Pražský hrad · Praha · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce po Pražském hradu,
pět zastávek zdarma.
Asi 570 metrů nádvoří, paláců a katedrály na jednom kopci, kde se začalo stavět kolem roku 870: o pěti místech vám tu povyprávíme a na všechno ostatní odpoví Chiaro podle fotky.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Pražského hradu.
Brána gigantů na Hradčanském náměstí
Pražský hrad, Praha
To byla část zdarma
Vyfoťte kterýkoli detail Pražského hradu a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 12 min poslechu
Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Bezplatný audioprůvodce po Pražském hradu, kterým projdete sami, od západu na východ, v pořadí, jaké určuje sám kopec: pět zastávek bez průvodce a ta první ještě před kontrolou vstupenek. Začíná na Hradčanském náměstí, před mříží, kde Brána gigantů nepotřebuje vůbec žádnou vstupenku. Odtud vejdete západním portálem do katedrály sv. Víta k oknu Alfonse Muchy na severní straně hlavní lodi, vrátíte se ven na III. nádvoří ke Zlaté bráně na jižní straně katedrály, vystoupáte do Starého královského paláce do Vladislavského sálu a kolem baziliky sv. Jiří sejdete do Zlaté uličky u severní hradby, pár kroků od Starých zámeckých schodů a východu. Druhá, čtvrtá a pátá zastávka spadají pod vstupenku na hlavní okruh Hradu; první a třetí jsou na volně přístupných nádvořích a na náměstí. Poslech zabere dohromady asi dvanáct minut; pěšky projdete Hrad celý, asi 570 metrů od jednoho konce ke druhému.
Každé datum, jméno a rozměr na této stránce vychází ze stránek Správy Pražského hradu pro návštěvníky, z jejího návštěvního řádu a ceníku a z webu Metropolitní kapituly u sv. Víta, a za každým údajem stojí jako druhý zdroj Wikipedie. Hrad může kvůli státní akci s krátkým předstihem uzavřít objekt nebo celý areál, takže se ráno v den návštěvy podívejte na hrad.cz. Pokud oznámení v informačním středisku říká něco jiného než tahle stránka, řiďte se oznámením a dejte nám vědět, ať to můžeme opravit.
Zastávka 1 z 5 · Hradčanské náměstí, před mříží I. nádvoří, čelem k východu; zdarma, ještě před kontrolou vstupenek
Brána gigantů na Hradčanském náměstí
Nicolò Pacassi (1716–1790), architekt tereziánské přestavby; sousoší gigantů podle Ignáce Františka Platzera (1717–1787), v kopiích Čeňka Vosmíka (1860–1944) a Antonína Procházky (1849–1903); Matyášova brána připisovaná Giovannimu Marii Filippimu · Matyášova brána 1614; I. nádvoří a brána 1759–1769; kopie soch z počátku 20. století · Pískovcová sousoší na pískovcových pilířích s rokokovou mříží z tepaného železa; Hrad za nimi se táhne asi 570 m od západu na východ
Všimněte si
- Dvě sousoší gigantů na prostředních pilířích: jeden zvedá dýku, druhý kyj nad protivníkem, který už leží. Jsou to kopie z počátku 20. století od Čeňka Vosmíka a Antonína Procházky podle originálů z dílny Ignáce Platzera.
- Matyášova brána v hloubi nádvoří s letopočtem MDCXIV v desce s nápisem: vznikla jako samostatně stojící vítězný oblouk a křídla z 18. století, která vidíte, k ní byla přistavěna až dodatečně.
- Dva velmi vysoké vlajkové stožáry, každý z jediného kmene moravské jedle, který se zužuje do výšky asi 25 metrů, vztyčené v roce 1925 podle návrhu Josipa Plečnika pro novou republiku.
- Dvě tmavé kamenné věže nad střechou paláce. Patří katedrále sv. Víta, o tři nádvoří dál, a druhá zastávka je pod nimi.
