Přejít na obsah

Park Güell · Barcelona · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Parku Güell,
pět zastávek zdarma.

Dvanáct hektarů svahu, který Gaudí začal upravovat v říjnu 1900, v pěti nahrávkách s textem pod každou z nich. Zaujme-li vás jakákoli jiná dlaždice v parku, namiřte na ni fotoaparát v Chiaro a zeptejte se.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Parku Güell.

9:41

Zeď v ulici Carrer d'Olot a pavilony vrátnice

Park Güell, Barcelona

0:00 2:20
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 11 min poslechu

Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Tento audioprůvodce po Parku Güell je zdarma a projdete s ním park na vlastní pěst, od veřejného chodníku až k vlně nakloněného kamene, se zastávkou u nejslavnější lavice parku. První zastávku si pusťte v ulici Carrer d'Olot, před hlavní branou na jižní straně; vstupenku k tomu nepotřebujete. Pak vejděte vchodem Carrer de Larrard, kam se dostanete boční uličkou na konci, kde se potkávají Carrer d'Olot a Carrer Marianao, a dojděte k patě monumentálního schodiště hned za hlavní branou, kde čeká drak. Vystoupejte do lesa sloupů na vrcholu schodiště, pak ještě výš na Náměstí přírody, kvůli výhledu se zastavte u lavice na straně náměstí k městu a nakonec projděte železnou branou na straně u starého Casa Larrard do portiku z nakloněného kamene. Cesty jsou krátké, ale strmé, a i když nahrávky trvají dohromady asi jedenáct minut, park sám počítá na průměrnou návštěvu zhruba s hodinou.

Pravidla pro vstupenky, ceny a časové úseky na této stránce pocházejí z parkguell.barcelona, oficiálního webu parku spravovaného jménem barcelonské městské rady, a historie ze stránek parku o jeho dědictví a z Wikipedie. Vchody a cesty se tu mění podle stavebních prací, takže v den návštěvy mají poslední slovo zaměstnanci parku a oznámení u cest; pokud se od toho, co tu píšeme, liší, napište nám a stránku opravíme.

Zastávka 1 z 5 · Carrer d'Olot, na chodníku před hlavní branou na jižní straně parku, čelem do parku; veřejná ulice, vstupenka není potřeba

Zeď v ulici Carrer d'Olot a pavilony vrátnice

Antoni Gaudí (1852–1926) pro průmyslníka Eusebiho Güella (1846–1918) · 1900–1903 · Zeď z hrubého kamene zakončená obkladem z dlaždic, dlouhá 210 m a vysoká 2 až 4 m, s patnácti medailony z trencadís (mozaiky ze střepů) o průměru 1,4 m; dva kamenné pavilony pod střechami ze střepů dlaždic

Všimněte si

  • Medailony zasazené do koruny zdi, patnáct, se dvěma slovy na střídačku: Park a Güell. První je anglicky, protože Güell chtěl obytný park podle britského vzoru.
  • Za branou modrobílá šachovnicová věž levého pavilonu a její čtyřramenný kříž, zničený v roce 1936 a po občanské válce vrácený na místo.
  • Kupole ve tvaru houby na pravém pavilonu, nejspíš muchomůrka červená. Žebra pod kloboukem jsou šálky na kávu obrácené dnem vzhůru.
  • Železná brána s palmovými listy. Je od Gaudího, ale pochází z Casa Vicens, jednoho z jeho prvních domů, a osadili ji sem v roce 1965.
Přepis (2:20)

Postavte se na chodník v ulici Carrer d'Olot, čelem ke zdi. Je z hrubého kamene z tohoto kopce, dlouhá 210 metrů, vysoká dva až čtyři metry a nahoře zakončená obkladem z dlaždic v bílých a červených pruzích. Do toho obkladu jsou zasazené medailony, patnáct kusů, každý o průměru 1,4 metru, a pořád dokola opakují dvě slova: Park a Güell.

