Přejít na obsah

Garnierova opera · Paříž · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Garnierově opeře,
pět zastávek zdarma.

Garnierova opera se otevřela 5. ledna 1875 za průčelím vysokým 32 metrů a má tu pět namluvených míst; vyfoťte kteroukoli další bustu, mozaiku nebo lyru a Chiaro vám poví její příběh.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Garnierovy opery.

9:41

Hlavní průčelí z náměstí Place de l'Opéra

Garnierova opera, Paříž

0:00 2:31
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 11 min poslechu

Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Náš audioprůvodce po Garnierově opeře začíná venku na náměstí, před pozlaceným průčelím Charlese Garniera a ještě před jakoukoli vstupenkou, a uvnitř se pak drží okruhu pro samostatnou prohlídku, který vyznačuje sama opera. Z náměstí obejděte budovu doleva, podél její západní strany, ke vchodu pro návštěvníky na rohu Rue Scribe a Rue Auber. Uvnitř je pořadí stejné jako v brožuře opery: kruhovou Rotundou abonentů (Rotonde des Abonnés) k Pýthii v její jeskyni v přízemí, nahoru po Velkém schodišti, do hlediště z lóží prvního pořadí a dál přes Salon du Glacier a mozaikové Avant-Foyer do Velkého foyer na jižní straně, jehož okna hledí na Avenue de l'Opéra. Pět nahrávek trvá dohromady asi jedenáct minut; sama opera počítá na celou prohlídku s hodinou a půl.

Vstupenky, otevírací doba a podmínky vstupu na této stránce pocházejí z operadeparis.fr, oficiálního webu Opéra national de Paris, a z její brožury pro návštěvníky; za historickou částí stojí navíc druhý publikovaný zdroj. Hlediště je ta část, která vám v den návštěvy nejspíš zůstane nepřístupná, protože ho bez ohlášení zabírají zkoušky, a ve dny denních představení je zavřená celá prohlídka. Pokud vám uvaděč uvnitř řekne něco jiného, řiďte se jím, budovu zná lépe než my, a napište nám pár řádek o tom rozdílu.

Zastávka 1 z 5 · Place de l'Opéra, na jižní straně budovy, čelem k hlavnímu průčelí; zdarma, ještě před vstupenkou

Hlavní průčelí z náměstí Place de l'Opéra

Charles Garnier (1825–1898) pro Napoleona III.; zlacená sousoší Charlese Gumeryho (1827–1871), Apollón od Aimé Milleta (1819–1891) · 1861–1875; průčelí odhaleno 15. srpna 1867 · Kámen, barevné mramory a zlacený bronz; 32 m od země po vrchol průčelí

Všimněte si

  • Zlatá písmena nad lodžií: ACADEMIE NATIONALE DE MUSIQUE. Slovo za Académie bývalo Impériale a v roce 1870 v něm vyměnili jen prvních šest písmen.
  • N a E v medailonech atiky, monogram Napoléon Empereur. Dnešní písmena vznikla podle Garnierova vlastního návrhu a osadili je teprve při restaurování v roce 2000.
  • Dvě zlacená sousoší na nárožích, Gumeryho Harmonie vlevo a Poezie vpravo, a za zelenou kupolí, na štítu jevištní budovy, Apollón zvedající lyru.
  • Busty skladatelů v kulatých otvorech mezi sloupy lodžie: zleva Rossini, Auber, Beethoven, Mozart, Spontini, Meyerbeer a Halévy.
Přepis (2:31)

Ustupte na náměstí tak daleko, abyste celé průčelí obsáhli pohledem najednou, protože Charles Garnier ho postavil tak, aby se četlo právě odsud. Třída za vašimi zády, Avenue de l'Opéra, vede přímo k tomuto průčelí a končí o něj, takže celý pohled ulicí uzavírá divadlo.

