Karlův most · Praha · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce po Karlově mostě,
pět zastávek zdarma.
515,76 metru pískovce na šestnácti obloucích, základní kámen položený roku 1357: o pěti místech na mostě vám tu povyprávíme a o kterékoli ze třiceti soch, kterou vyfotíte, vám poví aplikace Chiaro.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Karlova mostu.
Staroměstská mostecká věž z Křižovnického náměstí
Karlův most, Praha
To byla část zdarma
Vyfoťte kterýkoli detail Karlova mostu a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 12 min poslechu
Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Pět zastávek tohoto audioprůvodce vás provede po Karlově mostě přes Vltavu ze Starého Města na Malou Stranu, z východního břehu na západní, procházkou na vlastní pěst, za kterou nikde nic nezaplatíte. Začněte na Křižovnickém náměstí, čelem k vyzdobenému východnímu průčelí Staroměstské mostecké věže. Projděte branou a držte se vlevo, u svatého Františka Xaverského, páté skupiny na jižním zábradlí; přejděte na severní stranu k bronzovému svatému Janu Nepomuckému, osmé soše vpravo; vraťte se k levému zábradlí k sousoší svatého Vincence Ferrerského a svatého Prokopa a podívejte se dolů na rytíře Bruncvíka na jeho sloupu; a skončete pod Malostranskými mosteckými věžemi u brány na Malou Stranu. Asi 12 minut poslechu rozložených na zhruba 516 metrech pěšího mostu.
Historie, jména a rozměry pocházejí od Prague City Tourism, která vydává oficiální stránky města pro návštěvníky a spravuje obě mostecké věže, a za každým údajem stojí jako druhý zdroj Wikipedie. Otevírací doba a vstupné do věží se mění podle ročního období, proto si je před výstupem ověřte na prague.eu. Pokud se oznámení u pokladny s touto stránkou rozchází, řiďte se oznámením; stačí nám napsat a stránku opravíme.
Zastávka 1 z 5 · Křižovnické náměstí, staroměstský břeh, čelem k východnímu průčelí věže; veřejné náměstí
Staroměstská mostecká věž z Křižovnického náměstí
Huť Petra Parléře pro císaře Karla IV., stavbu vedl Michael Savoyen a dokončil ji kameník Petr; restauroval Josef Mocker v letech 1874–78 · Založena po roce 1357, sochařská výzdoba 1380–1400; střecha a nárožní věžičky 1874–78 · Pískovcové kvádry na lomovém zdivu, výška 47 m, průjezd široký 8 m a 138 schodů na ochoz
Všimněte si
- Sedícího Karla IV. vlevo ve štítu, s hlavou skloněnou k pravému rameni po zranění z turnaje v mládí, vpravo jeho syna Václava IV. a mezi nimi svatého Víta, který stojí na malém mostě.
- Řadu malovaných erbů nad obloukem: Karlovy země, uprostřed černou orlici římského císaře a stříbrného dvouocasého lva Čech. Zhořelec a Dolní Lužice mu patřily jen v letech 1373 až 1378, a to výzdobu datuje do doby jeho života.
- Ledňáčka v zauzlené lazebnické roušce vedle vrcholu oblouku, osobní znak Václava IV.
- Dva malé vytesané páry na dolních nárožích, ve výšce asi dvou metrů, které se chovají zjevně nepatřičně, a to na bráně postavené pro korunovace.
Přepis (2:25)
Stojíte na Křižovnickém náměstí, kde most začíná, a řeku vám zakrývá věž. Dívejte se na ni jako na bránu, ne jako na věž, protože přesně to chtěl Karel Čtvrtý: vítězný oblouk, kterým budou čeští králové projíždět na cestě ke korunovaci. Navrhl ji Petr Parléř a postavila ji jeho huť, nejprve pod vedením sochaře a stavitele Michaela Savoyena, Parléřova zetě, potom pod kameníkem jménem Petr, který ji po roce 1385 dokončil.
