Přejít na obsah

Hôtel de la Marine · Paříž · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce Hôtel de la Marine,
pět zastávek, zdarma.

Poslouchejte přímo tady na telefonu s úplným přepisem pod každou nahrávkou a pak namiřte Chiaro na kterýkoli kus z více než 500 historických kusů nábytku a uměleckých děl v paláci.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Hôtel de la Marine.

9:41

Pracovna intendanta

Hôtel de la Marine, Paříž

0:00 2:30
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 13 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Tento audioprůvodce palácem Hôtel de la Marine sleduje velký prohlídkový okruh v prvním patře přesně v pořadí, v jakém jím procházíte: od apartmánů intendantů z osmnáctého století ve východním křídle přes zlacené reprezentační sály až ven na sloupovou lodžii nad náměstím Place de la Concorde. Začnete mezi královským nábytkářstvím v pracovně intendanta, projdete kolem prostřeného stolu ústřicové snídaně v jídelně, vstoupíte do zrcadlového budoáru Jacquese Gondoina, zamíříte do někdejšího Sálu klenotů, kde Victor Schœlcher v roce 1848 podepsal dekret o zrušení otroctví, a zakončíte mezi dvanácti korintskými sloupy Ange-Jacquese Gabriela s výhledem na Paříž. Všech pět nahrávek zabere dohromady zhruba třináct minut v rámci návštěvy, na kterou palác počítá jednu hodinu a patnáct minut.

Otevírací doba, druhy vstupenek, pravidla vstupu i údaje o sbírkách vycházejí z webu hotel-de-la-marine.paris a inventáře Collectio spravovaného organizací Centre des monuments nationaux, doplněných o historické záznamy na Wikipedii a Wikidatech. Nábytek občas putuje do restaurátorských dílen a sály se někdy uzavírají kvůli soukromým akcím; pokud tedy cedulka na dveřích nebo personál u přepážky uvádí něco jiného než text níže, řiďte se pokyny na místě a dejte nám vědět.

Zastávka 1 z 5 · První patro, východní křídlo, apartmány intendantů (Grand cabinet de travail)

Pracovna intendanta

Budova: Ange-Jacques Gabriel (1698–1782); apartmány upraveny za Pierra-Élisabetha de Fontanieu (1731–1784) a Marca-Antoina Thierryho de Ville-d'Avray (1732–1792); umělecké truhlářství: Jean-Henri Riesener (1734–1806) · 1767–1786 · Malované a zlacené dřevěné táflování, vícebarevná intarzovaná dřevěná podlaha a nábytek ve stylu Ludvíka XVI.

Všimněte si

  • Geometrické intarzované parkety pod nohama, složené z kontrastních dřevin a zachráněné po dvou stoletích pod kancelářemi ministerstva námořnictva.
  • Vysoké malované výplně s arabeskami po stranách zrcadel, které restaurátoři centimetr po centimetru odkryli skalpely pod až osmnácti pozdějšími vrstvami nátěrů.
  • Válcový psací stůl s roletou a psací stolek zdobený zlaceným bronzem — ukázka umu královských dílen, které z této budovy vybavovaly Versailles a Fontainebleau.
Přepis (2:30)

Podívejte se nejprve na podlahu, než zvednete oči k nábytku. Ty do sebe zapadající osmiúhelníky a čtverce ze světlého a tmavého dřeva ležely celé generace pohřbené pod kancelářemi ministerstva námořnictva, zatímco stěny kolem vás zmizely pod osmnácti vrstvami barvy. Mezi lety 2017 a 2021 se těmito apartmány propracovávaly týmy restaurátorů se skalpely v rukou a centimetr po centimetru sloupávaly dvě století šedé byrokracie, dokud osmnácté století znovu nevyšlo na denní světlo.

Dávno předtím, než se sem nastěhovalo francouzské námořnictvo, sídlila v tomto paláci instituce Garde-Meuble de la Couronne, královská správa nábytku, která zařizovala a udržovala každou panovníkovu rezidenci od Versailles a Trianonu až po Fontainebleau, Compiègne, Marly a Rambouillet. Pod touto střechou pracovalo více než sto písařů, čalouníků, zbrojířů a ebenistů. Skladovaly se tu tapiserie, bronzy, přehlídková brnění i korunovační diamanty, a to až po kuchyňskou měď a palácové ložní prádlo, což z úřadu činí přímého předchůdce dnešního Mobilier national.