Začněte nahoře a postupujte dolů. Na obou nárožích se ve slunci třpytí zlacená sousoší Charlese Gumeryho: vlevo od vás Harmonie, vpravo Poezie. V plánu nebyla. Když Napoleon III. uviděl sádrový model návrhu, nechal terasu nahoře nahradit mohutnou atikou, kterou vidíte teď a která měla nést císařská spřežení. Spřežení nikdy nepřibyla. Místo nich tam v roce 1869 vystoupaly Gumeryho zlaté postavy. Nad zelenou kupolí a za ní, na štítu jevištní budovy, stojí Apollón od Aimé Milleta a zvedá lyru nad Paříž.

Teď samotná atika. V medailonech rozeznáte písmena N a E: Napoléon Empereur, tedy císař Napoleon. Písmena, která pro ně vznikla, nebyla včas hotová na odhalení, a když v roce 1870 padlo císařství, Garnier provizorní náhradu s úlevou sundal. Ta, která tam jsou dnes, vznikla podle jeho původního návrhu a osadili je teprve při restaurování v roce 2000.

Sklopte oči ke zlatému nápisu nad sloupy. Académie Nationale de Musique, tedy Národní hudební akademie. Vytesali ho jako Académie Impériale, a když přišla republika, někdo vyměnil jen prvních šest písmen slova Impériale. Mezi zdvojenými sloupy lodžie stojí zlacené busty skladatelů: zleva Rossini, Auber, Beethoven, Mozart, Spontini, Meyerbeer a Halévy. Na tomto průčelí pracovalo čtrnáct malířů a mozaikářů a sedmdesát tři sochařů, v sedmnácti různých materiálech.

Garnier nebyl slavný, když soutěž vyhrál. Do prvního kola soutěže v roce 1860 se přihlásilo asi sto sedmdesát architektů a jeho heslem byl verš z Tassa: toužím po mnohém, čekám málo. Traduje se historka, a je to jen historka, že se ho císařovna zeptala, jaký sloh to vlastně má být, když to není ani Ludvík Čtrnáctý, ani Patnáctý, ani Šestnáctý, a on jí odpověděl, že je to Napoleon Třetí.

Ještě jedna věc, dole na úrovni ulice: ze dvou sousoší vpravo od dveří je to vnitřní kopie. Originál, Tanec, který vytvořil Carpeaux, označili při odhalení v roce 1869 za neslušný a jedné srpnové noci téhož roku na něj někdo hodil láhev černého inkoustu. Dokonce už objednali náhradu. Pak vypukla válka, všichni zapomněli a tanečnice zůstaly na svém místě. Originál je od roku 1986 v Musée d'Orsay.

Zastávka 2 z 5 · Přízemí, Bassin de la Pythie (Pýthiina nádrž) u paty Velkého schodiště, hned za Rotonde des Abonnés

Pýthie ve své jeskyni pod Velkým schodištěm

Adèle d'Affry, známá jako Marcello (1836–1879); jeskyně Charles Garnier (1825–1898) · Vymodelována v Římě v roce 1869, vystavena na Salonu 1870, na místě k otevření v roce 1875 · Bronz na vysokém podstavci v podobě trojnožky, výška 290 cm

Všimněte si

  • Ještě než k ní dojdete: strop kruhové Rotundy abonentů. Arabesky ve středním medailonu skládají nápis JEAN LOUIS CHARLES GARNIER ARCHITECTE 1861-1875. Je to architektův podpis na jeho stavbě.
  • Její bosá noha visící z trojnožky a hadi, kteří se vinou kolem podstavce. Marcello chtěla Pýthii podobnou věštkyním z Indie, s ochočenými hady.
  • Dva bronzové svícny po obou jejích stranách od Julese Corboze, který vymodeloval i lustr nahoře.
  • Tesaná klenba nad jeskyní: rostliny, hudební nástroje, masky a mušle. Garnier si tento prostor představoval jako nymfeum, svatyni vodních nymf.
Přepis (2:14)

Právě jste prošli Rotundou abonentů, kruhovým sálem na začátku prohlídky, a pokud jste tam nezvedli hlavu, vyplatí se vrátit se o pár kroků: kudrnatý ornament uprostřed stropu skládá slova Jean Louis Charles Garnier, Architecte, tedy architekt, 1861 až 1875. Architekt se na svou stavbu podepsal na jediném místě, kde to skoro nikdo nečte.