Přepis (2:22)
Postavte se na náměstí tak, abyste měli mříž před sebou, a podívejte se nahoru na dva kamenné obry na prostředních pilířích. Vlevo jeden zvedá dýku, vpravo druhý máchá kyjem a pod každým leží už poražený protivník. Hrad vám je ukazuje jako první a nijak to nezaobaluje. Díváte se na kopie: originály vzešly z dílny Ignáce Františka Platzera a postavy, které dnes stojí na pilířích, vytesali na začátku dvacátého století Čeněk Vosmík a Antonín Procházka.
Teď se podívejte za ně, na nádvoří. Je mladší, než vypadá. Celé průčelí, které vidíte, tři křídla kolem otevřeného čestného dvora, vzniklo v letech 1759 až 1769 pro císařovnu Marii Terezii podle plánů jejího architekta Nicolò Pacassiho. Předtím tu, přesně tam, kam se díváte, byl příkop. Odděloval Hrad od tohoto náměstí a Pacassi ho dal zasypat, budovy před ním zbourat a otevřenou stranu uzavřít touto mříží.
Oblouk v hloubi nádvoří je jediná věc tady, která je starší než císařovna. Matyášova brána nese latinský nápis, podle kterého ji dal v roce 1614 postavit císař Matyáš. Má to ale háček. Deska s jeho jménem je ze štuku, kdežto zbytek brány je kamenný, a proto historici soudí, že brána je o několik let starší: nejspíš ji objednal už jeho předchůdce Rudolf Druhý a Matyáš na ni jen připojil své jméno. Považuje se za nejstarší světskou barokní stavbu v Praze a stála jako samostatný vítězný oblouk, dokud ji Pacassi neobestavěl svými křídly.
Dva obrovské stožáry jsou zase třetí vrstvou. Každý je z jediného kmene moravské jedle, který se zužuje do výšky asi pětadvaceti metrů, a vztyčili je v roce 1925 podle návrhu slovinského architekta Josipa Plečnika. Po roce 1918 se Hrad stal sídlem prezidenta nové Československé republiky Tomáše Masaryka a Plečnik byl architekt, kterého si Masaryk vybral, aby z císařského hradu udělal hrad republiky.
Sídlem prezidenta je dodnes. Když se tady řekne Hrad, myslí se tím hlava státu a její kancelář. A za tímto jediným průčelím se areál táhne ještě asi 570 metrů. Podle Guinnessovy knihy rekordů je to největší starobylý hradní komplex na světě, téměř sedmdesát tisíc metrů čtverečních, a jeho dějiny začínají kolem roku 870 jediným kostelem obehnaným hradbou. Podívejte se nad střechu paláce a uvidíte, kam míříte: dvě tmavé věže katedrály svatého Víta.
Zastávka 2 z 5 · Katedrála sv. Víta, severní strana hlavní lodi, v Nové arcibiskupské kapli západně od severního vchodu, při pohledu ze severní boční lodi; se vstupenkou na hlavní okruh
Okno Alfonse Muchy v katedrále sv. Víta
Návrh Alfons Mucha (1860–1939), provedení sklomalíř Jan Veselý; věnovala Banka Slavie · 1931 · Malované a barevné sklo v okně hlavní lodi; katedrála je 124 m dlouhá a 33,2 m vysoká po klenbu
Všimněte si
- Dvě malé desky s nápisy ve spodní části obou prostředních okenních polí. Na levé stojí NAVRHL ALFONS MUCHA, na pravé PROVEDL JAN VESELÝ.
- Věnování uprostřed, zakončené červenými verzálkami: BANKA SLAVIE. Okno zaplatila banka a říká to přímo ve skle.
- Spirály a kruhy kolem prostředních postav. Je to ornament plakátového výtvarníka, přenesený do kostela.
Přepis (2:26)
Teď jste uvnitř katedrály, v té její části, která je nejméně tím, čím se zdá. Jděte podél severní strany hlavní lodi, po levé ruce, když vejdete západním portálem, a zastavte se u kaple, kde se sklo najednou promění v obrázkovou knihu. Je to Nová arcibiskupská kaple a okno je od Alfonse Muchy.
