Eiffelova věž · Paříž · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce po Eiffelově věži,
pět zastávek zdarma.
Všech pět hraje přímo v této záložce, nic se neinstaluje a nic se nevyzvedává. O zbytku z 18 038 železných dílů vám pak podle fotky poví Chiaro.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Eiffelovy věže.
Martovo pole a čtyři pilíře
Eiffelova věž, Paříž
To byla část zdarma
Vyfoťte kterýkoli detail Eiffelovy věže a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 13 min poslechu
Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Pět zastávek a na první dvě nepotřebujete vůbec žádnou vstupenku. Začínáte na Martově poli jihovýchodně od věže, odkud se všech 330 metrů vejde do jednoho pohledu; pak vejdete pod čtyři pilíře na esplanádě a se zakloněnou hlavou čtete sedmdesát dva jmen z vystouplých písmen na nosníku pod balkonem prvního patra; potom nahoru do prvního patra, do výšky padesáti sedmi metrů, za železnou konstrukcí a dochovaným kusem schodiště samotného Gustava Eiffela; dál do druhého patra, do sto patnácti metrů, za výhledem přímo po ose Trocadéra; a nakonec vrchol, dvě stě sedmdesát šest metrů vysoko, na který potřebujete dražší vstupenku. Dohromady asi třináct minut poslechu. Na samotnou památku počítejte se dvěma až třemi hodinami, včetně fronty na bezpečnostní kontrolu u vstupu 1 nebo vstupu 2.
Opíráme se o Société d’Exploitation de la Tour Eiffel, společnost, kterou vlastní město Paříž a které věž svěřilo, a o jeden nezávislý zdroj za každým číslem. Otevírací doba se řídí kalendářem, který se stanovuje den po dni a posouvá se s ročními obdobími, ceny se mění každý leden a za špatného počasí může být vrchol zavřený, takže si svůj den před cestou ověřte na stránkách provozovatele. Když cedule u vstupu říká něco jiného, řiďte se cedulí a napište nám, ať můžeme tuto stránku opravit.
Zastávka 1 z 5 · Martovo pole, na střední cestě mezi École Militaire a věží, mimo bezpečnostní perimetr a zdarma
Martovo pole a čtyři pilíře
Maurice Koechlin a Émile Nouguier, inženýři firmy Gustava Eiffela, s architektem Stephenem Sauvestrem; postavil Gustave Eiffel (1832–1923) · Náčrt z června 1884, stavba od 26. ledna 1887 do 31. března 1889 · Pudlované železo, výška 330 m, u paty čtverec o straně 125 m; 7300 tun kovu v 18 038 dílech
Všimněte si
- Křivka čtyř nohou. Je to výpočet větru, který je vidět: slovy samotného provozovatele se zdá, že sloupy vyrážejí ze země a že je vytvarovalo působení větru.
- Barva. Hnědá už není. Dvacátá nátěrová kampaň, zahájená v roce 2019, vrátila věži žlutohnědou, kterou Gustave Eiffel zvolil v roce 1907, nanášenou ve třech odstínech — nejtmavší dole, nejsvětlejší nahoře —, takže celek působí jako jediná barva.
- Výtahy, které jezdí uvnitř nohou. Hydraulické stroje v západním a východním pilíři instalovala v roce 1899 firma Fives-Lille a dodnes vozí návštěvníky do druhého patra; jejich strojovny jsou ve sklepích pod těmito dvěma pilíři, veřejnosti přístupných jen při občasných dnech otevřených památek.
- Čtyři oblouky mezi pilíři. Jsou přídavkem architekta Stephena Sauvestra, ponechaným, když se zbytek jeho výzdoby zjednodušil, až zmizel, a právě ony dávají věži většinu jejího obrysu.
Přepis (3:04)
Postavte se na Martově poli tak, abyste měli celou věž před sebou, protože tohle je jediné místo, odkud uvidíte všech 330 metrů najednou. Pod pilíři jste příliš blízko; odsud se čtyři nohy, dvě zpevněné plošiny a špice čtou jako jeden tvar.