Tuto říši řídili z těchto pokojů dva muži. Prvním byl Pierre-Élisabeth de Fontanieu, jmenovaný v roce 1767, jehož původní pracovní kancelář se dvěma krby byla při obnově objevena zazděná za pozdějšími námořními příčkami. V roce 1784 jej vystřídal Marc-Antoine Thierry, baron de Ville-d'Avray, dříve první komorník Ludvíka XVI., jenž nechal tuto slavnostní pracovnu od roku 1786 nově vyzdobit, aby v ní přijímal dodavatele, umělce a dvořany, zatímco hned vedle si ponechal prostou denní kancelář.

Teď se zadívejte na psací stoly. Fontanieu prosazoval v Německu narozeného mistra Jeana-Henriho Riesenera, vyučeného v dílně mechanického nábytku Jeana-Françoise Oebena a jmenovaného v roce 1774 královským ebenistou. Dva kusy, které Riesener zhotovil přímo pro Fontanieuovy soukromé pokoje zde v paláci, mechanický proměnlivý stůl a psací stolek, jsou prohlášeny za národní poklady a vrátily se sem po letech strávených v Louvru a ve Versailles. Když však úřad převzal Ville-d'Avray, usoudil, že Riesener účtuje Koruně přemrštěné částky, odstřihl jej od zakázek a zavedl systém vlastní dílny pod dohledem sochaře Jeana Haurého.

Ville-d'Avray rovněž sestavil pečlivé generální inventáře korunního nábytku, díky nimž mohli dnešní kurátoři vrátit každý kus přesně na jeho původní místo. Věrnost monarchii jej stála život. Po pádu trůnu v srpnu roku 1792 byl poslední intendant Garde-Meuble zatčen a během zářijových masakrů zavražděn ve věznici Abbaye.

Zastávka 2 z 5 · První patro, východní křídlo, apartmány intendantů (Salle à manger)

Jídelna intendantů

Interiéry: Jacques Gondoin (1737–1818) v paláci Ange-Jacquese Gabriela; příborníky: Antoine-Robert Gaudreaus (kolem 1680–1746) a Jean-Henri Riesener (1734–1806) · Budova 1757–1774; knihovna 1744, zvětšena na příborník v 70. letech 18. století · Malované táflování, květované nástěnné čalounění s pastýřskými medailony, příborníky z mahagonu a zlaceného bronzu a biskvitový porcelán ze Sèvres

Všimněte si

  • Lněné ubrousky nedbale přehozené přes opěradla židlí, prázdné lastury ústřic a lahve vína — naaranžované podle obrazu Jeana-Françoise de Troye „Ústřicová snídaně“ z roku 1735.
  • Dvojice mahagonových příborníků se zlaceným bronzem u květovaných stěn: jeden začatý pro Ludvíka XV. roku 1744 a vybavený skrytým podávacím výtahem, jeho protějšek vrácený jako zápůjčka z Elysejského paláce.
  • Bílé neglazované mytologické figurky z biskvitového porcelánu ze Sèvres táhnoucí se středem ubrusu.
Přepis (2:19)

Kdokoliv tady stoloval, vypadá to, jako by vstal od stolu před třiceti vteřinami. Bílý lněný ubrousek visí nakřivo přes opěradlo květované židle, po ubruse jsou rozeseté lastury ústřic a tmavozelené lahve a střed tabule drží bílé neglazované figurky ze sèvreského biskvitového porcelánu. Restaurátoři interiérů Joseph Achkar a Michel Charrière naaranžovali tuto místnost tak, aby působila jako přistižená na samém konci večeře z osmnáctého století, a atmosféru si vypůjčili přímo z obrazu Jeana-Françoise de Troye Ústřicová snídaně z roku 1735.

Místnost postavená výhradně ke stolování byla v osvícenské Paříži stále moderním přepychem. Za vlády Ludvíka XIV. jedly velké domácnosti u stolů na kozách rozložených tam, kde se zrovna sešla společnost, a návštěvy přijímaly v ložnicích. V sedmdesátých letech 18. století však už pařížští šlechtici toužili po soukromí, teple a specializovaných pokojích řazených v průhledu za sebou, s úzkými obslužnými chodbami za stěnou, kudy mohlo služebnictvo nepozorovaně proklouznout.