Průčelí čtěte po vrstvách, zdola. Nad obloukem se táhne řada malovaných erbů, země, kterým Karel vládl. Dva z nich, Zhořelec a Dolní Lužice, mu patřily jen od roku 1373 až do jeho smrti v roce 1378, takže výzdoba vznikla ještě za jeho života. Nejdůležitější jsou ty dva uprostřed: černá orlice římského císaře a stříbrný dvouocasý lev českého krále.
Nad nimi, ve štítu, jsou tři postavy. Uprostřed stojí svatý Vít, patron mostu, na malém modelu mostu. Vlevo sedí sám Karel jako starý muž a hlavu má nakloněnou k pravému rameni: poranění páteře z turnaje, které utrpěl v mládí, vytesané do kamene. Vpravo sedí jeho syn Václav Čtvrtý, mladý a s korunou. Výš, pod ochozem, stojí svatý Vojtěch a svatý Zikmund. To všechno jsou kopie. Originály, vytesané mezi lety 1380 a 1400, byly sejmuty a jsou v Lapidáriu Národního muzea.
A teď najděte vtipy. Vedle vrcholu oblouku sedí ledňáček v zauzlené lazebnické roušce, znak Václava Čtvrtého. A na dolních nárožích jsou dva malé vytesané páry, ve výšce asi dvou metrů, které se chovají nepěkně: jeden muž má ruku ženě pod sukní, druhý sahá ženě na ňadra. Na korunovační bráně.
Věž ale zažila i ponuřejší službu. Jednadvacátého června 1621 bylo v Praze popraveno dvacet sedm vůdců povstání proti Habsburkům a hlavy dvanácti z nich byly vyvěšeny na vrcholu této věže, obrácené k mostu. Visely tam víc než deset let, pak je jedné noci tajně sňali a pohřbili na místě, které dodnes nikdo nenašel.
Ještě jedna věc, než projdete branou. Karel položil základní kámen mostu devátého července 1357 ráno, v pět hodin třicet jedna minut. Napište rok, den, měsíc a čas jako jednu řadu, jedna, tři, pět, sedm, devět, sedm, pět, tři, jedna, a čísla stoupají k devítce a zase klesají. Pět století to byl prostě Kamenný most; jméno Karlův most se ujalo až kolem roku 1870.
Zastávka 2 z 5 · Na mostě, jižní strana, vlevo při chůzi od Starého Města; pátá skupina od Staroměstské mostecké věže
Svatý František Xaverský, pátá skupina vlevo
Ferdinand Maxmilián Brokoff (1688–1731); kopii na mostě vytvořil Čeněk Vosmík (1860–1944) · Originál 1711; kopie 1913 · Pískovcové sousoší na zábradlí mostu širokého 9,5 m
Všimněte si
- Mladého muže pod světcovou zdviženou rukou, s křížem: autoportrét Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa ve dvaceti třech letech.
- Vytesané nosiče, kteří se napínají pod světcovým podstavcem, Brokoffovy postavy národů ze zemí, kde František kázal; jeden z nich je v řetězech.
- Prince klečícího před světcem, který se chystá přijmout křest.
- Přímo naproti přes most sousoší svatého Cyrila a Metoděje z dvacátého století, které stojí tam, kde až do stejné povodně stál Brokoffův svatý Ignác.
Přepis (2:09)
Projděte branou, držte se levého zábradlí a počítejte. Pátá skupina je ta přeplněná: světec vysoko na podstavci a pod ním chumel postav, které ho nesou na ramenou. To je svatý František Xaverský, jezuitský misionář, a podle vlastního popisu města jde o sousoší, které bývá považováno za nejcennější dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa na mostě. Vytvořil ho v roce 1711, když mu bylo dvacet tři let.
Hledejte v něm jeho samotného. Mladý muž, který stojí pod světcovou zdviženou rukou a drží kříž, je Brokoffův autoportrét. Je to tvář sochaře v roce, kdy sousoší tesal.