Nejdřív se podívejte na křivku nohou, protože to není otázka stylu. Sloupy sledují čáru matematicky určenou podle odporu větru: tečny vedené ke každé noze ve stejné výšce se vždy protínají v bodě, kterým prochází zatížení větrem působící nad nimi, takže celá střižná síla bouře stéká dolů uvnitř předních hran a do země. Provozovatel to sám popisuje tak, že sloupy jako by vyrážely ze země a vytvarovalo je působení větru. Jakmile tu křivku jednou takhle přečtete, už ji neuvidíte jinak.
Nebyl to nápad Gustava Eiffela. V květnu 1884 v Eiffelově projekční kanceláři dva jeho inženýři, Maurice Koechlin a Émile Nouguier, hovořili o chystané světové výstavě a přemýšleli, čím by ji šlo zatraktivnit. Šestého června udělal Koechlin doma hrubý výpočet a náčrt, který nadepsal „Pylon vysoký 300 metrů“: čtyři nohy z plných sloupů spojené příhradovými nosníky, které šikmo stoupají a nahoře se setkávají. Eiffela to nenadchlo a odložil to stranou, ale nechal je pracovat dál. Přizvali architekta, Stephena Sauvestra, který postavil nohy na kamenné podstavce, rozepjal mezi nimi čtyři velké oblouky a zaoblil korunu. Většina Sauvestrovy výzdoby se ještě před začátkem stavby zjednodušila, až zmizela. Oblouky zůstaly a jsou většinou toho, na co se právě díváte.
Eiffelův projekt vyhrál soutěž z roku 1886 proti 106 dalším. Výkopy začaly dvacátého šestého ledna 1887 a konstrukce byla hotová třicátého prvního března 1889: dva roky, dva měsíce a pět dní, 18 038 železných dílů, 2 500 000 nýtů.
Nejznámější spisovatelé a umělci Francie podepsali v novinách Le Temps protest proti tomu, co nazvali zbytečnou a obludnou Eiffelovou věží. Podepsal Charles Gounod, podepsal Guy de Maupassant i Charles Garnier, který postavil pařížskou Operu. Maupassant věž nazval vysokou a vychrtlou pyramidou ze železných žebříků. Spisovatel Léon Bloy ji označil za opravdu tragickou pouliční lampu. Eiffel odpověděl ve stejných novinách: copak si někdo myslí, že nám na kráse našich staveb nezáleží jen proto, že jsme inženýři?
Ostatně nikdy mu ani nepatřila. Smlouva podepsaná v lednu 1887 mu dovolila postavit ji na vlastní náklady a dvacet let ji provozovat, a prvního ledna 1910 přešla na město Paříž, kterému patří dodnes. Dvacet let bylo všechno, co měla stát, a v roce 1906 už město rozhodlo zbourat Strojní galerii z roku 1889, tehdy největší budovu na světě, protože pro ni nenašlo využití. Tuhle věž zachránilo rádio: anténa na vrcholu z ní udělala něco příliš užitečného na to, aby se rozebrala.
Ještě jedna věc, než vyrazíte k pilířům. Barva není ta hnědá, kterou si pamatujete ze starých fotografií. Dvacátá nátěrová kampaň, zahájená v roce 2019, vrátila věži žlutohnědou, kterou Gustave Eiffel zvolil v roce 1907, a nanáší se ve třech odstínech, nejtmavším dole a nejsvětlejším nahoře, takže z místa, kde stojíte, působí proti obloze jako jediný odstín.
Zastávka 2 z 5 · Esplanáda pod pilíři, s pohledem vzhůru na nosník pod balkonem prvního patra; zdarma, přes frontu pro návštěvníky bez vstupenek u vstupu 1 nebo 2
Vlys se 72 jmény
Jména vybral a nechal umístit Gustave Eiffel (1832–1923); v letech 1986–87 je znovu odkryla provozní společnost věže a při nátěru v letech 2010–11 byla znovu pozlacena · 1889 · Vystouplá písmena vysoká asi 60 cm, natřená zlatě, na průběžném nosníku pod balkonem prvního patra; osmnáct jmen na každé ze čtyř stran
Všimněte si
- Čtěte podél nosníku na straně k Martovu poli a najdete Foucault, Delaunay, Morin, Haüy, Combes, Thénard, Arago, Poisson a Monge. Písmena jsou vysoká asi šedesát centimetrů, a proto jdou přečíst až odsud zdola.
