Přejít na obsah

Muzeum Gustava Moreaua · Paříž · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce Muzeem Gustava Moreaua,
pět zastávek, zdarma.

Poslechněte si pět nahrávek přímo na této stránce a kterékoli další z 1 300 maleb a akvarelů nebo 5 000 kreseb v domě vyfoťte aplikací Chiaro.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Muzea Gustava Moreaua.

9:41

Chiméry

Muzeum Gustava Moreaua, Paříž

0:00 2:22
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 11 min poslechu

Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Gustave Moreau navrhl své vlastní posmrtné muzeum nad bytem své rodiny ve čtvrti Nouvelle Athènes a tento audioprůvodce Muzeem Gustava Moreaua sleduje cestu vzhůru dvěma rozlehlými prosklenými ateliéry, které garantuje každá vstupenka. Začnete v ateliéru ve druhém patře před nedokončeným útesem Chimér, přejdete po prknech k tepanému Točitému schodišti Alberta Lafona, vystoupáte do druhého sálu ateliéru ve třetím patře k olejomalbě Zjevení a středověkému ostrovu Jednorožců a skončíte v prvním sále třetího patra pod obrazem Jupiter a Semelé. Poslech trvá přibližně jedenáct minut; spolu s otevíráním otočných skříní s kresbami si na ateliéry vyhraďte pětačtyřicet minut až hodinu, nebo devadesát minut v klidnější dny, kdy se otevírají i byt v prvním patře a přízemní pokoje.

Všechny údaje vycházejí ze zveřejněných sbírkových karet a návštěvnického průvodce Muzea Gustava Moreaua spolu s druhým veřejným pramenem. Třebaže husté rozvěšení rám na rám vytvořené Henrim Ruppem v roce 1903 zůstává mimořádně stálé, jednotlivá plátna občas vyjíždějí na zahraniční výstavy: pokud se cedulka v ateliéru liší od těchto poznámek, spolehněte se na popisek před sebou a dejte nám vědět.

Zastávka 1 z 5 · Ateliér ve druhém patře

Chiméry

Gustave Moreau · 1884 · Olej na plátně, 236 × 204 cm

Všimněte si

  • Světlé, nepomalevané pasáže uprostřed skalní stěny, kde postavy zůstávají čistou hnědou obrysovou kresbou na světlém podkladu a připomínají tesaný mramor.
  • Uprostřed alegorie Smyslnosti sedící na kozlu nad postavou podobnou Evě, jež objímá hada s lidskou hlavou.
  • Vlevo dole bohatě oděná žena hladící jednorožce převzatého ze středověkých tapiserií z Cluny, vedle ženy na okřídleném býku a poutnice s holí naslouchající andělově hudbě.
  • Drobný kříž sotva patrný na vrcholku nejvyšší skály jako znamení vykoupení na konci duchovního výstupu.
Přepis (2:22)

Ustupte v tomto obrovském, od severu prosvětleném ateliéru ve druhém patře hned u paty točitého schodiště o dva kroky zpět a obří téměř čtvercové plátno před sebou si snadno spletete s vybledlou středověkou nástěnnou tapiserií. Dva metry třicet šest na výšku, přes dva metry na šířku a bez těžkého laku či hlubokých stínů. Ta bledá, křídová záře vzniká proto, že se díváte přímo do podkresby Gustava Moreaua.

Na většině monumentálních pláten kolem vás v tomto sále pracoval malíř celá desetiletí a po roce 1880 a 1890 k nim přišíval další pruhy lnu, aby obstála na těchto vysokých červených stěnách. U Chimér tomu bylo jinak. Moreau je začal promýšlet kolem roku 1880 a rozsáhlou kompozici posunul kupředu v jediném tvůrčím vzepětí trvajícím zhruba čtyři měsíce. Pak v roce 1884 zemřela ve dvaaosmdesáti letech jeho matka Paulina. Žal ho zastavil na místě. Podepsal a datoval plátno vpravo dole rokem 1884, odložil štětce a už se ho nikdy nedotkl, nýbrž se obrátil k chmurnému devítidílnému oltáři lidského utrpení o patro výš.

