Muzeum Guimet · Paříž · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce Muzeem Guimet,
pět zastávek, zdarma.
Muzeum Guimet nemá vlastního audioprůvodce — pusťte si pět zastávek přímo v této kartě prohlížeče a kterékoli další z 60 000 asijských děl vyfoťte v aplikaci Chiaro.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Muzea Guimet.
Portrét krále Džajavarmana VII.
Muzeum Guimet, Paříž
To byla část zdarma
Vyfoťte kterékoli dílo ze sbírek Muzea Guimet a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 10 min poslechu
Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Náš audioprůvodce Muzeem Guimet stoupá v pořadí prohlídky třemi otevřenými podlažími sálů na Place d’Iéna a překlenuje dva tisíce let asijského posvátného sochařství a královského zlatnictví. Začnete v přízemí v prosvětleném Khmerském dvoře před pískovcovou hlavou krále Džajavarmana VII., přejdete do indických sálů k bronzu tančícího Šivy Natarádži z jedenáctého století z dynastie Čólů, vystoupáte do prvního patra do himálajských galerií k obří zlacené Masce Bhairavy z Káthmándú a skončíte ve druhém patře u korejské královské koruny říše Silla z pátého století a japonského boha-válečníka Bišamontena s očima z horského křišťálu. Pět nahrávek trvá dohromady zhruba deset minut v rámci devadesáti minut, které muzeum doporučuje na stálé sbírky.
Návštěvnické údaje, ceny vstupného a umístění v sálech pocházejí z webu guimet.fr spolu s katalogovými a historickými záznamy na Wikipedii a Wikidatech. Předměty občas opouštějí sokly kvůli restaurování nebo zápůjčkám, takže pokud popisek v sále či kustod uvádí něco jiného než následující text, řiďte se značením muzea a napište nám.
Zastávka 1 z 5 · Přízemí, sály Jihovýchodní Asie (Khmerský dvůr)
Portrét krále Džajavarmana VII.
Khmerský sochař, styl Bajon (Angkorská říše) · Konec 12. – počátek 13. století · Pískovec, 42 × 25 × 31 cm (inventární č. P 430)
Všimněte si
- Žádný královský diadém a žádné náušnice: pouze jemné rovnoběžné rýhy vlasů pevně sčesaných dozadu a holé protažené ušní lalůčky.
- Těžká sklopená víčka a plné tváře klenoucí se do tichého vnitřního úsměvu typického pro angkorský styl Bajon.
Přepis (2:34)
Vejděte přímo do přízemního Khmerského dvora a zastavte se před nejtišší tváří v celém sále. Díváte se na nejmocnějšího panovníka, jakého kdy Khmerská říše zrodila, a první věc, které si všimnete, je všechno, co si odmítl vzít na sebe. Starší králové Angkoru se dávali tesat jako vzdálení hinduističtí bohové, strnulí ve vysokých kuželovitých korunách, pažních náramcích a idealizovaných mladistvých tělech. Tady není koruna vůbec žádná ani šperky v protažených lalůčcích — jen husté rovnoběžné linie vlasů sčesaných hladce ze širokého čela, mírně zaoblené zralé tváře, sklopená víčka a lehký úsměv obrácený dovnitř.
Toto je král Džajavarman Sedmý, jenž vládl z Angkoru v letech 1181 až 1218, vytesaný do pískovce koncem dvanáctého nebo počátkem třináctého století. Abyste pochopili, proč chtěl dobyvatel vypadat jako prostovlasý mnich při modlitbě, vraťte se čtyři roky před jeho korunovaci. V roce 1177 připluly ze středního Vietnamu flotily soupeřících Čamů a vyplenily Angkor. Po staletí spoléhali khmerští králové na hinduistického boha Šivu, že metropoli ochrání, a v Džajavarmanových očích tato stará úmluva selhala.