- Konzoly. Jména jsou v polích mezi konzolami, které nesou balkon nad nimi, takže nejde o ozdobu nalepenou zepředu: nápis je součástí nosného trámu.
- Busta Gustava Eiffela od Antoina Bourdella na rohu severního pilíře. Odhalena byla 2. května 1929 z podnětu generála Ferriého a Bourdelle na ní pracoval společně s architekty Augustem Perretem a Andrém Granetem.
- Přesný střed esplanády, který provozovatel označil plaketou s QR kódem. Je to jediné místo, kde vás rámují všechny čtyři nohy najednou.
Přepis (2:35)
Zakloňte hlavu a najděte nosník, který obíhá kolem dokola pod balkonem prvního patra. V polích mezi konzolami, které ten balkon nesou, jsou na všech čtyřech stranách jména zlatými velkými písmeny. Celkem sedmdesát dva, osmnáct na každé straně, každé písmeno asi šedesát centimetrů vysoké, a právě proto je přečtete ze země.
Na této straně, obrácené podél Martova pole k École Militaire, čtete: Foucault, Delaunay, Morin, Haüy, Combes, Thénard, Arago, Poisson, Monge.
Jsou tam kvůli tomu protestu. Gustave Eiffel si právě v tisku přečetl od nejslavnějších umělců Francie, že jeho věž je zrůdnost, a tak ji místo toho postavil pod ochranu vědy a pokroku a to gesto nazval vzýváním vědy. Všech sedmdesát dva jsou Francouzi a všichni žili a pracovali mezi lety 1789 a 1889. Skoro všichni byli mrtví dřív, než byla věž hotová, ale dva ne. Hippolyte Fizeau, který jako první přesně změřil rychlost světla, žil až do roku 1896. A chemik Chevreul zemřel devátého dubna 1889, devět dní poté, co Eiffel vztyčil vlajku na vrcholu; podle vlastního údaje věže mu tehdy bylo sto tři let.
A nejsou to ani všechno vědci, což vám skoro nikdo neřekne. Flachat a Polonceau byli stavební inženýři. Perdonnet a Clapeyron byli železničáři. Schneider vyráběl ocel a Vicat cement. Belgrand postavil pařížskou kanalizaci. Seguin stavěl visuté mosty. Cail a Gouin byli stavební podnikatelé, kteří léta soupeřili s Eiffelovou vlastní firmou, a dát jejich jména na vlastní stavbu je velkorysé gesto. Třicet čtyři z těch sedmdesáti dvou vystudovalo École Polytechnique.
Druhé kritérium bylo neúprosně praktické. Místa na nosníku bylo jen tolik, kolik ho bylo, takže žádné jméno nesmělo mít víc než dvanáct písmen a křestní jména se vynechala. Proto se Le Chatelier vešel jen tak tak a Étienne Geoffroy-Saint-Hilaire zůstal úplně venku.
Pak písmena zmizela. Na začátku dvacátého století je přetřeli a po většinu století zůstala pod barvou. Společnost, která věž provozuje, je znovu odkryla v letech 1986 a 1987 a nátěr z let 2010 a 2011 jim vrátil zlatou barvu.
Žádné ženy mezi nimi nejsou. Nejčastěji se připomíná chybějící Sophie Germainová, jejíž práce z teorie pružnosti posloužila při stavbě této věže. V roce 2025 jmenovala starostka Paříže komisi, která doporučila připsat vedle mužských jmen sedmdesát dva jmen žen, a v lednu 2026 byl zveřejněn navrhovaný seznam. Germainová na něm je, stejně jako Marie Curie-Skłodowská a její dcera Irène Joliot-Curie.
