Museo de Bellas Artes · Sevilla · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce po Muzeu výtvarných umění v Seville,
pět zastávek zdarma.
Pět nahrávek, které si pustíte přímo tady v prohlížeči. A zbytek ze čtrnácti sálů muzea? Namiřte Chiaro na obraz a ono vám poví jeho příběh.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Muzea výtvarných umění v Seville.
Apoteóza svatého Tomáše Akvinského
Muzeum výtvarných umění v Seville, Sevilla
To byla část zdarma
Vyfoťte kterékoli dílo ze sbírek Muzea výtvarných umění v Seville a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 11 min poslechu
Pět zastávek, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Pět děl, jeden bývalý klášter: to je celý tento audioprůvodce po Muzeu výtvarných umění v Seville, španělsky Museo de Bellas Artes de Sevilla, trasa na vlastní pěst. Začíná v sále 5, bývalém klášterním kostele, Zurbaránovou Apoteózou svatého Tomáše Akvinského v lodi a Murillovými obrazy pro kapucíny v jeho závěru; vrací se přízemím do sálu 2 k El Grecovu portrétu jeho syna a Torrigianovu hliněnému svatému Jeronýmovi; a po hlavním schodišti stoupá do sálu 10, kde Zurbaránovi kartuziáni sedí u stolu. To je asi 11 minut poslechu. Podle našeho odhadu přidá chůze zhruba deset minut, víc, když je v kostele plno.
Čísla sálů a katalogové údaje pocházejí z materiálů, které muzeum samo zveřejňuje prostřednictvím andaluské vlády, Junta de Andalucía: z jeho trasy po hlavních dílech, z textů k jednotlivým dílům a z brožury pro návštěvníky. Wikidata a Wikipedie dodávají ke každému příběhu druhý zdroj. Zápůjčky a přeinstalace se stávají, takže pokud v den vaší návštěvy dílo ve svém sále chybí nebo se jeho popisek a tato stránka neshodují, řiďte se popiskem muzea a napište nám, abychom ten náš mohli opravit.
Zastávka 1 z 5 · Přízemí, sál 5 (bývalý klášterní kostel)
Apoteóza svatého Tomáše Akvinského
Francisco de Zurbarán · 1631 · Olej na plátně, 486 × 385 cm
Všimněte si
- Zakládací bula na stole dole uprostřed: Zurbarán na ni napsal své jméno a letopočet 1631.
- Karel V., klečící v modlitbě v čele pravé skupiny, v plášti lemovaném hermelínem, naproti řeholníkům zakladatele na druhé straně stolu.
- Holubice přímo nad svatým Tomášem, která sesílá paprsky na knihu, již se chystá napsat.
- Červeně zakrytý stůl mezi oběma klečícími skupinami, s doktorským baretem a stanovami koleje: malé zátiší uvnitř obrovského oltářního obrazu.
Přepis (2:25)
Než přistoupíte blíž, zastavte se na chvíli vzadu v lodi. Tento sál býval kostelem, kostelem kláštera la Merced, v němž dnes sídlí muzeum, a plátno před vámi vzniklo pro hlavní oltář jiného kostela. Vidíte ho tedy zhruba tak, jak bylo zamýšleno: zdola, z dálky, s pohledem vzhůru. Je čtyři metry osmdesát šest vysoké a tři metry osmdesát pět široké, největší obraz, jaký kdy Zurbarán namaloval.
Smlouva nese datum 21. ledna 1631. Čtyři sta dukátů zaplatil fray Alonso Ortiz Zambrano, převor a rektor dominikánské koleje svatého Tomáše Akvinského tady v Seville, a jemu se obvykle připisuje rozhodnutí, co kam patří. Kolej chtěla mít na jednom obraze dvě věci: své vlastní založení a svého patrona ve slávě.
Čtěte ho zdola nahoru, ve třech pásech nad sebou jako tehdejší divadelní kulisy. Dole je založení. Na stole uprostřed leží papežská bula, kterou byla kolej zřízena, a vedle ní doktorský baret, protože právě zde se udělovaly akademické hodnosti. Vlevo klečí v čele svých dominikánů zakladatel, fray Diego de Deza. Vpravo klečí v modlitbě v čele druhé skupiny císař Karel V.; podle popisů samotného muzea je to on, kdo bulu podepisuje. Jednou z postav v doktorských pláštích za ním by mohl být sám Zurbarán.
