Přejít na obsah

Britské muzeum · Londýn · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Britském muzeu,
pět zastávek zdarma.

Pět nahrávek, které si pustíte rovnou tady, bez stahování a bez vstupenky. Muzeum má v každou chvíli vystaveno kolem 50 000 předmětů; namiřte Chiaro na kterýkoli z ostatních a poví vám, na co se díváte.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Britského muzea.

9:41

Rosettská deska

Britské muzeum, Londýn

0:00 3:13
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 13 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Pět předmětů, dvě podlaží, jeden okruh. Začíná v sále 4 u Rosettské desky, pokračuje do Duveenovy galerie, sálu 18 v přízemí, k sochám z Parthenónu, stoupá do sálu 41 k přilbě ze Sutton Hoo, vede hned vedle do sálu 40 k šachovým figurkám z Lewisu a končí u Kýrova válce v sále 52. Nahrávky trvají dohromady asi třináct minut. Na chůzi si vyhraďte hodinu a počítejte s tím, že se zdržíte déle, protože vstup nic nestojí a žádná vstupenka vás nehoní.

Každý sál, datum, rozměr i inventární číslo pochází z anglické Wikipedie, z Wikidat a z datovaných zpráv. Zrovna sál 18 už byl kvůli zatékající střeše zavřený a expozice se přeskupují. Věřte spíš tomu, co stojí na vitríně před vámi, než tomu, co stojí tady, a pošlete nám opravu.

Zastávka 1 z 5 · Sál 4, galerie egyptského sochařství

Rosettská deska

Ptolemaiovský Egypt, dekret kněží z Memfidy · 196 př. n. l. · Granodiorit, 112,3 × 75,7 × 28,4 cm, asi 760 kg

Všimněte si

  • Růžová žíla v levém horním rohu. Objevila se teprve v roce 1999, když z kamene zmizela křída a vosk.
  • Šikmý lom podél horního okraje: chybí tu čtrnáct nebo patnáct řádků hieroglyfů a nejspíš i vytesaný výjev krále před bohy.
  • Tři pásy písma a to, jak rozdílně hustě jsou psané: hieroglyfy nahoře, démotické písmo v širokém středu, řečtina dole.
  • Bílé malované nápisy na levém a pravém okraji, přidané v Londýně: ukořistěna v Egyptě britskou armádou v roce 1801 a darována králem Jiřím Třetím.
Přepis (3:13)

Menší, než čekáte, a tmavší. Stojí ve vlastní vitríně uprostřed sálu, protože podle údajů samotného muzea je to nejnavštěvovanější jednotlivý předmět v celé budově.

Začněte tím, čím není. Není z černého čediče, i když se tak dlouho uvádělo. Vytesaná písmena se kvůli čitelnosti vtírala bílou křídou a povrch se natřel karnaubským voskem proti prstům návštěvníků; obě úpravy dohromady desku ztmavily. Při čištění v roce 1999 zmizely obě a pod nimi se objevil tmavě šedý granodiorit, který jiskří tam, kde krystaly zachytí světlo, a levým horním rohem mu prochází růžová žíla. Najděte ji. Geologové kámen přiřadili k malému lomu v Gebel Tingar nedaleko Asuánu na západním břehu Nilu a takový růžový pruh je pro tamní kámen typický.

Také to není celek. Ta šikmá linie nahoře je lom. Srovnání s podobnou stélou, Kanópským dekretem, naznačuje, že chybí čtrnáct nebo patnáct řádků hieroglyfů, dalších třicet centimetrů kamene a nad nimi výjev krále před bohy pod okřídleným slunečním kotoučem.

Samotný text je chrámová byrokracie. V roce 196 před naším letopočtem vydali kněží z Memfidy dekret na počest Ptolemaia Pátého. Ten daroval chrámům stříbro a obilí, a když v osmém roce jeho vlády vystoupila nilská záplava příliš vysoko, dal přebytečnou vodu pro rolníky přehradit. Kněží se za to zavázali každý rok slavit jeho narozeniny a den jeho korunovace. Opis dostal každý chrám v Egyptě, a to ve třech písmech: hieroglyfy nahoře, démotické písmo v širokém středu, řečtina dole.

