Přejít na obsah

Panthéon · Paříž · Nezávislý průvodce

Audioprůvodce po Panthéonu v Paříži,
pět zastávek zdarma.

Kostel dlouhý 110 metrů pod kupolí vysokou 83 metrů, proměněný v hrobku národa: pět zastávek si pustíte v této záložce a Chiaro vám podle fotky poví o kterémkoli dalším jménu v kryptě.

Stáhnout v App Store

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou pařížského Panthéonu.

9:41

Západní průčelí a štít od Davida d'Angers

Panthéon, Paříž

0:00 2:25
Zastávka 1 z 5

Pět zastávek · 12 min poslechu

Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.

Tento audioprůvodce po pařížském Panthéonu začíná na náměstí na horním konci rue Soufflot, kde si portikus, štít a kupoli přečtete ještě před vstupem, a končí mezi hroby pod podlahou. Za dveřmi jděte lodí na východ a zastavte se tam, kde se kříží čtyři ramena, pod kupolí; přesně na tom místě se kývá Foucaultovo kyvadlo; pokračujte na východ až na konec, kde místo oltáře stojí La Convention nationale; pak sejděte do krypty k Voltairově hrobce. Pět zastávek na vlastní pěst, všechny uvnitř jediné, 110 metrů dlouhé budovy nebo před ní, dohromady zhruba 12 minut poslechu.

Než vyrazíte, vězte, že dvě věci se tu mění: vstupné, které je od října do března nižší než v letní polovině roku, a zavírací hodina, která přichází dřív, kdykoli se loď příliš zaplní. Veškerá otevírací doba, ceny a pravidla na této stránce pocházejí z paris-pantheon.fr, oficiálního webu památky, a příběhy se opírají o tento web a o Wikipedii. Vytištěné oznámení u portiku nebo slovo ostrahy má přednost před vším, co je napsáno tady; a pokud tuto stránku přistihnete při chybě, napište nám, ať ji další návštěvník najde opravenou.

Zastávka 1 z 5 · Place du Panthéon, na horním konci rue Soufflot, čelem k západnímu průčelí; veřejné náměstí, ještě před kontrolou vstupenek

Západní průčelí a štít od Davida d'Angers

Jacques-Germain Soufflot (1713–1780), dokončil Jean-Baptiste Rondelet; štít: David d'Angers (1788–1856) · Stavba 1764–1790; štít 1831–1837 · Kamenný portikus s korintskými sloupy pod tesaným štítem; budova je 110 m dlouhá a 84 m široká

Všimněte si

  • Nápis na pásu pod štítem, Aux grands hommes la patrie reconnaissante, „Velkým mužům vděčná vlast“. Od roku 1791 byl víckrát sundán a znovu umístěn; od roku 1885 už zůstal.
  • Napoleon mezi vojáky a studenty v uniformách v pravé polovině štítu a Voltaire, Rousseau a Lafayette mezi mysliteli vlevo.
  • Reliéfy nad dveřmi, hluboko v portiku: sochařská díla z 90. let 18. století a z roku 1837, která přežila každou změnu režimu.
  • Kříž na lucerně. V letech 1830 až 1851 tam místo něj vlál prapor a za Komuny v roce 1871 rudý prapor.
Přepis (2:25)

Postavte se tam, kde rue Soufflot ústí na náměstí, a podívejte se do kopce. Celé průčelí je postavené tak, aby se na ně člověk díval odsud: řada korintských sloupů, na nich trojúhelník tesaných postav a nad tím vším tambur obklopený dalšími sloupy, kupole a lucerna. Od roku 1790 až do stavby Eiffelovy věže v roce 1889 byl kříž na té lucerně nejvyšším bodem Paříže. Ohlédněte se: ulice běží rovně z kopce asi tři sta metrů až k Lucemburské zahradě.

Začalo to slibem. V roce 1744 Ludvík XV. v Metách těžce onemocněl, modlil se ke svaté Jenovéfě, patronce Paříže, a uzdravil se. Slíbil, že na tomto kopci znovu postaví kostel jejího opatství. Pokladna byla prázdná, a tak koruna uspořádala obrovskou loterii a sám král položil základní kámen šestého září 1764. Jeho architekt Jacques-Germain Soufflot byl téměř neznámý a chtěl soupeřit s chrámem svatého Petra v Římě a katedrálou svatého Pavla v Londýně. Zemřel dřív, než byla stavba hotová. Jeho spolupracovník Brébion a žák Rondelet ji dokončili v roce 1790, právě včas, aby ji revoluce mohla světici vzít.