To první slovo je anglicky schválně. Eusebi Güell, průmyslník, který to všechno zaplatil, tu chtěl vytvořit britský obytný park a dal to najevo už samotným jménem. To, před čím stojíte, nikdy nemělo být veřejným parkem. Byla to soukromá obytná čtvrť pro zámožné rodiny: zhruba šedesát trojúhelníkových parcel na holém skalnatém svahu, kterému lidé říkali Muntanya Pelada, Lysá hora. Pravidla byla přísná. Zastavět bylo možné nejvýš šestinu každé parcely a každý dům musel stát tak, aby sousedům nebral slunce ani výhled na moře. Güell zakázku svěřil Antonimu Gaudímu a práce začaly v říjnu 1900.

Teď se podívejte přes bránu na dva pavilony. Tady byla vrátnice čtvrti a patřila k tomu, co bylo hotové nejdřív: popis zveřejněný čtvrtého ledna 1903 už uvádí jako postavené oba pavilony, vnější zeď i velké schodiště za nimi. Levý pavilon byl vlastní vrátnicí, s čekárnou a telefonní budkou. Patří k němu ta modrobílá šachovnicová věž, zakončená čtyřramenným křížem, kterým Gaudí rád mířil do světových stran. Ten kříž byl zničen v roce 1936 a po občanské válce vrácen na místo. Pravý pavilon byl domkem samotného vrátného, Casa del Guarda, a kupole na jeho střeše je houba, nejspíš muchomůrka červená. Žebra pod kloboukem jsou šálky na kávu, zasazené mezi dlaždice dnem vzhůru.

Takhle je udělaný celý park a ta metoda má jméno: trencadís, katalánsky „rozbité na kusy“. Velkou část materiálu tvořily vadné výrobky z továren a rozbité šálky a talíře.

Pak brána, s kovaným železem ve tvaru palmových listů. Je od Gaudího, ale pochází z Casa Vicens, jednoho z jeho nejranějších domů, a osadili ji sem v roce 1965. Jeho vlastní plán pro tento vchod byl podivnější: monumentální brána s párem mechanických gazel, které se měly otevírat spolu s křídly. Nikdy nevznikly.

Stejně jako většina čtvrti. Kupci nepřišli a v roce 1914 se práce zastavily; ze šedesáti domů stály dva. Všechno za touto branou bylo postaveno pro obyvatele, kteří nikdy nepřišli.

Zastávka 2 z 5 · Hned za hlavní branou, u paty monumentálního schodiště, s pohledem vzhůru ke sloupům Hypostylové síně

Dračí schodiště

Antoni Gaudí (1852–1926) · 1900–1903 · Kámen a trencadís; dvojramenné schodiště o 45 schodech, 20 m dlouhé a 8,1 m široké; drak dlouhý 2,4 m, z tenkých cihel obložených střepy dlaždic

Všimněte si

  • Otevřená tlama draka. Není to ozdoba, ale přepad: když je nádrž na dešťovou vodu pod náměstím plná, přebytek vytéká tudy.
  • Ve fontáně v polovině schodiště, pod drakem, katalánský znak, přes který se plazí had, jeden z několika odkazů na katalánskou identitu na tomto schodišti.
  • Malá trojnožka, která vyrůstá z dračí fontány, odkaz na trojnožku věštírny v Delfách.
  • Na vrcholu posledního ramene, schovaná pod sloupy, zakřivená lavice ve tvaru ódea, umístěná tak, aby v zimě byla na slunci a v létě ve stínu.
Přepis (2:12)

Zastavte se u paty schodiště a podívejte se přímo vzhůru, středem. Po obou stranách řady fontán stoupají dvě ramena schodů, dohromady čtyřicet pět schodů, dvacet metrů zdola nahoru, a nahoře čekají sloupy kryté síně, která nese náměstí. Park ve vlastním popisu tohoto vchodu slibuje právě tenhle pohled, schodiště a nad ním síň, a celou kompozici skutečně obsáhnete jediným pohledem.

