Getty Center · Los Angeles · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce po Getty Center,
pět zastávek zdarma.
Sluchátka do uší, prohlížeč otevřený, nic se neinstaluje. O dalších 2 200 dílech vystavených v obou Gettyho areálech vám aplikace Chiaro poví podle fotky, kterou pořídíte na místě.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Getty Center.
Smějící se Rembrandt
Getty Center, Los Angeles
To byla část zdarma
Vyfoťte kterékoli dílo ze sbírek Getty Center a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 12 min poslechu
Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Pět obrazů v horním patře, ve třech navazujících pavilonech. Začíná se ve Východním pavilonu, v sále E205, dvěma Rembrandty v jedné místnosti: malým autoportrétem na mědi, známým jako Smějící se Rembrandt, a Únosem Europy. Pak Jižní pavilon, sál S204, s Rozloučením Télemacha a Eucharis od Jacquese-Louise Davida, a dál do Západního pavilonu, do sálu W204, kde visí Caillebottův Mladý muž u okna pár kroků od Van Goghových Kosatců. Dvanáct minut poslechu a zhruba čtvrt hodiny chůze, jakmile vás vláček vyveze z parkovacího domu na kopec.
Každé číslo sálu, datum, rozměr i prodejní cena tady pochází z vlastních sbírkových záznamů Gettyho muzea a za každým stojí ještě druhý zdroj. Getty je uprostřed modernizace, kvůli které se obrazy pořád stěhují, takže pokud vám popisek na stěně říká něco jiného než my, platí popisek, a budeme rádi, když nám dáte vědět.
Zastávka 1 z 5 · Východní pavilon, sál E205
Smějící se Rembrandt
Rembrandt van Rijn · kolem 1628 · Olej na mědi, 22,2 × 17,1 cm
Všimněte si
- Monogram v levém horním rohu. Tři propletená písmena, R H L, vyrytá do barvy, která byla ještě vlhká. Rembrandt tuto signaturu používal jen mezi koncem roku 1627 a začátkem roku 1629.
- Nákrčník, vyleštěný kovový límec kolem krku, nošený přes tmavý šat a hrubou hnědou vlněnou pláštěnku. Je převlečený za vojáka.
- Velikost. Dvacet dva centimetrů na sedmnáct, na měděném plechu místo plátna nebo desky.
- Rukopis v obličeji: krátké, rychlé tahy a pozadí rozmáchnuté zběžně, takže smích působí zachyceně v letu, ne naaranžovaně.
Přepis (2:25)
První překvapení je, jak je malý. Dvacet dva centimetrů na sedmnáct, zhruba jako list dopisního papíru, a podkladem pod barvou není plátno ani dřevo, ale měděný plech.
Muž, který se vám směje, je Rembrandt van Rijn. Je mu dvacet jedna nebo dvacet dva let a maluje kolem roku 1628, v prvních letech jako samostatný mistr v Leidenu. Převlékl se za vojáka: vyleštěný kovový nákrčník kolem hrdla, sytě purpurový šat, hrubá hnědá pláštěnka přes rameno. Nizozemci měli pro takový obraz vlastní slovo: tronie, tedy studie tváře a výrazu, ne portrét konkrétního člověka. Neobvyklá je tu nálada. Rembrandt namaloval sám sebe víc než čtyřicetkrát a smějícího se Rembrandta uvidíte jen vzácně.
Podívejte se do levého horního rohu. Tři propletená písmena, R H L, za Rembrandt Harmenszoon Leidensis, tedy Rembrandt, syn Harmenův, z Leidenu. Tento monogram používal jen od konce roku 1627 do začátku roku 1629 a vyryl ho do barvy, dokud byla ještě vlhká. Proto se dá datum určit tak přesně.
A teď část, ze které by měl být nervózní každý dražebník. Po většinu dvacátého století nikdo nevěděl, kde tento obraz je. Přežíval jen na staré rytině vlámského grafika Lambertuse Claessense, který ho vydal jako dílo Franse Halse. Pak se dvacátého šestého října 2007 objevil ve venkovské aukční síni v hrabství Gloucestershire, v Norcote, jako položka číslo 377, v katalogu vedený jako dílo Rembrandtova následovníka. Před aukcí poslali fotografie e-mailem odborníkům z Rijksmusea a dražebník později řekl, že odpověď byla dost odmítavá. Odhad činil tisíc až tisíc pět set liber. Obraz se prodal za 2,2 milionu liber.