Všimněte si, jak mísy leží na ubruse. Nic se sem nenosilo chod po chodu na jednotlivých talířích, jak dnes podávají večeři restaurace. Namísto toho se uplatňoval francouzský způsob stolování service à la française: majordomové rozestavili kolem porcelánového nástolce celé symetrické sestavy mís najednou a hosté si sami nabírali z toho, na co dosáhli. Vaše místo u stolu paní Thierry de Ville-d'Avray tak nenápadně prozrazovalo vaše společenské postavení. Její kuchyně podávala ústřice, ryby, šampaňské a krocany z Nového světa vedle módních šálků čokolády, čaje a kávy.

Nyní se od stolu otočte ke dvěma bohatě kovaným příborníkům u květovaných stěn pod oválnými krajinářskými medailony. Vypadají jako dvojčata a pojí se s nimi jeden z nejlepších nábytkářských příběhů v Paříži. Jeden z nich totiž v roce 1744 vůbec nevznikl jako jídelní bufet, nýbrž jako nízká knihovna, kterou pro krále Ludvíka XV. postavil královský ebenista Antoine-Robert Gaudreaus. Fontanieu ji přenesl sem do své vlastní jídelny a požádal Jeana-Henriho Riesenera, aby ji zvětšil v příborník ukrývající důmyslný podávací mechanismus, skryté okénko dopravující pokrmy ke stolu v ideální teplotě.

Riesener pak vyrobil odpovídající druhý kus, aby stěna zůstala v rovnováze. Po revoluci byly příborníky rozděleny a ten druhý strávil celé generace v Elysejském paláci, než Mobilier national poslalo oba kusy domů, aby tu na této podlaze znovu stály tváří v tvář.

Zastávka 3 z 5 · První patro, jižní strana, apartmány intendantů, vstup z Fontanieuovy ložnice (Cabinet des Glaces)

Zrcadlový kabinet

Jacques Gondoin (1737–1818), na objednávku Pierra-Élisabetha de Fontanieu (1731–1784) · Kolem 1770–1774 (přemalováno po roce 1784) · Vyřezávané a plátkovým zlatem zlacené dřevěné obložení s malovanými zrcadly (glaces peintes) a hedvábnou lavicí

Všimněte si

  • Malované zrcadlové tabule nad hedvábnou lavicí: baculatí okřídlení cherubíni a zahalené ženské postavy na antických podstavcích v místech, kde byly přemalovány Fontanieuovy původní akty.
  • Šikmo osazené rámy ze zlaceného dřeva, které odrážejí plameny dvou svící sem a tam napříč úzkou komnatou v třpytivou chodbu odrazů.
Přepis (2:19)

Vykročte z Fontanieuovy ložnice do zlacené skříňky sotva širší než hedvábná lavice u její stěny a zdi kolem vás náhle zmizí. Každá plocha je z vysokého zrcadlového skla zasazeného do vyřezávaného plátkového zlata a natočeného v takovém úhlu, že se dvojice svící násobí v desítky ubíhajících pokojů. Přímo na postříbřené sklo namalovali malíři osmnáctého století girlandy růží, usazené ptáčky, štíhlé trojnožky a tančící postavy, které jako by se vznášely uvnitř samotného odrazu, místo aby visely na stěně.

Pierre-Élisabeth de Fontanieu si tento důvěrný budoár nechal vybudovat mezi lety 1770 a 1774 u architekta a kreslíře Garde-Meuble Jacquese Gondoina, jehož návrhy inspirované Piranesim pomohly nasměrovat pařížský vkus od rokokových křivek k čistému klasicismu. Fontanieu byl neobvyklý královský úředník. Ve dne spravoval panovníkův nábytek a v nedalekém soukromém fyzikálním kabinetu tavil z barveného křišťálu umělé drahokamy a ryl šperky na mechanickém soustruhu. V noci byl starým mládencem proslulým po celé Paříži tím, že hostil operní tanečnice.