Přečtěte si slova na pásu pod trojúhelníkem: Aux grands hommes la patrie reconnaissante, velkým mužům vděčná vlast. Objevila se v roce 1791, kdy se z kostela stalo místo posledního odpočinku hrdinů. Za navrácených králů je sundali, v roce 1830 se vrátila, za druhého císařství zase zmizela a natrvalo se vrátila v roce 1885, k pohřbu Victora Huga. Budova šestkrát změnila účel a tenhle nápis je jejím barometrem.

Teď štít. David d'Angers ho vytesal v letech 1831 až 1837. Uprostřed stojí Vlast a rozdává věnce, které jí podává Svoboda, zatímco Dějiny zapisují jména. Vlevo myslitelé a vědci: Voltaire, Rousseau, lékař Bichat a Lafayette. Vláda chtěla, aby Lafayette ze štítu zmizel. David d'Angers odmítl a štít byl odhalen bez jakéhokoli oficiálního obřadu. Vpravo stojí Napoleon Bonaparte, jeho vojáci a studenti École polytechnique v uniformách.

Tyhle sloupy zažily horší věci než politiku. V červnu 1848 vyhnala dělostřelecká palba povstalce, kteří se zabarikádovali uvnitř, a těžce přitom poškodila toto průčelí. A dvacátého šestého května 1871, když padala Komuna, byl na těchto schodech zastřelen poslanec Jean-Baptiste Millière, na kolenou.

Zastávka 2 z 5 · Uvnitř, lodí až tam, kde se pod kupolí setkává s křížením; podívejte se nahoru

Kupole nad křížením, při pohledu z lodi

Jacques-Germain Soufflot (1713–1780) a Jean-Baptiste Rondelet; pendentivy: François Gérard (1770–1837); malba v kupoli: Antoine-Jean Gros (1771–1835) · Návrh kupole přijat 1777, dokončena 1790; Grosova malba 1811–1824; pendentivy 1821–1837 · Tři kamenné kupole vložené do sebe, vysoké 83 m po vrchol; kupole váží 17 000 tun

Všimněte si

  • Malovaná páska s nápisem La Mort, Smrt, u paty jednoho ze čtyř pendentivů Françoise Gérarda; ostatní jsou Sláva, Národ a Spravedlnost.
  • Otvor ve spodní kazetové kupoli a malba, která se nad ním vznáší na prostřední ze tří kupolí.
  • Okna v tamburu: jejich denní světlo osvětluje Grosovu malbu shora.
  • Obloukem za křížením kazetová klenba dalšího ramene řeckého kříže.
Přepis (2:30)

Projděte lodí a zastavte se kousek před volným prostorem uprostřed, kde se setkávají čtyři ramena stavby. Pak zakloňte hlavu. Nad vámi přechází kámen ve věnec oken, pás tesaných girland a spodní stranu kupole. Díváte se na tu část budovy, která ji málem zbořila.

Soufflot navrhl řecký kříž, čtyři ramena stejné délky, s kupolí nad křížením. To, co vidíte, je jen první ze tří kupolí vsazených jedna do druhé. Nejnižší je kazetová a uprostřed otevřená. Tím otvorem rozeznáte druhou, která nese malbu, a nad oběma sedí vnější plášť, který je vidět z náměstí, postavený z kamene a pokrytý olovem, ne sbitý ze dřeva, jak bývalo u francouzských kupolí zvykem. Prostřední kupole nese kamennou lucernu, víc než pět tun, a Soufflot nakreslil její křivku jako obrácený visící řetěz, podle teorie, kterou Robert Hooke zveřejnil v roce 1676. Celá kupole váží sedmnáct tisíc tun.

Kritici tvrdili, že čtyři pilíře to nikdy neunesou. Soufflot protkal kámen železnými pruty, předchůdcem vyztužených konstrukcí, a od roku 1806 musel Rondelet pilíře zesilovat. V jednadvacátém století byly pruty zkorodované a restaurování v letech 2010 až 2020 je nahradilo.

Najděte čtyři zakřivené trojúhelníky, kde kulatá kupole dosedá na čtvercové křížení. To jsou pendentivy Françoise Gérarda: Sláva, Smrt, Národ a Spravedlnost, malované v letech 1821 až 1837. Gérard zemřel v roce 1837 a dokončili je jeho žáci. Hledejte malovanou pásku s nápisem La Mort.