Pak přišel důkaz. Ernst van de Wetering, předseda Projektu výzkumu Rembrandta, ještě téhož roku zveřejnil své argumenty. Monogram vepsaný do vlhké barvy. Měděný plech přesně v tom standardním formátu, jaký Rembrandt používal pro lepty datované rokem 1628. A elektronová emisní radiografie, která pod smíchem odhalila starší, nejspíš nedokončený historický obraz. V roce 2013 ho Gettyho muzeum koupilo od londýnských obchodníků s uměním, kteří v aukci vyhráli.
Ještě jedna věc, než půjdete dál. Jistý francouzský majitel v osmnáctém nebo devatenáctém století napsal na zadní stranu měděné destičky, že jde o Démokrita, smějícího se filozofa. Holandští malíři té doby dávali Démokritovi do ruky glóbus, a tady žádný glóbus není. Vždycky to byl prostě Rembrandt, který se dobře bavil.
Zastávka 2 z 5 · Východní pavilon, sál E205
Únos Europy
Rembrandt van Rijn · 1632 · Olej na dubové desce z jednoho kusu, 64,6 × 78,7 cm
Všimněte si
- Mladá žena, která upadla na břehu s rukama nahoře, a věnec z květin, který upletla na býkovu šíji, rozsypaný v jejím klíně.
- Kočí na kočáře nad pláží, který vyskočil na nohy a zděšeně hledí za princeznou.
- Město v mlze na vzdáleném obzoru a mezi budovami stavební jeřáb. Jeřáby patří do Rembrandtova Amsterdamu, ne do Ovidiova Týru.
- Zlato. Rembrandt si dal velkou práci s třpytem na kočáře a šatech a postavil ho proti tmavému houští stromů vpravo.
Přepis (2:16)
Stejný sál, o čtyři roky později, a úplně jiný malíř. Začněte vlevo dole, ve vodě. Bílý býk plave pryč od břehu s mladou ženou na hřbetě. Jednou rukou se drží jeho rohu, druhou se mu zaťala do šíje a otáčí se, aby se podívala na přítelkyně, které nechává za sebou.
Ten příběh je od Ovidia. Jupiter zatoužil po princezně Europě, proměnil se v býka, čekal na pláži, až mu dívka vyleze na hřbet, a přenesl ji přes moře do země, která po ní dostala jméno. Rembrandt mytologii skoro nikdy nemaloval. Z jeho zhruba tří set šedesáti dokončených obrazů pochází pět z Proměn, a tohle je ten, kvůli kterému lidé jezdí přes celé město.
Sledujte paniku podél břehu. Jedna mladá žena upadla na zem s rukama nahoře a věnec z květin, který upletla na býkovu šíji, se jí rozsypal do klína. Přítelkyně vedle ní sepjala ruce a nedělá nic, protože se nedá nic dělat. Výš na svahu vstal kočí na kozlíku a hledí za princeznou. Všechno v té skupině je hedvábí a zlato a Rembrandt předvádí, co dokáže s jediným světelným odleskem.
Teď se podívejte doleva, za býka, k obzoru. Je tam město v mlze a mezi jeho budovami stavební jeřáb. V Ovidiově Týru žádné jeřáby nebyly. V Rembrandtově Amsterdamu ano, a tady promlouvá objednavatel. Obraz zaplatil Jacques Specx, který v roce 1609 založil obchodní stanici Nizozemské Východoindické společnosti v Japonsku a později spravoval Batávii, město, kterému se dnes říká Jakarta. Vlámský spisovatel, kterého Rembrandt jistě četl, Karel van Mander, tvrdil, že býk, který odnesl Europu na západ, vůbec nebyl bůh, ale jméno lodi. A tak kupec, který se živil převážením asijského zboží po moři do Evropy, dostal svou vlastní kariéru převlečenou za mýtus, na jediné dubové desce.
Obraz visel ve Specxově domě až do soupisu pozůstalosti po jeho smrti v roce 1652. Pak deska putovala pařížskými aukčními síněmi: jednou se prodala za 86 livrů, jindy za devět tisíc sto franků a v roce 1911 bankéři Leopoldu Koppelovi za devatenáct tisíc liber. Přešla na jeho dceru, od ní na jejího syna, a Gettyho muzeum ji z této pozůstalosti koupilo v roce 1995.