Zadívejte se zblízka na postavy namalované přímo na zrcadlech nad polštáři. Dnes na jednom poli vidíte buclaté okřídlené amorky kolem podstavce a na vedlejším cudně zahalené antické ženy pod květinovými závěsy. To však není to, co si Fontanieu objednal. Za jeho časů stály na těchto podstavcích nahé ženy, namalované výslovně pro soukromé útočiště svobodného muže.

Všechno se změnilo v roce 1784, kdy Fontanieu ze zdravotních důvodů odešel z úřadu a téhož roku zemřel. Nastěhoval se sem Marc-Antoine Thierry de Ville-d'Avray se svou chotí, zbožný ženatý muž, jehož střízlivá ložnice dříve na této trase by sotva mohla působit odlišněji. Pohoršená tím, co ji uvítalo hned vedle ložnice, povolala paní de Ville-d'Avray malíře, aby sklo ze slušnosti přemalovali: ze svobodomyslných aktů se stali nevinní putti a odhalená kůže zmizela pod malovanými rouchy.

Těsně před těmito ložnicemi jste prošli nárožním salonem na křižovatce náměstí Place de la Concorde a ulice Rue de Rivoli. Ani těmto komnatám z hedvábí a zlata se nevyhnuly boje dvacátého století: v srpnu roku 1944 provrtali němečtí námořníci opevnění v budově do dřevěné vnitřní okenice onoho nárožního salonu kukátko, aby sledovali spojenecké vojáky postupující pod arkádami Rue de Rivoli.

Zastávka 4 z 5 · První patro, jižní průčelí, reprezentační sály (Salon diplomatique), s výhledem na Place de la Concorde

Diplomatický salon (bývalý Sál klenotů)

Budova: Ange-Jacques Gabriel (1698–1782); galerie Garde-Meuble z 18. století, zlacené táflování ministerstva námořnictva z poloviny 19. století a psací stůl Victora Schœlchera ve stylu Ludvíka XV. · 1765–1777; reprezentační výzdoba polovina 19. století; dekret o zrušení otroctví 27. dubna 1848 · Bílé a plátkovým zlatem zlacené vyřezávané táflování s námořními emblémy, křišťálový lustr a intarzovaný psací stůl ve stylu Ludvíka XV.

Všimněte si

  • Prohnutý intarzovaný psací stůl Victora Schœlchera ve stylu Ludvíka XV. uprostřed koberce, u něhož byl 27. dubna 1848 podepsán dekret o zrušení otroctví ve francouzských koloniích.
  • Dřevěná vnitřní okenice směrem k Place de la Concorde se stopami loupeže korunovačních klenotů ze září 1792 a zapuštěné dveře vedle krbu ukrývající těsnou odposlouchávací komoru.
  • Vyřezávané a zlacené kotvy, delfíni a přídě lodí nad zrcadly z 226 let, kdy v budově sídlilo francouzské ministerstvo námořnictva.
Přepis (2:26)

Uprostřed bílo-zlatého táflování z devatenáctého století, karmínových křesel a vyřezávaných námořních kotev působí jeden kus nábytku o celé století starším dojmem než jeho sousedé. Postavte se před prohnutý intarzovaný psací stůl ve stylu Ludvíka XV. uprostřed koberce. Dvacátého sedmého dubna 1848 připravil a podepsal u tohoto stolu Victor Schœlcher, státní podtajemník pro námořnictvo a kolonie za Druhé republiky, dekret rušící otroctví ve francouzských koloniích, čímž ukončil systém znovu zavedený Napoleonem Bonapartem v roce 1802. Kvůli tomu, co se u této desky odehrálo, sídlí v této budově od roku 2019 Nadace pro paměť otroctví.

Dávno před admirály a diplomaty představoval tento sál vyvrcholení prvního veřejného muzea užitého umění v Paříži. Od roku 1777 otevíral Fontanieu galerie Garde-Meuble od jara do listopadu každé jedno úterý v měsíci. Návštěvníci procházeli ve zbrojnici kolem královských zbrojí a dvou stříbrem vykládaných siamských děl — přesně těch děl, jichž se Pařížané zmocnili třináctého července 1789 a příštího rána z nich pálili na Bastilu — přešli Velkou nábytkovou galerii a vstoupili do tohoto sálu, tehdy zvaného Salle des Bijoux.