Malba ve druhé kupoli, Apoteóza svaté Jenovéfy, je od Antoina-Jeana Grose a její příběh je fraška o čtyřech dějstvích. Napoleon ji objednal v roce 1811 a Gros do ní namaloval císaře. V srpnu 1814 mu ministerstvo navráceného krále nařídilo namalovat místo něj Ludvíka XVIII. Na konci března 1815 byl Napoleon zpátky a s ním i rozkaz namalovat jeho. Když Sto dní skončilo, byl na řadě zase Ludvík. Honorář cestou vzrostl ze šestatřiceti tisíc na padesát tisíc franků.

Než půjdete dál, podívejte se zpátky do lodi. Plátna v prvních čtyřech polích vpravo jsou Dětství svaté Jenovéfy od Puvise de Chavannes, malovaná v letech 1874 až 1878 a zavěšená, stejně jako zbytek cyklu, přes okna zazděná o desítky let dřív. Na pozdějším plátně téhož cyklu zobrazil Joseph Blanc republikánského vůdce Gambettu jako posla Chlodvíka a Georgese Clemenceaua jako svatého Galactoire.

Zastávka 3 z 5 · Křížení, přímo pod kupolí, u nízkého zábradlí kolem kyvadla

Foucaultovo kyvadlo pod kupolí

Pokus Léona Foucaulta (1819–1868) s inženýrem Gustavem Fromentem; znovu zavěšeno 1995 · 1851; trvale znovu zavěšeno 1995 · Koule z mosazi a olova o hmotnosti 28 kg na ocelovém lanku dlouhém 67 m, zavěšená v kupoli

Všimněte si

  • Čára koule vůči vyznačenému kruhu kolem ní. Vraťte se za čtvrt hodiny a bude posunutá, protože se posunula podlaha.
  • Lanko, které vede rovně nahoru, až zmizí z dohledu. Dole končí koulí; nahoře je upevněné šedesát sedm metrů vysoko v kupoli.
  • Přímo nad vámi, otevřenou kupolí, Grosova svatá Jenovéfa obklopená francouzskými králi.
Přepis (1:57)

Teď stojíte přímo pod kupolí a mosazná koule, která se před vámi houpe, z ní visí na ocelovém lanku dlouhém šedesát sedm metrů. Dejte jí minutu. Kývá se sem a tam po něčem, co vypadá jako pevná čára; každý celý kmit trvá šestnáct sekund a opíše oblouk široký asi šest metrů. Ta čára pevná není. Každý kmit dopadne zhruba dva a půl milimetru vedle předchozího a během hodin se čára posouvá dokola.

Nehýbe se koule. Hýbete se vy. Kyvadlo se dál kývá ve stejné rovině, zatímco podlaha, budova a celá Paříž se pod ním otáčejí spolu se Zemí.

Léon Foucault to poprvé zkusil ve sklepě vlastního domu v Paříži. Na veřejnou ukázku v roce 1851 potřeboval výšku a Ludvík Napoleon Bonaparte, tehdy prezident, dovolil jemu a inženýru Gustavu Fromentovi použít tuto kupoli. Na pozvánkách stálo: Jste zváni, abyste přišli a viděli, jak se Země otáčí. Zavěsili kouli z mosazi a olova vážící dvacet osm kilogramů, se hrotem vespod, který ryl do vrstvy písku, takže každý průchod zanechal novou rýhu vedle té předchozí. Pařížané se hrnuli v davech.

Trvalo to několik měsíců. V prosinci 1851 se tentýž Ludvík Napoleon chopil moci státním převratem, vrátil budovu církvi a pokus byl ukončen. O padesát let později tu astronom Camille Flammarion zavěsil kyvadlo znovu a na první ukázku přišlo přes dva tisíce lidí. Natrvalo se vrátilo v roce 1995, během restaurování v roce 2014 bylo sundáno a znovu zavěšeno patnáctého září 2015.

Jedna věc, než si tuhle kouli zamilujete: je to kopie. Foucaultova původní koule patří Musée des Arts et Métiers. Od roku 1995 tu nějakou dobu opravdu visela, zatímco se to muzeum renovovalo, a pak se vrátila domů.