Zastávka 3 z 5 · Jižní pavilon, sál S204
Rozloučení Télemacha a Eucharis
Jacques-Louis David · 1818 · Olej na plátně, 88,3 × 103,2 cm
Všimněte si
- Dvě tváře. Ona zavřela oči a položila mu hlavu na rameno; on se přes její vlasy dívá přímo na vás.
- Zlatý toulec vlevo a lovecký roh uprostřed. Eucharis je oblečená skoro jako Artemis, bohyně lovu.
- Bílý pes u pravého okraje, který vzhlíží k Télemachovi. Je tam proto, aby váš pohled poslal k jeho tváři.
- Okraje. Postavy jsou příkře oříznuté a prostředí tu skoro není, takže není na co se dívat kromě těch dvou.
Přepis (2:17)
Dva lidé v jeskyni, oříznutí na okrajích, a na obraze vůbec nic jiného. Sledujte, kam míří pohledy. Ona zavřela oči a položila mu hlavu na rameno. On se přes její vlasy dívá přímo na vás, jednu ruku má na jejím stehně a ve druhé drží vzpřímené kopí.
Je to loučení a odchází on. Ten příběh není od Homéra, i když si od něj půjčuje postavy. Pochází z francouzského románu z roku 1699, z Dobrodružství Telemachových od Françoise Fénelona. Télemachos, syn Odysseův, v něm připluje na ostrov Kalypsó, zamiluje se do nymfy jménem Eucharis a musí se jí vzdát, aby mohl jít hledat otce. Jacques-Louis David neilustruje žádnou konkrétní větu z knihy. Maluje vteřinu před odchodem.
Najděte zlato. Vlevo toulec, uprostřed lovecký roh a Eucharis je oblečená skoro jako Artemis, bohyně lovu. Pak se podívejte úplně doprava, kde se do záběru tlačí bílý pes a vzhlíží k Télemachovi. David vám dává zvíře, abyste sledovali jeho pohled až k tváři, kterou vám chce dát přečíst.
Namaloval to v Bruselu v roce 1818, v exilu. Odešel z Francie v roce 1816, když se na trůn vrátili Bourboni, a tohle je jeho poslední obraz mytologického páru. Někdy mezi rokem 1817 a začátkem roku 1818 se německý sběratel, hrabě von Schönborn, doslechl, co je na malířském stojanu, přišel do ateliéru a obraz koupil. Bruselské noviny pak oznámily, že je určen pro jistého velkého pána z Bavorska, pro kterého byl namalován. Město se tak dozvědělo, že ho má někdo důležitý, ale ne kdo.
V Paříži ho nikdy nevystavili. Visel v Gentu, kde ho přijali tak dobře, že tamní ředitel akademie požádal Davida o prodloužení výstavy, pak tři týdny v Bruselu ve prospěch městských chudobinců, a potom odjel do Německa. O čtyři roky později namalovala jedna z Davidových žaček, Sophie Frémietová, pod jeho vedením druhou verzi, a Paříž v roce 1846 viděla právě její kopii, ne toto plátno.
Jeden tehdejší německý spisovatel si stěžoval, že takové ořezávání postav na okrajích se k historické malbě nehodí. Právě to oříznutí ale způsobuje, že obraz pořád působí moderně, a proto se mu dnes říká protoromantický. Do Los Angeles se dostal z aukční síně Sotheby’s v New Yorku dvacátého čtvrtého února 1987.
Zastávka 4 z 5 · Západní pavilon, sál W204
Mladý muž u okna
Gustave Caillebotte · 1876 · Olej na plátně, 116 × 81 cm
Všimněte si
- Žena dole na chodníku v módních šatech, která se chystá přejít ulici. Je jediným člověkem na té straně a jediným, na co se může dívat.
- Jeho postoj: zády k vám, nohy pevně rozkročené, ruce v kapsách, tmavý oblek proti slunné ulici.
- Široká ulice, která za ním ubíhá šikmo. To je Boulevard Malesherbes a stejné činžovní domy podél ní byly nové, když obraz vznikal.
- Kočáry s koňmi dál na ulici, podle kterých poznáte, jak vysoko nad ulicí ten balkon je.
Přepis (2:13)
Díváte se na záda muže a on se neotočí. Tmavý oblek, ruce v kapsách, nohy pevně rozkročené. Stojí u otevřeného okna, před sebou slunnou ulici a za sebou šerý pokoj.