Ve francouzštině znamená výraz une chimère dvě věci naráz: bájnou obludu řeckého mýtu a bdělý přelud či posedlost, která člověka nepustí. Moreau dal dílu podtitul Satanský Dekameron a zaplnil strmý skalnatý ostrov desítkami žen, z nichž každou doprovází tvor zrozený z její vlastní touhy. Pro přelidněnou skalní stěnu si vypůjčil stavbu z Mučednictví deseti tisíc křesťanů od Vittora Carpaccia, benátského obrazu, který si v mládí kopíroval v Accademii v letech 1857 až 1859.

Čtěte zástup od středu směrem ven. Blízko středu se tyčí Rozkoš obkročmo na kozlu a těsně pod ní se žena ovíjí kolem hada s lidskou hlavou. Pohlédněte vlevo dolů a spatříte ženu na okřídleném býku, další v brokátu hladící jednorožce podle středověkých tapiserií zakoupených o dva roky dříve Muzeem v Cluny a polooděnou poutnici opřenou o hůl, zatímco jí anděl vlévá do ucha hudbu. Nyní zvedněte oči až k samé špičce nejvyšší skály. Skoro ztracen na bledém nebi tam stojí maličký kříž, Moreauovo tiché znamení útočiště nad bouří žádostí.

Než od této stěny odejdete, podívejte se pod ateliérová okna na dřevěné skříně s otočnými prosklenými rámy. Na obou ateliérových podlažích se v nich ukrývá bezmála čtyři tisíce osm set třicet Moreauových přípravných kreseb, seřazených k listování jako stránky obrovského skicáře.

Zastávka 2 z 5 · Ateliér ve druhém patře, výstup do ateliéru ve třetím patře

Točité schodiště

Albert Lafon · 1895 · Kované železo a dřevo

Všimněte si

  • Postavte se k nejnižšímu stupni a podívejte se svisle vzhůru otevřeným zrcadlem schodiště: není tu středový sloup, jen stuha kovaného železa stáčející se do stropního výřezu.
  • Tepané rostlinné úponky podél prohnutého balkonu podesty, dostatečně vzdušné, aby severní horní světlo volně dopadalo na plátna za zábradlím.
  • Husté rozvěšení rám na rám na terakotových stěnách kolem schodiště, dochované přesně tak, jak je malířův přítel Henri Rupp uspořádal k otevření v lednu roku 1903.
Přepis (2:11)

Přejděte k nejnižšímu dřevěnému stupni v rohu ateliéru a zakloňte hlavu kolmo vzhůru. Nad vámi se stáčí tmavá stuha kovaného železa a leštěného dřeva vykrajovaným otvorem ve stropě, nikde ani stopa po nosném středovém sloupu. Působí méně jako schodiště v pařížském měšťanském domě a více jako zvětšený šperk zkonstruovaný pro lidské kroky.

Když otec malíře, městský architekt Louis Moreau, koupil dům na adrese 14 rue de La Rochefoucauld v červenci roku 1852 pro svého šestadvacetiletého syna, šlo o skromný rodinný dům ve čtvrti Nouvelle Athènes s těsným podkrovním ateliérem nahoře. Už na Štědrý večer roku 1862 si Moreau poznamenal na skicu, že rozptýlena by jeho díla zahynula, kdežto pohromadě ukážou svět, v němž rád snil. Postupně odcházeli lidé, které miloval: otec v roce 1862, matka v roce 1884 a roku 1890 Alexandrine Dureuxová, jeho blízká družka po třicet let. Osamělý devětašedesátiletý malíř se v dubnu roku 1895 rozhodl proměnit svůj dům v trvalé muzeum.

Najal architekta Alberta Lafona, který ponechal pokoje v prvním patře nedotčené jako soukromý pamětní byt plný rodinných podobizen a darů od Edgara Degase a Théodora Chassériaua, avšak horní podlaží vyboural a vystavěl dva rozlehlé, k severu prosklené ateliéry, každý o sto sedmdesáti dvou čtverečních metrech. Lafon přitom řešil praktický oříšek: široké přímé schodiště by pohltilo drahocennou plochu stěn potřebnou pro čtyřmetrová plátna. Jeho odpovědí je tato otevřená šroubovice před vámi, čistě zasunutá do kouta ateliéru, takže obří rámy — Chiméry na jedné straně, Léda na druhé — mohou viset až těsně k železnému zábradlí.

Moreau podepsal závěť desátého září roku 1897, odkázal dům a padesát let tvorby Francii pod podmínkou, že sbírka nebude nikdy rozdělena, a o sedm měsíců později, osmnáctého dubna roku 1898, zemřel. Jeho oddaný přítel a vykonavatel závěti Henri Rupp strávil léta katalogizací tisíců listů a rozvěšením těchto terakotových stěn rám na rám. Když se čtrnáctého ledna roku 1903 otevřely dveře, stál tu jako první kurátor muzea Moreauův nejmilejší žák z École des Beaux-Arts, malíř Georges Rouault.