Prostřední pás patří Tomášovi, nesenému na oblaku mezi čtyřmi latinskými církevními otci, Řehořem, Ambrožem, Jeronýmem a Augustinem, z jejichž knih se učili jeho studenti. Holubice Ducha svatého se vznáší přímo nad jeho hlavou: je to okamžik, kdy dostává Teologickou sumu. Ještě výš sedí vlevo Kristus a Panna Maria, vpravo svatý Pavel a svatý Dominik.
Potom přichází cesta. V roce 1810, kdy byli v Seville Francouzi, odvezli plátno do Alcázaru, pak do Paříže, do soukromé sbírky maršála Soulta, a od roku 1813 do Musée Napoléon. V říjnu roku 1815 dorazilo v bedně do Madridu a zůstalo v Akademii San Fernando, dokud ho v roce 1819 neposlali zpátky do Sevilly. Léta putovalo mezi kolejí a katedrálou, a v roce 1840, po zrušení klášterů a zabavení jejich majetku, sem přišlo natrvalo. Naposledy bylo restaurováno v Pradu v roce 1988.
Než půjdete dál, vraťte se k tomu dokumentu na stole, dole uprostřed. Zurbarán na něj napsal své jméno a letopočet 1631, takže malířův podpis stojí přímo na listině, jíž byla kolej založena.
Zastávka 2 z 5 · Přízemí, sál 5 (bývalý klášterní kostel), kapucínský soubor
Svatá Justa a Rufina
Bartolomé Esteban Murillo · Kolem roku 1666 · Olej na plátně, 200 × 176 cm
Všimněte si
- Giralda, kterou obě sestry drží mezi sebou: podle sevillské legendy ji při zemětřesení uchránily před zřícením.
- Povrch samotné věže. Když ji Murillo maloval, nesla Giralda ještě fresky Luise de Vargase a jedna z nich zobrazovala tyto dvě světice, takže drží svůj vlastní obraz.
- Hliněné džbány a bíle glazované misky na zemi, hrnčířské řemeslo sester, namalované mužem, od něhož neznáme jediné zátiší.
- Dvě tváře: Justa v růžové tunice a zlatém plášti se dívá přímo na vás; Rufina v červené a zelené zvedá oči vzhůru.
Přepis (2:17)
Projděte lodí až k závěru starého kostela. Skoro všechno kolem vás je teď Murillo, zavěšený tak, jak to sám zanechal. V letech 1665 až 1669 namaloval šestnáct pláten pro kostel kapucínů v Seville, pro hlavní oltář a boční kaple, a muzeum je tu rozmístilo podle jejich původního uspořádání. Označuje toto místo za nejsymboličtější v celé budově, a těžko mu oponovat.
Nejdřív se podívejte nahoru, na vrchol oltáře. Obraz úplně nahoře je Jubileum Porciunkule, jediná část souboru, která skončila mimo Sevillu. Patří Muzeu Wallraf-Richartz v Kolíně nad Rýnem a je tu dočasně zapůjčený, což znamená, že oltář je teď znovu úplný. Dřív to místo zaplňovalo Murillovo obrovské Neposkvrněné početí, kterému se říká La Colosal. Přesunuli ho níž, a teď ho můžete vidět mnohem zblízka.
Teď najděte dvě mladé ženy s věží mezi sebou. To jsou Justa a Rufina, sestry, které prodávaly hliněné nádobí u brány Triana, a ta věž je Giralda. Jejich obraz měl na hlavním oltáři čestné místo, a ne náhodou: kapucíni postavili klášter na pozemku, ke kterému patřila poustevna zasvěcená těmto dvěma světicím, a to na místě, kde prý zemřely.
Příběh, který vypráví Sevilla, sahá do roku 287. Procesí, které neslo obraz bohyně Salambony, po nich žádalo dar. Odmítly, jejich hrnce rozbili, ony na oplátku rozbily modlu, a římský prefekt Diogenianus je dal mučit a věznit, dokud nezemřely. Palmy v jejich rukou jsou tedy palmami mučednictví a prostá hlína u jejich nohou je jejich řemeslo. Giralda přišla až později. Legenda vypráví, že ji sestry podepřely při zemětřesení v roce 1503 a znovu při lisabonském zemětřesení v roce 1755, a od té doby je Sevilla maluje se svou věží.
Podívejte se na tu věž zblízka. Když ji Murillo maloval, nesla Giralda ještě fresky Luise de Vargase a jedna z nich zobrazovala právě tyto dvě sestry. Světice drží stavbu, na které je jejich vlastní podobizna.