Foucaultovo jméno je také na Eiffelově věži, ale tady v křížení jeho myšlenka pořád funguje. Sledujte lanko očima nahoru. Mizí v otvoru kazetové kupole a tam nahoře je Grosova malba: svatá Jenovéfa sedící na skalním výběžku, kolem ní seskupení francouzští králové, od Chlodvíka po Ludvíka XVIII.

Zastávka 4 z 5 · Východní konec, v apsidě za křížením, čelem k pomníku na místě oltáře

La Convention nationale na východním konci

François-Léon Sicard (1862–1934); mozaika podle návrhu Ernesta Héberta; obrazy v pozadí: Édouard Detaille · Představeno 1911; mozaika 1875–1884; Detaillův triptych 1902–1905 · Kamenné sousoší vysoké 6,40 m a dlouhé 9,60 m

Všimněte si

  • Vivre libre ou mourir, „Žít svobodně, nebo zemřít“, vytesané na podstavci pod Marianne.
  • Dva bubeníci v čele pravé skupiny a generál Hoche za nimi na koni.
  • Johanka z Arku s korouhví ve zlaté mozaice nahoře: jediná z pěti postav bez svatozáře.
  • Latinský pás u paty mozaiky, který začíná slovy ANGELVM GALLIAE CVSTODEM, anděl strážce Francie.
Přepis (2:04)

Pokračujte na východ, za křížení, až úplně dozadu, kde by kostel měl hlavní oltář. Přesně tam stojí tohle. Před vámi je stěna z kamenných lidí, vysoká 6,40 metru a dlouhá 9,60 metru, a toto sousoší se jmenuje La Convention nationale, tedy Národní konvent.

Pro tuto budovu nebylo nikdy určeno. Sousoší Françoise-Léona Sicarda mělo původně stát v Tuilerijských zahradách a skončilo tady, na místě starého oltáře v apsidě: republikánský oltář v čele stavby, která začala jako kostel. Sicard na něm pracoval skoro čtyři roky, a když ho v roce 1911 představili, tisk ho strhal, kvůli samotné velikosti i proto, že bylo jen z kamene.

Čtěte ho od středu. Na podstavci trůní Marianne, Republika, nad slovy Vivre libre ou mourir, žít svobodně, nebo zemřít. Vlevo od vás se poslanci Konventu derou vpřed s napřaženými pažemi a skládají přísahu. Vpravo sedí na koni generál Hoche mezi republikánskými vojáky a vpředu se dva bubeníci opírají do rytmu. Všimněte si oblečení a pohybu: Sicard vytesal muže v oděvu jejich vlastní doby, ne v tógách, a nechal je potácivě vykročit.

Pak se podívejte za ně. Obraz za pravou skupinou patří k triptychu Édouarda Detailla Vers la gloire, Ke slávě, namalovanému v letech 1902 až 1905 a oslavovanému jako malovaný hymnus na Republiku. Sicard tvaroval své sousoší tak, aby byl obraz pořád vidět.

Teď zvedněte oči k polokupoli nad vámi, a začne to být zajímavé. Tu zlatou mozaiku navrhl Ernest Hébert a vznikla v letech 1875 až 1884, kdy tohle ještě měl být kostel. Ukazuje Krista, jak učí anděla strážce Francie o osudech země, dvaačtyřicet metrů čtverečních, s latinským textem podél spodního okraje. Spočítejte svatozáře. Z pěti postav ji mají čtyři, včetně klečící ženy, která představuje město Paříž. Johanka z Arku se svou korouhví žádnou nemá. Církev ji prohlásila za svatou až v roce 1920.

Na tomto konci budovy tedy stojí revoluční přísaha a pochodující armáda pod katolickou mozaikou a Republika je nechala tváří v tvář.

Zastávka 5 z 5 · Krypta pod kostelem: Voltairova hrobka

Voltairův hrob v kryptě

Socha: Jean-Antoine Houdon (1741–1828); klenby: Soufflot a Rondelet · Voltaire sem přenesen 11. července 1791; socha kolem 1808–1812 · Kamenná krypta se čtyřmi galeriemi pod celou budovou; mramorová socha a sarkofág

Všimněte si

  • Zlacený nápis na sarkofágu, AUX MANES DE VOLTAIRE, s datem dekretu Národního shromáždění, 30. května 1791.
  • Houdonův Voltaire: úsměv, kostnatá tvář a papíry přitisknuté k hrudi.
  • Půlkruhové okno na konci hrobky. Krypta vede pod celou budovou a dostává světlo zvenčí.
Přepis (2:40)

Sejděte do krypty. Je chladnější, tišší a mnohem větší, než čekáte: čtyři dlouhé galerie, jedna pod každým ramenem kostela nahoře, každá s okny vysoko ve zdi, takže nikdy není úplně pod zemí. Je tu místo asi pro tři sta hrobů, mnohem víc, než se kdy využilo.