Boční zdi tvoří dvě elipsy z keramiky: bílé vypouklé destičky se střídají s barevnými vydutými, mnohé z nich navrhl Pau Pujol z dílny na obklady Pujol i Bausis, a nahoře je zakončuje cimbuří. Pod terasami, které tyto zdi drží, jsou dvě jeskyně. Ta po vaší pravici byla postavená jako přístřešek pro čekající a uvnitř spočívá její klenba na jediném kuželovitém sloupu, který připomíná sloní nohu.

Teď stoupejte očima. První fontána je samá umělá skála a krápníky, s podivnými tvary jako skřítci, a jsou v ní ukryté kruh znamenající svět a kružidlo znamenající architekta. V polovině je medailon s katalánským znakem, přes který se plazí had. A nad ním drak.

Je dlouhý 2,4 metru, z tenkých cihel obložených střepy dlaždic, a web parku bez nadsázky píše, že se stal nejoblíbenějším obrazem parku. Na tom, co představuje, se nikdo neshodne. Možná je to salamandr alchymistů, tvor ohně. Možná Pýthón, had z chrámu v Delfách; nad ním stojí malá trojnožka, jako ta, na které sedávala věštkyně, a někteří badatelé si myslí, že Güell a Gaudí navrhli celý park podle vzoru tohoto chrámu. Anebo je to krokodýl ze znaku Nîmes, francouzského města, kde Güell vyrůstal.

Jisté je, že je to odtok. Dešťová voda z náměstí nahoře prosakuje do podzemní nádrže na 1200 metrů krychlových. Když nádrž přeteče, má přebytečná voda jedinou cestu ven, a tou je dračí tlama. Gaudí udělal z nejslavnějšího zvířete parku přepad své cisterny.

Ta sláva si na něm vybrala jistou daň. Program péče o park uvádí mezi svými projekty obnovu pravé přední tlapy draka; i tady má sláva, jako všude jinde, svůj účet za údržbu.

Ještě jedna věc, než půjdete nahoru. Na vrcholu posledního ramene, pod ochranou sloupů, stojí zakřivená lavice ve tvaru malého řeckého divadla, ódea. Je umístěná tak, aby v zimě chytala slunce a v létě byla ve stínu.

Zastávka 3 z 5 · Na vrcholu Dračího schodiště, v kryté kolonádě pod Náměstím přírody

Hypostylová síň a Jujolův strop

Antoni Gaudí (1852–1926); stropní mozaiky: Josep Maria Jujol (1879–1949) · kolem 1907–1909 · 86 kanelovaných sloupů z malty a lomového kamene, každý 6,16 m vysoký a 1,2 m silný, pod mělkými kupolemi z trencadís; čtyři stropní medailony o průměru 3 m

Všimněte si

  • Vnější sloupy, které se naklánějí dovnitř. Podle klasických pravidel stojí sloup svisle; tyhle se naklánějí, aby ukázaly zátěž, kterou nesou.
  • Čtyři velké sluneční medailony o průměru tří metrů, každý v mezeře, kde Gaudí vynechal sloup. Představují čtyři roční období.
  • Menší rozety uprostřed kleneb, čtrnáct, plné vírů a spirál: fáze Měsíce.
  • Hlavice kteréhokoli sloupu: deska pod stropem je osmiboká, ne čtvercová, jak by to měl pravý dórský sloup.
Přepis (2:27)

Vstupte mezi sloupy a dopřejte si chvilku ve stínu. Jste uvnitř stavby, která nese náměstí: osmdesát šest kanelovaných sloupů, každý 6,16 metru vysoký a 1,2 metru silný, a nad nimi strop z mělkých bílých kupolí. Tahle síň měla být tržnicí čtvrti, krytým místem, kde by obyvatelé nakupovali. Když čtvrť zkrachovala, od tržnice se upustilo.

Sloupy jsou dórské, nebo to aspoň předstírají. Podívejte se na desku na vrcholu kteréhokoli z nich. U pravého dórského sloupu je čtvercová; tady je osmiboká. A podívejte se na vnější řadu, na sloupy nejblíž ke schodišti. Naklánějí se. Klasická architektura by to označila za chybu. Vlastní popis parku to vystihuje lépe: náklon jde proti pravidlům klasické kompozice, a právě tím vám dává pocítit váhu, kterou sloupy nesou. Mramorové také nejsou. Jsou z malty a lomového kamene, upravené tak, aby připomínaly mramor, a do výšky 1,8 metru je pokrývá slupka z rozbitých dlaždic.