Pak se podívejte na nosiče. Brokoff dal světci postavy, které mají představovat národy ze zemí, kde František kázal, a nesou mezi sebou jeho podstavec; vpředu klečí pohanský princ, který se chystá přijmout křest. Jeden z nosičů je v řetězech. Takhle si svět v roce 1711 představovala jezuitská univerzita v Praze, a přesně tak je potřeba to číst: zaplatila to teologická a filozofická fakulta Karlovy univerzity.
A tady je druhý důvod, proč se zastavit. Tohle není socha, kterou Brokoff vytesal. Začátkem září 1890 se Vltava zvedla a nahromadila u mostu tisíce vorů a klád, až tlak most prolomil: tři oblouky stržené, dva pilíře zřícené. Do řeky s nimi spadly dvě sochy, tahle a Brokoffův svatý Ignác z Loyoly, který stál naproti. Most se znovu otevřel až devatenáctého listopadu 1892.
Svatý Ignác se už nevrátil; jeho místo naproti připadlo novému sousoší svatého Cyrila a Metoděje od Karla Dvořáka. František Xaverský se vrátil, svým způsobem. V roce 1913 tu sochař Čeněk Vosmík postavil kopii, kterou vidíte, a Brokoffův originál putoval do Lapidária Národního muzea spolu se zbytky svatého Ignáce.
Taková je historie většiny tohoto mostu. Jeho sochy pocházejí většinou z let 1706 až 1714 a od roku 1965 se jedna po druhé nahrazují replikami, zatímco originály se stěhují pod střechu, do Lapidária nebo do sálu Gorlice na Vyšehradě. Většina z třiceti postav, kolem kterých cestou projdete, jsou kopie. Další zastávka, na druhém zábradlí, je výjimka.
Zastávka 3 z 5 · Na mostě, severní strana, vpravo při chůzi od Starého Města; osmá socha od Staroměstské mostecké věže
Svatý Jan Nepomucký, bronzová socha vpravo
Jan Brokoff (1652–1718) podle hliněného modelu Matthiase Rauchmüllera (1645–1686); odlil v Norimberku Wolfgang Hieronymus Heroldt pro barona Matthiase Wunschwitze · 1683 · Bronz, výška 2,5 m, na trojdílném kamenném podstavci se dvěma bronzovými reliéfy
Všimněte si
- Pět zlacených hvězd kolem světcovy hlavy, které se podle legendy objevily nad řekou v místě, kde utonul.
- Dva bronzové reliéfy na podstavci, vyleštěné rukama kolemjdoucích: vlevo zpověď královny Žofie, vpravo světec padající přes zábradlí do Vltavy.
- O pár kroků dál směrem k Malé Straně na téže straně, mezi svatým Janem Křtitelem a sousoším českých patronů, malý mosazný dvojkříž s pěti hvězdami zasazený do zábradlí, který označuje místo, kde byl svržen do řeky.
- Rochetu, krucifix a mučednickou palmu: podobu, kterou tahle socha ustálila pro všechna pozdější zobrazení světce.
Přepis (2:44)
Přejděte k pravému zábradlí a odpočítejte osm soch od staroměstského konce. Osmá je tmavá bronzová postava s věncem pěti zlatých hvězd kolem hlavy a pod ní dvě desky vyleštěné rukama do lesku. Svatý Jan Nepomucký je nejstarší socha na mostě, postavená v roce 1683, a podle vlastních slov města nejstarší, která tu stále stojí v původní podobě. Po kopii na minulé zastávce je tohle pravý originál.
Na jejím vzniku se podíleli tři muži. Vídeňský sochař Matthias Rauchmüller vytvořil v roce 1681 hliněný model. Jan Brokoff, otec sochaře, kterého jste právě poznali, podle něj vyřezal velkou dřevěnou postavu. A pak zvonař v Norimberku, Heroldt, odlil dřevěnou postavu do bronzu. Obě starší verze jsou dodnes v Praze: Rauchmüllerův hliněný model patří Národní galerii a Brokoffova zlacená dřevěná socha stojí od roku 1819 na oltáři kostela svatého Jana Nepomuckého na Skalce. Brokoff prý během práce na ní přestoupil z luteránské víry ke katolické.