Ten muž je René Caillebotte, malířův bratr. Okno patří k nově postavenému činžovnímu domu rodiny, na rohu rue de Lisbonne a rue de Miromesnil, v osmém pařížském obvodu. Široká ulice, která ubíhá šikmo, je Boulevard Malesherbes, a krémové činžovní domy podél ní byly skoro všechny nové. Baron Haussmann, prefekt departementu Seine, prorazil ty bulváry starým městem a spekulace s nemovitostmi, která je zaplnila stejnými krémovými domy, udělala z rodiny Caillebottů boháče. Malířův otec Martial byl jedním z těch, kdo tu stavěli, a zemřel krátce předtím, než tento obraz vznikl.
Teď najděte, na co se mladý muž dívá. Dole na chodníku, maličká, v módních šatech, se žena chystá přejít ulici. Je jediným člověkem na té straně silnice. O kus dál stojí pár kočárů s koňmi a ty vám dají výšku balkonu.
Gustavu Caillebottovi bylo dvacet sedm a tohle byl jeho veřejný debut. Pověsil obraz na druhé výstavě impresionistů v roce 1876 a ze všeho, co poslal, vzbudili víc ohlasů jen jeho Hoblíři parket. Odmítl ho nazvat portrétem. Dal mu název Jeune homme à sa fenêtre, mladý muž u svého okna, a představil ho jako žánrový výjev, typ, a ne osobu. Zvláštní věc, udělat to s vlastním bratrem.
Ne všechny přesvědčil. Émile Zola měl za to, že je to spíš fotografie než malba. Napsal, že kopie skutečnosti, která nenese pečeť malířova vlastního talentu, je ubohá věc, a označil obraz za protiumělecký kvůli přesnosti kopírování. Stejná výstava přiměla kritika Edmonda Durantyho napsat esej Nová malba, v níž tvrdil, že obrazy moderního městského života jsou přesně tím, čím se má umění teď zabývat. Nejmenoval žádné umělce. Nemusel.
Plátno daroval umělec příteli v Meaux a v té rodině zůstalo celá desetiletí, než se dostalo do Paříže, New Yorku a Dallasu. V listopadu 2021 se objevilo v aukci u Christie’s z pozůstalosti naftaře Edwina Coxe a Gettyho muzeum zaplatilo padesát tři milionů dolarů, víc než dvojnásobek předchozího rekordu za Caillebotta. Je to první Caillebotte ve sbírce muzea a visí vedle Van Gogha, kterého hned uvidíte.
Zastávka 5 z 5 · Západní pavilon, sál W204
Kosatce
Vincent van Gogh · 1889 · Olej na plátně, 74,3 × 94,3 cm
Všimněte si
- Jediný bílý kosatec vlevo, osamělý mezi modří. Kurátor malířství samotného Gettyho muzea se ptá, jestli je tam pro oko, nebo pro Van Goghovu osamělost, a neodpovídá.
- Dvojice protikladných barev: světle zelené listy proti načervenalé zemi, modrofialové květy proti oranžovým a žlutým za nimi.
- Modrá, která bývala fialová. Pod povrchem je fialová namíchaná z geraniového laku a modré, a červená z ní vybledla.
- Obrysy. Každý kosatec má svou vlastní linku, zvlněnou u jednoho květu, kroucenou u dalšího, stočenou u toho po něm.
Přepis (2:59)
Na tomhle obraze není jediný člověk, a přesto je to nejzalidněnější věc v celé budově. Pojďte tak blízko, abyste viděli barvu. Každý kosatec před vámi má vlastní obrys, zvlněný u jednoho květu, kroucený u dalšího, stočený u toho po něm, protože Van Gogh seděl v zahradě a propracovával je rostlinu po rostlině.
V té zahradě byl proto, že se dal dobrovolně hospitalizovat. V květnu 1889, po záchvatech sebepoškozování a pobytu v nemocnici, nastoupil Vincent van Gogh do ústavu Saint-Paul-de-Mausole v Saint-Rémy v Provenci. Nesměl opustit jeho pozemek. Zahrada obehnaná zdí a výhled z okna byly celým jeho přístupem ke světu, a za rok, který mu ještě zbýval, namaloval téměř 130 pláten. Tento obraz začal hned v prvním týdnu.