Skleněné vitríny zde uchovávaly pět set padesát osm váz z drahých kamenů a horského křišťálu po boku francouzských korunovačních diamantů: více než deset tisíc kamenů oceněných v roce 1791 na dvacet tři milionů livrů, včetně Velkého safíru Ludvíka XIV., diamantu Sancy, Regenta a proslulého Francouzského modrého diamantu.

Během pěti chaotických nocí mezi jedenáctým a šestnáctým zářím 1792 vyšplhala tlupa třiceti až čtyřiceti zlodějů vedená Paulem Miettem po pouličních lucernách a lanech na venkovní lodžii, rozbila okenní tabulku, vyřízla otvor do dřevěné vnitřní okenice — poškození je dodnes patrné — a nerušeně při pití a hodování vybrala vitríny. Většina drahokamů včetně Regenta a Sancyho se později našla a několik lupičů skončilo pod gilotinou přímo venku na náměstí, zatímco Francouzský modrý diamant zmizel do Londýna a byl přebroušen do dnešního diamantu Hope.

O rok později, dvacátého čtvrtého října 1793, podepsali úředníci v téže místnosti úmrtní list Marie Antoinetty, osm dní po její popravě před palácem. A když námořnictvo sál proměnilo v diplomatický salon, přibylo vedle krbu ještě jedno tajemství: se stěnou lícující dvířka do úzké obslužné chodby z osmnáctého století, kde si skrytý posluchač mohl zapisovat každé slovo pronesené u stolu.

Zastávka 5 z 5 · První patro, jižní průčelí, souběžně s reprezentačními sály s výhledem na Place de la Concorde

Lodžie nad náměstím Place de la Concorde

Ange-Jacques Gabriel (1698–1782), postaveno pod vedením Jacquese-Germaina Soufflota (1713–1780) a Louise-Françoise Trouarda (1729–1794) · 1757–1774 · Vápencová kolonáda dvanácti korintských sloupů, tesané osmiúhelníkové stropní kazety a černo-bílá kamenná dlažba

Všimněte si

  • Tesané osmiúhelníkové kazety na kamenném stropě — alegorie Zemědělství, Obchodu, Hudby a Umění — z nichž byly za revoluce odsekány královské monogramy Ludvíka XV.
  • Černo-bílá kamenná šachovnicová dlažba podél všech dvanácti kanelovaných korintských sloupů, položená jako ozvěna peristylu Trianonu ve Versailles.
  • Volný průhled přímo přes Place de la Concorde kolem Luxorského obelisku až k Seině, Bourbonskému paláci a Eiffelově věži.
Přepis (2:59)

Vstupte mezi vápencové sloupy a nechte oči přivyknout otevřenému nebi. Dvanáct kanelovaných korintských dříků lemuje celou délku této zapuštěné galerie a vrhá ostré pruhy světla a stínu na černo-bílou kamennou šachovnici podlahy převzatou z peristylu Trianonu ve Versailles. Pod balustrádou se rozprostírá celá šíře náměstí Place de la Concorde se zlatem zakončeným Luxorským obeliskem uprostřed, stromy Tuilerijských zahrad vlevo, třídou Champs-Élysées vpravo a Seinou s Eiffelovou věží přímo před vámi.

Nejpozoruhodnější architektonická zajímavost o paláci za vašimi zády zní takto: když tyto sloupy vyrostly, nestál za nimi vůbec žádný palác. V roce 1748 se město Paříž rozhodlo uctít krále Ludvíka XV. po těžké nemoci bronzovou jezdeckou sochou od Edmého Bouchardona, zachycující panovníka jedoucího po římském způsobu bez sedla na volném prostranství u řeky. Devatenáct architektů obeslalo soutěž na rámování pomníku a král zamítl do posledního každý návrh. V roce 1753 uložil svému prvnímu architektovi Ange-Jacquesu Gabrielovi, aby nejlepší myšlenky spojil sám.