Kdo to tedy byl? Jan Nepomucký byl generálním vikářem pražského arcibiskupa a v roce 1393 byl na rozkaz krále Václava Čtvrtého, toho mladého krále vytesaného na věži u první zastávky, umučen a z tohoto mostu svržen do Vltavy. Podle legendy odmítl prozradit, co mu královna Žofie svěřila ve zpovědi. Přesně to vyprávějí oba reliéfy na podstavci: vlevo královna u zpovědi, vpravo světec padající přes zábradlí.
Pět hvězd se prý objevilo nad vodou v místě, kde utonul, a odpovídají pěti písmenům latinského slova tacet, mlčí. Tahle podoba, rocheta, krucifix, palma a hvězdy, se stala závazným vzorem pro sochy tohoto světce, u nás i v cizině.
Dvě nepříjemné podrobnosti. Socha měla připomenout třísté výročí jeho smrti, a donátor si spletl datum: zemřel v roce 1393, takže rok 1683 byl o deset let dřív. A světec měl i politické využití. Jezuité ho prosazovali, aby vytlačil vzpomínku na Jana Husa, a to se nezapomnělo. V listopadu 1918 se dav, který právě strhl Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, vydal házet sochy z mostu do řeky, a tuhle ze všech nejvíce. Vojáci most uzavřeli a hlídali ho až do šestého listopadu.
Teď popojděte pár kroků směrem k Malé Straně a držte se vpravo. Mezi sochou svatého Jana Křtitele a sousoším českých patronů je do zábradlí zasazený malý mosazný dvojkříž na mramorové desce s pěti hvězdami. Tam byl prý svržen do řeky. Položte na každou hvězdu po jednom prstu, říká vlastní průvodce města, a splní se vám tajné přání. Lidé si pro štěstí sahají i na reliéfy na podstavci a dotek mostu na tomhle místě vám prý zajistí, že se do Prahy vrátíte. Proto se bronzové reliéfy lesknou, zatímco zbytek sochy ztmavl.
Zastávka 4 z 5 · Na mostě, jižní strana, u sousoší svatého Vincence Ferrerského a svatého Prokopa; podívejte se přes zábradlí po levé ruce
Bruncvík, rytíř na sloupu nad řekou
Ludvík Šimek (1837–1886) pro město Prahu, podle ztracené sochy Rolanda · 1884; Roland, kterého nahradil, postaven 1502 · Pískovcový rytíř se zlaceným mečem na sloupu vyrůstajícím z mostního pilíře, pod zábradlím mostu širokého 9,5 m
Všimněte si
- Zlacený meč držený vzhůru. Podle legendy je jeho dvojče, Bruncvíkův kouzelný meč, zazděné v mostě pod vašima nohama.
- Štít po jeho boku s erbem Starého Města pražského, města, jehož práva k mostu měla socha vyhlašovat.
- Lva u jeho nohou, zvíře, které podle legendy zachránil před devítihlavým drakem.
- Samotnou řeku a pilíře pod vámi: most nese šestnáct oblouků s různým rozpětím, od 16,62 do 23,38 metru.
Přepis (2:09)
Držte se levého zábradlí, dokud nedojdete k velkému sousoší dvou světců, z nichž jeden křísí mrtvého z rakve a druhý zahání berlí ďábla: svatého Vincence Ferrerského a svatého Prokopa. Nakloňte se vedle nich přes zábradlí a podívejte se dolů. Na vlastním sloupu, který se zvedá z vody, stojí rytíř ve zbroji se zlaceným mečem drženým vzhůru, se štítem po boku a lvem u nohou. Není to žádný světec a nestojí nahoře na zábradlí s ostatními třiceti. Je to Bruncvík a je tu služebně.