Teď žena v jeskyni před vámi. Je to Pýthie, Apollónova kněžka, která vynášela jeho věštby, usazená na trojnožce, na které je přijímala. Nikdy tu neměla stát. Garnier si tento výklenek schovával pro sedícího mramorového Orfea, klidného a bílého, ale peníze na něj se nikdy nenašly. Tuhle postavu už předtím viděl v hlíně, v ateliéru v Římě, a líbila se mu, aniž by si myslel, že patří do jeho divadla. O dva roky později ji uviděl v Paříži odlitou do bronzu, vyzkoušel, jak působí pod jeho schodištěm, a požádal ministra, aby ji koupil. Jeho vlastní verdikt zněl, že místo velmi klidného boha dostal zmučený bronz, Apollónovu kněžku, která se trýzní na své trojnožce. Nazval ji jediným dekorativním dílem v celé budově, které nevzniklo pro operu.

Sochařka se podepisovala jako Marcello. Jmenovala se Adèle d'Affry, vévodkyně Castiglione-Colonna, švýcarská sochařka a malířka, která pracovala v Římě. Pýthie začala jako busta a vyrostla v tohle, dva metry devadesát bronzu, a když potřebovala paže, ramena a ruce, modelovala je podle svých vlastních. Nešlo to snadno. Socha se jí v ateliéru dvakrát zřítila a cestou do Paříže se model rozpadl na sto kusů. Chtěla, jak sama říkala, indickou Pýthii, jako jsou věštkyně v Indii se svými ochočenými hady. Podívejte se dolů na podstavec a najdete je.

Nádrž, u které stojíte, bývala fontánou: proud vody vyhazoval jemnou mlhu a socha se dala vidět skrz ni. Voda je pro tohle podlaží ten pravý motiv. Když se kopaly základy, spodní voda stavbu znovu a znovu zaplavovala; osm parních čerpadel běželo ve dne v noci, a stejně se ji nepodařilo vysušit, a tak Garnier postavil dvojité základy kolem obrovské betonové nádrže. Z té nádrže pochází legenda o jezeře pod operou, o jezeře, které dal Gaston Leroux svému Fantomovi.

Při slavnostním otevření v lednu 1875 si ji publikum i kritici okamžitě zamilovali, což Marcello překvapilo stejně, jako potěšilo.

Zastávka 3 z 5 · Velké schodiště (Grand Escalier), od paty prvního ramene po podesty

Velké schodiště

Charles Garnier (1825–1898); postavy s pochodněmi od Alberta-Ernesta Carrier-Belleuse (1824–1887); stropní malby Isidore Pils (1815–1875) · 1861–1875 · Stupně z bílého mramoru ze Seravezzy, madlo z onyxu na červeném a zeleném mramoru; schodišťový prostor vysoký 30 m

Všimněte si

  • Dvě bronzové ženy u paty prvního ramene od Carrier-Belleuse, které drží kytice světla. Nejdřív to byly plynové lampy, později elektrické.
  • Zábradlí pod vaší rukou: nahoře světlý onyx, pod ním 128 kuželek z červeného antického mramoru, na soklu ze zeleného švédského mramoru.
  • Samotné stupně. Jak stoupají, mění se z vydutých ve vypouklé, a v celém schodišti je jen jeden rovný.
  • Balkony nad sebou na všech čtyřech stěnách schodišťového prostoru, kam vedou horní ramena. Odtud shora je každý, kdo přichází dole, na očích.
Přepis (2:08)

Zastavte se u paty prvního ramene schodiště a podívejte se nahoru. Prostor, ve kterém stojíte, stoupá do výšky třiceti metrů a opera ho sama popisuje jako loď, tedy slovem, které byste použili pro katedrálu. Schodiště se před vámi dělí na dvě ramena, která se rozbíhají a zase scházejí, a ze všech stran, nad sebou na stěnách, jsou balkony. Garnier tohle nepostavil proto, aby lidi dostal ode dveří k sedadlům. Postavil to, aby se při tom mohli navzájem pozorovat. Brožura opery nazývá úpatí tohoto schodiště divadlem v divadle.