Po vyhnání útočníků se rozešel se státním šivaismem a povýšil mahájánový buddhismus na dvorské náboženství. Vybudoval opevněné hlavní město Angkor Thom, vztyčil věže s tvářemi chrámu Bajon, rozestavěl podél dálkových cest špitály a útulky a do provincií rozeslal své portrétní sochy — ne v triumfálním postoji, nýbrž vsedě se sepjatýma rukama v pokorné zbožnosti. Sochaři jeho bajonských dílen k tomu vynalezli nový naturalismus: lidské maso na kosti, zavřené oči, královskou autoritu vyjádřenou nehybností. Během několika desetiletí po jeho smrti se Angkor vrátil k šivaismu a dláta zohavila desítky buddhistických svatyní, čímž jsou přeživší díla jako tato dvaačtyřiceticentimetrová hlava ještě vzácnější.
Rozhlédněte se po otevřeném dvoře za ním. Muzeum Guimet vděčí za tuto mimořádnou síň kambodžského pískovce výpravám francouzského námořního důstojníka Louise Delaporta z let po roce 1870 a 1880, vystaveným nejprve naproti ve starém Trocadéru, než se v roce 1927 přesunuly sem a roku 1936 rozrostly o převody z Francouzské školy Dálného východu, zatímco tato konkrétní hlava dorazila v roce 1965 jako trvalá deponie přírodovědecké fakulty v Marseille. Jednu pověst stojí za to vyvrátit rovnou zde: návštěvníci se často ptají, zda v tomto sále skončily reliéfy, které mladý André Malraux po roce 1920 nechvalně vylomil v Banteay Srei. Neskončily — Malraux byl zatčen v Phnompenhu a každý kámen zůstal v Kambodži.
Zastávka 2 z 5 · Přízemí, sály Indického světa
Tančící Šiva (Šiva Natarádža)
Bronzová dílna dynastie Čólů, Tamilnádu, jižní Indie · 11. století · Bronz litý metodou ztraceného vosku, 96 × 80 × 23 cm (inventární č. MG 17471)
Všimněte si
- Čtverhranný otvor proražený skrz lotosový podstavec, určený pro dřevěná nosítka, když věřící nesli bronz při slavnostech ulicemi tamilských chrámových měst.
- Drobná postavička Gangy, bohyně řeky Gangy, ukrytá v rozevlátých copech nalevo od Šivovy tváře.
- Čtyři paže mapující kosmický koloběh: přesýpací bubínek stvoření, plamen zániku, dlaň gesta „neboj se“ a rozmáchlá paže ukazující ke zvednuté levé noze.
Přepis (1:50)
Dřív než vaše oči vystoupají k ohnivému kruhu, spusťte je úplně dolů k bronzové lotosové základně. Přesně uprostřed podstavce zeje úhledný obdélníkový otvor. Právě ten vysvětluje, k čemu tento čólský bronz z jedenáctého století ve skutečnosti sloužil. Téměř metr vysoká socha odlitá v jihoindickém kraji Tamilnádu neměla zůstat navždy zamčená v temné kamenné svatyni. O svátcích provlékli kněží podstavcem dřevěné tyče, oděli bronz do hedvábí a květů a vynesli boha do ulic, aby si věřící a božstvo mohli pohlédnout přímo do očí.
Jihoindičtí vládci dynastie Čólů neuctívali žádný obraz výše než Šivu jako Natarádžu, Pána tance. Odlitý jediným nálitkem metodou ztraceného vosku — což znamenalo rozbít hliněnou formu při uvolnění kovu, takže žádné dva čólské bronzy nejsou totožné — balancuje bůh na jedné noze v klasické tamilské taneční póze bharatanátjam uvnitř oblouku plamenů znázorňujícího vesmír v nekonečném pohybu.
Čtěte jeho čtyři ruce po směru hodinových ručiček a celý hinduistický vesmír se rozvine najednou. V pravé horní ruce svírá malý přesýpací bubínek udávající první tep stvoření. Naproti nese levá horní dlaň jazyk ohně, který na konci věku spálí vesmír zpět v popel. Mezi zrozením a zkázou leží lidský život: pravá dolní dlaň se obrací k vám v gestu říkajícím nemějte strach, zatímco levá dolní paže ladně přechází přes hruď jako sloní chobot a ukazuje dolů ke zvednutému levému chodidlu — útočišti, v němž oddaní nacházejí vysvobození.