Socha stojí na tomhle místě od roku 1502. Ta první byla Roland, postavený, aby každému, kdo šel přes most, připomínal výsady Starého Města na tomto mostě, především jeho právo vybírat mýto a clo. Podívejte se na štít: nese erb Starého Města pražského. V roce 1648, na konci třicetileté války, drželi Švédové protější břeh a pokoušeli se probít dál, a nejtěžší boje se odehrály právě tady na mostě, takže socha byla těžce poškozena. Její původní torzo a původní podstavec jsou v Lapidáriu Národního muzea.
Rytíře, na kterého se díváte, vytvořil v roce 1884 Ludvík Šimek a zaplatilo ho město Praha. Vycházel z fragmentu starého Rolanda, spojeného, jak to říká vlastní popis města, se svérázným nápadem, který byl jen jeho.
Bruncvík je hrdina staré české pověsti, za jehož předobraz se považuje Jindřich Lev Brunšvický. Vydal se do ciziny, aby si vybojoval právo mít ve znaku lva místo černé orlice, zachránil lva před devítihlavým drakem a lev ho pak věrně následoval. To je to zvíře u jeho nohou. Měl také meč, který sám od sebe sekal nepřátelům hlavy, kdykoli si to přál, a když se vrátil domů, zazdil ho do tohoto mostu. Tam čeká na svatého Václava, jehož kůň udeří kopytem do země nad ním v den, kdy svatý Václav vyjede zachránit Čechy.
A pak poznámka pod čarou. Když se most opravoval po povodni v roce 1890, dělníci prý v mostovce našli skutečný meč, velký a zrezivělý.
Když už se nakláníte, podívejte se na vodu. Tenhle most stojí na šestnácti obloucích, z nichž žádné dva nemají stejné rozpětí, od 16,62 do 23,38 metru, a řeka pod vámi ho prolomila víckrát: v roce 1432, v roce 1784 a nejhůř v roce 1890, kdy se zřítily dva pilíře a tři oblouky.
Zastávka 5 z 5 · Západní konec mostu, u brány na Malou Stranu a do Mostecké ulice
Malostranské mostecké věže a brána mezi nimi
Juditina věž od stavitelů dvanáctého století, přestavěná v roce 1591; brána za Václava IV.; vyšší věž pro krále Jiřího z Poděbrad; obě restauroval Josef Mocker · Menší věž dvanácté století, renesanční podoba 1591; brána 1411; vyšší věž po roce 1464; restaurování 1874–79 · Opuka (menší věž) a velké pískovcové kvádry (vyšší věž, asi 43,5 m vysoká bez věžiček, ochoz ve výšce 26 m)
Všimněte si
- Prázdné výklenky vysoko na vyšší věži, připravené pro monumentální sochy, které tam nikdy nebyly osazeny.
- Erby na cimbuří brány mezi věžemi: lucemburský lev, český lev a moravská orlice, a na straně k mostu erb Starého Města.
- Rozdíl ve výšce i stáří: vlevo nízká románská věž s renesančním štítem, vpravo vysoká pozdně gotická se čtyřmi nárožními věžičkami.
- Kamenické značky: některé pískovcové kvádry vyšší věže dodnes nesou znamení, která do své práce vytesali středověcí kameníci.
Přepis (2:33)
Most končí dvojicí věží, které k sobě nepasují, a právě o tom nesouladu je tahle poslední zastávka. Ustupte trochu dozadu a porovnejte je. Vlevo ta nízká s renesančním štítem a strmou střechou je Juditina věž. Vpravo ta vysoká s ochozem a čtyřmi nárožními věžičkami je o tři století mladší. Mezi nimi je brána na Malou Stranu.
Začněte vlevo, protože tohle je nejstarší věc na celé procházce. Její jádro je románské, nejspíš z počátku druhé čtvrtiny dvanáctého století, a tak je pravděpodobně starší dokonce než Juditin most, kamenný most, který tu stál před tím Karlovým. Ten byl postaven v letech 1158 až 1172, nesl jméno Judity Durynské, manželky krále Vladislava, a v roce 1342 ho zničila povodeň. Karel začal stavět most, po kterém jste právě přešli, o patnáct let později. Věž přečkala tu povodeň i požár, kvůli kterému ji město později přestavělo a snížilo; dnešní podobu má z roku 1591.
