Přejít na obsah

Královský palác v Madridu · Madrid · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce Královským palácem v Madridu,
pět zastávek zdarma.

Přes 135 000 metrů čtverečních a 3 418 místností, postavených na místě hradu, který zničil požár na Štědrý den roku 1734. Pět zastávek hraje tady, od průčelí až k trůnu; o zbytku vám poví fotka v aplikaci Chiaro.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Královského paláce v Madridu.

9:41

Hlavní průčelí přes Plaza de la Armería

Královský palác v Madridu

0:00 2:26
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 12 min poslechu

Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Tento bezplatný audioprůvodce Královským palácem v Madridu, se kterým se projdete sami, začíná u zábradlí na Plaza de la Armería: stojíte na straně katedrály Almudena, díváte se na hlavní průčelí a vstupenku jste ještě nikomu neukazovali; vchod pro návštěvníky je na téže ploše. Uvnitř jdou zastávky v pořadí vlastní prohlídkové trasy bez průvodce, kterou Patrimonio Nacional vede hlavním patrem: ze vstupní haly nahoru po Hlavním schodišti, přes apartmá Karla III. do Gaspariniho salonu, kolem hlavního nádvoří do Královské kaple na severní straně a nakonec do Trůnního sálu v jižním průčelí, kde prohlídka reprezentačních apartmá končí. Nahrávky trvají dohromady zhruba dvanáct minut a sám palác počítá s přibližně pětačtyřiceti minutami na prohlídku bez průvodce.

Data, jména a autoři na této stránce pocházejí z popisů paláce, které zveřejňuje Patrimonio Nacional, z jeho PDF materiálů pro návštěvníky a z jeho webu s prodejem vstupenek, a také z anglické a španělské Wikipedie. Palacio Real je stále oficiální rezidencí krále a státní akce mohou s krátkým předstihem uzavřít jednotlivé sály, nebo i celou budovu. Co vám ten den řeknou dozorci v sálech a vyvěšená oznámení, má přednost před touto stránkou.

Zastávka 1 z 5 · Plaza de la Armería, veřejná strana zábradlí mezi katedrálou Almudena a předním nádvořím paláce, čelem k severu, k hlavnímu (jižnímu) průčelí; je tu i oficiální vchod pro návštěvníky, na prostranství u Almudeny na rohu Calle Bailén

Hlavní průčelí přes Plaza de la Armería

Giambattista Sacchetti (1690-1764) podle návrhu Filippa Juvarry; dokončil Francesco Sabatini (1722-1797) s Venturou Rodríguezem (1717-1785); pro Filipa V., Ferdinanda VI. a Karla III. · Základní kámen 6. dubna 1738; stavba v zásadě hotová 1751-1754; Karel III. se nastěhoval 1. prosince 1764 · Šedá žula a bílý vápenec; palác o rozloze přes 135 000 metrů čtverečních a 3 418 místnostech, šestipodlažní v nejnižším místě a osmipodlažní tam, kde terén klesá

Všimněte si

  • Hodiny uprostřed linie střechy. Navrhl je Sabatini a je do nich zabudován zvon z vyhořelého Alcázaru.
  • Dvě sochy po stranách hodin, Ferdinand Šestý a Barbora Braganzská, pozůstatek plánu osadit celou střechu králi.
  • Dvě barvy kamene: šedá žula dole, bílý vápenec nahoře, kontrast, na kterém návrh stojí.
  • Zvony v železném rámu nad hodinami z let 1637 a 1761; starší je z doby před požárem.
Přepis (2:26)

Podívejte se nahoru doprostřed linie střechy, kde průčelí vybíhá do bloku s hodinami. Ty hodiny jsou dílem Francesca Sabatiniho a je do nich zabudován zvon ze stavby, která tu stála dřív, z madridského Alcázaru. Ten zvon si zapamatujte, protože všechno, na co se díváte, je odpověď na požár.