Jsou to navíc okapové roury. Náměstí nad vámi zůstalo schválně bez dlažby, aby jím dešťová voda prosakovala rovnou dolů, a v kolonádě sbírá vodu kanál a odvádí ji do nádrže pod vašima nohama. Je to tatáž nádrž, jejíž přebytek jste právě viděli vytékat z dračí tlamy.

Teď se podívejte nahoru. Projekt počítal s devadesáti sloupy. Gaudí čtyři vynechal a do čtyř otvorů ve stropě vsadil čtyři velké kulaté medailony o průměru tří metrů. Jsou to slunce s dvaceti paprsky a představují roční období. Kolem nich, uprostřed menších kleneb, je čtrnáct rozet o průměru zhruba metru, plných vírů, šroubovic a spirál. To jsou fáze Měsíce. Tam, kde sloupy chybějí, se prostor otevírá do něčeho, co působí jako tři lodě, jako v kostele.

Muž, který ten strop udělal, byl Josep Maria Jujol, narozený v Tarragoně v roce 1879, o dvacet sedm let mladší než Gaudí a ze všech jeho spolupracovníků nejvynalézavější. Pracoval s ním i na Casa Batlló a Casa Milà. Tady nahoře pracoval se střepy keramiky a obyčejným odpadním materiálem. Hledáte-li v parku jediné místo, kde je vidět, jak fantazie pomocníka volně řádí uvnitř konstrukce jeho mistra, je to tenhle strop.

Podle historie, kterou uvádí sám park, vznikla síň brzy: už v roce 1907 se na náměstí nad ní konaly akce, z čehož park usuzuje, že síň tehdy už měla střechu. Medailony od té doby potřebovaly péči a figurují na seznamu projektů obnovy parku. Než půjdete dál, postavte se na chvíli pod nejbližší slunce. Každý z těch střepů někdo vybral.

Zastávka 4 z 5 · Náměstí přírody, u lavice na straně schodiště, s výhledem přes vstupní pavilony na město a moře

Náměstí přírody a vlnitá lavice

Antoni Gaudí (1852–1926); lavice: Josep Maria Jujol (1879–1949) · Náměstí v provozu už v roce 1907; lavice postavena 1909–1914 · Esplanáda 86 × 43 m, zčásti vytesaná do skály a zčásti nesená Hypostylovou síní; lavice z trencadís dlouhá 110 m

Všimněte si

  • Drobné obrázky a slova vtlačená do lavice mezi abstraktní vzory: znamení zvěrokruhu, hvězdy, květiny, ryby, krabi a Jujolovy věty k Panně Marii katalánsky a latinsky.
  • Rytmus lavice: vyduté a vypouklé oblouky dlouhé asi metr a půl, takže lidé sedí v malých skupinkách čelem k sobě.
  • Přímo dolů přes zábradlí: schodiště, dva pavilony z první zastávky a za nimi město a moře, kterými čtvrť lákala kupce.
  • Zem pod vašima nohama, schválně ponechaná bez dlažby, aby dešťová voda prosakovala do nádrže pod sloupy.
Přepis (2:20)

Přistupte k zábradlí lavice na straně k městu a podívejte se dolů. Přímo pod vámi je schodiště, po kterém jste vystoupali, pak dva pavilony s houbou a křížem a za nimi celá Barcelona, která se svažuje až k moři. Tenhle výhled Güell prodával. Podle historie parku si ten kopec vybral pro zdravou polohu a nádherné výhledy na moře a na rovinu.

Zem pod vámi není zem. Původní plány tomu místu říkaly Řecké divadlo, jeviště pro velká představení pod širým nebem, na která se mělo hledět z okolních teras, a je umělé: část je vytesaná do skály hory, zbytek leží na sloupech, kterými jste právě prošli. Je dlouhé 86 metrů a široké 43 a schválně zůstalo bez dlažby, aby jím dešťová voda prosakovala do nádrže dole. Dnes se mu říká Náměstí přírody.