Našli ji náhodou. V polovině července 1799 opevňovali francouzští vojáci pevnost pár kilometrů od Rosetty v nilské deltě a poručík Pierre-François Bouchard si popsané desky všiml, když uvnitř bourali zeď. O dva roky později dobyli Egypt Britové a deska se dostala do Londýna na základě kapitulace Alexandrie. Někdo tady pak na její levý a pravý okraj napsal bílou barvou dva nápisy: ukořistěna v Egyptě britskou armádou v roce 1801 a darována králem Jiřím Třetím. Jsou tam dodnes.

Thomas Young rozpoznal hláskové znaky, jimiž se píše jméno Ptolemaios. Jean-François Champollion dokončil svou abecedu 14. září 1822 a o třináct dní později ji zveřejnil v dopise panu Dacierovi. Spor o to, komu patří zásluha, je oba přežil. Na začátku sedmdesátých let dvacátého století si francouzští návštěvníci stěžovali, že Champollionův portrét v muzeu je menší než Youngův vedle něj; angličtí návštěvníci si stěžovali na opak. Portréty byly stejně velké.

Egypt ji chce zpátky. V červenci 2003 Zahi Hawass, tehdejší šéf egyptské Nejvyšší rady pro památky, veřejně vyzval k jejímu navrácení a nazval ji ikonou naší egyptské identity; v srpnu 2022 svůj požadavek zopakoval. Muzeum poslalo Egyptu v roce 2005 kopii ze skelných vláken ve skutečné velikosti a v prosinci 2009 Hawass nabídl, že se vzdá nároku na trvalé vlastnictví výměnou za tříměsíční zápůjčku. Deska je stále v této vitríně.

Jestli si chcete na nějakou sáhnout, v King's Library, bývalém knihovním sále tohoto muzea, stojí replika bez vitríny, na kterou se smí sahat, tak jako originál stál před návštěvníky před dvěma sty lety.

Zastávka 2 z 5 · Sál 18, Duveen Gallery

Sochy z Parthenónu

Vytvořeny pod vedením Feidia, Athény · 5. století př. n. l. · Pentelský mramor: asi 21 postav z frontonů, 15 z původních 92 metop a 75 metrů vlysu

Všimněte si

  • Barva kamene. Pentelský mramor na volném vzduchu získá medový odstín a ve třicátých letech dvacátého století dostali kameníci za úkol tuhle patinu vydrhnout zpátky do běla.
  • Samotný vlys. Je ho tady sedmdesát pět metrů, blok za blokem jezdců a koní v průvodu.
  • Metopy: je tu patnáct z původních dvaadevadesáti a na každé bojuje Lapitha s kentaurem.
  • Mezery. Víc než polovina všech dochovaných soch z Parthenónu je v tomto sále; většina zbytku je v Muzeu Akropole v Athénách.
Přepis (2:45)

Sál je součástí sporu. Obchodník s uměním Joseph Duveen ho zaplatil v roce 1931; dokončen byl v roce 1938, v roce 1940 ho zničila bomba a sochy se vrátily v roce 1962.

Co tady stojí, je víc než polovina všeho, co se ze sochařské výzdoby Parthenónu dochovalo: asi jednadvacet postav z frontonů, patnáct z původních dvaadevadesáti metop a sedmdesát pět metrů vlysu. Většina zbytku je v Athénách.

Tento kámen poznamenaly dvě události. 26. září 1687 zasáhla benátská dělostřelecká střela střelný prach, který si osmanská posádka uskladnila uvnitř Parthenónu. Výbuch vyrval střed chrámu, zabil asi tři sta lidí a strhl zhruba tři pětiny vlysu. Pak, v letech 1801 až 1812, odvezli lidé Thomase Bruce, sedmého hraběte z Elginu, zhruba polovinu toho, co zbylo. Aby se sochy daly přepravit, hlavice sloupů, metopy a desky vlysu se z budovy odsekávaly nebo řezaly pilou na menší kusy, což Parthenón nenapravitelně poškodilo.

Teď ten spor, bez obalu. Stojíte přímo uprostřed. Elgin v roce 1816 vypověděl před výborem Dolní sněmovny, že jeho lidé jednali na základě firmanu, tedy osmanského výnosu, získaného v červenci 1801, a že vše proběhlo veřejně a za účasti místních úřadů. Výbor ho očistil a parlament odhlasoval na sbírku třicet pět tisíc liber. Proti tomu stojí, že v tureckých archivech se nikdy nenašel žádný úřední záznam o výnosu z července 1801. Originál byl naposledy spatřen v Athénách v roce 1810 a nejspíš zanikl v roce 1821; to, co má toto muzeum, je italský překlad.