Začněte u dvou bronzových žen na podstavcích u paty schodiště, které drží kytice světla. Jsou to díla Alberta-Ernesta Carrier-Belleuse a nesly plynové plameny, než budova dostala elektřinu.

Teď položte ruku na zábradlí a stoupejte. Madlo je z onyxu, kuželky pod ním z červeného antického mramoru, sto dvacet osm kusů, a sokl, na kterém stojí, ze zeleného mramoru ze Švédska. Stupně jsou z bílého mramoru ze Seravezzy, a tady je něco, co stojí za to ověřit vlastníma nohama: nejsou rovné. Každý se prohýbá, dole vydutý, výš vypouklý, aby sledoval linii zábradlí, a v celém schodišti je přesně jeden rovný stupeň. Samotný nápad je vypůjčený: Garnier se inspiroval velkým schodištěm, které Victor Louis postavil pro divadlo v Bordeaux.

Co nevidíte, je, kolik z toho všeho je železo. Budova stojí na nosném zdivu, ale podlahy, klenby a střechy nese skryté železo. Všechen ten mramor je kostým.

Podívejte se úplně nahoru na stropní malby, jejich autorem je Isidore Pils: Apollón v triumfu, Minerva bojující proti brutalitě a Město Paříž přijímající plán nové opery, tedy budova, která si sama blahopřeje. Málem nevznikly. Když je dva měsíce před otevřením umístili na místo, Garnier hned viděl, že jsou na ten prostor příliš tmavé. Pils, tehdy skoro šedesátiletý, vylezl znovu na lešení a přemaloval je nad hlavou, při tom onemocněl a práci dokončili jeho žáci. Lešení zmizelo den před otevřením.

A na ten slavnostní večer, pátého ledna 1875, vyšel Garnier o přestávce na podestu tohoto schodiště a publikum mu zatleskalo. Najděte tu podestu a postůjte chvíli tam, kde stál on, s celou mramorovou šachtou schodiště, která se pod vámi propadá do hloubky.

Zastávka 4 z 5 · Lóže prvního pořadí (1res loges), s pohledem do hlediště, když jsou jeho dveře otevřené; zkoušky ho často zavírají

Hlediště z lóží prvního pořadí

Charles Garnier (1825–1898); malovaná opona podle návrhu Auguste Rubé (1817–1899) a Philippa Chaperona (1823–1906) · Otevřeno 5. ledna 1875 · Železná konstrukce obložená mramorem, štukem, sametem a zlacením; půdorys podkovy, portál jeviště široký 16 m

Všimněte si

  • Opona. Každý záhyb červeného sametu, každý střapec i každá zlatá třáseň je barva na plochém plátně, které navrhli Auguste Rubé a Philippe Chaperon podle Garnierových pokynů.
  • Podkova lóží, která se kolem vás stáčí. Podle brožury opery byl sál navržen, aby se v něm vidělo a bylo vidět, a lóže se dívají jedna na druhou stejně jako na jeviště.
  • Kulatá okénka v mahagonových dveřích lóží, když vcházíte z chodby.
  • Lyry vpletené mezi vavřínové listy na zlacených parapetech balkonů. Lyra je Garnierův poznávací motiv v celé budově.
Přepis (2:16)

Než vejdete, podívejte se na dveře. Chodby kolem hlediště jsou obložené mozaikou a lóže se do nich otevírají mahagonovými dveřmi, v každých je kulaté okénko jako na lodi. Pokud zkouška hlediště zavře zrovna ve chvíli, kdy sem dorazíte, budou tahle okénka vaším výhledem a všechno, co následuje, bude platit i tak.