Gabriel navrhl na severní straně nového náměstí Ludvíka XV., rozděleného ulicí Rue Royale, dvě shodné klasicistní fasády inspirované velkou východní kolonádou Louvru započatou o devadesát let dříve. Stavba začala v roce 1757 pod vedením Gabrielova mladšího zástupce Jacquese-Germaina Soufflota — brzkého stavitele Panthéonu — a Louise-Françoise Trouarda, zpočátku jen jako čistě kamenné divadelní kulisy uzavírající náměstí. Teprve mezi lety 1765 a 1768 se Koruna rozhodla umístit za tuto východní fasádu Garde-Meuble, zatímco západní dvojče přes Rue Royale bylo rozděleno na čtyři soukromé paláce, v nichž dnes sídlí mimo jiné Hôtel de Crillon a Automobile Club de France.

Zakloňte hlavu přímo ke stropu. V tesaných osmiúhelníkových kazetách sedí kamenné reliéfy oslavující vše, o co královská vláda prohlašovala, že pečuje: Zemědělství, Obchod, Hudbu, Průmysl, Obranu a Umění. Každá kazeta kdysi nesla i propletený monogram Ludvíka XV., dokud dláta revolucionářů královské iniciály z kamene nevysekala.

Pařížané překřtili tuto galerii na balkon státu, protože francouzské dějiny znovu a znovu odehrávaly své nejhlasitější scény přímo pod ní. Dvacátého prvního ledna 1793 sledoval ministr námořnictva Gaspard Monge z okna svého ministerstva popravu Ludvíka XVI. dole na náměstí a spolupodepsal králův úmrtní list; o devět měsíců později zamířila na stejné dlažební kostky pod ostří i Marie Antoinetta.

O čtyřicet tři let později, dvacátého pátého října 1836, vztyčil inženýr Apollinaire Lebas pomocí obřích vratidel a lan dole na podstavec Luxorský obelisk. Král Ludvík Filip, otřesený letním atentátem a děsící se veřejného posměchu, kdyby některé lano prasklo, vyčkával skrytý za okny salonu za vašimi zády. Teprve v přesném okamžiku, kdy se žulová jehla postavila svisle, vystoupil král s rodinou na tuto lodžii, aby sklidil bouřlivý jásot davu zaplňujícího náměstí — na tentýž kamenný balkon, z něhož zahraniční hosté Françoise Mitterranda v červenci 1989 sledovali přehlídku ke dvoustému výročí revoluce.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na kterýkoli exponát v Hôtel de la Marine.

Našich pět nahrávek pokrývá hlavní vrcholy prohlídky, jenže apartmány a salony ukrývají stovky dalších hodin, porcelánových váz, námořních portrétů a intarzovaných komod — často bez popisků na stěnách, protože pokoje jsou zařízeny jako zabydlený domov. Vyfoťte libovolný předmět v aplikaci Chiaro, poslechněte si, kdo jej vytvořil a ze kterého královského zámku pochází, a ptejte se nahlas na cokoliv dalšího přímo za chůze.

Jak se sem v roce 1792 dostali lupiči klenotů?Proč byly akty na zrcadlech přemalovány?Kde se skrývá tajná odposlouchávací komora?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

2 Place de la Concorde, 75008 Paříž. Projděte zdarma arkádami z 18. století na čestné nádvoří (Cour d'Honneur) z náměstí Place de la Concorde nebo z ulice Rue Royale a pokračujte na zastřešené Nádvoří intendanta k pokladnám a výdeji sluchátek.

Stanice metra Concorde (linky 1, 8 a 12) ústí přímo před jižním průčelím; ze stanice Madeleine (linka 14) dojdete krátkou procházkou ulicí Rue Royale. Autobusy RATP linek 42, 45, 52, 72, 73 a 84 staví na zastávkách Concorde nebo Concorde-Royale a stojany kol Vélib' najdete u Cambon-Rivoli/Madeleine.