Zastávka 3 z 5 · První patro, 57 metrů nad zemí; vnější ochoz mezi jižním a západním pilířem nese ceduli Rue Maurice Koechlin et Émile Nouguier a úsek schodiště stojí podél něj
První patro a schodiště Gustava Eiffela
Maurice Koechlin (1856–1946) a Émile Nouguier (1841–1897), hlavní inženýři Gustava Eiffela, kteří spolu odpovídali za 5300 dílenských výkresů · Čtyři nohy spojeny v této výšce do konce března 1888; točité schodiště odstraněno v roce 1983 · Pudlované železo, 57 m nad zemí, plošina o rozloze 1346 metrů čtverečních; dochovaný úsek točitého schodiště je vysoký 4,3 m
Všimněte si
- Úsek původního točitého schodiště podél vnějšího ochozu, 4,3 metru. Po zbytku tohoto schodiště stoupal Gustave Eiffel do své kanceláře na vrcholu; rozebráno bylo v roce 1983.
- Uliční cedule Rue Maurice Koechlin et Émile Nouguier na ochozu mezi jižním a západním pilířem. Dva inženýři, kteří věž nakreslili, na ní dostali vlastní ulici.
- Hlavy nýtů v řadách, všude na tomto patře. Zhruba dvě třetiny z 2 500 000 nýtů ve věži se zanýtovaly v továrně, ne tady nahoře.
- Kulturní stezka podél vnějšího ochozu: obrazovky, vitríny a reprodukce o kapitolách historie věže, o kterých nikdo nemluví.
Přepis (2:21)
Padesát sedm metrů nad zemí a první, co stojí za to udělat, je podívat se dolů na příhradovinu pod nohama, protože právě na této plošině mohl celý podnik ztroskotat. Čtyři nohy rostly jako samostatné konzoly a tady, přesně v téhle výšce, se musely sejít s přesností na milimetr. Do patek u paty každé nohy se vsadily hydraulické zvedáky schopné tlačit 800 tun; nohy se schválně postavily o něco strměji, než bylo třeba, spočívaly na bednách s pískem na dřevěném lešení a pak se opatrně srovnaly do jedné linie. Spojení bylo hotové koncem března 1888. Varianta, že se to opraví dodatečně, neexistovala.
Dojděte na vnější ochoz mezi jižním a západním pilířem a hledejte uliční ceduli. Tenhle chodník se jmenuje ulice Maurice Koechlina a Émila Nouguiera, podle dvou inženýrů, kteří věž nakreslili a jejichž jméno se na její průčelí nedostalo. Koechlin řídil 5300 dílenských výkresů a všechny výpočty za nimi a potom dozíral na základy a na stavbu. Když se ho v roce 1939 zeptali, jestli se věž neměla jmenovat spíš Koechlinova, odpověděl, že Eiffel je jejím nepochybným otcem.
Podél téhož ochozu stojí osamocený kus schodiště, 4,3 metru. Kdysi z druhého patra na vrchol vedlo točité schodiště a po něm se Gustave Eiffel dostával do kanceláře, kterou si tam nahoře zřídil. Časem přestalo být potřeba a v roce 1983 ho odstranili. Dvacet jeho dílů šlo do aukce a prodalo se za pěkné peníze; tohle je jeden z kusů, které zůstaly.
A teď železo kolem vás, a je to opravdu železo, ne ocel: pudlované železo z kováren v Pompey na východě Francie, čištěné vypalováním přebytečného uhlíku, dokud nebylo téměř čisté. Méně tuhé než ocel, lehčí a podle Eiffelova úsudku nejlepší materiál, jaký mohl sehnat. Jen zhruba třetina z 2 500 000 nýtů se zanýtovala přímo na stavbě a na každý byli potřeba čtyři muži: jeden ho rozžhavil, druhý přidržel, třetí tvaroval hlavu a čtvrtý tloukl perlíkem.
Novinář Émile Goudeau sem vystoupal, když se ještě pracovalo, a napsal, že hustý mrak dehtového a uhelného kouře člověka chytal za hrdlo a že nýtaři, kteří tloukli do strany místo dolů, při každé ráně sršeli jiskry a vypadali, jako by v oblacích sklízeli blesky. Na této stavbě pracovalo tři sta mužů. Jeden z nich zahynul.