V roce 1983 řecká vláda oficiálně požádala o navrácení soch a předložila spor UNESCO. Řecko tvrdí, že byly odvezeny nezákonně nebo neeticky, že pro Řecko mají obrovský význam a že patří ke zbytku Parthenónu. Britské muzeum tvrdí, že byly získány legálně, že jejich navrácení by vytvořilo precedens, který by mohl rozložit další světové sbírky, a že když je člověk vidí vedle jiných starověkých kultur, dostává něco, co Athény nabídnout nemohou. Británie a muzeum nabídku zprostředkování od UNESCO odmítly; v roce 2021 UNESCO vyzvalo britskou vládu, aby věc vyřešila na mezivládní úrovni. Jednání pokračují a zákon o Britském muzeu z roku 1963 muzeu zakazuje zbavovat se sbírek s výjimkou několika úzce vymezených případů, takže každé předání by vyžadovalo parlament.

Ještě poslední věc, o barvě. Duveen věřil, že sochy byly původně bílé, a ve třicátých letech dvacátého století prý nechal kameníky strhnout medovou patinu. Studie Emmy Payneové z roku 2023 shledala, že na svou dobu byla škoda malá, a zobrazovací metody od té doby na kameni našly stopy antické barvy.

Zastávka 3 z 5 · Sál 41

Přilba ze Sutton Hoo

Anglosaská, autor neznámý · Pohřbena asi 620 až 625 n. l. · Železo pokryté plechy z pocínovaného bronzu, se stříbrným drátem, zlacením a granáty; asi 2,5 kg

Všimněte si

  • Tři dračí hlavy: po jedné na každém konci hřebene a třetí, obrácená vzhůru, tam, kde se setkávají obočí.
  • Zlacená kančí hlava na vnějším konci každého obočí.
  • Obě obočí vedle sebe. Granáty na jedné straně jsou podložené rýhovanou zlatou fólií a září; na druhé straně fólie chybí a granáty leží na bronzu matně.
  • Tmavé zkorodované úlomky na hladkém rekonstruovaném povrchu. Původní jsou jen úlomky; všechno mezi nimi je rekonstrukce z roku 1971.
Přepis (2:20)

Než usoudíte, že je to obličej, chvilku počkejte. Obočí, nos a knír patří muži, ale tytéž kusy kovu se dají přečíst i jinak. Tam, kde se obočí setkávají, sedí malá bronzová dračí hlava obrácená vzhůru. Jakmile ji jednou uvidíte, obočí se promění v dračí roztažená křídla a nos v jeho tělo, a drak cení zuby na druhého draka, toho dlouhého, který se táhne po hřebeni zepředu dozadu. Na druhém konci hřebene je třetí hlava. Tři draci a jeden muž na stejných pár centimetrech.

Pak porovnejte obě obočí. Každé má na spodní straně řadu čtvercových granátů v malých bronzových buňkách. Na jedné straně jsou buňky vyložené rýhovanou zlatou fólií, která odráží světlo zpátky skrz kameny a prohlubuje červeň. Na druhé straně fólie chybí a granáty leží přímo na bronzu. V síni osvětlené ohněm by se zalesklo jen jedno obočí a nositel přilby by vypadal jako jednooký. Takový byl bůh Ódin.

Přilba vyšla ze země v roce 1939 jako stovky zrezivělých úlomků, z lodního hrobu v Suffolku, zabalená v látkách vedle hlavy mrtvého. Poprvé ji sestavil Herbert Maryon, mezi lety 1945 a 1946, když už mu bylo přes sedmdesát a podle vyprávění viděl jen na jedno oko. V roce 1968 muzeum usoudilo, že výsledek je chybný, přilbu rozebralo a svěřilo ji Nigelu Williamsovi, kterému bylo tehdy kolem pětadvaceti. Nové spoje našel tak, že pominul zdobené přední strany a zkoumal zadní. Zetlelá kožená podšívka je zanechala zčernalé a zvrásněné jako zmačkaný papír, takže se daly pod mikroskopem přiložit k sobě. Hotovo měl v roce 1971; to je to, co máte před sebou.