Madrid vyrostl kolem tohoto hřbetu. Mezi lety 860 a 880 postavil córdobský umajjovský emír Muhammad První na tomto hřbetu nad řekou Manzanares pevnost a osada kolem ní se jmenovala Majrit. Roku 1561 učinil Filip Druhý z Alcázaru oficiální sídlo španělských králů a přenesl do Madridu dvůr. A pak, na Štědrý den roku 1734, začal hořet. Hořel tři dny. Obrazy a nábytek se vyhazovaly z oken, spousta z nich se při pádu rozbila a z královské sbírky zmizelo přes pět set obrazů. Do dvacátého sedmého prosince zbylo stát jen pár zdí a jedna věž.

Uslyšíte, že požár úmyslně založili francouzští dvořané Filipa Pátého, aby dostali palác jako Versailles. Patrimonio Nacional, které tohle místo spravuje, otevřeně říká, že je to legenda.

Filip si povolal nejslavnějšího architekta Evropy, Filippa Juvarru, a ten nakreslil palác čtyřikrát větší než tenhle, s dvaceti třemi nádvořími a průčelím dlouhým 480 metrů. Juvarra zemřel v lednu 1736, plán se ukázal jako příliš drahý a jeho žák Giambattista Sacchetti dostal za úkol vtěsnat ho na stísněný, svažitý pozemek starého Alcázaru. Stavěl tedy do výšky místo do šířky: šest podlaží tam, kde je zem rovná, osm tam, kde se za palácem svažuje. A žádné dřevo. Každý strop je klenba, dřevo je jen ve dveřích a oknech, aby tahle budova nikdy nemohla shořet jako ta předchozí. Základní kámen byl položen pod středem tohoto průčelí šestého dubna roku 1738 a jeho nápis říká, že Filip Pátý znovu postavil hrad, aby vzdoroval věčnosti.

Teď ty dvě sochy po stranách hodin: Ferdinand Šestý a jeho královna, Barbora Braganzská. Po celé délce této linie střechy měli stát králové, zpátky až k Vizigótům, a mezi nimi Montezuma a Atahualpa. Karel Třetí, první král, který tu opravdu žil, od roku 1764, to považoval za přehnané a dal sochy z říms sundat. Než vejdete, podívejte se na samotný kámen: šedá žula dole a bílý vápenec nahoře, dvě barvy, které dělají práci, jakou měly dělat všechny ty sochy.

Zastávka 2 z 5 · Hlavní vestibul (zaguán principal) a Hlavní schodiště do hlavního patra, začátek trasy bez průvodce

Hlavní schodiště

Francesco Sabatini (1722-1797) pro Karla III., uvnitř schodišťové haly Giambattisty Sacchettiho; fresky klenby: Corrado Giaquinto (1703-1766); štuky: Giovanni Battista Andreoli; lvi na podestě: Felipe de Castro a Robert Michel · Sabatini je postavil roku 1760 na levé straně; roku 1789 přeneseno na příkaz Karla IV. na pravou stranu, se stejnými stupni; fresky klenby dokončeny ještě za života Ferdinanda VI. · Mramor a žula; 72 stupňů, každý vytesaný z jediného kusu mramoru širokého 4,5 metru

Všimněte si

  • Stupně: široké, velmi nízké, každý z jediného kusu mramoru širokého čtyři a půl metru.
  • Dva mramoroví lvi na první podestě, jeden od Felipe de Castra a druhý od Roberta Michela. Poznámky paláce označují Michelova lva za živějšího.
  • Giaquintova klenba, Náboženství chráněné Španělskem, se čtyřmi živly v medailonech v rozích.
  • Vázy z bílého carrarského mramoru s vytesanými loveckými výjevy a trofejemi.
Přepis (2:33)

Postavte se dole a podívejte se na první stupeň. Je to jediný kus mramoru, široký čtyři a půl metru, a stejně tak každý další: sedmdesát dva stupňů, tak širokých a tak nízkých, že stoupání skoro necítíte. Vlastní poznámky Patrimonio Nacional dodávají, že ženy po nich vůbec nechodily pěšky. Do hlavního patra je nosili v nosítkách.

Za vámi je hlavní vestibul. Kočáry vjížděly třemi prostředními vraty průčelí a panovníci i velvyslanci vystupovali právě tady, naproti soše Karla Třetího oděného jako římský vojevůdce.

