944. Ještě předtím, v srpnu 1919, proletěl pilot Charles Godefroy dvouplošníkem přímo tímto otvorem, když předtím dvakrát obkroužil oblouk.

Teď najděte menší boční oblouky a sloupce jmen na jejich vnitřních stěnách. To je 660 důstojníků Revoluce a Císařství, a čára pod jménem znamená, že ten muž padl v bitvě. Když byly seznamy v roce 1836 odhaleny, strhl se poprask kvůli těm, kdo na nich chyběli. Otec Victora Huga, generál, na nich nebyl, a Hugo si na to posteskl v roce 1837 v básni o tomto oblouku, která končí slovy: Feidiás nepřítomen a můj otec zapomenut.

Zastávka 4 z 5 · Uvnitř pilířů, za vstupní kontrolou: točitým schodištěm na mezanin, pak do muzejního sálu v atice; základní vstupenka

Točité schodiště a sál v atice

Návrh Jeana-Françoise Chalgrina, který dokončil Guillaume-Abel Blouet (zemřel 1853); historická schodiště zrenovovaná v roce 2022 · 1806–1836; schodiště renovována 2022 · Kamenná schodiště uvnitř pilířů, 284 schodů od země na terasu, vzhůru obloukem vysokým 49,54 m

Všimněte si

  • Samotná spirála. Zastavte se na jedné z horních otoček a podívejte se dolů do zrcadla schodiště, jak těsně se schody stáčejí.
  • Sádrový odlitek hlavy Génia z Rudovy skupiny, zhotovený v roce 1898: křičící tvář z plošiny, teď na dosah ruky.
  • Bronzové věnce na stěnách sálu v atice, pocty přinesené, když dole pohřbili Neznámého vojína.
  • Model památky, který vám jedním pohledem ukáže celou stavbu, v níž stojíte.
Přepis (2:05)

Odtud jste uvnitř kamene. Schody stoupají jedním z pilířů a začínají spirálou o 240 schodech, která se vine vzhůru kolem vlastního zrcadla, pořád výš a výš. Celkem je to 284 schodů od země na střechu. Schodiště prošla renovací v roce 2022, ale kámen kolem vás je samotný pilíř, vyzdvižený vrstvu po vrstvě v letech 1806 až 1836, zatímco se tu vystřídali čtyři architekti a tři režimy.

Na konci spirály začíná atika, ten těžký blok přes vrchol oblouku, ke kterému jste vzhlíželi z třídy. Toto podlaží málem vůbec nevzniklo. Během stavebních etap ho kvůli zjednodušení prací vypustili a pak zase vrátili, protože muselo unést sousoší, které mělo korunovat střechu. Postupně tam nahoře postavili ze sádry čtyři taková zakončení a žádné se nikdy nestalo trvalým. To, které Blouet postavil v roce 1840 k návratu Napoleonových ostatků, císaře na voze obklopeného alegoriemi, viděl Victor Hugo a nazval ho průměrnou operní dekorací a monumentálním žvaněním.

Oblouk v sobě skrývá i tišší příběh. Když sem v listopadu 1920 přivezli Neznámého vojína, jeho hrob nebyl hotový, a tak ho uložili v Palmovém sále uvnitř památky a ve dne v noci u něj drželi stráž až do pohřbu v lednu. Bronzové věnce na stěnách sálu v atice jsou pocty, které přišly, když ho konečně uložili pod klenbu.

Hledejte dvě sádrové postavy. Jedna je odlitek hlavy Rudova Génia svobody, zhotovený v roce 1898 v odlévacích dílnách Muzea francouzských památek, abyste konečně na dosah ruky viděli tu křičící tvář, ke které jste vzhlíželi z plošiny. Druhá je původní sádrový model sochaře Jeana Bouchera, který zobrazuje poilu, obyčejného francouzského pěšáka v polní uniformě se zbraní u nohou, muže záměrně beze jména. Mezi nimi se vejdou obě nálady této stavby: výzva do zbraně a to, co stála.

Je tu také model celého oblouku a stojí za to věnovat mu minutu před posledním úsekem schodů, protože vám ukáže celou stavbu, v níž teď stojíte, i s pilíři, klenbami a vším ostatním. Z muzejního sálu na skutečnou střechu vede ještě asi čtyřicet schodů.