Měla i své využití. Od počátku patnáctého století v ní bylo vězení pro nejhorší zločince. V roce 1517 tu z oken několik dní vystavovali uťatou hlavu loupeživého rytíře Jindřicha z Bohnic. A od konce šestnáctého století až do roku 1784 tu sídlil úřad, který vybíral mostní poplatky. Město ji vlastní od roku 1893 a veřejnosti přístupná není. Uvnitř je pozdně románský reliéf, téměř v životní velikosti, s vladařem na trůnu a mužem, který před ním klečí, snad císařem Fridrichem Barbarossou, který předává královskou korunu Vladislavovi. Až do šestnáctého století býval na východním průčelí věže, kde ho mohl vidět každý, kdo šel přes most.
Teď vysoká věž. Postavili ji po roce 1464 nákladem krále Jiřího z Poděbrad podle vzoru Parléřovy věže na druhém konci mostu. Podívejte se vysoko na její stěny a uvidíte výklenky připravené pro monumentální sochy, které tam nikdy nebyly osazeny. Bez věžiček měří asi 43,5 metru, ochoz je ve výšce 26 metrů a celý svůj aktivní život sloužila jako hláska a skladiště. Josef Mocker restauroval obě věže v letech 1874 až 1879.
A nakonec samotná brána, postavená v roce 1411 za Václava Čtvrtého, toho mladého krále z první zastávky. Na jejím cimbuří jsou erby jeho zemí, lucemburský lev, český lev a moravská orlice, a na téhle straně, směrem k mostu, erb Starého Města. Projděte jí a ocitnete se v Mostecké ulici na Malé Straně, s pěti sty šestnácti metry mostu a třiceti sochami za zády.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli na Karlově mostě.
Pět míst tu má svou nahrávku a na zábradlí mezi věžemi stojí třicet soch a sousoší, většinou s erbem donátora a se světcem, o kterém jste možná nikdy neslyšeli. Namiřte fotoaparát na svatého Víta mezi jeho lvy, na reliéf na podstavci nebo na střechu na druhém břehu. Chiaro vám řekne jméno sochaře i donátora, kterému patří erb, prozradí, jestli je ten kámen originál, nebo replika, a odpoví na vaši další otázku i na tu po ní, celou cestu až na Malou Stranu.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
Karlův most, Staré Město / Malá Strana, Praha 1. Procházka začíná na Křižovnickém náměstí na staroměstském břehu před Staroměstskou mosteckou věží a končí u Malostranských mosteckých věží na začátku Mostecké ulice na Malé Straně. Most je pěší ulice bez brány a bez vstupného.
Na začátek procházky jeďte do stanice Staroměstská na lince A metra, pod Kaprovou ulicí na Starém Městě. Malostranská, rovněž na lince A, u Klárova na Malé Straně, obsluhuje malostranský konec, takže můžete přejít pěšky a zpátky se svézt.
Vstupenky a vstup
- Na ochozy obou mosteckých věží se dá vystoupat, na každou na samostatnou vstupenku od Prague City Tourism, jediného oficiálního prodejce: 250 Kč pro dospělého na Staroměstskou mosteckou věž, kam vede 138 schodů, 200 Kč na vyšší Malostranskou věž, nebo 340 Kč za obě, a tahle kombinovaná vstupenka od 1. března 2027 podraží na 360 Kč. Vstupenka na jednu věž stojí v první hodině po otevření polovinu, kromě 25. prosince a 1. ledna, a kombinované vstupenky se tahle nabídka netýká; aktuální ceník najdete na stránkách věží.