Uvnitř jste v lóži prvního pořadí a to podstatné není přímo před vámi. Je to vlevo a vpravo. Hlediště má tvar podkovy a, jak říká sama opera, bylo navrženo, aby se v něm vidělo a bylo vidět. Lóže se stáčejí tak, že se dívají jedna na druhou skoro stejně přímo jako na jeviště. Byl to sál, kde se sledovalo publikum stejně jako opera.

Pak ta červená a zlatá. Je to všechno jen kůže. Pod sametem, štukem, mramorem a zlacením je kovová konstrukce a právě toto železo nese velký lustr, který visí nad přízemím, s jeho třemi sty čtyřiceti světly. Kritici si stěžovali, ještě než vůbec vznikl, že ze čtvrtého pořadí zakryje výhled na jeviště. Garnier jim odpověděl tiskem: co jiného by mohlo naplnit divadlo tak radostným životem?

Je to také lustr, o kterém si všichni myslí, že spadl. Nespadl. Dvacátého května 1896 se utrhlo jedno z jeho protizávaží, prorazilo strop, spadlo do hlediště a zabilo jednoho člověka. Samotný lustr se ani nehnul. Gaston Leroux si ten příběh vzal a udělal z něj jednu z velkých scén Fantoma opery, a od té doby lustr padá v lidské představivosti.

Nad lustrem dnes původní strop od Lenepveu zakrývá pozdější malba.

Teď se podívejte na oponu, protože je to lež, a krásná. Ta těžká drapérie z červeného sametu, zlaté prýmky, střapce, třásně stažené na jednu stranu: nic z toho není látka v záhybech. Je to ploché plátno. Namalovali ho dva divadelní malíři, Auguste Rubé a Philippe Chaperon, podle Garnierových pokynů, technikou trompe-l'oeil, tedy klamu oka. Opona byla dvakrát vyměněna, v roce 1951 a znovu v roce 1996, pokaždé za přesnou kopii té předchozí.

Otvor za ní je šestnáct metrů široký a jeviště za ním sahá dvacet sedm metrů do hloubky a šedesát metrů od nejnižšího podlaží pod prkny až nahoru do provaziště. Tenhle dům dnes patří hlavně baletu. Představte si, jak se ten malovaný samet zvedá před řadou tanečníků a jak se celá podkova najednou nakloní dopředu.

Zastávka 5 z 5 · Velké foyer (Grand Foyer), první patro na jižní straně, u oken nad Avenue de l'Opéra

Velké foyer a pohled na Avenue de l'Opéra

Charles Garnier (1825–1898); malby klenby Paul Baudry (1828–1886); mozaiky v Avant-Foyer podle Curzona, vysázel Salviati · 1875; restaurováno v letech 2003–2004 · Zlacený štuk, zrcadla a malované plátno; 54 m dlouhé, 13 m široké a 18 m vysoké

Všimněte si

  • Klika dveří nebo mřížka topení. I na nich je lyra: podle brožury opery vládne celému dekorativnímu slovníku sálu.
  • Carpeauxova busta Charlese Garniera, kopie, u jednoho z oken. Za sklem vede Avenue de l'Opéra rovně k Louvru.
  • Zrcadla vysoká skoro šest metrů naproti pěti francouzským oknům. Násobí lustry a sál široký třináct metrů díky nim působí mnohem šířeji.
  • Malby Paula Baudryho po celé délce klenby, výjevy z dějin hudby.
Přepis (2:10)

Přišli jste přes Avant-Foyer, klenutou chodbu se zlatým mozaikovým stropem, takže se na chvíli otočte, než půjdete dál. Nahoře v mozaice jsou dva nápisy řeckými písmeny. Jeden říká, že dekorativní mozaika byla ve Francii poprvé použita právě tady, na této klenbě. Druhý jmenuje tým: postavy namaloval Curzon, mozaiku vysázel Salviati, ornament Facchina, architektura Charles Garnier. Dva malé kulaté salonky na obou koncích jsou Salon Slunce a Salon Měsíce, jeden měl být teplý a druhý chladný, a ve spěchu, aby se stihl rok 1875, skončila témata přesně naopak.