Zastávka 4 z 5 · Druhé patro, 115 metrů nad zemí, na horní úrovni, kde se potkávají návštěvníci jedoucí nahoru z esplanády s těmi, kdo sjíždějí z vrcholu; popsaný výhled je ze severozápadní strany
Druhé patro a osa přes Trocadéro
Émile Nouguier (1841–1897), u Gustava Eiffela vedoucí technických studií a montáže, s Mauricem Koechlinem (1856–1946) · 1888; přestavěno pro světovou výstavu roku 1900 · Pudlované železo ve dvou úrovních, 115 m nad zemí, plošina o rozloze 436 metrů čtverečních
Všimněte si
- Ohyby Seiny, pak Invalidovna, Grand Palais, Louvre a Montmartre na svém kopci. Právě tyto památky provozovatel uvádí jako důvod, proč vyjet do tohoto patra.
- Osa. Podívejte se na severozápad přes řeku a celá linie, kterou měla věž uzavřít, se od vás táhne až k mrakodrapům La Défense na obzoru.
- Lana a kladky výtahu v pilíři vedle vás. Východní a západní stroj fungují na stejném principu z roku 1899 už přes sto let.
- Nátěr. Nanáší se ve třech odstínech a zhruba tady je ten prostřední: světlejší než dole, tmavší než nahoře.
Přepis (2:07)
Sto patnáct metrů nad zemí a tohle je úroveň, kde Paříž přestává být panoramatem a mění se v plán. Dost vysoko na to, abyste viděli, jak je město uspořádané, a dost nízko na to, abyste poznali jednotlivé budovy, a proto vám dost lidí, kteří byli na vrcholu, řekne, že odsud je výhled lepší.
Otočte se čelem k Trocadéru. Na druhém břehu řeky, pár set metrů odtud, rozpíná palác Chaillot k věži svá dvě zahnutá křídla jako pár paží a za ním se ploché a bledé střechy šestnáctého obvodu táhnou až k obzoru, kde z nich vyrůstají mrakodrapy La Défense. Otočte se na druhou stranu a máte před sebou ohyby Seiny, Invalidovnu, Grand Palais, Louvre a Montmartre na svém kopci.
Pak se podívejte na pilíř vedle sebe, protože se v něm potichu děje něco mimořádného. Stroje, které vás vyvezly východní a západní nohou, instalovala v roce 1899 firma Fives-Lille a nejsou to výtahy v obvyklém smyslu. Nejsou to pozemní lanovky ani kabinkové lanovky a nevejdou se do žádné dnešní kategorie strojů. Pod zemí pohání hydraulický systém dva písty; na těch pístech jede vozík, který táhne lana přes soustavu kladek; a protože se úhel stoupání mění tam, kde se noha u prvního patra narovnává, udržuje vyrovnávací mechanismus vaši kabinu celou cestu vzhůru vodorovně. Až do roku 1986 dodávaly tlak tři akumulátory, každý o hmotnosti zhruba 200 tun, s vodou pod tlakem čtyřiceti až šedesáti barů. Dva z těch tří tam dole pořád jsou a dnes už slouží jen jako protizávaží.
V téhle věži se staly dvě věci, které neměly s výhledem nic společného, a ani jedna z nich v tomto patře. V roce 1910 vynesl kněz Theodor Wulf přístroje nejdřív k patě věže a pak na vrchol, aby změřil energii záření, nahoře naměřil víc, než dokázal vysvětlit, a aniž si to plně uvědomil, objevil kosmické záření. A v srpnu 1914 rušil vysílač na věži německý rádiový provoz tak účinně, že zpomalil postup na Paříž a pomohl Francouzům udržet se na Marně. Rádio je jediný důvod, proč tahle věž ještě stojí.
Ještě jedna věc, a tu si můžete skoro ověřit sami. Kov nestojí na místě. Podle teploty vzduchu se vrchol věže odklání od slunce až o osmnáct centimetrů, protože osluněná strana všeho toho železa se roztahuje víc než strana ve stínu.