O tohle schodiště se vedly spory skoro dvacet let. Sacchettiho plán, schválený roku 1742 na základě nápadu markýze Scottiho, počítal s dvojitým schodištěm, pravým pro krále a levým pro královnu. Pak si Scotti a jeho chráněnec Bonavia stěžovali, že stupně jsou příliš vysoké, a dvorská hádka, která následovala, plodila jeden projekt za druhým. Sacchettiho nejambicióznější verze, se schodišťovými rameny ústícími do devíti východů v hlavním patře, byla postavena jen ze dřeva, aby král viděl, jak bude působit. Karlovi Třetímu se nelíbilo nic z toho. Francescovi Sabatinimu nařídil postavit jediné schodiště, podobné tomu, jaké postavil Vanvitelli pro palác v Casertě u Neapole, a druhou schodišťovou halu proměnit v taneční sál. Ten taneční sál je Sloupový sál a zažil rušnější život než většina sálů v Evropě: Španělsko tam roku 1985 podepsalo smlouvu o přistoupení k Evropským společenstvím, roku 1991 tam zasedala madridská mírová konference a Juan Carlos První tam roku 2014 podepsal svou abdikaci.

A teď ta zvláštnost. Sabatini toto schodiště postavil roku 1760 na druhé straně, nalevo. Když roku 1789 nastoupil na trůn Karel Čtvrtý, nechal ho týmž architektem rozebrat a znovu postavit napravo, kde je teď, ze stejných stupňů. Jdete nahoru po schodišti, které se už jednou stěhovalo.

Na první podestě sedí dva mramoroví lvi. Jeden je dílem Felipe de Castra, druhý Roberta Michela, a vlastní poznámky paláce označují Michelova lva za dynamičtějšího z té dvojice. Pak se podívejte přímo nahoru. Klenbu namaloval Corrado Giaquinto: Náboženství chráněné Španělskem, obklopené Hojností, Mírem, Spravedlností a Velkolepostí, ctnostmi, které měly patřit Ferdinandu Šestému, a v medailonech v rozích čtyři živly.

Když Napoleon přijel do Madridu, zastavil se na této podestě, otočil se ke svému bratrovi Josefovi, novému králi, a řekl: Bratře, budeš mít mnohem lepší dům než já.

Zastávka 3 z 5 · Hlavní patro, apartmá krále Karla III., ze Sloupového sálu přes Saletu a předpokoj (Antecámara)

Gaspariniho salon, šatna Karla III.

Mattia Gasparini (zemř. 1774) pro Karla III.; podlaha: Domenico Galeotti a Nicola Rappa; štuky klenby: Gennaro di Matteo; spolu s palácovými dílnami truhlářskými, vyšívačskými a bronzařskými · Zahájen za Karla III. po roce 1759; podlaha a klenba hotové do roku 1788; potahy stěn za Ferdinanda VII. a židle za Alfonse XII. · Podlaha vykládaná barevným mramorem, malovaná a zlacená štuková klenba, saténové potahy vyšívané barevným hedvábím a zlacenou stříbrnou nití; výzdoba, jejíž dokončení trvalo desetiletí, zhruba padesát let

Všimněte si

  • Štuková klenba: listy, květy, plody a ptáci v zelené a zlaté, hotová dřív, než Karel Třetí roku 1788 zemřel.
  • Podlaha z barevného mramoru, jediná další část, kterou viděl dokončenou.
  • Hodiny El Pastor od firmy Jaquet-Droz, které koupil Ferdinand Šestý a na nichž každou celou hodinu pastýř hraje na flétnu.
  • Potahy stěn: satén vyšívaný barevným hedvábím a zlacenou stříbrnou nití, starou výšivku přenesli na nové hedvábí.
Přepis (2:09)

Podívejte se nejdřív nahoru a pak dolů, protože strop a podlaha jsou jediné dvě části tohoto sálu, které Karel Třetí kdy viděl hotové.

Tohle byla jeho Pieza de Vestir, jeho šatna, a po trůnním sále nejdůležitější místnost jeho apartmá. Soukromá nebyla. Král se tu oblékal před zraky dvora, jak to tehdy králové dělali, takže místnost musela být sama o sobě představením. Svěřil ji Mattiovi Gasparinimu, malíři a dekoratérovi, který s ním roku 1759 přišel z Neapole, a Gasparini vytvořil tohle: italské rokoko dovedené tak daleko, jak to jen jde, masité listy, květy, ptáky a orientální postavy, v každém koutě dobová posedlost čínskými motivy.