Teď Velké foyer. Padesát čtyři metrů dlouhé, osmnáct vysoké a jen třináct široké, a právě ta šířka způsobuje, že působí nekonečně, protože dlouhou stěnu naproti oknům přerušují zrcadla vysoká skoro šest metrů. Garnier měl na mysli velké galerie francouzských paláců, Fontainebleau, Apollónovu galerii v Louvru, Zrcadlový sál ve Versailles, a postavil to jako salon pro celou pařížskou společnost. Až do toho slavnostního večera patřilo divadelní foyer mužům; dámy přijímaly návštěvy ve svých lóžích. Pátého ledna 1875 chtěla tento sál vidět španělská královna, vešla dovnitř a ostatní dámy z hlediště ji následovaly.

Strop je od Paula Baudryho, výjevy z dějin hudby. Spočítejte múzy a jedna vám bude chybět: v mýtu jich je devět, tady osm, protože nebylo místo, a vynechaná zůstala Polyhymnia. Teď hledejte lyru. Sama opera říká, že vládne celému sálu: na hlavicích sloupů, na mřížkách topení, dokonce i na klikách dveří. A někde ve výšce stropu nechali Garnierovi asistenti vytesat dvě zlacené hlavy Apollóna s Garnierovou vlastní tváří, aniž by mu to řekli.

Zlaté závěsy jsou nové. Požár v roce 1928 zničil ty původní a sál se bez nich obešel přes sedmdesát let, až do restaurování dokončeného v roce 2004.

Skončete u oken. U jednoho z nich stojí busta samotného Garniera, kopie té, kterou vytvořil Carpeaux. Postavte se vedle ní a podívejte se ven. Pod vámi je Place de l'Opéra, kde tahle procházka začala, a od něj se táhne, rovná jako podle pravítka, Avenue de l'Opéra až k Louvru.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli, co v Garnierově opeře uvidíte.

Jen na průčelí pracovalo sedmdesát tři sochařů, ve Velkém foyer je namalováno osm múz a lyra se objevuje i na klikách dveří, takže pět nahrávek nechává většinu budovy nevysvětlenou. Vyfoťte bustu skladatele v lodžii, mozaikový panel v Avant-Foyer nebo postavu na Baudryho stropě a Chiaro vám řekne, co to je, kdo to vytvořil a proč to tam je, a zůstane s vámi u všech dalších otázek, které vás v budově napadnou.

Je pod operou opravdu jezero?Proč je opona namalovaná?Která múza na stropě chybí?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Palais Garnier, Place de l'Opéra, 75009 Paříž. První zastávka se poslouchá přímo na Place de l'Opéra, čelem k pozlacenému průčelí; návštěvníci samostatné prohlídky vcházejí ze západní strany budovy, kde se Rue Scribe setkává s Rue Auber.

Metro linky 3, 7 nebo 8 do stanice Opéra, nebo linky 7 či 9 do stanice Chaussée d'Antin – La Fayette. RER A do stanice Auber. Poblíž staví asi tucet autobusových linek, mimo jiné 20, 21, 27 a 95, a noční linky N15 a N16.