Nejdřív budova kolem vás. Karel Čtvrtý tuto katedrálu založil v roce 1344. V roce 1419, kdy vypukly husitské války, se stavba zastavila a po staletí byl kostel jen napůl hotovým chórem s příčnou zdí na konci. Všechno od západního portálu zhruba sem, loď, kterou jste právě prošli, i dvě věže, které jste viděli z náměstí, vzniklo až v letech 1873 až 1929 podle plánů Josefa Krannera, pak Josefa Mockera a pak Kamila Hilberta. Katedrála byla vysvěcena v květnu 1929, k tisícímu výročí smrti svatého Václava. Trvalo to skoro šest set let.
Když byla nová loď hotová, potřebovala nová okna, a katedrála to ve vlastním průvodci výslovně zdůrazňuje: nejzajímavější skla jsou tu teprve krátce. Mucha byl jedním z několika českých umělců té doby, které o ně požádali.
Muchovo okno bylo dokončeno v roce 1931. Bylo mu tehdy přes sedmdesát. Právě strávil téměř osmnáct let nad Slovanskou epopejí a tohle okno je jedna z mála věcí, které po ní ještě vytvořil. Muže, který se proslavil plakáty se Sarah Bernhardtovou a v roce 1896 ji nakreslil jako Dámu s kaméliemi, poznáte na každém centimetru: spirály, kruhy, dívky s květy ve vlasech, barva kladená v plochých, jasných polích.
Teď se podívejte dolů, do spodní části dvou prostředních okenních polí, protože okno vám přesně řekne, kdo co udělal. Vlevo malá deska: Navrhl Alfons Mucha. Vpravo: Provedl Jan Veselý, sklomalíř, který návrh převedl do skla. A mezi nimi věnování: Bohu k chvále, vlasti k slávě, umění ke cti věnuje Banka Slavie. Banka zaplatila toto okno a dala do něj své jméno, červenými verzálkami, v katedrále. Mucha o mnoho let dřív navrhoval pojistky pro Slavii, vzájemně pojišťovací banku v Praze.
Okno ukazuje zemské patrony a o kus dál na východ, za příčnou lodí, leží ten, na kterém tu záleží nejvíc: svatý Václav. Nad jeho hrobem stojí Svatováclavská kaple se stěnami vykládanými drahými kameny. Dveře v jejím rohu, zamčené na sedm zámků, vedou nahoru do Korunní komory, kde jsou uloženy české korunovační klenoty. Ty neuvidíte. Dveře ano.
Zastávka 3 z 5 · III. nádvoří, na jižní straně katedrály sv. Víta, čelem k předsíni; samotné nádvoří je zdarma
Zlatá brána a její mozaika Posledního soudu
Dílna Petra Parléře (Parléř asi 1330–1399) pro císaře Karla IV.; mozaika od řemeslníků 14. století, jejichž jména se nedochovala · Předsíň dokončena do roku 1368; mozaika 1370–1372; restaurována v letech 1961 a 2000 · Skleněná mozaika na zlatém podkladu nad kamennou předsíní se třemi oblouky, u paty Velké jižní věže, vysoké asi 100 m
Všimněte si
- Malé pole těsně nad prostředním obloukem, pod řádkem se jmény světců: klečící Karel IV. a jeho čtvrtá manželka Eliška Pomořanská.
- Pravé pole, kde meč archanděla Michaela žene zatracené k modrým ďáblům a do plamenů.
- Levé pole, kde mrtví odsouvají víka hrobů a vylézají ven.
- Pata vysoké věže vlevo od předsíně, kde kamenná deska z roku 1394 zaznamenává, jak pokračovala stavba středověkého chrámu.
Přepis (2:19)
Na třetím nádvoří jděte podél jižní strany katedrály, dokud se zeď nepromění ve zlato. Tři lomené oblouky v úrovni země a nad nimi obraz ze skla, který se třpytí i za šedého dne. To je Zlatá brána a jmenuje se přesně podle toho, na co se díváte: podle zlatého pozadí mozaiky.