Podívejte se nyní pod jeho pevně opřenou pravou nohu. Plochý na břiše tam leží trpasličí démon nevědomosti a vzhlíží vzhůru, zatímco mu bůh s lehkostí tančí na zádech. A prohlédněte si zblízka zapletené asketické prameny vlasů rozletující se vodorovně od Šivovy hlavy až k ohnivé svatozáři. Mezi prameny nalevo od tváře jede maličká postava: Ganga, bohyně posvátné řeky Gangy, jejíž prudký pád z nebes zachytil Šiva do svých vlasů, aby vodní masa nerozdrtila zemi.
Zastávka 3 z 5 · První patro, sály Himálajského světa
Maska Bhairavy, „Strašlivého“
Névarská dílna, Káthmándské údolí, Nepál · Konec 16. – počátek 17. století · Zlacená tepaná měď vykládaná tyrkysem, sklem a horským křišťálem, 82,7 × 80,9 × 35 cm (inventární č. MA 5941)
Všimněte si
- Těsně nad svislým třetím okem uprostřed čelenky z kober a lebek: drobná, klidná tvář Šivy hledící mírně nad Bhairavovým hněvem.
- Pootevřená ústa s tesáky uzpůsobená pro výtokovou trubku, jíž při slavnosti proudilo rituální obilné pivo ze skryté kádě přímo k zástupům.
- Stočené kadeře z červené mědi rámující zlacené líce, vykládané rozety z tyrkysu a horského křišťálu a srpek měsíce zasunutý ve vlasech.
Přepis (1:46)
Vyjděte do prvního patra do himálajských sálů a zastavte se před touto obrovskou zlatou tváří žhnoucí z vějíře rudoměděných kučer. Přes osmdesát centimetrů vysoká a skoro stejně široká, s vykulenýma očima, plamenným obočím, svinutými kobrami, lidskými lebkami a vyceněnými tesáky působí, jako by měla vyděsit každého příchozího. Jenže v Káthmándském údolí v Nepálu, kde névarští kovotepci tento zlacený měděný plech kolem roku 1600 vytepali, se lidé naopak tlačili dopředu, aby se napili přímo z jejích úst.
Hledíte na Bhairavu, Strašlivého — hněvivou podobu hinduistického boha Šivy — a tato plastika nebyla nástěnnou ozdobou. Byla monumentální slavnostní pípou. Každoročně za zářijového úplňku, když z Káthmándského údolí ustoupí monzunové deště, scházejí se hinduističtí a buddhističtí sousedé ke svátku Indra Džátra, týdenní oslavě úrody, plodnosti a městského společenství. Kněží stavěli obří masky jako tato venku před ukrytou káď se zkvašeným místním obilným pivem. Trubka vedla ze džbánu přímo skrz Bhairavovy pootevřené rty. Jakmile se otevřel kohout, opojné požehnání samotného boha vytrysklo mezi tesáky ven, aby je slavící chytali a pili.
Přistupte blíž a sledujte, jak névarští mistři tepání vyvážili dravost klenotnickou jemností. Kladívky a čakanem vytlačili měděný plech z rubové strany do plných napjatých tváří, stočili knír jako mihotavý plamen a vysokou korunu osázeli kabošony modrozeleného tyrkysu, skla a čirého horského křišťálu.
Najděte nyní svislé třetí oko uprostřed čela a zvedněte pohled těsně nad ně do koruny svíjejících se kober a lebek. Přesně ve středu sedí druhá, mnohem menší zlatá hlava se sklopenými víčky a klidným úsměvem. To je Šiva ve své mírumilovné podobě. Jediným výtvarným tahem vysvětluje káthmándský umělec teologii celé masky: hrůza a laskavost tu nejsou soupeřícími bohy, protože Bhairavův ochranný hněv vyvěrá přímo ze Šivova klidu.
Zastávka 4 z 5 · Druhé patro, sály Koreje
Koruna království Silla
Zlatnická dílna království Silla, období Tří království, Korea · 5.–6. století n. l. · Tepaný a vystřihovaný zlacený bronz, 59,5 × 17 cm (inventární č. MA 1642)
Všimněte si
- Pět štíhlých trojzubcových výběžků stoupajících téměř 60 centimetrů nad kruhovou čelenku a připomínajících větve posvátného stromu, horské štíty či paroží.