V Londýně je kvůli sporu o zlato. Podle tehdejšího zákona připadalo ukryté zlato a stříbro neznámého vlastníka koruně. Tato přilba obsahuje od obojího příliš málo, aby pod zákon spadala, takže patřila přímo Edith Prettyové, majitelce pozemku. Úřední šetření 14. srpna 1939 rozhodlo, že i zbytek nálezů je její. Všechno darovala tomuto muzeu.

Všichni chtějí, aby muž v hrobě byl Raedwald, král Východní Anglie. Možná je. Skoro všechno, co se o Raedwaldovi zaznamenalo, pochází od Bedy, a historik Simon Keynes řekl, že by se to vešlo na rub poštovní známky. Jiný badatel to řekl ostřeji: může to být Raedwald, může to být Sigeberht, nebo kterýkoli jiný velmož Východní Anglie z let 610 až 650.

Zastávka 4 z 5 · Sál 40

Šachové figurky z Lewisu

Pravděpodobně vyřezány v Trondheimu v Norsku · Pravděpodobně 1150 až 1200 · Mroží kel, několik kusů z velrybího zubu; figury vysoké 7 až 10,2 cm, pěšci 3,5 až 5,8 cm

Všimněte si

  • Strážci, tedy věže. Čtyři z nich jsou berserkové s divokýma očima, kteří drží v zubech okraje vlastních štítů.
  • Královny: korunované, na trůnech, s pravou rukou přitisknutou k tváři.
  • Pěšci, kteří nemají vůbec žádnou tvář: jen hladké válečky a destičky jako malé hraniční kameny.
  • Biskupové, tedy střelci. Sedm sedí a devět stojí, každý s berlou, někteří s knihou.
Přepis (2:22)

První, co lidé u této vitríny udělají, je, že se zasmějí, a druhé, že se za to trochu stydí. Řady malých figurek ze slonoviny s vypoulenýma očima a sevřenými ústy: králové a královny na trůnech, biskupové s berlami, jezdci na koních, kteří jsou na ně příliš malí. Odborníci si jsou docela jistí, že řezbáři nechtěli být vtipní. Co my čteme jako zachmuřenost, mělo vyjadřovat sílu a divokost, a královny s rukou u tváře měly vyjadřovat rozjímání, klid a možná moudrost.

Najděte strážce, což jsou věže. Čtyři z nich jsou berserkové s divokýma očima, kteří v bitevním šílenství koušou do okrajů vlastních štítů. Pak najděte pěšce, to nejpodivnější, co tu je: žádné tváře, žádná těla, jen hladké válečky a destičky jako hraniční kameny. Žádná jiná středověká šachová souprava nespojuje abstraktní pěšce s vyřezávanými figurami, a proto si někteří badatelé kladou otázku, jestli pěšci vůbec patří ke zbytku.

Ze země vyšly na ostrově Lewis ve Vnějších Hebridách v roce 1831. Pohromadě se našlo devadesát čtyři předmětů: sedmdesát osm šachových figur, čtrnáct kamenů pro vrhcáby nebo podobnou hru a jedna přezka od opasku. Většina zpráv klade nález k zátoce Uig na západním pobřeží; badatelé z National Museums Scotland naopak prosazují Mealistu, ve stejné farnosti, asi deset kilometrů dál na jih. Figury byly pravděpodobně vyřezány v Trondheimu v Norsku zhruba mezi lety 1150 a 1200 z mrožích klů, několik z velrybích zubů, a na Lewis se nejspíš dostaly jako zboží nějakého obchodníka.

Britské muzeum jich má dvaaosmdesát, koupených za osmdesát guinejí. Nákup prosadil Frederic Madden, zástupce správce oddělení rukopisů, který byl shodou okolností nadšený šachista a hned o nich začal psát studii; stojí za přečtení dodnes. Dalších jedenáct je v Edinburghu, v National Museum of Scotland. Nejméně jeden je v soukromých rukou.

A pořád se objevují další. V červnu 2019 identifikovali strážce, kterého v Edinburghu nejméně pětapadesát let nikdo nepoznal, a následující měsíc se vydražil za sedm set třicet pět tisíc liber. Čtyři další velké figury a slušný počet pěšců se nikdy nenašly.

Jeden detail vám vitrína ukázat nemůže. Když byl poklad odkryt, nesly některé figury stopy červeného barviva, které od té doby úplně zmizelo. Figury obou stran na těchto šachovnicích tedy nejspíš vůbec nebyly černé a bílé. Byly červené a bílé.