A teď lavice. Táhne se v délce 110 metrů a je dílem Josepa Marii Jujola, postavená v letech 1909 až 1914. Na chvíli si sedněte a všimněte si, co se děje s vašimi zády: sedák tvoří vyduté a vypouklé oblouky dlouhé asi metr a půl, tvarované podle těla, a křivky natáčejí lidi k sobě v malých skupinkách. Byla navržena stejně pro hovor jako pro odpočinek.

Pak si zblízka prohlédněte povrch. Jsou to rozbité dlaždice, lahve a kousky nádobí, většinou abstraktní, ale ne všechno. Hledejte podél lavice a najdete znamení zvěrokruhu, hvězdy, květiny, ryby a kraby. Jujol sem vložil také růže, kříže a věty katalánsky a latinsky na oslavu Panny Marie, a tu a tam písmeno J, za Jujola. Je to spíš stometrové album nalepených střípků než lavice.

Náměstí nikdy dlouho nezůstalo prázdné. Už za Güellova života byl park jednou z velkých pamětihodností města a Güell tuhle esplanádu poskytoval pro katalánská vlastenecká shromáždění a pro tančení sardany, tradičního katalánského tance. V roce 1906 se v parku konala zahradní slavnost Prvního mezinárodního kongresu katalánského jazyka.

Güell zemřel v roce 1918. Jeho dědicové nabídli park městu, městská rada odsouhlasila jeho koupi dvacátého šestého května 1922 a jako veřejný park se otevřel v roce 1926, v roce Gaudího smrti. Sám Gaudí tu žil skoro dvacet let, ve vzorovém domě čtvrti, od roku 1906 do roku 1925. Domy tu nikdy nevyrostly. Místo nich tu stojíte vy, a s vámi výhled přes pavilony až k vodě, tentýž, kvůli kterému bylo vyměřeno šedesát parcel.

Zastávka 5 z 5 · Vedle Náměstí přírody, za původní železnou branou, na straně náměstí směrem ke starému Casa Larrard, dnes škole

Portikus pradleny

Antoni Gaudí (1852–1926) · Postaven během prací na čtvrti v letech 1900–1914 · Neopracovaný kámen z místa: galerie dlouhá 83 m na dvojité kolonádě, jejíž vnitřní sloupy se opírají o svah, vzadu opěrná zeď

Všimněte si

  • Pradlena: jeden sloup je vytesán jako žena, která nese uzel, nástroje svého řemesla. Podle ní dostal jméno celý portikus.
  • Náklon vnitřních sloupů proti svahu. Jsou to stejně tak opěráky jako podpěry: zadržují svah.
  • Samotný kámen, ponechaný hrubý a neopracovaný, jako na viaduktech, které Gaudí postavil ze skály vylámané z tohoto kopce.
  • Železná brána, kterou se sem vchází a kterou Salvador Dalí přirovnal k telecím játrům.
Přepis (1:59)

Železná brána i slunné náměstí jsou teď za vámi a světlo se rázem změnilo. Salvador Dalí říkal, že kované železo té brány vypadá jako telecí játra. Zapamatujte si to a podívejte se na ni později znovu.

Před vámi je galerie z hrubého kamene, která se vám nad hlavou stáčí jako vlna těsně předtím, než se zlomí. Táhne se 83 metrů podél opěrné zdi a spočívá na dvojité kolonádě, jejíž vnitřní sloupy se opírají o svah. Park sám ji označuje za jeden z nejkrásnějších příkladů Gaudího organické architektury, a podstatné je, že ten náklon tu má svou funkci. Tyhle sloupy jsou opěráky. Zadržují svah. Někteří autoři v tom vidí románskou křížovou chodbu, možná podle té u katedrály v Elne; tady se ovšem zakřivená vnitřní stěna portiku naklání podle přirozeného sklonu terénu.