Najděte bílý kosatec, vlevo, osamělý mezi modří. Kurátor malířství samotného Gettyho muzea, Scott Allan, otázku spíš klade, než aby na ni odpovídal: je tam hlavně pro oko, jako chvíle oddechu a kontrastu mezi silnými barvami, nebo představuje Van Goghovu vlastní osamělost a izolaci, jak si mnozí rádi myslí? Nerozhodne to. Nikdo to nedokáže.
Barva je tu systém, ne nálada. Světle zelené listy proti načervenalé zemi. Modrofialové květy proti oranžovým a žlutým za nimi. Záměrně kladl protiklady vedle sebe, aby každý z nich vypadal silněji. A teď něco, co za vás vaše oko neudělá: ta modrá bývala fialová. Když restaurátoři z Gettyho muzea odebrali z barvy příčné řezy, našli fialovou namíchanou z geraniového laku, tedy červené, a z modré, a červená vybledla. Hnědá skvrna mezi květy, která dnes vypadá jako hlína, byla kdysi zářivě červená. Stojíte před chladnějším obrazem, než jaký namaloval.
Je v něm i šiška. Samčí šištice z pinií v ústavní zahradě spadla do vlhké barvy a dodnes v ní vězí.
Nazýval to studií. Nezachovaly se k němu žádné kresby, žádná příprava. Jeho bratr Theo si ho cenil víc než sám Vincent, poslal ho toho září na Salon nezávislých spolu s Hvězdnou nocí nad Rhônou a napsal bratrovi, že upoutá oko už z dálky, že je to krásná studie plná vzduchu a života. Kritik Félix Fénéon o něm týž měsíc napsal větu, kvůli které stojí za to vyjet na tenhle kopec: kosatce prudce rozervávají do dlouhých pruhů své fialové okvětní lístky na mečovitých listech.
Prvním majitelem byl Père Tanguy, pařížský roztírač barev, jehož portrét Van Gogh namaloval třikrát. V roce 1891 ho Tanguy prodal za tři sta franků Octavu Mirbeauovi, kritikovi, anarchistovi a jednomu z prvních, kdo pochopili, kým Van Gogh byl. Mirbeau napsal, že Van Gogh porozuměl jemné povaze květin, a později obraz vložil do jednoho ze svých románů.
Tři sta franků. Jedenáctého listopadu 1987 se obraz objevil v aukci u Sotheby’s v New Yorku jako položka číslo 25 a prodal se za 53,9 milionu dolarů australskému podnikateli Alanu Bondovi. Byl to nejdražší obraz na světě a ten rekord držel dva a půl roku. Bond ho nedokázal zaplatit. V roce 1990 se vrátil do Sotheby’s, Sotheby’s ho prodala Gettyho muzeu a od té doby je v Los Angeles.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Chiaro zná zbytek Getty Center.
Tahle stránka končí po pěti dílech. Aplikace funguje opačně: vyfoťte, co máte před sebou, sevreskou vázu, stránku z bestiáře, Meierovo schodiště, a Chiaro vám řekne, co to je a proč si s tím někdo dal tu práci. Pak vám dál odpovídá nahlas, zatímco jdete.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
1200 Getty Center Drive, Los Angeles, CA 90049. Pro veřejnost je jen jeden vchod, ze Sepulveda Boulevard. Getty upozorňuje, že některé navigace posílají řidiče špatně, a žádá, abyste si do nich místo toho zadali křižovatku North Sepulveda Boulevard a Getty Center Drive.
Vlastní popis cesty od Getty uvádí autobusovou linku Metro 761, která staví u vchodu do muzea, tam kde se Getty Center Drive setkává se Sepulveda Boulevard. Všichni ostatní přijíždějí na úpatí kopce: v úrovni P1 parkovacího domu je stanoviště taxi, před ním otočka pro vystupování z aut a dodávek s nejvýš patnácti cestujícími, včetně Lyftu a Uberu, a ve vstupním podlaží bezplatné stojany na kola. Z dolní stanice vás nahoru k muzeu vyveze třívagonový vláček tažený lanem.
Vstupenky
- Vstup je zdarma, ale i tak si musíte rezervovat vstup na konkrétní čas, a parkování se platí: 25 dolarů za auto nebo motocykl, 15 dolarů po 15:00, 10 dolarů po 18:00 a v sobotu po 18:00 zdarma. Na parkovišti se neplatí hotově, takže si vezměte kartu.