Aby to vzniklo, zřídily se tři dílny. Truhlářskou vedl Němec, José Canops. Bronzy měl na starosti Antonio Vendetti. A v čele vyšívačské dílny stála María Luisa Bergonzini, Gaspariniho manželka, takže jednu ze tří dílen, které za tímto sálem stojí, vedla žena.

Trvalo to desetiletí. Když Karel Třetí roku 1788 zemřel, byla hotová jen mramorová podlaha, kterou položili Domenico Galeotti a Nicola Rappa, a štuková klenba, dílo, které vytvořil Gennaro di Matteo. Celý program trval zhruba padesát let. Vyšívané potahy přibyly za Ferdinanda Sedmého a židle dorazily až za Alfonse Dvanáctého, koncem devatenáctého století. Nedávno se hedvábí na stěnách opotřebovalo a bylo vyměněno a původní výšivku s velkou trpělivostí přešili na novou látku.

Najděte hodiny jménem El Pastor, tedy Pastýř, od švýcarské firmy Jaquet-Droz, které koupil Ferdinand Šestý. Každou celou hodinu sedící pastýř hraje na flétnu, zatímco malé figurky v šatech osmnáctého století tančí. Bronzový lustr a svícny v rozích jsou z doby Ferdinanda Sedmého a stůl uprostřed pochází z vatikánských dílen, dar papeže Pia Devátého Isabele Druhé.

Ještě jedna věc o sálech, kterými jste právě prošli. Karel Třetí měl rád stěny pokryté obrazy od stropu až po obložení a v zimě je vyměňovali za tapiserie, kvůli kastilskému chladu a vlhku. Ve vedlejším předpokoji, kde jedl a jednal se svými ministry, visely v letní sestavě mimo jiné Velázquezovy Dvorní dámy. Zůstaly na té stěně, dokud natrvalo neodešly do Prada.

Zastávka 4 z 5 · Hlavní patro, severní strana, vstup z galerie, která obíhá hlavní nádvoří

Královská kaple pod Giaquintovou kupolí

Giambattista Sacchetti (1690-1764) s Venturou Rodríguezem (1717-1785) a Corradem Giaquintem (1703-1766), pro Ferdinanda VI.; štuky: Andreoli; andělé na tamburu: Felipe de Castro; architektura oltáře: Sabatini · Umístění do hlavního patra rozhodnuto roku 1742; konečný Sacchettiho návrh 1748; postavena 1750-1759 (španělská Wikipedie) · Štuk, zlacení a freska nad centrálním půdorysem s kupolí; deset velkých sloupů, každý z jediného kusu žilkovaného černého mramoru z Mañarie

Všimněte si

  • Prstence oblaků v kupoli, namalované tak, aby se Nejsvětější Trojice korunující Pannu Marii zdála vznášet výš, než ve skutečnosti je.
  • Černé sloupy, každý z jediného kusu žilkovaného mramoru z Mañarie v Baskicku.
  • Pendentivy: svatý Isidor Oráč, svatá María de la Cabeza, svatý Leandr a svatý Damas.
  • Varhany v západní části se skříní podle návrhu Ventury Rodrígueze, které unikly přestavbám devatenáctého století.
Přepis (2:15)

Zakloňte hlavu. Kupole vypadá vyšší, než ve skutečnosti je, a je to záměr: Corrado Giaquinto namaloval kolem ústřední scény, Nejsvětější Trojice korunující Pannu Marii, prstence oblaků, aby vaše oko pořád stoupalo výš.

Všechno nad římsou je Giaquintovo. Navrhl štuky, které provedl Andreoli, a namaloval fresky, mezi nimi Bitvu u Clavija a Alegorii náboženství. Ve čtyřech pendentivech pod kupolí jsou světci s madridským přízvukem: Isidor Oráč a jeho žena, svatá María de la Cabeza, a k nim svatí Leandr a Damas.