Zastávka 5 z 5 · Terasa na střeše oblouku, asi 40 schodů nad muzejním sálem v atice; základní vstupenka

Terasa a dvanáct tříd

Terasa Chalgrinova oblouku, kterou v roce 1836 dokončil Guillaume-Abel Blouet; hvězdu tříd a k ní ladící paláce navrhl Jacques Ignace Hittorff pro barona Haussmanna · 1836; náměstí přestavěné za Druhého císařství · Kamenná střešní terasa na vrcholu oblouku vysokého 49,54 m, nad náměstím o průměru 241 m, kde se sbíhá dvanáct tříd

Všimněte si

  • Na východ, přímo po Champs-Élysées: 2,2 kilometru k náměstí Svornosti a za ním na téže linii Tuilerijské zahrady a Louvre.
  • Eiffelova věž, o jednu třídu dál.
  • Spočítejte třídy kolem kruhu: dvanáct, a mezi nimi stejné čtyřpodlažní Hittorffovy paláce, které vyplňují mezery.
  • Zlatá kopule Invalidovny a za jasného počasí bazilika Sacré-Cœur na Montmartru.
Přepis (2:23)

Jste na střeše, skoro padesát metrů vysoko, a jméno náměstí poprvé dává smysl. Podívejte se dolů na kruh kolem oblouku. Dvanáct tříd do něj ústí jako cípy hvězdy, a proto se mu až do roku 1970, kdy dostalo jméno Charlese de Gaulla, říkalo náměstí Hvězdy.

Ne vždycky jich bylo dvanáct. Plány ze sedmnáctého století jich měly osm. Hvězdu pod vámi navrhl architekt Jacques Ignace Hittorff pro barona Haussmanna v době Druhého císařství, a Hittorff s ní provedl něco nenápadně chytrého: mezi třídami obestavěl kruh čtyřpodlažními paláci podle jediného návrhu, takže se náměstí uzavírá samo do sebe, ať se otočíte kamkoli. Projděte se podél zábradlí a spočítejte je. Staré celní pavilony, které stály u téhle brány do Paříže, zbořili v roce 1860.

Teď se otočte na východ, přímo po Champs-Élysées. Tahle linie je o dobrých sto let starší než oblouk. V roce 1667 vytyčil André Le Nôtre průhled od Tuilerijských zahrad k pahorku, na kterém stojíte, a v roce 1709 dostala jeho dolní část jméno Champs-Élysées, tedy Elysejská pole, podle Elysia z řecké a římské mytologie. Náměstí Svornosti je tam dole, 2,2 kilometru odsud, a za ním leží na téže linii Tuilerijské zahrady a Louvre. Otočte se, a osa pokračuje na druhou stranu až k věžím La Défense. Tento oblouk sem postavili, aby ten průhled uzavřel, a odsud shora vidíte, jak přesně to dělá.

Samotný pahorek býval vyšší. V osmnáctém století z něj inženýr Perronet sřízl čtyři až pět metrů. O několik let dřív, v roce 1758, navrhl inženýr Ribart de Chamoust korunovat ho šedesátimetrovým slonem, fontánou s koncertními sály, tanečními sály a byty uvnitř. Ludvík Patnáctý to odmítl, což byla ztráta pro výstřední Paříž a zisk pro všechny ostatní.

Eiffelova věž stojí o jednu třídu od vás. Dál po obvodu rozeznáte zlatou kopuli Invalidovny, kopuli Pantheonu s kolonádou, v dálce věže katedrály Notre-Dame a na severovýchodě baziliku Sacré-Cœur na pahorku Montmartre.

Ještě jeden poslední obraz, a ten nejméně klidný. V roce 1871, za Pařížské komuny, vytáhli komunardé, takzvaní federovaní, na tuto střechu baterii děl, aby opětovali palbu versailleské armády. Střecha, na které stojíte, byla postavena pro vítězný oblouk, a nějakou dobu sloužila jako dělostřelecké postavení.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli, co u Vítězného oblouku uvidíte.

Šest set šedesát jmen na vnitřních stěnách, třicet štítů na atice, šest bitevních reliéfů a vlys, který obíhá všechna čtyři průčelí: pět nahrávek jen škrábne povrch kamene. Namiřte fotoaparát na podtrženého generála, štít, tvář ve vlysu nebo postavu na straně do Avenue de la Grande-Armée a Chiaro vám řekne, kdo nebo co to je, a bude odpovídat na další otázky, dokud neodejdete zpod klenby.

Proč je tohle jméno podtržené?Jaká bitva je na tomhle štítu?Koho korunují na levém pilíři?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Place Charles de Gaulle, 75008 Paříž: oblouk stojí na ostrově uprostřed kruhového objezdu na horním konci Champs-Élysées. Náměstí nejde přejít pěšky: cesta k oblouku vede podchodem Passage du Souvenir, který začíná na horním konci Avenue des Champs-Élysées nebo Avenue de la Grande-Armée a vychází u paty oblouku. Návštěvníci na vozíku se k oblouku dostanou přes výstupní místo na straně Grande Armée, taxíkem nebo vlastním autem.

Stanice u oblouku je Charles-de-Gaulle-Étoile na linkách metra 1, 2 a 6 a RER A. Staví tu také šest autobusových linek, 22, 30, 31, 52, 73 nebo 92, k tomu Balabus, a kola Vélib’ se dají vrátit v ulicích rue Arsène Houssaye, avenue Hoche, rue Beaujon, rue Balzac a rue Traktir.