- Drobná třpytivá plíška připevněná krouceným drátkem na tenoučký zlacený plech, takže se celá koruna chvěla a odrážela světlo při nejmenším závanu.
- Dva dlouhé článkované závěsy splývající v úrovni uší po obou stranách jako nápodoba obřadně zapletených vlasů.
Přepis (2:05)
Vystoupejte do druhého patra do korejských sálů a zastavte se před vysokou siluetou zářící v tmavé vitríně. Téměř šedesát centimetrů vysoká — bezmála na délku vaší paže — připomíná tato koruna ze starověkého korejského království Silla mnohem méně evropské královské klenoty než zlatý les vyrůstající přímo z panovníkova čela.
Podívejte se, jak tenký je samotný kov. Zlatníci pátého a šestého století v jihovýchodokorejské oblasti Kjongsand neodlévali těžké obroučky z masivního kovu. Navazovali na tradice přinesené přes severní Asii kočovnými jezdci eurasijské stepi: vytepali zlacený bronz do plechů tenkých jako papír, vystřihli kruhovou čelenku, přinýtovali po obvodu pět vysokých trojramenných výběžků, na kroucené drátky zavěsili drobné chvějivé terčíky a podél uší spustili dva dlouhé řetízky napodobující zapletené copy. Poodstupte o krok stranou a okamžitě si uvědomíte, jak křehká je celá konstrukce: s takovou korunou nikdo nevyjížděl do bitvy ani nezasedal v běžné radě. Vznikla pro vzácné posvátné obřady — anebo aby doprovodila vládce do dřevem vyložené mohyly.
Proč koruna ve tvaru trojzubců a větví? Dříve než se státním náboženstvím Silly stal buddhismus, bylo korejské království úzce spjato se šamanismem: panovník stál jako nejvyšší prostředník mezi lidskou společností a světem duchů. Čteno touto optikou představuje pět souměrných výběžků zároveň větve vesmírného stromu spojujícího zemi s nebesy, rozeklané posvátné hory, sobí paroží i stoupající ptačí křídla — samé klasické znaky šamanského letu od Sibiře po step.
Kurátoři řadí tento kus, získaný Muzeem Guimet v roce 1954 ze sbírky Majujama, do středního klasického období korun ze Silly, kdy vyvážený trojzubcový rozvrh dosáhl nejčistších proporcí. Nedlouho po jeho vzniku, v šestém století za krále Pophunga, přijala Silla buddhismus za oficiální státní víru. Staré odznaky šamanských králů zvolna ztratily politický náboj, koruny se zjednodušily nebo se staly čistě pohřebními dary a les zlatých větví zmizel na tisíc čtyři sta let pod zemí, dokud vykopávky dvacátého století nevynesly zapomenutou pokladnici Silly zpět na světlo.
Zastávka 5 z 5 · Druhé patro, sály Japonska
Strážný král Severu, Bišamonten
Sochař období Kamakura, Japonsko · Počátek 13. století · Lakované a zlacené cypřišové dřevo s vykládanýma očima z horského křišťálu (inventární č. EO 1536)
Všimněte si
- Vlhký lesk jeho očí — vypouklých čoček z leštěného horského křišťálu podmalovaných na rubu a vsazených zevnitř do vydlabané cypřišové lebky — a jemná svislá spára na čele.
- Jeho dvojí atributy: zbraň v jedné ruce, miniaturní pokladová stúpa-pagoda s Buddhovým učením ve druhé a původní šklebící se démon přišlápnutý pod nohama.
Přepis (2:02)
Přejděte do sousedních japonských sálů ve druhém patře a podívejte se tomuto válečníkovi přímo do očí. I v tlumeném muzejním světle se v nich zablýskne vlhká, až zarážejícím způsobem lidská jiskra. Není to barva na dřevě. Počátkem třináctého století, v japonském období Kamakura ovládaném samuraji, rozštípli řezbáři špalek japonského cypřiše na přední a zadní díl, vydlabali trup i hlavu, aby dřevo nikdy neprasklo, zevnitř prosekali oční důlky a vsadili do nich zakřivené čočky z leštěného horského křišťálu s duhovkami a krví podlitým bělmem namalovanými na zadní straně.