Kaple málem skončila jinde. První plán ji umisťoval tam, kde je dnes Sál halapartníků. Roku 1742 se rozhodlo postavit ji místo toho tady v hlavním patře, a po několika verzích, z nichž se každá snažila kapli zvětšit, byl podle Patrimonio Nacional postaven konečný Sacchettiho návrh z roku 1748, na kterém se úzce podílel jeho asistent Ventura Rodríguez; jiné prameny připisují vítězný návrh z roku 1749 přímo Rodríguezovi. Co postaveno nebylo, je zbytek Sacchettiho představy. Chtěl mít podlahu i všechny stěny z mramoru, hlavice a patky z bronzu. Karel Třetí chtěl mít kapli hotovou, a tak se výzdoba dokončila ve štuku jako provizorium, a to provizorium je to, co vidíte. Část udělaná pořádně je velkolepá: deset velkých sloupů, každý z jediného kusu žilkovaného černého mramoru z Mañarie v Baskicku.

Teď si představte, jak se tento prostor používal. Ve všední dny sledoval král mši z Cancelu, krytého oddělení v zadní části kaple, kam přicházel zevnitř královských apartmá. O velkých svátcích šel v průvodu galerií venku, pro tu příležitost ověšenou tapiseriemi, uklonil se oltáři, uklonil se královně a usedl pod baldachýn. Dvůr měl pevně daná místa. Veřejnost směla jen ke vchodu.

Na hudbě tu záleželo. V této kapli zněla díla Domenica Scarlattiho a José de Nebry a varhany v západní části jsou vzácnost: skříň navrhl Ventura Rodríguez, roku 1778 je postavil Jorge Bosch a ve Španělsku jsou jedinečné tím, že unikly přestavbám devatenáctého století.

Dvě poslední podrobnosti. Obraz nad hlavním oltářem, Svatý Michael, namaloval Ramón Bayeu podle ztraceného originálu, jehož autorem byl Luca Giordano, a vedle Giaquintovy klenby působí skoro ostýchavě. A v oltářní menze, v prosklené nice, leží vosková figura římského mučedníka svatého Felixe, jehož ostatky jsou tam uloženy.

Zastávka 5 z 5 · Hlavní patro, jižní průčelí, nad Plaza de la Armería; poslední sál trasy bez průvodce

Trůnní sál

Výzdobu řídil Felice Gazzola pro Karla III.; freska klenby: Giambattista Tiepolo (1696-1770); nábytek navrhl Giovanni Battista Natali a v Neapoli vyřezal Gennaro di Fiore; výšivky stěn: Andrea Cotardi · Navrhl Sacchetti roku 1737; výzdoba dokončena 1772 · Freska, zlacený štuk, janovský samet vyšívaný zlaceným stříbrem, zlacené dřevo a sklo z La Granja; dvanáct konzolových stolků a dvanáct zrcadlových rámů a k tomu čtyři lvi ze zlaceného bronzu odlití v letech 1651-1652

Všimněte si

  • Rohy klenby, kde se štukové postavy vyklánějí z rámu Tiepolovy malby.
  • Čtyři lvi ze zlaceného bronzu u trůnního stupně, každý s tlapou na načervenalé kamenné kouli; sedm jejich bratrů je v Pradu.
  • Konzolové stolky a zrcadlové rámy, od každých dvanáct, všechny různé v rámci jednoho návrhu, zhotovené v Neapoli.
  • Červený janovský samet na stěnách a jeho bordury vyšívané zlaceným stříbrem.
Přepis (2:38)

Jestli má palác nějaký smysl, je to tento sál. Je to jediná místnost, která nikdy nezměnila účel od chvíle, kdy ji roku 1737 nakreslil Sacchetti. Zůstaňte kus od trůnního stupně a ze všeho nejdřív se podívejte nahoru.

Strop je dílem Giambattisty Tiepola, Triumf španělské monarchie, jedno z posledních děl jeho života. Sledujte jeho spodní okraj kolem sálu: postavy sedící podél římsy jsou alegorie španělských zemí a držav, každá se svými atributy, a v rozích se štukové postavy vyklánějí daleko z malovaného rámu, takže nepoznáte, kde končí štuk a začíná barva.