Po většinu dějin katedrály byl hlavním, slavnostním vstupem právě tenhle, a ne západní portál, kterým jste šli vy. Předsíň byla hotová do roku 1368, v době Petra Parléře, a tímto portálem vcházeli čeští králové do katedrály ke korunovaci. Místnost přímo nad ním je Korunní komora, kde jsou korunovační klenoty uloženy dodnes.
Mozaika vznikla v letech 1370 až 1372 a je to Poslední soud, který se čte ve třech polích. Uprostřed sedí Kristus jako soudce v oválu světla, obklopený anděly s nástroji umučení. Pod ním stojí šest českých patronů, Václav, Vojtěch, Vít, Zikmund, Ludmila a Prokop, a jejich jména jsou vepsána v řádku pod nimi. Teď sklopte oči pod tenhle řádek, k malému poli těsně nad prostředním obloukem. Klečí tam, každý na jedné straně, císař Karel Čtvrtý, který katedrálu založil, a jeho čtvrtá manželka Eliška Pomořanská. Císař, který tohle místo postavil, se dal do obrazu na kolenou.
Pak si přečtěte boční pole. Vlevo mrtví vstávají: odsouvají víka hrobů a vylézají ven a tři andělé přijímají spravedlivé. Vpravo archanděl Michael máchá mečem a modří ďáblové vlečou zatracené do ohně. Výš po obou stranách se Panna Maria a Jan Křtitel přimlouvají za lidstvo a dál od středu, za oběma okénky, stojí v řadě apoštolové.
Mozaika vydržela šest a půl století pod širým nebem, s velkými restaurováními v roce 1961 a znovu v roce 2000.
Než půjdete dál, podívejte se doleva, k patě Velké jižní věže. Karlův první architekt, Matyáš z Arrasu, zemřel v roce 1352; Parléř přišel ze Švábska a stavbu převzal v roce 1356, kdy mu bylo teprve asi třiadvacet let. Spodní část věže, na kterou se díváte, začali ti první stavitelé; nad padesáti pěti metry následuje renesanční ochoz a barokní báň a celá věž se zvedá asi do sta metrů. V její patě je zazděná kamenná deska s letopočtem 1394, středověká zpráva stavitelů o postupu prací, dodnes na svém místě.
Zastávka 4 z 5 · Starý královský palác (objekt I na plánu Hradu), horní podlaží, vstup ze III. nádvoří; se vstupenkou na hlavní okruh
Vladislavský sál ve Starém královském paláci
Benedikt Rejt (Ried) (asi 1454–1534) pro krále Vladislava II. Jagellonského (1456–1516) · 1493–1502 · Pískovcová žebrová klenba o pěti polích nad sálem 62 m dlouhým, 16 m širokým a 13 m vysokým
Všimněte si
- Žebra klenby, která se proplétají a kříží jako úponky révy a vybíhají přímo ze stěn. Sál je šestnáct metrů široký a klenba ho překlenuje celý bez jediného sloupu.
- Velká pravoúhlá okna. Jsou renesanční v gotickém sále: Rejt spojil pozdní gotiku se slohem, který teprve přicházel.
- Portál v jihozápadním rohu sálu do Ludvíkova křídla: v jeho druhé místnosti vyletěli roku 1618 místodržící z okna.
- Vyhlídka na jižní straně s pohledem dolů přes zahradu Na Valech na město.
Přepis (2:30)
Než uděláte cokoli jiného, podívejte se nahoru. Strop tohoto sálu tvoří jediná kamenná klenba široká šestnáct metrů a nedrží ji ani jeden sloup. Žebra vybíhají přímo ze stěn a pak se nad vaší hlavou proplétají, kříží a stáčejí jako úponky vinné révy. Benedikt Rejt ji postavil v letech 1493 až 1502 pro krále Vladislava Druhého z rodu Jagellonců, a když byla hotová, byl to největší klenutý světský sál na světě: dvaašedesát metrů dlouhý, šestnáct široký, třináct vysoký.