Zastávka 5 z 5 · Vrchol, na otevřené horní plošině, 276 metrů nad zemí, nad vámi už jen antény; kancelář je vidět okny na této úrovni a na tuto zastávku potřebujete dražší vstupenku na vrchol
Vrchol ve výšce 276 metrů a kancelář Gustava Eiffela
Stephen Sauvestre (1847–1919), který dal koruně věže její tvar, pro Gustava Eiffela (1832–1923); byt zařídil Jean Lachaise · 1889; koruna přestavěna po požáru v roce 1956 · Pudlované železo; otevřená horní plošina 276 m nad zemí o rozloze 76 metrů čtverečních, pod ní krytá úroveň
Všimněte si
- Okna kanceláře Gustava Eiffela s voskovými figurínami Eiffela, jeho dcery Claire a Thomase Edisona a s fonografem, který mu Edison v roce 1889 přivezl darem.
- Panoramatické mapy, které udávají směr a vzdálenost k městům po celém světě a kreslí dominantu každého z nich ve skutečné poměrné výšce vedle čáry pro tuto věž.
- Model vrcholu z roku 1889 v měřítku jedna ku padesáti, v původní červenohnědé barvě.
- Pamětní deska šesti pařížských hasičů, kteří sem 25. srpna 1944 znovu vztyčili trikoloru.
Přepis (2:32)
Dvě stě sedmdesát šest metrů, nad vámi už jen antény, a hluk bulvárů sem prostě nedosáhne. Vítr ano.
Než se podíváte na výhled, najděte okna. Do této úrovně je zabudovaná rekonstrukce kanceláře Gustava Eiffela a za sklem stojí voskové figuríny samotného Eiffela, jeho dcery Claire a návštěvníka, amerického vynálezce Thomase Edisona. Kancelář je moc malá na to, abyste do ní vešli, takže se díváte zvenku, což k ní zvláštně sedí, protože dovnitř málokdo kdy směl.
Eiffel tu měl od začátku byt pro sebe, ne venku na otevřené plošině, ale na úrovni hned pod špicí. Zhruba sto metrů čtverečních, z nichž velkou část zabírala kabina výtahu, podesta schodiště a strojní zařízení, a v tom obývací pokoj se stolem, pohovkou, klavírem a třemi malými psacími stolky, kuchyň a koupelna. Žádná ložnice. Téměř jistě tu nikdy nespal. Sloužilo mu to k přijímání hostů.
Edisonova návštěva je skutečná. Přijel do Paříže na výstavu roku 1889, Eiffel ho vzal nahoru a Edison mu daroval jeden ze svých fonografů a desátého září 1889 se podepsal do knihy hostů.
Claire v tom výjevu není kulisa. Nejstarší z Eiffelových pěti dětí, narozená v roce 1863, převzala ve čtrnácti letech po matčině smrti vedení domácnosti a přes čtyřicet let byla otcovou důvěrnicí a osobní sekretářkou. Vzala si inženýra, kterého si otec vybral za svého nástupce v čele firmy.
A teď ten druhý seznam jmen. Sedmdesát dva jmen na nosníku prvního patra patří vědcům a inženýrům předchozího století a nikdo z nich tuhle věž nepostavil. Tady nahoře je deska se jmény inženýrů, kteří ji skutečně postavili.
Je tu i druhá deska a ta se týká jednoho rána v roce 1944. Dvacátého pátého srpna, kdy se u paty věže ještě bojovalo, vystoupalo šest pařížských hasičů pod velením kapitána Luciena Sarnigueta po schodech, uhýbali přitom německé palbě, a vrátili na své místo francouzskou vlajku sešitou z kousků látky. Sarniguet byl tentýž důstojník, který v červnu 1940 dostal rozkaz francouzskou vlajku sejmout.
Kdysi bylo dostat se sem těžší. Věž se otevřela patnáctého května 1889 s nedokončenými výtahy a skoro třicet tisíc lidí vystoupalo pěšky po 1710 schodech až na tuto plošinu, než se stroje dvacátého šestého května rozjely. Někde blízko vašich nohou stojí model tohoto vrcholu, jak vypadal v roce 1889, v měřítku jedna ku padesáti, natřený první, červenohnědou barvou věže.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli u Eiffelovy věže.