Pak se podívejte dolů. Od Murilla neznáme žádné samostatné zátiší, a přesto by tyhle prosté hliněné džbány a bíle glazované misky obstály samy o sobě a vedou váš pohled dál, k cestě, dvěma obloukům a rozpadlé věži. Nakonec tváře. Justa v růžové tunice a zlatém plášti vám klidně hledí do očí. Rufina v červené a zelené zvedá oči vzhůru, jako by prosila nebe, aby ochránilo město, které drží.
Zastávka 3 z 5 · Přízemí, sál 2 (renesance)
Portrét Jorge Manuela Theotocópuliho
El Greco · Kolem let 1600–1605 · Olej na plátně, 74 × 50,5 cm
Všimněte si
- Okruží. Místy je barva tak tenká, že se štětec plátna sotva dotkl.
- Paleta a svazek štětců v jeho levé ruce, držené s lehkostí šlechtice, ne sevřené v pěsti řemeslníka.
- Jak málo barev celý obraz potřebuje: bílou, rumělku, okr a černou.
Přepis (2:02)
Vraťte se přízemím do sálu 2, sálu renesance. Po rozměrech kostela je to šok: sedmdesát čtyři na padesát a půl centimetru, muž v černém na tmavém pozadí, a jediný El Greco, kterého toto muzeum vlastní.
Po celé 19. století se obraz považoval za autoportrét. Většina odborníků se dnes shoduje, že zobrazuje jeho syna, Jorge Manuela, jediného syna, který se stal architektem, sochařem a malířem jako jeho otec. Prozradí ho tvář. Tytéž rysy se objevují na El Grecově Panně Marii Milosrdné pro Illescas, a správci tamní svatyně si stěžovali, že jim malíř do obrazu umístil svého synovce. Synovec bylo tehdy zdvořilé slovo pro syna narozeného mimo manželství.
Podívejte se na ruce. V pravé jediný štětec, držený zlehka. V levé paleta a celý svazek štětců. Muzeum to čte jako argument, ne jako momentku. Malířství se ve Španělsku stále často řadilo mezi podřadná řemesla, a tady stojí malíř oblečený podle vážné španělské módy kolem roku 1600, černý kabátec, obrovské naškrobené okruží, a drží své nástroje s lehkostí muže, který drží rukavice. Malířství, říká ten portrét, je umění pro šlechtice.
Barvami šetří stejně. Muzeum jich na celém plátně napočítá čtyři: bílou, rumělku, okr a černou, a jen velmi málo dalšího. Tam, kde světlo dopadá na tvář, leží barva hustě, a na okruží je tak tenká, že se štětec plátna sotva dotkl. Tak se stane, že hromada naškrobeného lnu vypadá, jako by nic nevážila.
Do Sevilly se dostal přes královské ruce. V roce 1838 visel ve Španělské galerii krále Ludvíka Filipa v Louvru a v roce 1853 se prodal v aukční síni Christie's. Přešel k vévodům z Montpensier do paláce San Telmo v Seville, a v roce 1897 ho infantka María Luisa Fernanda de Borbón darovala muzeu. Než se otočíte, najděte podpis: řecká písmena, psaná kurzívou, malíř narozený na Krétě podepisuje portrét svého španělského syna.
Zastávka 4 z 5 · Přízemí, sál 2 (renesance)
Kající se svatý Jeroným
Pietro Torrigiano · Kolem roku 1525 · Polychromovaná terakota, 224 × 126 × 160 cm
Všimněte si
- Svaly. Muzeum vyzdvihuje napětí, které prostupuje celé tělo; sevillští sochaři se na této soše celé století učili anatomii.
- Hlava, kterou muzeum zdůrazňuje pro její výrazovou sílu. Přejděte stranou a podívejte se na ni z profilu.
- Povrch: je to malovaná terakota, pálená hlína, ne dřevo ani kámen.
Přepis (2:06)
Otočte se ve stejném sále a stojíte před dílem, které muzeum řadí na první místo svého vlastního seznamu toho, co si nenechat ujít. Je z hlíny. Z pálené a malované hlíny, 224 centimetrů vysoké: starý muž klečící na jednom koleni, v ruce vztyčený kříž, každý sval v těle napjatý.
Jeho tvůrce přišel s pověstí. Pietro Torrigiano vyrostl ve Florencii Lorenza Medicejského, byl vrstevníkem Michelangela, a když jako mladíci oba kopírovali Masacciovy fresky v kostele del Carmine, Torrigiano ztratil nervy a udeřil ho pěstí. Michelangelo měl nos zlomený do konce života a Torrigiano musel z Florencie odejít. Potom pracoval v Anglii, kde je jeho dílem hrobka Jindřicha VII. a jeho královny ve Westminsterském opatství.