Zastávka 3 z 5 · Ateliér ve třetím patře, druhý sál

Zjevení

Gustave Moreau · kolem 1875 · Olej na plátně, 142 × 103 cm

Všimněte si

  • Strnule natažená levá paže Salome ukazující přímo na uťatou, svatozáří obklopenou hlavu Jana Křtitele vznášející se ve vzduchu.
  • Král Herodes vysoko na trůně vlevo a kat opřený o meč vpravo: ani jeden nereaguje, jako by zjevení viděla pouze Salome.
  • Síť světlých rytých linií v tmavohnědé architektuře za postavami, mísící pohanské modly se středověkými hlavicemi sloupů.
  • Poblíž v témže sále Tančící Salome („Tetovaná Salome“) a čtyřboká otočná skříň s 264 akvarely za ochrannými okenicemi.
Přepis (2:08)

Vystoupejte po železné spirále do třetího patra, projděte do druhého sálu horního ateliéru a zastavte se před tmavým plátnem, na němž uťatá hlava plane uprostřed vzduchu jako slunce. Nejprve vyjasněme záměnu, která zaskočí skoro každého, kdo tento výjev zná z knih. V roce 1876 vystavil Moreau na Pařížském salonu drahokamově zářivý akvarel Zjevení; tento akvarel dnes patří Musée d’Orsay a odpočívá v grafickém depozitáři Louvru. Před vámi visí Moreauova větší verze olejem na plátně, metr čtyřicet dva vysoká, kterou si ponechal zde v ateliéru až do své smrti.

Příběh pochází ze čtrnácté kapitoly Matoušova evangelia. Jan Křtitel, uvězněný za odsouzení sňatku krále Heroda s Herodiadou, zaplatí životem poté, co mladá Salome zatančí před králem a na matčino navedení si vyžádá prorokovu hlavu na míse. Desítky malířů devatenáctého století udělaly ze Salome svůdné orientalistické klišé. Moreau udělal něco dosud nevídaného: přerušil tanec halucinací.

Podívejte se na Salome vlevo dole v popředí, polozahalenou drahokamy posetými závoji, s lotosovým květem v pozdvižené pravici a levou paží křečovitě nataženou, jak couvá. Nad palácovými stupni se v záblesku zlatých paprsků vznáší Křtitelova hlava, z krku stéká krev a oči se upírají přímo do jejích. A teď pohlédněte na všechny ostatní v síni. Nalevo sedí Herodes strnule jako modla na trůně vedle Herodiady. Napravo stojí kat klidně a nehybně u dlouhého meče. Nikdo ani nehne brvou. Muzeum nazývá tento obraz podobou myšlenky přetrvávající fyzickou smrt: svědomím zviditelněným jediné osobě stojící v kuželu světla.

Přistupte blíž k tmavým sloupům za svatozáří. Namísto budování masivního kamene narýsoval Moreau jemnou mřížku světlých čar přímo na hnědý olejový podklad a propletl hinduisticky vyhlížející božstva s románskými oblouky, takže sál nepatří žádnému skutečnému století na zemi. V roce 1884 věnoval spisovatel Joris-Karl Huysmans Moreauovým obrazům Salome slavné stránky románu Naruby a učinil z pronásledované princezny znak symbolismu. Než půjdete dál, pohlédněte v témže sále na sesterské plátno, Tetovanou Salome, kde Moreau nakreslil tajemné ornamenty přímo přes její kůži.

Zastávka 4 z 5 · Ateliér ve třetím patře, druhý sál

Jednorožci

Gustave Moreau · kolem 1888 · Olej na plátně, 115 × 90 cm

Všimněte si

  • Dva bílí jednorožci klidně opření o ženy uprostřed — podle středověké tradice divoká zvířata, která k sobě pustila pouze panny.
  • Vpravo ležící žena s bílou lilií a mečem posázeným drahokamy a u jejích nohou v dolním rohu tajemný zlatý kalich.
  • Miniaturní perokresby svatého Jiří a bájných tvorů vedené přímo přes třpytivé barevné skvrny na brokátu stojící princezny.
  • Vysoko na pravém obzoru drobná tmavá silueta plachetnice, která tyto ženy přivezla na ostrov.
Přepis (1:46)

Zůstaňte ve druhém sále ateliéru ve třetím patře a otočte se k vyřezávanému zlatému rámu, v němž se u tyrkysového moře schází pět žen a dva bílí jednorožci. Čtrnáctého července roku 1887 sestoupil z tohoto ateliéru pařížský sběratel Émile Straus a napsal, že právě spatřil jednu z nejkrásnějších věcí celého svého života.