Podívejte se přímo po kořeni nosu a středu čela a dodnes vysledujete svislý šev, kde byly vydlabaná přední a zadní polovina hlavy znovu spojeny, nalakovány a pozlaceny. Tato technika zvaná gjokugan — doslova drahokamové oči — nasměrovala chrámové sochařství kamakurského Japonska k břitkému anatomickému realismu.
Na koho tak probodávavě hledí? Bišamonten je Strážný král Severu, vůdce Čtyř nebeských králů hlídajících rohy buddhistických oltářů a drtících nepřátele víry. Stejně jako samotný buddhismus urazil na cestě sem celou šíři Asie: začal v Indii jako Kubéra čili Vaišravana, hinduistický pán bohatství a vládce přírodních duchů, prošel Střední Asií do Číny v šupinové zbroji dynastie Tchang a do Japonska dorazil zároveň jako nelítostný válečný ochránce i jeden z oblíbených bohů štěstí.
Oděn do vrstveného brnění nad vzdouvajícími se rukávy, se svraštělým obočím a pevně semknutými rty třímá dvě věci mířící opačným směrem: kopí potírající nevědomost a drobnou stúpu — pokladovou pagodu schraňující Buddhovo učení — opatrně pozvednutou vzhůru. Pod jeho obrněnými botami se svíjí šklebící se démon jakša přišpendlený k vyřezávanému skalnímu podstavci, obojí původní ze třináctého století.
Setkání s ním v tomto patře vás vrací k samotnému zrodu Muzea Guimet. V roce 1876 odplul lyonský průmyslník Émile Guimet do Japonska éry Meidži se snem o muzeu světových náboženství; stovky japonských buddhistických soch, které tehdy shromáždil a roku 1889 přestěhoval do této pařížské budovy, dodnes tvoří pilíř nejvyššího podlaží.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli v Muzeu Guimet.
Těchto pět nahrávek sotva poodhalí otevřené galerie plné kambodžských překladů, čólských bronzů, tibetských zlacených božstev, seladonů dynastie Korjo a císařského porcelánu ze sbírky Grandidier — v budově, která vlastního audioprůvodce nepůjčuje. Vyfoťte kteroukoli sochu, nádobu nebo popisek v aplikaci Chiaro, poslechněte si její příběh na místě a ptejte se nahlas dál.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
6, place d’Iéna, 75116 Paříž. Bezbariérová rampa nalevo od vstupního schodiště vede do vstupní haly a výtahy obsluhují zahradní podlaží, všechna tři sbírková patra i rotundu ve čtvrtém patře. V hlavní budově na Place d’Iéna počítejte s tím, že sál Afghánistánu, Historická knihovna a sál Historické Číny jsou v současnosti kvůli pracím uzavřeny a střešní terasa zůstává zavřená do jara 2027; běžná vstupenka rovněž nezahrnuje volný vstup do Maison Guimet (19 avenue d’Iéna, pouze objednané komentované prohlídky) a Musée d’Ennery na adrese 59 avenue Foch je uzavřeno do roku 2028.
Linka metra 9 staví přímo před vchodem ve stanici Iéna; linka metra 6 ve stanici Boissière a linka RER C u Pont de l’Alma jsou vzdáleny jen pár minut chůze (linka 9 zastavuje také na druhém břehu Seiny ve stanici Alma–Marceau; žádná z těchto kolejových stanic nemá bezbariérový výtah). Bezbariérové autobusy RATP zastavují u Iéna, Kléber-Boissière a Albert de Mun, stojany kol Vélib’ jsou u Longchamp – Place d’Iéna.