Pět zastávek a jste teprve na začátku. Na tom nosníku je sedmdesát dva jmen a tenhle průvodce vám přečte devět z nich; jsou tu čtyři pilíře, tři úrovně, století antén na koruně a celé město k poznávání od zábradlí. Namiřte fotoaparát na řadu nýtů, na mechanismus výtahu nebo na střechu na obzoru, kterou neumíte pojmenovat: Chiaro ji pozná, řekne vám, kdo ji postavil, a odpovídá na vaše otázky, dokud u zábradlí zůstanete.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
5 avenue Anatole France, 75007 Paříž, na Martově poli v 7. obvodu. Do bezpečnostního perimetru vedou dva vstupy: vstup 1 (JIH) z Allée des Refuzniks a vstup 2 (VÝCHOD) z Allée Jean Paulhan. Každý má zvláštní fronty pro návštěvníky se vstupenkou a bez ní a u každého je bezpečnostní kontrola. Jakmile jste na esplanádě, informační pult najdete u západního pilíře.
Nejbližší je stanice Bir-Hakeim na lince metra 6, necelých deset minut pěšky od vstupu 1. Trocadéro na lince 9 a École Militaire na lince 8 jsou obě asi patnáct minut daleko. Linka RER C staví ve stanici Champ de Mars – Tour Eiffel, pět minut od vstupu 1. Autobusy 82, 30 a 42 zastavují pět minut od vstupu 2; autobusy 69 a 86 staví na Martově poli, sedm minut od vstupu 1; autobus 72 vás vysadí u Trocadéra, asi patnáct minut cesty.
Vstupenky a vstup
- Martovo pole, kde tahle procházka začíná, je veřejný park: bez vstupenky, bez fronty, bez kontroly. Zahrady a esplanáda pod věží jsou také zdarma, ale leží uvnitř bezpečnostního perimetru, takže k vlysu se 72 jmény musíte projít kontrolou u vstupu 1 nebo vstupu 2, ve frontě pro návštěvníky bez vstupenek.
- Vstupenky na věž jsou na konkrétní čas a čas vytištěný na té vaší je okamžik, kdy už máte stát pod věží ve frontě pro návštěvníky se vstupenkou. Provozovatel sám radí počítat předtím s patnácti až dvaceti minutami na bezpečnostní kontrolu u vstupu.
- Vstupenka na vrchol platí na všechny tři úrovně a prohlídka vede shora dolů: nejdřív vyjedete do druhého patra nebo na vrchol a do prvního patra sestoupíte až potom. Vstupenku do druhého patra už uvnitř nejde rozšířit na vrchol. Podle cen platných od ledna 2026 stojí vstupenka pro dospělého výtahem do druhého patra 23,50 eura, po schodech do druhého patra 14,80, výtahem na vrchol 36,70 a po schodech do druhého patra a dál výtahem na vrchol 28,00; provozovatel ceny upravuje každý leden.
- Pravidelný zavírací den není — věž má otevřeno i v úterý a celý rok —, ale přijďte nejméně dvě hodiny před zavírací dobou, protože pokladny vstupenek na vrchol zavírají asi o hodinu a tři čtvrtě dřív než památka. Velká zavazadla a zvířata kromě vodicích psů dovnitř nesmějí a úschovna zavazadel tu není.
- Vrchol a schodiště nejsou vhodné pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí; první patro a dolní úroveň druhého patra jsou plně přístupné pro vozíčkáře. Na dosah jsou tak první tři zastávky z této stránky a výhled na Trocadéro ze čtvrté, pátá odpadá.