02

Vstupenky a vstup

  • Horní konec Champs-Élysées, podchod a hrob Neznámého vojína nic nestojí, takže na první tři zastávky vstupenku nepotřebujete. Pak už je jediná vstupenka a platí pro celý interiér, atiku i terasu. Podle cen na oficiálním webu stojí od dubna do září 22 eur, ve středu v této sezóně 16 eur a od října do března 16 eur. Vstup je zdarma do 18 let a od 18 do 25 let pro občany Evropské unie a pro neevropské obyvatele Francie; a pro všechny je zdarma první neděli v měsíci od listopadu do března.
  • Letní otevírací doba, od 1. dubna do 30. září: 10:00–23:00; zimní, od 1. října do 31. března: 10:00–22:30. Výjimkou je úterý, kdy oblouk po celý rok otevírá v 11:00. Vstup končí 45 minut před zavřením.
  • Každý rok je zavřeno 1. května, 8. května a 14. července a dopoledne 11. listopadu, a oficiální ceremonie nebo špatné počasí mohou oblouk s krátkým předstihem zcela nebo zčásti uzavřít. E-vstupenky koupené ve vlastním rezervačním systému Centre des monuments nationaux se pak vracejí automaticky.
  • Výstup má 284 schodů. Výtah je mimo provoz od konce července 2026 a čeká ho renovace; jeho návrat je plánován na rok 2027, zatím bez data, takže do té doby vedou nahoru jen schody. Kočárky zůstávají u personálu vstupní kontroly, zavazadla se musí vejít do 40 × 40 × 20 centimetrů, úschovna zavazadel tu není a selfie tyče, stativy, vlajky a skleněné láhve dovnitř nesmějí.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Na oblouku si nelze půjčit žádného audioprůvodce. Centre des monuments nationaux rozdává v muzejním sále v atice zdarma tištěné průvodní materiály v jedenácti jazycích a dají se stáhnout i předem. Provozuje také webovou aplikaci pro chytré telefony, bez stahování, v pěti jazycích a se třemi trasami: to nejdůležitější, průčelí a časová osa. Průvodci-lektoři vedou placené prohlídky ve francouzštině a angličtině, trvající asi hodinu a půl, s rezervací pouze online. Pět nahrávek na této stránce je doplňkem k tomu všemu, a protože první tři stojí na volně přístupném místě, fungují, ještě než se rozhodnete, jestli vystoupáte nahoru.

Oficiální web →

Otázky

Existuje audioprůvodce po Vítězném oblouku zdarma?

Ano: pět nahrávek na této stránce pokrývá cestu k oblouku, Marseillaisu, hrob, schodiště a střechu, bez poplatku, a text každé z nich je vytištěný pod přehrávačem. Samotná památka žádné přístroje nepůjčuje; její vlastní pomoc tvoří tištěný průvodní materiál, zdarma v jedenácti jazycích, a webová aplikace pro chytré telefony. O reliéfech a jménech, které těchto pět nahrávek vynechává, vám poví aplikace Chiaro, stačí je vyfotit.

Dá se audioprůvodce po Vítězném oblouku poslouchat bez vstupenky?

U prvních tří zastávek ano. Horní konec Champs-Élysées je veřejný chodník a pata oblouku i hrob Neznámého vojína jsou zdarma, přístupné podchodem Passage du Souvenir. Čtvrtá a pátá zastávka, schodiště v pilíři a střešní terasa, vyžadují vstupenku do památky, která platí pro celý interiér i terasu.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Vítězném oblouku?

Oficiální audioprůvodce k zapůjčení neexistuje. Centre des monuments nationaux rozdává zdarma tištěné průvodní materiály v jedenácti jazycích v muzejním sále v atice a nabízí webovou aplikaci v pěti jazycích, kterou není třeba stahovat. Jeho prohlídky s lektorem, ve francouzštině a angličtině a asi hodinu a půl dlouhé, se platí zvlášť a rezervují online.

Jak se k Vítěznému oblouku dostat pěšky?

Pod zemí. Oblouk stojí uprostřed kruhového objezdu, který pěšky přejít nejde, takže sejděte do Passage du Souvenir na horním konci Champs-Élysées nebo Avenue de la Grande-Armée a vyjděte u paty oblouku. První zastávku si pusťte na chodníku Champs-Élysées, než sejdete dolů.

Kdy je Vítězný oblouk zavřený?

Každý rok 1. května, 8. května a 14. července a dopoledne 11. listopadu, v den výročí příměří. Může se také s krátkým předstihem zčásti nebo úplně zavřít kvůli oficiálním ceremoniím nebo špatnému počasí. V ostatní dny je otevřeno, v úterý o hodinu později, a v posledních 45 minutách už nikoho dovnitř nepustí.

Kolik schodů vede na vrchol Vítězného oblouku?

284, od země na terasu: dlouhá spirála uvnitř jednoho pilíře až na mezanin, pak ještě asi čtyřicet nad muzejním sálem v atice. Počítejte s tím, že je vyjdete všechny: výtah byl koncem července 2026 odstaven kvůli údržbě a podle památky se po renovaci vrátí do provozu v roce 2027.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Vítězného oblouku.