Karel Třetí svěřil sál Felice Gazzolovi, jehož tým ho roku 1772 dokončil, a je to Neapol v Madridu. Karel byl až do roku 1759 králem Neapole a Sicílie a nábytek vznikl tam, podle návrhů, které připravil Giovanni Battista Natali, a vyřezal ho Gennaro di Fiore: dvanáct konzolových stolků a dvanáct zrcadlových rámů, všechny různé v rámci jednoho návrhu. Sklo zrcadel přišlo z Královské sklárny v La Granja a rovné skleněné tabule takové velikosti byly technickým kouskem. Stěny potahuje janovský samet, který vyšil Andrea Cotardi. Palác celé uspořádání čte jako kód: čtyři díly světa, čtvero ročních období a čtyři hlavní ctnosti, všechno, co král potřeboval, aby dobře vládl.

A teď lvi. Čtyři, ze zlaceného bronzu, každý s tlapou opřenou o načervenalou kamennou kouli. Jsou starší než palác. Velázquez je objednal v Itálii na své druhé cestě tam, pro Zrcadlový sál starého Alcázaru, a odlil je v letech 1651 a 1652 Matteo Bonuccelli. Bylo jich dvanáct. Sedm je v Pradu, kde nesou stoly, a jeden byl při požáru roku 1734 těžce poškozen. Karel Třetí sem tyto čtyři postavil záměrně, spolu s bronzovými Planetami z Alcázaru, které vytvořil Jacques Jonghelinck, aby řekl, že noví králové z rodu Bourbonů jsou pokračováním těch starých.

Dva trůny na stupni vypadají jako srdce sálu, a přitom patří k jeho nejmladším věcem: jsou to kopie z dvacátého století, zhotovené podle trůnního křesla samotného Karla Třetího, a erb na baldachýnu za nimi byl vyšit v devadesátých letech dvacátého století. Původní křeslo s Karlovou podobiznou na opěradle je uloženo v Korunním sále a každý pozdější trůn vznikl podle něj.

Tento sál měl i smutnější povinnost. Když zemřel král, jeho tělo tu bylo vystaveno, než ho odvezli do panteonu v Escorialu. Karel Čtvrtý chtěl sál vyzdobit znovu a dodnes se dochoval návrh z roku 1790 od Sabatiniho a francouzského dekoratéra Dugourca, který nikdy nebyl proveden. Nad vámi je tedy to, co schválil Karel Třetí: Tiepolo nahoře, Neapol na stěnách a Velázquezovi lvi, kteří střeží prázdný trůn.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli v Královském paláci v Madridu.

Pět nahrávek budovu o 3 418 místnostech sotva načne. Porcelánový kabinet, Goyův portrét, hodiny s tančícími figurkami, tapiserie v jídelně pro slavnostní hostiny: namiřte na to aplikaci Chiaro, poslechněte si, kdo to udělal a pro kterého krále, a pak se zeptejte, co se v tom sále stalo dál.

Proč schodiště přestěhovali?Kdo objednal tyhle bronzové lvy?Který král stojí na tom podstavci?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Calle de Bailén, s/n, 28071 Madrid. Všichni, se skupinou i bez ní, vcházejí branou na prostranství u katedrály Almudena, na rohu Calle Bailén, ze strany Plaza de la Armería. První nahrávka této procházky je určena k poslechu u zábradlí pár kroků od té brány.

Nejbližší stanice je Ópera na linkách metra 2 a 5. Príncipe Pío je zastávka příměstských vlaků Cercanías. Palác uvádí autobusové linky 3, 25, 39 a 148 a nejbližší stanicí sdílených kol je stanice BiciMAD číslo 36.