02

Vstupenky a vstup

  • Vstupenky na prohlídku se prodávají pouze online, na konkrétní den a časový úsek, a do prodeje jdou 30 dní předem; na místě se neprodává nic. Přijít můžete nejpozději 30 minut po začátku svého časového úseku a vstupenky nelze vrátit ani vyměnit.
  • Zkoušky hlediště zavírají často a bez varování a opera jasně říká, že žádná vstupenka nezaručuje přístup do něj. Nahrávka čtvrté zastávky je napsaná tak, aby dávala smysl, i když se díváte jen kulatými okénky ve dveřích lóží.
  • Prohlídky jsou možné denně od 10:00 do 17:00, v letním čase do 18:00, kromě dnů s denním představením a občasných dnů uzavření, které jsou vyznačené v rezervačním kalendáři. Poslední vstup je hodinu před zavřením.
  • Ceny pro rok 2026 závisejí na tom, kde žijete: dospělý platí 25 eur, nebo 15 eur s dokladem o bydlišti či státní příslušnosti ve Francii nebo v jiné zemi Evropského hospodářského prostoru; mladí od 13 do 25 let platí 20 nebo 10 eur a děti do 12 let včetně mají vstup zdarma. Kufry a cestovní tašky dovnitř nesmějí a šatny jsou během návštěvních hodin zavřené.
03

Oficiální audioprůvodce

Vlastní průvodce opery se jmenuje Revelacio: multimediální prohlídka na 90 minut na iPadu mini v deseti jazycích, mezi nimi i v angličtině. Stojí 8 eur v opeře, nebo 7 eur, pokud si ho přikoupíte online ke vstupence. K dispozici je denně od 10:00 do 15:30, v srpnu do 16:30. Dětská verze pro věk od 6 do 13 let stojí 6,50 eura, stejně jako prohlídka s audiopopisem ve francouzštině a prohlídka ve francouzském znakovém jazyce. Opera pořádá i prohlídky s průvodcem za 11 až 35 eur. Naše nahrávky nepotřebují žádný tablet a první z nich hraje, už když ještě stojíte venku na náměstí a díváte se nahoru na Apollóna.

Oficiální web →

Otázky

Existuje bezplatný audioprůvodce po Garnierově opeře?

Ano: pět zastávek na této stránce, od náměstí venku až po Velké foyer, se přehrává ve vašem prohlížeči a každé jejich slovo je vytištěné pod přehrávači. Vlastní multimediální průvodce opery je placená prohlídka s tabletem: 8 eur, nebo 7 eur, když si ho koupíte online se vstupenkou. Busty, mozaiky a malované postavy, kolem kterých těchto pět zastávek vede, stačí vyfotit a aplikace Chiaro vám řekne, co to je.

Mohu poslouchat audioprůvodce po Garnierově opeře bez vstupenky?

Jen první zastávku, kterou posloucháte na Place de l'Opéra s pohledem na průčelí. Ostatní čtyři jsou uvnitř, na okruhu samostatné prohlídky, a na ten potřebujete vstupenku rezervovanou online na konkrétní den a časový úsek, protože na místě se vstupenky neprodávají. Samotné nahrávky jsou v obou případech zdarma.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Garnierově opeře?

Tabletová prohlídka Revelacio stojí 8 eur, nebo 7 eur při nákupu předem online, trvá 90 minut a je k dispozici v kterémkoli z deseti jazyků. Dětská tabletová prohlídka pro věk od 6 do 13 let stojí 6,50 eura. Obě jsou k dispozici denně mezi 10:00 a 15:30, v srpnu do 16:30.

Uvidím v Garnierově opeře hlediště?

Ne při každé návštěvě. Opera upozorňuje, že kvůli zkouškám je hlediště často a nepředvídatelně zavřené a že žádná vstupenka nezaručuje přístup do něj. Zbytek okruhu, od Pýthie po Velké foyer, vede veřejnými prostory, na které se vstupenka vztahuje.

Kde je vchod pro návštěvníky Garnierovy opery?

Na rohu Rue Scribe a Rue Auber, na západní straně budovy. Od první zastávky na Place de l'Opéra je to krátká procházka za roh doleva, když stojíte čelem k průčelí.

Kdy je Garnierova opera otevřená pro návštěvníky?

Denně od 10:00 do 17:00, v letním čase do 18:00, kromě dnů s denním představením a občasných dnů uzavření, které jsou vyznačené v rezervačním kalendáři. Poslední vstup je hodinu před zavřením a prostory pro návštěvníky se vyklízejí patnáct minut před zavřením divadla.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Garnierovy opery.