02

Vstupenky

  • Zvolte velký prohlídkový okruh za 17 € (14 € partnerské vstupné), abyste prošli všech pět zastávek z této stránky; vstupenka na Sbírku Al Thani za 13 € a zkrácený okruh mezi výstavami za 9 € sice zahrnují reprezentační sály a lodžii, ale vynechávají apartmány intendantů.
  • Otevřeno denně od 10:30 do 19:00 a v pátek až do 21:30, poslední vstup je 45 minut před zavírací dobou; zavřeno bývá pouze 1. ledna, 1. května a 25. prosince. Doporučuje se online rezervace na časové okno (platí až 30 minut po zvoleném čase), i když vstupenky na místě jsou v prodeji dle volné kapacity.
  • Vstup zdarma mají mladší 18 let v doprovodu rodiny, občané Evropské unie a legální rezidenti Francie ve věku 18 až 25 let, držitelé Paris Museum Pass na okruhu apartmánů intendantů, návštěvníci se zdravotním postižením včetně doprovodu a všichni bez rezervace každou první neděli v měsíci od listopadu do března.
  • Podle bezpečnostních pravidel Vigipirate jsou veškeré tašky a kufry — i malé kabelky — v sálech zakázány a musejí do bezplatných skříněk o rozměrech 40 × 40 cm. Do prvního patra jezdí výtah a u přepážky zdarma půjčují invalidní vozíky široké 65 cm pro úzké historické dveře; pro klidnější prohlídku památka doporučuje celou středu nebo kterékoli odpoledne od 16:30.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Vstupné do Hôtel de la Marine již bez příplatku zahrnuje oficiální sluchátka památky — Le Confident — která u pokladny obdrží každý individuální návštěvník. Zařízení vyvinuté ve spolupráci s Radio France využívá binaurální 3D zvuk spouštěný automaticky z místnosti do místnosti v devíti jazycích (francouzštině, angličtině, španělštině, italštině, němčině, čínštině, japonštině, ruštině a arabštině) a doplňuje jej bezplatná webová aplikace o sbírkách bez nutnosti stahování. Našich pět nahrávek v prohlížeči nevyžaduje vyzvednutí u pokladny a pod každým přehrávačem nabízí úplný text, pokud si chcete příběhy přečíst před vstupem nebo se k nim vrátit venku.

Oficiální web →

Otázky

Existuje bezplatný audioprůvodce pro Hôtel de la Marine?

Jak přímo na místě, tak tady. Každá vstupenka do Hôtel de la Marine zahrnuje bez příplatku vlastní chytrá sluchátka památky Le Confident a k tomu bezplatnou webovou aplikaci o sbírkách pro chytré telefony. Na této stránce si můžete před návštěvou nebo během ní pustit v prohlížeči pět nezávislých zastávek v češtině s úplným přepisem a uvnitř si jednotlivé kusy nábytku vyfotit aplikací Chiaro.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce v Hôtel de la Marine?

Nic navíc ke vstupnému: binaurální sluchátka Le Confident jsou součástí každé individuální vstupenky a dostanete je u pokladny při příchodu. Na velkém okruhu za 17 € nabízejí devět jazyků — francouzštinu, angličtinu, španělštinu, italštinu, němčinu, čínštinu, japonštinu, ruštinu a arabštinu — a umožňují vybrat si mezi příběhovými linkami zaměřenými na dějiny, osvícenství nebo rodiny s dětmi.

Kde se v Hôtel de la Marine nachází lodžie?

Podél jižního průčelí v prvním patře, přímo za dvanácti korintskými sloupy obrácenými k náměstí Place de la Concorde. Velký prohlídkový okruh i kratší trasy reprezentačními sály ústí přímo na její černo-bílou kamennou dlažbu na samém konci zlacených přijímacích salonů.

Která vstupenka do Hôtel de la Marine zahrnuje apartmány z 18. století?

Zarezervujte si velký prohlídkový okruh (17 € základní, 14 € partnerský tarif, zahrnuto také v Paris Museum Pass), který trvá zhruba jednu hodinu a patnáct minut a spojuje apartmány intendantů, reprezentační sály a lodžii. Vstupenka na Sbírku Al Thani (13 €) a zkrácený okruh (9 €) vedou pouze do reprezentačních sálů a na lodžii a vynechávají pracovnu intendanta, jídelnu i Zrcadlový kabinet.

Kdy má Hôtel de la Marine zavřeno?

Památka zavírá jen ve tři sváteční dny v roce: 1. ledna, 1. května a 25. prosince. Všechny ostatní dny vítá návštěvníky od 10:30 do 19:00 a v pátek do 21:30, přičemž pokladna a poslední vstup končí 45 minut předem; počítejte s tím, že v úterý odpoledne, ve čtvrtek dopoledne a každý první páteční večer v měsíci mají přednost skupinové rezervace.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Hôtel de la Marine.