Vstupenky
- Jedna společná vstupenka pokrývá stálé sbírky i krátkodobé výstavy za 15 eur v plné sazbě nebo 12 eur se slevou (žádná věková seniorská sleva; karty American Express se nepřijímají). Online rezervace se doporučuje o víkendech a u velkých výstav, vstupenky však koupíte i na pokladně a časové rezervace umožňují vstup od 30 minut před do 90 minut po vytištěném čase.
- Otevřeno od středy do pondělí od 10:00 do 18:00; zavřeno každé úterý a dále 1. ledna, 1. května, 14. července a 25. prosince. Pokladna zavírá v 17:15, poslední vstup je v 17:30 a vyklízení sálů začíná v 17:45 (24. a 31. prosince v 16:45); každý odchod z budovy je konečný.
- Volný vstup platí pro mládež do 18 let (s průkazem rovnou ke kontrole vstupenek), občany Evropské unie ve věku 18 až 25 let (přes pokladnu nebo online), osoby se zdravotním postižením s jedním doprovodem a přednostním vstupem, držitele Paris Museum Pass pro stálé sály (nezaměňovat s městskou kartou „Paris Musées“, která zde neplatí) a pro všechny bez rezervace každou první neděli v měsíci.
- Podle bezpečnostních pravidel Vigipirate jsou kufry a palubní zavazadla přísně odmítány; přijímají se tašky menší než 45 × 100 × 62 cm a do vyčerpání kapacity je k dispozici bezplatná šatna. Fotografování s bleskem je zakázáno.
Oficiální audioprůvodce
Muzeum Guimet na své návštěvnické stránce výslovně uvádí, že neposkytuje oficiální přístroj s audioprůvodcem ani mobilní aplikaci. Na recepci místo toho zdarma rozdávají tištěný plánek sálů ve francouzštině a angličtině, pořádají placené lektorské prohlídky a každou první neděli v měsíci bezplatné výklady v sálech bez rezervace. Našich pět bezplatných stop v prohlížeči tuto mezeru vyplňuje včetně úplného přepisu pod každým přehrávačem a vyfocení neoznačeného díla v aplikaci Chiaro spustí mluvený výklad přímo na místě.
Oficiální web →Otázky
Existuje bezplatný audioprůvodce Muzeem Guimet?
Ano — přímo na této stránce. Jelikož Muzeum Guimet vlastního audioprůvodce nenabízí, můžete si těchto pět zastávek pustit zdarma v prohlížeči telefonu s úplnými přepisy pod každým přehrávačem a bez registrace. Až se v patře zastavíte u jiné sochy, bronzu či porcelánu, otevřete Chiaro a namiřte fotoaparát.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce v Muzeu Guimet?
Žádný neexistuje: web guimet.fr výslovně uvádí, že muzeum nenabízí přístroj s audioprůvodcem ani aplikaci. Na recepci si můžete zdarma vyzvednout plánek sálů v angličtině a francouzštině, ve vybraných termínech si objednat placenou tematickou prohlídku nebo se každou první neděli v měsíci přidat k bezplatným prezentacím v sálech.
Kde se v Muzeu Guimet nachází Portrét krále Džajavarmana VII.?
V přízemí v ústředním Khmerském dvoře, prvním výstavním prostoru hned za kontrolou vstupenek. Jeho pískovcová hlava stojí mezi monumentálními kambodžskými sochami soustředěnými v prosvětleném nádvoří architektů Henriho a Bruna Gaudinových.
Musím si vstupenky do Muzea Guimet rezervovat předem?
Online rezervace předem je dobrovolná, muzeum ji však doporučuje na víkendy a hlavní krátkodobé výstavy. Vstupenky na místě (15 eur plné, 12 eur snížené) se prodávají u pokladny na Place d’Iéna do naplnění kapacity a online časová okna dávají rezervu od 30 minut před do 90 minut po uvedeném čase. O bezplatných prvních nedělích se rezervace nepoužívají.
Má Muzeum Guimet v úterý zavřeno?
Ano, celoročně každé úterý a také 1. ledna, 1. května, 14. července a 25. prosince. Všechny ostatní dny otevírá budova na Place d’Iéna od 10:00 do 18:00, přičemž pokladna zavírá v 17:15 a poslední vstup je v 17:30.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Muzea Guimet.