Nejstarší z těch, kdo tu stále leží, je před vámi. Voltairovy ostatky sem byly přeneseny jedenáctého července 1791 při okázalém obřadu. Přečtěte si zlatá písmena na sarkofágu: Aux mânes de Voltaire, duchu Voltairovu, a pod tím, že Národní shromáždění třicátého května 1791 rozhodlo, že si zasloužil pocty náležející velkým mužům. Mramorový Voltaire vedle, hubený a usměvavý, se svazkem papírů v ruce, je dílem Jeana-Antoina Houdona, který ho vytesal zhruba v letech 1808 až 1812.

Ne vždy byl vítaným hostem. V roce 1821, kdy byla budova znovu kostelem, byly hroby Voltaira a Rousseaua skryty před zraky veřejnosti. Dvořané se ptali Ludvíka XVIII., zda se sluší nechat takového nepřítele duchovenstva v kostele. Nechte ho, řekl král; je dost potrestán tím, že musí každý den poslouchat mši. Za druhého císařství byly oba hroby zabedněny prkny. A Paříž si celá desetiletí vyprávěla, že v roce 1814 fanatici ukradli Voltairovy kosti a vyhodili je na smetiště. Fáma zesílila natolik, že v roce 1897 rakev otevřeli. Ležel v ní.

Rousseau ho sem následoval v roce 1794. Dál se galerie plní pozdějšími volbami Republiky: Victor Hugo v roce 1885, Émile Zola v roce 1908, Jean Jaurès, Jean Moulin a Louis Braille. Marie Curie-Skłodowská přišla v roce 1995 jako první žena přijatá za vlastní zásluhy. Hrdinky odboje Geneviève de Gaulle-Anthonioz a Germaine Tillion následovaly v roce 2015, Simone Veil v roce 2018 a Joséphine Baker v roce 2021, uctěná kenotafem místo hrobu. V roce 2024 přibyla Mélinée Manouchian vedle svého manžela, odbojáře Missaka Manouchiana. Polovina těch, kdo jsou pohřbeni tady dole, jsou ovšem hodnostáři Napoleonova císařství, na které si dnes skoro nikdo nevzpomene. Od roku 1958 rozhoduje o tom, kdo sem vstoupí, prezident republiky. Posledními, v červnu 2026, byli historik Marc Bloch a jeho žena Simonne Bloch: jsou tu uctěni kenotafy, prázdnými hroby, protože hrob Marca Blocha zůstává v departementu Creuse.

Je tu i Soufflot, přenesený dolů v roce 1829. Architekt, který postavil kostel pro světici, leží pod ním mezi velkými muži.

Nezávislý průvodce · Chiaro

Namiřte Chiaro na cokoli v Panthéonu.

Pět zastávek nechává většinu budovy nevyprávěnou: celé stěny malovaných světců a králů v lodi, čtyři Gérardovy pendentivy a kryptu s jednaosmdesáti pohřby, z poloviny hodnostáři císařství, které by jen málokterý návštěvník dokázal pojmenovat. Vyfoťte plátno, jméno vytesané nad hrobkou nebo postavu ve štítu a Chiaro vám řekne, kdo to je, kdo to vytvořil a proč to tam Republika umístila, a ptát se můžete dál, dokud nevystoupáte z krypty zpátky nahoru.

Kdo leží vedle Voltaira?Proč je Napoleon ve štítu?Hýbe se kyvadlo opravdu?

Než vyrazíte

01

Jak se tam dostat

Place du Panthéon, 75005 Paříž, v Latinské čtvrti. Budova stojí uprostřed náměstí a hledí na západ, dolů po rue Soufflot.

Metrem linky 10 do stanice Maubert-Mutualité nebo linky 7 do Place Monge. RER linky B do stanice Luxembourg a pak pěšky nahoru po rue Soufflot. Nejbližší stanice sdílených kol Vélib' má číslo 5032, Panthéon - Valette.