Zastávka 5 z 5 · Sál 52

Kýrův válec

Babylón, jménem Kýra Velikého · Asi 539 až 538 př. n. l. · Pálená hlína, délka 21,9 cm, průměr až 10 cm

Všimněte si

  • Velikost. Dvaadvacet centimetrů hlíny, dost malé, aby se to vešlo do dvou dlaní, a přitom dokument o celé říši.
  • Poškozené místo přes střed a sádra přidaná v roce 1961, kdy byl hlavní úlomek znovu vypálen a restaurován.
  • Pětačtyřicet dochovaných řádků klínového písma kolem válce; první a poslední jsou příliš poškozené, než aby se daly přečíst.
Přepis (2:25)

Asi dvaadvacet centimetrů pálené hlíny, dost malé, aby se to vešlo do dvou dlaní, a nikdy to nemělo nikomu přijít na oči. Kýros Veliký dobyl Babylón v roce 539 před naším letopočtem a tento válec byl zakopán do základů Esagily, Mardukova chrámu a velké svatyně města, jako obětina pro bohy a pro kteréhokoli krále, který by tam někdy příště kopal. Dochovalo se na něm pětačtyřicet řádků akkadského klínového písma, které obtáčejí válec; z prvního a posledního se dá přečíst nanejvýš pár slov.

Text plní několik úkolů najednou. Odsuzuje Nabonida, babylónského krále, kterého Kýros právě sesadil, jako bezbožného utlačovatele nízkého původu. Říká, že Kýra si vyvolil bůh Marduk. Říká, že lid Babylónu ho uvítal a že do města vstoupil v míru. A připisuje mu, že po celé Mezopotámii obnovil pořádek v chrámech a poslal vysídlené lidi domů.

Kvůli tomu poslednímu tvrzení se o tento malý předmět od té doby vedou spory. Biblisté v něm dlouho viděli potvrzení návratu Židů z babylonského zajetí, který kniha Ezdráš připisuje Kýrovi. Potíž je v tom, že text jmenuje jen mezopotamské svatyně a nikde nezmiňuje Židy, Jeruzalém ani Judsko. Britské muzeum a většina odborníků na toto období popisují válec spíše jako nástroj starověké mezopotamské propagandy, jeden z dlouhé řady královských stavebních nápisů sahající až do třetího tisíciletí před naším letopočtem, v nichž nový král zahajuje vládu ohlášením reforem.

Jeho slávu to nezbrzdilo. Šáh Muhammad Rezá Pahlaví ho propagoval jako první listinu lidských práv, což většina historiků považuje za anachronismus. Jeho sestra darovala repliku generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. A dodnes koluje falešný překlad s verši, které na válci nejsou, včetně vzývání Ahura Mazdy místo Marduka. Neil MacGregor, bývalý ředitel tohoto muzea, mu přisoudil skromnější roli: první známý pokus řídit stát, v němž žijí různé národy a víry.

A teď se podívejte na samotný předmět, protože to není jeden předmět. Hlavní úlomek je ten, který Hormuzd Rassam vykopal v Babylónu v březnu 1879. Menší kus se přes obchodníka se starožitnostmi dostal na Yaleovu univerzitu, v roce 1920 byl publikován a teprve v roce 1970 v něm někdo poznal část tohoto válce. Univerzita ho poslala do Londýna výměnou za to, co smlouva nazvala vhodnou klínopisnou tabulkou, v zásadě dočasně a v praxi na neurčito, a v roce 1972 se obě poloviny Kýrova prohlášení znovu spojily.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli v Britském muzeu.

Pět zastávek z přibližně padesáti tisíc vystavených předmětů. Podržte telefon před asyrským reliéfem, řeckou vázou nebo nefritovým pohárem, o kterém popisek skoro nic neříká, a Chiaro vám řekne, co to je a jak se to dostalo do Bloomsbury, a pak odpoví na další otázku, která vás napadne.

Proč je Rosettská deska tak tmavá?Komu patří sochy z Parthenónu?Za kterým obočím chybí zlato?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Great Russell Street, London WC1B 3DG. Použijte hlavní vchod z Great Russell Street za řadou třiačtyřiceti iónských sloupů Roberta Smirka; dovede vás na Great Court, velké zastřešené nádvoří, a Rosettská deska je vystavena nedaleko vchodu.