Zámožnější sběratel nesouhlasil, a právě této rozepři vděčíme za to, že obraz visí v Paříži namísto soukromého salonu. Bankéř baron Edmond de Rothschild si Jednorožce u Moreaua objednal. Když však navštívil ateliér a naznačil, že by měl umělec dovést povrch k hladšímu, konvenčnějšímu lesku, Moreau se zatvrdil. Odmítl se plátna vzdát, jako náhradu namaloval Rothschildovi bezvadně propracovaný akvarel David tančící před Archou a v soukromé ateliérové poznámce se obořil na domýšlivé sběratele, jejichž cit pro umění podle něj sotva převyšuje domovníka nebo uzenáře.

Přistupte těsně k rámu a okamžitě uvidíte, co Rothschilda zarazilo a pozdější malíře nadchlo. Moreau oddělil barvu od linie. Pod postavami se lazury růžové, mořské modři, smaragdu a zlata mihotají jako drcený opál bez pevných hranic. Přímo přes tyto žhnoucí skvrny vedl Moreau jemným hrotem ostrou, spletitou kresbu: renesanční čepce, bílou lilii, drahokamový meč, zlatý grálový kalich v pravém dolním rohu a dokonce miniaturní výjevy svatého Jiří s drakem vyšité na sukni.

Nehledejte tu dramatickou zápletku, protože Moreau ji záměrně vynechal. Inspirován šesti středověkými tapiseriemi Dámy s jednorožcem, které roku 1882 získalo Muzeum v Cluny, popsal toto plátno prostě jako začarovaný ostrov obývaný výhradně ženami, čistou záminku pro barvu a ornament. Na světlé hladině vpravo nahoře kotví malá tmavá loď, která tyto princezny přivezla ke břehu, navždy uvázaná u pobřeží, jež nikde mimo tuto místnost neexistuje.

Zastávka 5 z 5 · Ateliér ve třetím patře, první sál

Jupiter a Semelé

Gustave Moreau · 1889–1895 · Olej na plátně, 212 × 118 cm

Všimněte si

  • Bledá, krví potřísněná Semelé zvrácená přes Jupiterovo obří pravé stehno a pod ní okřídlený duch s kozlími kopýtky zakrývající si oči před božskou září.
  • Jupiterova bezvousá tvář s doširoka otevřenýma očima v ohnivé svatozáři, s bílým lotosovým žezlem v jedné ruce a Apollónovou okřídlenou lyrou ve druhé a pravou nohou na hadu zakousnutém do vlastního ocasu.
  • U paty trůnu zahalená Smrt se zkrvaveným červeným mečem vlevo a Bolest s křesťanskou trnovou korunou vpravo po bocích Jupiterova černého orla a rohatého Pana.
  • Při spodním okraji Hekaté se stříbrným srpkem měsíce vlevo dole a dvě strážné sfingy bdící nad stinnými netvory noci.
Přepis (2:51)

Vraťte se do prvního sálu ateliéru ve třetím patře a postavte se před vysoký zlacený rám, který ovládá celý prostor. Dva metry dvanáct vysoký, vykládaný barvou jako oltář vyřezaný z lazuritu, rubínu a zeleného smaltu, představuje Jupiter a Semelé vrchol dráhy Gustava Moreaua. Rozvrhl jej roku 1889 a dokončil v roce 1895 — v témže roce, kdy povolal architekta k přestavbě domu na muzeum — a svému žáku Arymu Renanovi řekl, že plátno vyjadřuje poslední z jeho snů. Sběratel Léopold Goldschmidt, který si obraz objednal, pochopil, kam patří: když se muzeum v roce 1903 otevřelo, daroval jej zpět, aby tu visel natrvalo.