Oficiální audioprůvodce
Vlastní průvodce věže je zdarma a nic se neinstaluje: je to webový průvodce na guide.toureiffel.paris ve francouzštině, angličtině, španělštině a čínštině, s mapou každé úrovně od esplanády po vrchol a s necelými třemi tucty zajímavých míst. Pokud nemáte mobilní signál, je na místě bezplatná WiFi s názvem _WiFi_Tour_Eiffel, přes kterou ho otevřete. Přesně uprostřed esplanády je také deska s QR kódem, která spustí bezplatný zážitek, jímž provází sám Gustave Eiffel. Prohlídky s oficiálním průvodcem Eiffelovy věže jsou samostatná a mnohem dražší vstupenka. To, co právě čtete, je třetí možnost: pět zastávek, žádný kód ke skenování a pod každým přehrávačem psaný text pro plošiny, kde vítr přehluší zvuk.
Oficiální web →Otázky
Existuje audioprůvodce po Eiffelově věži zdarma?
Ano, dokonce dva. Jeden právě posloucháte: pět zastávek, které si pustíte v prohlížeči telefonu, pod každou její text, bez aplikace a bez přístroje k vyzvednutí. Vlastní průvodce věže je také zdarma, webový průvodce na guide.toureiffel.paris ve čtyřech jazycích, který pokrývá necelé tři tucty zajímavých míst. Všechno, co ani jeden z nich nepokrývá — mechanismus, řadu nýtů, střechu, kterou od zábradlí nepoznáte —, vyfoťte a aplikace Chiaro vám o tom poví.
Potřebuji k poslechu vstupenku?
Na první dvě zastávky ne. Martovo pole je veřejný park mimo bezpečnostní perimetr, takže první zastávka nevyžaduje vstupenku ani stání ve frontě. Vlys se 72 jmény se čte z esplanády pod věží, která je také zdarma, ale leží až za bezpečnostní kontrolou: projdete jí u vstupu 1 nebo vstupu 2, frontou pro návštěvníky bez vstupenek. Na první patro, druhé patro i vrchol potřebujete vstupenku na věž a na vrchol tu nejdražší.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Eiffelově věži?
Nic. Návštěvnický průvodce samotného provozovatele je zdarma a funguje v prohlížeči na guide.toureiffel.paris, ve francouzštině, angličtině, španělštině a čínštině, s mapou každé úrovně a necelými třemi tucty zajímavých míst, a na místě je bezplatná WiFi, abyste si ho načetli. Peníze stojí až prohlídka s oficiálním průvodcem Eiffelovy věže, což je samostatná a znatelně dražší vstupenka než běžný výstup.
Po schodech, nebo výtahem do druhého patra?
Schody jsou levnější a, pokud na ně máte, i lepší: přes 300 schodů ze země do prvního patra a zhruba stejně tolik do druhého. Podle cen platných od ledna 2026 stojí vstupenka pro dospělého po schodech do druhého patra 14,80 eura, výtahem 23,50. Vstupenky na schody jdou do prodeje čtrnáct dní předem a stejně jako ty na výtah platí na konkrétní čas. A od 29. září 2026 je provozovatel vyžaduje rezervovat předem. Schodiště nejsou vhodná pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí.
Je na všech pět zastávek potřeba vstupenka na vrchol?
Na pátou ano. Vrchol je ve výšce 276 metrů, vyjíždí se na něj druhým párem výtahů z druhého patra a prodává se jako samostatná vstupenka: 36,70 eura pro dospělého výtahem, nebo 28,00, když nejdřív vyjdete po schodech do druhého patra. Tahle vstupenka platí na všechny tři úrovně. Vstupenku do druhého patra nejde na místě rozšířit a vstup na vrchol může být za nepříznivého počasí nebo ve špičce uzavřen.
Bývá Eiffelova věž někdy zavřená?
Pravidelný zavírací den nemá: podle provozovatele je věž v úterý otevřená stejně jako v kterýkoli jiný den v týdnu, a to celý rok, i když za výjimečných okolností může být zavřená na celý den nebo jeho část. Otevírací a zavírací doba se řídí denním kalendářem, který se mění podle sezóny; časy pro váš den najdete na stránkách samotného provozovatele. Přijďte nejméně dvě hodiny před zavírací dobou, protože pokladny vstupenek na vrchol zavírají asi o hodinu a tři čtvrtě dřív.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Eiffelovy věže.