Kámen zůstal neopracovaný, stejně jako na viaduktech, které nesou cesty kolem parku a které Gaudí postavil ze skály přímo z pozemku. Proto celá stavba vypadá spíš, jako by tu vyrostla, než jako by ji někdo postavil. Té myšlenky se držel, kdekoli mohl: stromy, které už na pozemku rostly, rohovníky a olivovníky, zůstaly stát, a co vysadil nově, byly středomořské druhy, které potřebují málo vody.

Teď najděte postavu. Mezi sloupy je jeden vytesaný jako žena s uzlem na hlavě, pradlena, která nese nástroje svého řemesla. Portikus je pojmenovaný po ní. O tom, co jí bylo předlohou, se vedou spory. Někteří badatelé se domnívají, že Gaudí citoval slavnou staroegyptskou sošku z Louvru, Nosičku obětin. Když tu stojíte, chápete proč.

Teď se podívejte, kam vede cesta. Vine se nad bývalými zahradami Casa Larrard, venkovského domu, který na tomhle pozemku stál dřív než park a který si Güell v roce 1907 zvolil za svůj domov. Žil tam až do své smrti v roce 1918 a od roku 1931 je v něm škola. Na vzdáleném konci přechází portikus ve spirálovou rampu na kroucených sloupech, která se stáčí dolů k domu: tatáž konstrukční myšlenka, svinutá do vývrtky.

Postavte se těsně k pradleně a podívejte se vzhůru kolem její hlavy. Nese stejnou váhu jako každý jiný sloup v řadě.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na všechno, co v Parku Güell uvidíte.

Pět zastávek ukáže kostru tohoto místa; jeho kůží jsou nespočetné střepy dlaždic, chrliče se lvími hlavami, sloupy viaduktů a střechy proti obloze, a každá z těch věcí má svého tvůrce a svůj příběh. Namiřte aplikaci Chiaro na kousek lavice nebo na pilíř u cesty ke Třem křížům a řekne vám, co máte před sebou, kdo to postavil a kdy, a bude odpovídat na vaše otázky, dokud nepůjdete dál.

Co je napsáno na lavici?Proč je drak odtok?Který pavilon patřil vrátnému?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Hlavní vchod je v ulici Carrer d'Olot v Barceloně, na jižní straně parku, a první zastávku si poslechnete tam na chodníku. Dovnitř park posílá držitele vstupenek třemi vchody: Carrer de Larrard, kam se dostanete boční uličkou na konci, kde se potkávají Carrer d'Olot a Carrer Marianao, na stejné straně parku jako první zastávka této procházky; Carretera del Carmel 23, který park doporučuje návštěvníkům se sníženou pohyblivostí; a Avinguda del Santuari de Sant Josep de la Muntanya, kde vás nahoru vyveze eskalátor.

Zelenou linkou metra L3 do stanice Lesseps nebo Vallcarca, z obou asi dvacet minut pěšky; od stanice Lesseps park doporučuje vchod s eskalátorem na Avinguda del Santuari de Sant Josep de la Muntanya. Stanici Vallcarca zatím nedoporučuje, protože eskalátory na Baixada de la Glòria jsou mimo provoz. Autobusy H6 a D40 zastavují na Travessera de Dalt, asi deset minut chůze, a odtud jsou doporučenými vchody eskalátor u Santuari nebo Carrer de Larrard.