- V pondělí je zavřeno. V sobotu je otevřeno déle, do 21:00; ostatních pět otevíracích dnů se zavírá v 18:30.
- Započítejte vláček do svého plánu. Parkujete na úpatí kopce a nahoru vyjíždíte, a v parkovacím domě není signál ani Wi-Fi, takže si všechno, co chcete poslouchat, stáhněte předem.
- Severní pavilon, celý Jižní pavilon a sály v přízemí Východního pavilonu jsou kvůli rekonstrukci zavřené. Týká se to i sálu S204, takže se na informacích zeptejte, jestli Davidův obraz z třetí zastávky zatím visí jinde; dva sály v horním patře se zbylými čtyřmi zastávkami, E205 a W204, jsou mimo uzavřené části. Celé Getty Center se 15. března 2027 zavře a znovu otevřít se má na jaře 2028.
Oficiální audioprůvodce
Vlastní průvodce Getty také nic nestojí. Je to aplikace GettyGuide, zdarma v App Storu a na Google Play, s tematickými okruhy, okruhem po nejslavnějších dílech v angličtině a devíti dalších jazycích a s čísly zvukových stop natištěnými na některých popiscích, která zadáte do aplikace. Stáhněte si ji, než vyjedete na kopec, protože Getty upozorňuje, že signál na kopci může vypadávat, a vezměte si vlastní sluchátka. Tahle stránka po vás žádné stahování nechce a pokrývá pět děl; aplikace Chiaro pokryje všechno ostatní, co vyfotíte.
Oficiální web →Otázky
Existuje bezplatný audioprůvodce po Getty Center?
Dokonce dva. Tahle stránka přehraje pět zastávek ve vašem prohlížeči, s přepisy a čísly sálů, bez instalace čehokoli. Getty navíc zdarma nabízí vlastní aplikaci GettyGuide. A když chcete výklad k něčemu, co nepokrývá ani jedno, aplikace Chiaro vám poví o všem, co vyfotíte.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Getty Center?
Nic. Aplikace GettyGuide je zdarma v App Storu a na Google Play a její okruh po nejslavnějších dílech je k dispozici v angličtině a dále v brazilské portugalštině, francouzštině, němčině, italštině, japonštině, korejštině, mandarínské čínštině, ruštině a španělštině. Stáhněte si ji, než vyjedete na kopec, protože Getty upozorňuje, že signál na kopci může vypadávat a Wi-Fi v areálu se liší místo od místa, a vezměte si vlastní sluchátka.
Kde v Getty Center visí Kosatce?
V Západním pavilonu, v sále W204 v horním patře, ve stejné místnosti jako Caillebottův Mladý muž u okna. Pavilony jdou chronologicky, nejstarší umění je v Severním pavilonu a nejnovější v Západním, takže Van Gogh visí na opačném konci okruhu, nejdál od vstupní haly.
Je Getty Center v pondělí zavřené?
Ano, každé pondělí. Ostatních šest dní se otevírá v 10:00 a zavírá v 18:30, kromě soboty, kdy jsou sály otevřené do 21:00. Getty Villa v Pacific Palisades má vlastní otevírací dobu, od 10:00 do 17:00, a místo pondělí má zavřeno v úterý.
Je Getty Center opravdu zdarma?
Vstup je zdarma, ale před návštěvou si musíte zarezervovat vstup na konkrétní čas, a parkování zdarma není: 25 dolarů za auto nebo motocykl, 15 dolarů po 15:00, 10 dolarů po 18:00 a v sobotu po 18:00 nic. Platí se jen kartou. Kola parkují zdarma a příslušníci ozbrojených sil Spojených států a veteráni parkují zdarma od víkendu Memorial Day (konec května) do Veterans Day (11. listopadu) 2026.
Je kvůli rekonstrukci něco zavřené?
Ano. Getty uvádí jako zavřený Severní pavilon, celý Jižní pavilon a sály v přízemí Východního pavilonu, dokud v celém areálu vyměňuje vzduchotechniku. Pro tuto prohlídku to znamená, že dva Rembrandty v sále E205, v horním patře Východního pavilonu, a Caillebotte a Van Gogh v sále W204 jsou mimo uzavřené části, zatímco David v sále S204 je uvnitř jedné z nich. Potom se 15. března 2027 Getty Center zavře úplně a znovu otevřít se plánuje na jaře 2028.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Getty Center.