02

Vstupenky a vstup

  • Jedna vstupenka platí pro loď i kryptu, tedy pro všech pět zastávek; první je venku a vstupenku nepotřebuje. Vstupenka stojí 13 € v zimních měsících, od října do března, a 16 € v letní sezoně, od dubna do září; s bazilikou Saint-Denis to dělá 26 €.
  • Vstup zdarma mají děti do 16 let v doprovodu dospělého s elektronickou vstupenkou, návštěvníci se zdravotním postižením a jeden doprovod a všichni návštěvníci o prvních nedělích v listopadu, prosinci, lednu, únoru a březnu. Občané EU a osoby s řádným pobytem ve Francii ve věku od 16 do 25 let mají vstup také zdarma, ale vstupenku si musí vyzvednout na pokladně.
  • Otevřeno denně, od dubna do září od 10:00 do 18:30 a od října do března od 10:00 do 18:00, poslední vstup 45 minut před zavírací dobou. První pracovní pondělí v měsíci se otevírá v poledne a 24. a 31. prosince se zavírá v 17:00.
  • Není tu šatna ani úschovna zavazadel a dovnitř smějí jen běžné batohy; jídlo a pití jsou zakázané. Venkovní rampa a vnitřní výtah zpřístupňují celou loď. Fotografie pro vlastní potřebu jsou dovolené, stativy ne.
Oficiální vstupenky →
03

Oficiální audioprůvodce

Sama památka nabízí čtyři druhy pomoci. Na recepci zdarma dostanete tištěné materiály k prohlídce v jedenácti jazycích a za 5 € si půjčíte audioprůvodce, v deseti jazycích včetně angličtiny. Personál vede prohlídku ve 14:00 a/nebo v 15:00, podle možností, bez rezervace a bez poplatku nad rámec vstupného, a prohlídka s lektorem se kupuje zvlášť, za 20,50 € za dospělého. Ten náš je neoficiální a nic nestojí: pět nahrávek, které začínají na dlažbě náměstí a končí u Voltaira, každé slovo také vytištěné, kdybyste v tichu krypty raději četli, než poslouchali.

Oficiální web →

Otázky

Existuje bezplatný audioprůvodce po Panthéonu v Paříži?

Ano, a právě ho máte otevřený: pět bezplatných nahrávek, od place du Panthéon venku až k Voltairovu sarkofágu, které hrají přímo z této stránky ve vašem telefonu, s textem každé vypsaným pod ní. Uvnitř je jedinou mluvenou možností, kterou památka nabízí bez příplatku, prohlídka s personálem ve 14:00 a/nebo v 15:00, když má někdo čas ji vést; půjčovaný audioprůvodce stojí 5 €. Na jméno na hrobce nebo postavu na některém z obrazů v lodi, které těchto pět zastávek vynechává, stačí fotka a aplikace Chiaro vám řekne, kdo nebo co to je.

Můžu poslouchat audioprůvodce po pařížském Panthéonu bez vstupenky?

První zastávku ano. Posloucháte ji na place du Panthéon, před portikem, štítem a kupolí, na veřejném náměstí. Další čtyři, pod kupolí, na východním konci a dole v kryptě, jsou uvnitř a jedna vstupenka platí pro loď i kryptu dohromady: 13 € od října do března, 16 € od dubna do září.

Kolik stojí oficiální audioprůvodce po pařížském Panthéonu?

5 €, v deseti jazycích včetně angličtiny. Personál památky nabízí také bezplatnou prohlídku ve 14:00 a/nebo v 15:00, podle možností a bez rezervace; zeptejte se na recepci. Prohlídka s lektorem stojí 20,50 € za dospělého.

Kdy je pařížský Panthéon zavřený?

Zavírá třikrát do roka: na prvního ledna, na prvního května a na pětadvacátého prosince. Ostatní dny otevírá v 10:00 a zavírá v 18:30 od dubna do září a v 18:00 od října do března, poslední vstup 45 minut předem. Dvě výjimky: první pracovní pondělí v měsíci otevírá v poledne a 24. a 31. prosince zavírá v 17:00.

Dá se vystoupat na kupoli a kolonádu pařížského Panthéonu?

Momentálně ne: web památky uvádí, že vyhlídka je pro návštěvníky zavřená. Všech pět zastávek si můžete poslechnout i bez ní. Kupole zůstává středem prohlídky i zdola, když stojíte pod ní u kyvadla a díváte se nahoru do malby.

Další audioprůvodci

Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou pařížského Panthéonu.