- Ochoz každé věže je otevřený denně a obě se řídí stejným kalendářem. Ve 24hodinovém formátu vypadá rok takto: 10:00–18:00 od ledna do března, 10:00–19:00 v dubnu a květnu, 9:00–20:30 od června do září, znovu 10:00–18:00 v říjnu a listopadu a 10:00–19:30 v prosinci. To jsou návštěvní hodiny: budova Staroměstské věže se zavírá 30 minut po jejich konci a do té doby musí být všichni venku. O Vánocích a na Nový rok platí zvláštní otevírací doba a ochoz Staroměstské věže může být zavřený za bouřky, krupobití nebo vánice.
- Ani jedna věž není bezbariérová a děti do 15 let smějí nahoru jen s dospělým. Samotný most je od oprav v letech 1965 až 1978 uzavřený pro vozidla, takže celou procházku jdete pěšky.
- Mnohé původní sochy z mostu i gotické plastiky ze Staroměstské mostecké věže jsou v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti v Praze 7, které muzeum z technických důvodů až do odvolání uzavřelo.
Oficiální audioprůvodce
Stránky města pro návštěvníky žádného audioprůvodce po Karlově mostě neuvádějí. Prague City Tourism, která spravuje obě mostecké věže, prodává procházky s vlastními licencovanými průvodci, soukromé i pro skupiny, a placené zážitky nahoře ve věžích. Ten náš je menší věc a je zdarma: pět míst na mostě, ke každému nahrávka a pod každým přehrávačem celý text, který si můžete přečíst, kdykoli se vám nebude chtít poslouchat.
Oficiální web →Otázky
Existuje bezplatný audioprůvodce po Karlově mostě?
Právě jste ho našli. Pět nahrávek vede od vyzdobeného průčelí Staroměstské mostecké věže k bráně na Malou Stranu, hrají v běžném prohlížeči telefonu s textem pod každou z nich a žádné z míst, o kterých vyprávějí, nevybírá vstupné. Vlastní stránky města nabízejí místo audioprůvodce procházky s licencovanými průvodci.
Můžu poslouchat audioprůvodce po Karlově mostě bez vstupenky?
Ano, každou zastávku. Všech pět je na mostě nebo na náměstí u jeho staroměstského konce a most je od oprav v letech 1965 až 1978 otevřený jen pro pěší. Platí se jen za ochozy nahoře na obou mosteckých věžích a tahle procházka zůstává na úrovni ulice.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce po Karlově mostě?
Stránky města pro návštěvníky žádného neuvádějí. Prague City Tourism, která spravuje obě věže, prodává na prague.eu procházky s vlastními průvodci a ochozy věží stojí 250 Kč pro dospělého na staroměstském konci a 200 Kč na malostranském, nebo 340 Kč za obě, od 1. března 2027 pak 360 Kč.
Které sochy na Karlově mostě jsou originály?
Velmi málo. Od roku 1965 se sochy jedna po druhé nahrazují replikami a originály se přesunuly do Lapidária Národního muzea nebo do sálu Gorlice na Vyšehradě. Bronzový svatý Jan Nepomucký z roku 1683, tady třetí zastávka, je nejstarší socha na mostě a stále originál; svatý František Xaverský, druhá zastávka, je kopie z roku 1913 sousoší, které v roce 1890 spadlo do řeky.
Kde procházka po Karlově mostě začíná a kde končí?
Začíná na Křižovnickém náměstí na staroměstském břehu, s pohledem vzhůru na východní průčelí Staroměstské mostecké věže. Končí asi o 516 metrů dál u Malostranských mosteckých věží, kde brána ústí do Mostecké ulice na Malé Straně a stanice Malostranská na lince A vás odveze zpátky přes řeku.
Jsou věže Karlova mostu otevřené každý den?
Ano. Ochozy obou věží jsou otevřené denně, v létě od 9:00 a po zbytek roku od 10:00, a zavírají mezi 18:00 a 20:30 podle měsíce, o Vánocích a na Nový rok se zvláštní otevírací dobou. Most pod nimi žádnou bránu nemá, takže zdejších pět zastávek funguje, kdykoli na něm jste.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Karlova mostu.