Do Sevilly přišel v roce 1521 a zůstal tu až do své smrti v roce 1528. Z toho, co tu vytvořil, se dochovalo velmi málo, a tahle socha, zhotovená pro klášter San Jerónimo de Buenavista, je z toho to nejlepší. Podle Giorgia Vasariho stál modelem starý sluha rodiny Botti, florentských kupců usazených v Seville. Tomu se dá věřit. Tohle je konkrétní staré tělo, ne ideální, a muzeum vyzdvihuje napětí v každém svalu a sílu hlavy. Jeroným koná pokání na poušti, a kámen, kterým se bil, patří k příběhu.
Pro Sevillu se socha stala vzorem. Pálená hlína tu nebyla nic nového; v Itálii to byl tradiční materiál a v sochařství tohoto města už měla kořeny. Nové bylo to, co s ní dokázal udělat Florenťan, a muzeum tuto sochu nazývá archetypem sevillského sochařství. V následujícím století vyřezal Juan Martínez Montañés, velký sochař sevillského baroka, kajícího se svatého Jeronýma a kajícího se svatého Dominika, které podle slov muzea nelze posuzovat bez ní. Goya se prý cestou dvakrát zastavil v klášteře jen proto, aby si ji prohlédl.
Torrigianův konec odpovídá jeho začátku. Pro svou prchlivost stanul před španělskou inkvizicí a v roce 1528 zemřel ve vězení. Podle Vasariho mu vévoda z Arcosu za Pannu Marii s Ježíškem zaplatil málo, a Torrigiano sochu rozbil dlátem. Teď přejděte stranou a podívejte se na hlavu, vymodelovanou v hlíně mužem, který si všude, kam přišel, dělal nepřátele.
Zastávka 5 z 5 · Horní patro, sál 10 (Francisco de Zurbarán)
Svatý Hugo v refektáři kartuziánů
Francisco de Zurbarán · Kolem roku 1655 · Olej na plátně, 262 × 307 cm
Všimněte si
- Obraz na zadní stěně: Panna Maria a svatý Jan, patroni kartouzy, kteří se oba postili.
- Modrobílé talíře a džbány se znakem kartouzy, rozestavené střídavě podél stolu.
- Biskup Hugo, shrbená postava vpravo, a jeho páže stojící uprostřed místnosti.
Přepis (2:13)
Vystupte po hlavním schodišti do horního patra a najděte sál 10, který patří Zurbaránovi. Toto plátno měří dva metry šedesát dva na tři metry sedm a skoro nic se na něm nehýbe.
Byl to jeden ze tří obrazů, které namaloval pro sakristii kartouzy Santa María de las Cuevas v Seville, každý o jednom pravidle kartuziánského života. Jeden je o mlčení, jeden o úctě k Panně Marii. Tento je o půstu.
Příběh je to podivný. Kolem roku 1084, v neděli před Popeleční středou, poslal Hugo, biskup grenoblský, maso sedmi mnichům, kteří tam založili kartouzu. Začali se přít, zda mohou žít bez masa navždy, a uprostřed sporu upadli do spánku, který trval čtyřicet pět dní. Když je Hugo přišel navštívit, probudili se. Maso na jejich talířích se proměnilo v popel, a tím byla otázka rozhodnuta.
Tohle je tedy okamžik probuzení. Biskup je ta shrbená postava vpravo, jeho páže stojí uprostřed a mniši v bílých hábitech sedí podél stolu ve tvaru písmene L, jako by byli vytesaní z kamene. Slova samotného muzea se dají těžko vylepšit: chladný, statický, zkamenělý, mimo čas. Muzeum obraz nazývá také galerií portrétů.
Teď se podívejte na stůl, protože tady si Zurbarán dopřál trochu potěšení. Bílé talíře s modrým dekorem. Kameninové džbány se znakem kartouzy, rozestavené střídavě. Chléb a odložené nože. Ubrus padá až na zem v jediném rovném, světlém pruhu, a stěna za ním je vystavěná z tenkých, pečlivých lazur.
Pak se podívejte nahoru na obraz visící na zadní stěně. Zobrazuje Pannu Marii a svatého Jana, patrony kartouzy, a oba se postili: Maria na útěku do Egypta, Jan na poušti. I výzdoba této místnosti dodržuje pravidlo.
I tento obraz Francouzi odvezli. V roce 1810 ho převezli z kláštera do Real Alcázaru, v roce 1813 se vrátil mnichům a v roce 1840 se dostal do muzea. Muzeum ho datuje kolem roku 1655; někteří odborníci ho kladou na začátek 30. let 17. století. Ať tak či onak, visí dnes o patro výš než kostel plný Murillových obrazů, v sále bílých hábitů a modrobílých talířů.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli v Muzeu výtvarných umění.