02

Vstupenky a vstup

  • Vstupenky se prodávají na konkrétní datum a čas vstupu. Standardní vstupenka na prohlídku bez průvodce stojí 18 eur; snížené vstupné 9 eur platí pro věk od 5 do 16 let včetně, pro lidi nad 65 let a pro studenty do 25 let včetně a děti do 5 let mají vstup zdarma. Vstup a pokladna končí hodinu před zavírací dobou.
  • Otevírací doba se řídí ročním obdobím: od dubna do září od pondělí do soboty 10.00–19.00; od října do března od pondělí do soboty 10.00–18.00; v neděli po celý rok 10.00–16.00. V roce 2026 je palác zavřený celý den 25. prosince a 24. a 31. prosince od 15.00, a oficiální akce ho mohou zavřít i v jiné dny.
  • Občané a rezidenti Evropské unie a občané latinskoamerických zemí mají vstup zdarma od pondělí do čtvrtka 17.00–19.00 (od října do března 16.00–18.00), s dokladem totožnosti, jen přes pokladnu a jen na prohlídku bez průvodce. Královskou kuchyni, která se prodává jen v kombinované vstupence s palácem, v těchto hodinách vidět nelze.
  • Fotografovat bez blesku pro osobní potřebu se smí, pokud cedule neříká jinak; stativy a selfie tyče ne. Kvůli pracím na zázemí pro návštěvníky palác žádá, abyste nenosili velké batohy, kufry ani objemné tašky.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Vlastní audioprůvodce Patrimonio Nacional se platí zvlášť a existuje ve dvou podobách: jako přístroj, který dostanete po průchodu vstupní kontrolou, nebo jako digitální verze v aplikaci paláce, kterou odemknete kódem z potvrzení rezervace a ke které si přinesete vlastní sluchátka a nabitý telefon. Jeho cenu uvádí vlastní stránka paláce pro návštěvníky na patrimonionacional.es. Pokud si zarezervujete prohlídku s průvodcem z řad personálu paláce, za příplatek 8 eur, podle paláce audioprůvodce vůbec nebudete potřebovat. Pět nahrávek tady je něco jiného: zdarma, streamované v prohlížeči a s textem každé z nich vytištěným pod přehrávačem.

Oficiální web →

Otázky

Existuje bezplatný audioprůvodce Královským palácem v Madridu?

Ano: pět nahrávek na této stránce nic nestojí, nic se nestahuje a pod každým přehrávačem je celý text. Vlastní audioprůvodce paláce, na přístroji nebo v jeho aplikaci, je placený doplněk ke vstupnému. Na tisíce předmětů, ke kterým se nedostane ani jeden z nich, si udělejte fotku v aplikaci Chiaro a ta vám o nich poví.

Mohu poslouchat audioprůvodce Královským palácem v Madridu bez vstupenky?

První nahrávku ano. Je napsaná pro veřejnou stranu zábradlí na Plaza de la Armería, s výhledem na hlavní průčelí, vedle vchodu pro návštěvníky. Nahrávky dvě až pět hrají uvnitř, na trase bez průvodce reprezentačními apartmá, kterou pokrývá standardní vstupné; Královská kuchyně je samostatná kombinovaná vstupenka a do této procházky nepatří.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce Královským palácem v Madridu?

Účtuje se zvlášť k vstupnému 18 eur, buď jako zapůjčený přístroj, nebo jako průvodce v aplikaci, který se odemyká kódem rezervace, a jeho cenu uvádí vlastní stránka paláce pro návštěvníky na patrimonionacional.es. Alternativou je prohlídka s průvodcem z personálu paláce za příplatek 8 eur, se kterou je podle paláce audioprůvodce zbytečný.

Které dny je Královský palác v Madridu v roce 2026 zavřený?

Pro zbytek roku 2026 jsou ohlášené uzávěry 25. prosince na celý den a dřívější zavírání v 15.00 24. a 31. prosince; dříve v roce byl palác zavřený také na Nový rok, 6. ledna a 1. května. Protože je stále oficiální rezidencí krále, mohou ho státní akce zavřít i v jiné dny, takže se před cestou podívejte na web se vstupenkami. V neděli zavírá po celý rok v 16.00.

Kde končí prohlídka Královského paláce v Madridu bez průvodce?

V Trůnním sále, v jižním průčelí nad Plaza de la Armería, po Královské kapli na severní straně. Takové je pořadí ve vlastních materiálech Patrimonio Nacional k prohlídce bez průvodce a tato stránka ho dodržuje: průčelí, Hlavní schodiště, Gaspariniho salon, Královská kaple, Trůnní sál. Palác odhaduje prohlídku reprezentačních apartmá bez průvodce na zhruba pětačtyřicet minut.

Smí se v Královském paláci v Madridu fotografovat?

Patrimonio Nacional povoluje fotografování bez blesku pro osobní potřebu, s výjimkou míst, kde je to výslovně zakázáno. Stativy, selfie tyče a podobné doplňky povolené nejsou a je třeba respektovat soukromí ostatních návštěvníků i personálu.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Královského paláce v Madridu.