Mýtus pochází ze třetí knihy Ovidiových Proměn. Semelé, smrtelnou thébskou princeznu, miluje král bohů Jupiter. Žárlivá Juno se přestrojí za Semelinu starou chůvu a pošeptá jí smrtící léčku: přiměj milence odpřisáhnout, že se ti zjeví v plné nebeské slávě, přesně jako na Olympu. Vázán přísahou se Jupiter odhalí a žádné smrtelné tělo ten žár nepřežije.

Podívejte se, jak Moreau inscenuje okamžik zjevení. Namísto vousatého patriarchy antického sochařství hledí Jupiter mladý a bezvousý jako Apollón přímo mimo vás a drží zlatou lyru, jež mění vládce hromu v boha poezie a hudby. Napříč přes jeho kolosální pravé stehno se prohýbá drobná bílá Semelé zasažená božským bleskem, po boku jí stéká pramínek krve. Těsně pod ní si malá okřídlená bytost s kozlími kopýtky cloní oči — pro Moreaua duch pozemské lásky hynoucí v záři, třebaže mnozí diváci myslí i na malého Bakcha zachráněného z matčina lůna.

Čtěte nyní malbu od spodního okraje vzhůru, neboť Moreau vystavěl celé dvoumetrové plátno jako žebřík duše stoupající z temnoty. Dole v černé hlubině nalevo sedí Hekaté, bohyně noci, korunovaná stříbrným půlměsícem mezi stinnými kříženci a dvěma sfingami střežícími minulost a budoucnost. O stupeň výš sklání kozonohý Pan hlavu pod rozepjatými černými křídly Jupiterova orla a spojuje zemi s nebem. Vedle nich sedí dvě vážné postavy, které Moreau nazval tragickým základem lidského života: vlevo zahalená Smrt se zkrvaveným mečem, vpravo Bolest s Kristovou trnovou korunou. Nad všemi spočívá Jupiterova noha na hadu zakousnutém do vlastního ocasu, znaku věčnosti, zatímco se modré klenby otevírají ke hvězdnému nebi.

Postavte se dost blízko, abyste rozeznali husté, drahokamově tvrdé hřebínky pigmentu — modře a zeleně připomínající renesanční keramiku, kterou dole sbírali malířovi rodiče. Tři roky před dokončením tohoto plátna se Moreau stal profesorem na École des Beaux-Arts, v neděli v tomto domě vítal mladého Henriho Matisse, Alberta Marqueta a Georgese Rouaulta a nabádal je, aby malovali z vnitřního vidění místo opisování přírody. Moderní francouzská barva začala v ateliérech jako tento, přímo pod Jupiterovýma širokýma nemrkajícíma očima.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli v Muzeu Gustava Moreaua.

Těchto pět zastávek sotva poodhalí stěny ověšené rám na rám od podlahy až po římsu. Vyfoťte plátno vysoko na galerii ateliéru, list v otočných kresebných skříních nebo rodinný portrét v bytě v prvním patře: Chiaro dílo určí, vyloží Moreauův mýtus a nahlas odpoví na navazující otázky.

Proč zůstaly Chiméry nedokončené?Proč Moreau odmítl barona Rothschilda?Kdo sedí pod Jupiterovým trůnem?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

14, rue de La Rochefoucauld (úředně rue Catherine-de-La Rochefoucauld), 75009 Paříž, ve čtvrti Nouvelle Athènes jižně od Pigalle. Vstup vede jediným domovním průchodem s kontrolou zavazadel na recepci.

Linka metra 12 staví nejblíže ve stanicích Trinité – d’Estienne d’Orves a Saint-Georges, zatímco stanici Pigalle obsluhují linky 2 a 12. Poblíž jezdí autobusy 21, 26, 40, 43, 68 a 74 a nejbližší parkovací dům je Parc Trinité d’Estienne d’Orves na adrese 10–12 rue Jean-Baptiste Pigalle.