Pět zastávek je začátek, ne celé muzeum. Jen v horním patře jsou sály s díly Valdése Leala, Murillových následovníků a Sevilly 19. století. Vyfoťte jakékoli plátno, řezbu nebo obklad z azulejos v ambitech: Chiaro vám řekne, co to je, vysvětlí, který klášter o dílo přišel ve prospěch státu, a odpoví na všechny otázky, které vás napadnou.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
Plaza del Museo 9, 41001 Sevilla. Hlavní vchod je z náměstí Plaza del Museo.
K muzeu jezdí městské autobusy C3, C4, C5, 6, 43, CC, 13, 14, B2 a B5. Nejbližší autobusové nádraží pro meziměstské linky je Plaza de Armas a stanoviště taxi jsou v ulici Calle Marqués de Paradas, na náměstí Plaza del Duque a u hotelu Colón.
Vstupenky
- V pondělí zavřeno, kromě pondělí, které připadne na den před svátkem, a pondělí, které je samo jedním ze svátků, kdy muzeum otevírá. Zavřeno je také 1. a 6. ledna, 1. května a 24., 25. a 31. prosince.
- Od září do července je otevřeno od úterý do soboty 09:00–21:00 a v neděli a ve svátky 09:00–15:00. V srpnu muzeum zavírá ve všech otevíracích dnech v 15:00.
- Vstupné stojí 1,50 € a občané Evropské unie s průkazem totožnosti mají vstup zdarma. Posledních 25 vstupenek se prodává 45 minut před zavírací dobou a 30 minut před ní už sály nikoho nepouštějí.
- Batohy a zavazadla nesmějí do sálů; jsou tu skříňky. Fotky pro vlastní potřebu jsou povolené, blesk, stativy a selfie tyče ne.
Oficiální audioprůvodce
Vlastní průvodce muzea je v aplikaci EspaciosCultura@, bezplatné pro iPhone i Android, která pokrývá vystavená díla a funguje jen se zapnutým Bluetooth. Ten náš nepotřebuje stahování ani Bluetooth: pět děl, namluvených, přehrávaných v prohlížeči, s každým slovem vypsaným pod každou nahrávkou.
Oficiální web →Otázky
Existuje bezplatný audioprůvodce po Muzeu výtvarných umění v Seville?
Ano, dokonce dva. Muzeum nabízí vlastní bezplatnou aplikaci EspaciosCultura@, která potřebuje zapnuté Bluetooth. A tato stránka má pět bezplatných nahrávek, které hrají ve vašem prohlížeči, každou s přepisem pod ní; o čemkoli dalším na stěnách vám podle fotky poví aplikace Chiaro.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Muzeu výtvarných umění v Seville?
Nic. Průvodcem muzea je aplikace EspaciosCultura@, kterou si zdarma stáhnete do iPhonu i Androidu. Samotné vstupné stojí 1,50 € a občané Evropské unie s průkazem totožnosti mají vstup zdarma.
Kde v Muzeu výtvarných umění v Seville visí Zurbaránova Apoteóza svatého Tomáše Akvinského?
V sále 5 v přízemí, který býval kostelem kláštera la Merced. Visí mezi velkými oltářními obrazy podél lodi a v závěru kostela je Murillův soubor pro kapucíny.
Je Muzeum výtvarných umění v Seville v pondělí zavřené?
Ano, kromě pondělí před svátkem a pondělí, které je samo jedním ze svátků, kdy muzeum otevírá; tehdy platí sváteční otevírací doba, do 15:00. Jako otevírací pondělí v roce 2026 muzeum uvádí 5. ledna, 12. října, 2. listopadu a 7. prosince. Zavřeno je také 1. a 6. ledna, 1. května a 24., 25. a 31. prosince.
Kolik stojí vstup do Muzea výtvarných umění v Seville?
Základní vstupné stojí 1,50 €. Občané Evropské unie s průkazem totožnosti a členové ICOM mají vstup zdarma, a 28. února, 18. května, 27. září a 4. prosince platí totéž pro všechny.
Kde jsou v Muzeu výtvarných umění v Seville Murillovy obrazy?
Hlavně v sále 5, starém kostele, kde obrazy, které namaloval pro kapucíny, visí v původním uspořádání. Sál 7 v horním patře je věnován Murillovi a jeho následovníkům.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Muzea výtvarných umění v Seville.