Nejbližší stanicí je Tottenham Court Road na linkách Central, Northern a Elizabeth. Holborn na linkách Central a Piccadilly i Russell Square na lince Piccadilly jsou kousek pěšky a od západu se hodí i Goodge Street na lince Northern.

02

Vstupenky

  • Za vstup neplatíte. Vstup do stálých expozic je zdarma, jako ve všech národních muzeích Spojeného království; vstupenky se platí jen na některé dočasné výstavy.
  • Pravidelný zavírací den tu není. Muzeum je otevřené každý den od 10 do 17 hodin, v pátek do 20.30. Zavřeno je 24., 25. a 26. prosince.
  • Je to jedna z nejnavštěvovanějších budov v Británii: v roce 2025 sem přišlo 6 440 120 lidí, víc jich mělo jen Natural History Museum. Páteční večery jsou jediné hodiny mimo běžnou otevírací dobu.
  • V každou chvíli je vystaveno méně než jedno procento sbírek, asi padesát tisíc předmětů, takže si trasu vyberte dřív, než dorazíte, ne až na místě.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Vlastním průvodcem muzea je aplikace British Museum Audio, kterou vydává samo muzeum. Jejích pětašedesát úvodů k sálům je zdarma; komentáře k více než dvěma stům padesáti předmětům se odemykají nákupem v aplikaci za šest liber a jednotlivé tematické prohlídky, mimo jiné Top 10, Ancient Egypt a Silk Roads, stojí od 2,99 £ do 4,99 £. Aplikace pokrývá devět jazyků včetně britského znakového jazyka. Jestli si lze přístroj zapůjčit i přímo na místě, zjistíte u informační přepážky. Tato stránka je zdarma, pokrývá pět předmětů a pod každou nahrávkou otiskuje každé její slovo.

Oficiální web →

Otázky

Existuje audioprůvodce po Britském muzeu zdarma?

Ano, a právě ho čtete. Pět předmětů, pět nahrávek, které si pustíte tady bez instalace čehokoli, každá s číslem sálu, kde předmět stojí, a s celým textem pod sebou. Muzeum ve své vlastní aplikaci také zdarma nabízí pětašedesát úvodů k sálům a aplikace Chiaro vám podle fotky poví o čemkoli dalším v budově.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce Britského muzea?

Aplikace British Museum Audio se stahuje zdarma a obsahuje placený obsah. Pětašedesát úvodů k sálům nic nestojí; celá sada komentářů k více než dvěma stům padesáti předmětům stojí 6 £ a jednotlivé tematické prohlídky jako Top 10, Ancient Egypt a Silk Roads od 2,99 £ do 4,99 £, v devíti jazycích včetně britského znakového jazyka. Pokud byste místo vlastního telefonu raději použili zapůjčený přístroj, zeptejte se u informační přepážky, zda je to možné.

Kde v Britském muzeu najdu Rosettskou desku?

V sále 4, v galerii egyptského sochařství, která je největším výstavním prostorem muzea a leží blízko vchodu. Deska stojí ve vlastní vitríně uprostřed této galerie od roku 2004 a v muzeu je vystavena téměř nepřetržitě od června 1802.

Kde v Britském muzeu najdu sochy z Parthenónu?

V sále 18, v Duveenově galerii (Duveen Gallery), v přízemí. Galerii zaplatil Joseph Duveen, navrhl ji John Russell Pope, otevřena byla v roce 1938 a v roce 1940 ji zasáhly bomby; sochy se do ní vrátily v roce 1962. V minulosti byla kvůli zatékající střeše zavřená, například většinu roku 2021, takže se vyplatí si to před cestou ověřit.

Je Britské muzeum v pondělí zavřené?

Není. Žádný zavírací den v týdnu nemá a je otevřené sedm dní v týdnu od 10 do 17 hodin, v pátek s večerní otevírací dobou do 20.30. Jediné pravidelné zavření připadá na 24., 25. a 26. prosince.

Je vstup do Britského muzea zdarma?

Ano. Vstup do stálé expozice nic nestojí, protože Britské muzeum, stejně jako všechna národní muzea ve Spojeném království, nevybírá vstupné. Některé dočasné výstavy se zapůjčenými exponáty mají samostatné placené vstupenky. A nic nestojí ani tahle stránka.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Britského muzea.