02

Vstupenky

  • Zavřeno každé úterý a 1. ledna, 1. května a 25. prosince. Otevřeno v pondělí a od středy do neděle od 10:00 do 18:00, s posledním vstupem v 17:30 a vyklízením sálů 15 minut před uzavřením (na Štědrý den dřívější uzavření v 16:30; před cestou zkontrolujte sváteční a stávkové aktuality na musee-moreau.fr).
  • Běžné vstupenky na samostatnou prohlídku stojí 8 eur (6 eur snížené) na recepci a zaručují vstup do ateliérů ve 2. a 3. patře; byt v 1. patře a přízemí se otevírají jen tehdy, dovolí-li to návštěvnost a počet kustodů. Útržek si schovejte: společná vstupenka zahrnuje po dobu 3 měsíců vstup do Musée Jean-Jacques Henner a dále zlevněné vstupné do 8 dnů v Musée Guimet a Musée d’Orsay, do 15 dnů v Musée de la Vie Romantique a Musée d’art et d’histoire du Judaïsme a do 30 dnů v Citéco.
  • Vstup je zdarma s průkazem pro držitele Paris Museum Pass, mládež do 18 let a obyvatele EHP do 26 let a pro všechny první neděli v každém měsíci. Online prodej běžných individuálních vstupenek na billetterie.musee-moreau.fr je v současnosti nedostupný (vstupenky na samostatnou prohlídku kupujte přímo na recepci a před prvními nedělemi zkontrolujte billetterie.musee-moreau.fr pro případ obnovení online oken).
  • Kufry a objemné tašky nechte v hotelu: muzeum nepřijímá zavazadla a nemá úschovní skříňky. Jelikož má historický dům tři schodiště a žádný výtah, horní podlaží nejsou bezbariérová a kočárky zůstávají na recepci; fotografování bez blesku a návštěvnická Wi-Fi (MOREAU VISITEUR) jsou k dispozici po celém domě.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Muzeum Gustava Moreaua nepůjčuje přístroje s audioprůvodcem ani nevydává mobilní aplikaci; recepce rozdává bezplatný tištěný průvodce trasou, zatímco vypsané komentované prohlídky s lektorem ve francouzštině a angličtině vyžadují samostatnou vstupenku za 10 eur (8 eur snížená, vstup do muzea v ceně) na billetterie.musee-moreau.fr. Našich pět stop v prohlížeči nestojí nic a aplikace Chiaro vám z fotografie poví o kterémkoli dalším obraze, akvarelu či kresbě v domě.

Oficiální web →

Otázky

Existuje bezplatný audioprůvodce Muzeem Gustava Moreaua?

Ano — pět zvukových stop na této stránce si přehrajete zdarma v prohlížeči telefonu s úplnými přepisy pod přehrávačem a bez instalace. Chcete-li slyšet příběh dalšího plátna či kresby na stěnách ateliéru, vyfoťte dílo v aplikaci Chiaro.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce v Muzeu Gustava Moreaua?

Žádný není: muzeum nepůjčuje audioprůvodce do ruky ani nenabízí vlastní návštěvnickou aplikaci. Na recepci je zdarma k dispozici tištěný nebo stažitelný průvodce trasou, zatímco komentované prohlídky s lektorem ve francouzštině a angličtině stojí 10 eur v plné sazbě nebo 8 eur se slevou (včetně vstupu do muzea) přes billetterie.musee-moreau.fr.

Kde visí v Muzeu Gustava Moreaua obraz Jupiter a Semelé?

Ovládá první sál ateliéru ve třetím patře, kam vystoupáte po kovaném točitém schodišti Alberta Lafona z ateliéru ve druhém patře. Každá vstupenka zahrnuje ateliéry ve druhém i třetím patře.

Má Muzeum Gustava Moreaua v úterý zavřeno?

Ano, dům zavírá každé úterý a také 1. ledna, 1. května a 25. prosince. Všechny ostatní dny otevírá od 10:00 do 18:00 s posledním vstupem v 17:30, před odchodem se však vyplatí nahlédnout na musee-moreau.fr pro případ neplánovaného uzavření kvůli stávce.

Platí v Muzeu Gustava Moreaua karta Paris Museum Pass?

Ano, platný Paris Museum Pass zajišťuje volný vstup, stejně jako doklad o věku pro návštěvníky do 18 let a obyvatele EHP do 26 let. Jinak se vstupenky na samostatnou prohlídku prodávají přímo na recepci za 8 eur plné nebo 6 eur snížené (online rezervace samostatných prohlídek na billetterie.musee-moreau.fr je momentálně pozastavena) a první neděli v měsíci mají vstup zdarma všichni.

Jak dlouho trvá prohlídka Muzea Gustava Moreaua?

Počítejte se pětačtyřiceti minutami až hodinou na pět zastávek v ateliérech ve druhém a třetím patře včetně deseti minut audia a času na prohlížení otočných kresebných skříní. Jsou-li otevřeny také pamětní byt v prvním patře a přízemní místnosti, devadesát minut vám pohodlně vystačí na všechna čtyři podlaží.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Muzea Gustava Moreaua.