02

Vstupenky a vstup

  • Všechno za branou je teď zpoplatněné: vstupenka platí pro celých dvanáct hektarů včetně lesů a vyhlídek a zdarma je jen ulice venku. Vstupenky jsou na určitý časový úsek, na vstup máte třicet minut od jeho začátku a po odchodu se zpět nedostanete. Drak, sloupy, portikus a náměstí jsou navíc za druhým kontrolním bodem, na jednosměrné trase.
  • Kupujte na webu parku. Vstupenky jsou na jméno, které musí odpovídat vašemu dokladu totožnosti a může být u vchodu zkontrolováno; rezervace se otevírají tři měsíce předem, nejvýš sedm vstupenek najednou, a rezervaci lze přesunout nejpozději den předem, ale nelze ji zrušit a peníze se nevracejí. Základní vstupné je 18 eur, 13,50 eura pro děti od sedmi do dvanácti let a pro návštěvníky nad šedesát pět let; děti do šesti let včetně mají vstup zdarma, ale i ony potřebují vlastní vstupenku.
  • Park je otevřený každý den v roce. Časové úseky pro návštěvníky začínají v 9.30 a poslední začíná v 19.30; od 7.00 do té doby a znovu od 20.00 patří park místním obyvatelům a turistické návštěvy se nekonají. Úseky pro váš den najdete na oficiální stránce s cenami a časy.
  • Dvě věci základní vstupenka nezahrnuje: Dům-muzeum Gaudího a pavilon Casa del Guarda u hlavní brány; na každý z nich potřebujete vlastní kombinovanou vstupenku. Hned za hlavní branou se zhruba do ledna 2028 obnovují zahrady Jardins de la Font del Carbó.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Před příjezdem si stáhněte bezplatnou aplikaci parku: ukazuje, které části parku jsou nejlépe přístupné a jak se do nich dostat. Aplikace obsahuje i audioprůvodce po zajímavých místech parku. Park také pořádá vlastní komentované prohlídky: zhruba padesát minut v katalánštině, španělštině, angličtině nebo francouzštině za 17 eur na osobu navíc ke vstupence, a delší prohlídku za 29 eur, rovněž navíc ke vstupence. Pět zastávek, které tu čtete, nevyžaduje stahování ani rezervaci, text mají pod každým přehrávačem a začínají na ulici, ještě před kontrolou vstupenek.

Oficiální web →

Otázky

Existuje bezplatný audioprůvodce po Parku Güell?

Bezplatné možnosti jsou dvě. Pět zastávek výše nic nestojí a běží v každém prohlížeči bez instalace. Oficiální aplikace parku je také zdarma, jen ji musíte nejdřív nainstalovat. Po páté zastávce vyfoťte cokoli dalšího, od jediné dlaždice po viadukt, a Chiaro vám poví jeho příběh.

Můžu si audioprůvodce po Parku Güell poslechnout ještě před vstupem?

V ulici Carrer d'Olot ano: první zastávka je psaná k poslechu na veřejném chodníku před hlavní branou. Zbylé čtyři jsou uvnitř, a protože vstupenka teď platí pro celých dvanáct hektarů včetně lesů, na všechny čtyři ji potřebujete.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Parku Güell?

Vlastní aplikaci parku si stáhnete zdarma. Platí se až za živého průvodce: komentovaná prohlídka parku stojí 17 eur na osobu navíc ke vstupence a trvá asi padesát minut, v katalánštině, španělštině, angličtině nebo francouzštině. Delší prohlídka stojí 29 eur, také navíc ke vstupence.

Kterým vchodem do Parku Güell začít tuto procházku?

Začněte v ulici Carrer d'Olot na jižní straně, kde první zastávka hraje před hlavní branou. Odtud je vchodem na stejné straně Carrer de Larrard, přístupný boční uličkou na konci, kde se potkávají Carrer d'Olot a Carrer Marianao. Lidem se sníženou pohyblivostí park doporučuje místo toho Carretera del Carmel a od stanice metra Lesseps vchod s eskalátorem na Avinguda del Santuari de Sant Josep de la Muntanya.

Je Park Güell otevřený každý den?

Ano, celý rok, bez zavíracího dne. Vstupenky pro návštěvníky se prodávají na časové úseky mezi 9.30 ráno a 19.30 večer; hodiny před nimi a po nich patří místním obyvatelům. Na vstup máte třicet minut od začátku svého úseku a uvnitř pak můžete zůstat, jak dlouho chcete.

Je Gaudího dům zahrnutý ve vstupence do Parku Güell?

Ne. Do Domu-muzea Gaudího, kde žil od roku 1906 do roku 1925, potřebujete kombinovanou vstupenku. Ani Casa del Guarda, pavilon vedle hlavní brány, není v základní vstupence; má vlastní kombinovanou vstupenku.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Parku Güell.