Teď se podívejte na okna, protože ta Rejta prozradí. Klenba je pozdní gotika v té nejbujnější podobě. Okna jsou velká, pravoúhlá renesanční okna, nový sloh, který teprve přicházel. Dal oboje vedle sebe do jedné místnosti a vy tu můžete sledovat, jak jeden sloh předává štafetu dalšímu.
Sál stojí na starších palácích. Jste ve třetím, nejvyšším podlaží. Podlaží pod ním je gotické, z doby Karla Čtvrtého, a ještě níž je románský palác. Když se Vladislav po roce 1483 vrátil na Hrad, stál už osmdesát let prázdný.
K čemu sál sloužil? Ne k tomu, co si lidé obvykle myslí. Zemský sněm tu nezasedal; scházel se ve vedlejší, menší Staré sněmovně. Tenhle sál byl pro všechno, co potřebovalo prostor: trhy s luxusním zbožím, hostiny a korunovační hody a také, což je nejslavnější, rytířské turnaje. Rytíři sem vjížděli na koních po Jezdeckých schodech, postavených pro koně, a právě tudy budete odcházet i vy. V tomto sále se volili prezidenti republiky a stát tu dodnes pořádá své největší slavnosti.
Teď najděte portál v jihozápadním rohu. Vede do Ludvíkova křídla a v jeho druhé místnosti dvacátého třetího května 1618 vyhodili protestantští šlechtici z okna do hradního příkopu dva královské místodržící, Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu, a jejich písaře Filipa Fabricia. Všichni tři přežili. Katolíci tvrdili, že je zachytili andělé. Protestantské letáky později psaly, že dopadli na hnojiště, ale tenhle příběh, jak se zdá, tehdy nikdo nevyprávěl. Z toho okna začala třicetiletá válka. Nejlépe z toho vyšel písař: císař ho povýšil do šlechtického stavu s přídomkem von Hohenfall, což znamená zhruba z Vysokého pádu.
A ještě jedna zvláštnost, z prostoru nad vaší hlavou. Když se v letech 2008 a 2009 obnovovaly podlahy, našli archeologové sušené rostliny, které někdo kolem roku 1600 nacpal do zásypu kleneb, a mezi nimi první arašíd známý z Evropy po Kolumbovi a první kávovník ve střední Evropě.
Zastávka 5 z 5 · Zlatá ulička (objekt V na plánu Hradu), podél severní hradby mezi Bílou věží a Daliborkou; se vstupenkou na hlavní okruh
Zlatá ulička a domek číslo 22
Hradní střelci a pozdější majitelé, kteří stavěli do oblouků severní hradby; dnešní barvy fasád podle návrhů Jiřího Trnky (1912–1969) z 50. let 20. století · Severní hradba z konce 15. století; domky od roku 1597; poslední obyvatelé odešli v roce 1953; obnova 2010–2011 · Malé omítnuté domky v obloucích pozdně gotické severní hradby; šestnáct domků, z toho devět s expozicí
Všimněte si
- Číslo nad dveřmi domku č. 22, Kafkova domku.
- Komíny podél střech, jeden malý komínek na každý domek.
- Číslo 13, jediný domek, který zůstává uvnitř svého oblouku a nevystupuje do uličky.
- Kulatá věž Daliborka na východním konci, dělová bašta, která byla vězením ode dne, kdy ji postavili.
Přepis (2:23)
Po katedrále a královském sále a po červeném barokním průčelí baziliky svatého Jiří, kolem kterého jste šli dolů, je tohle místo, kde bydlelo hradní služebnictvo. Jděte uličkou pomalu a všímejte si měřítka: dveře, ve kterých se musíte sehnout, okna velká jako kniha a komín u každého domku.
Domky jsou postavené do severní hradby Hradu. Hradba vznikla na konci patnáctého století a v roce 1597 požádali střelci, kteří hlídali hradní brány, císaře Rudolfa Druhého, zda smějí zazdít její oblouky a zřídit si v nich světničky. Reskriptem ze šestnáctého září 1597 jim to císař povolil. Stavěli na vlastní náklady, pak si domky navzájem prodávali a pronajímali a místnosti se rozrůstaly do uličky, až byla místy užší než metr. Přístavky na protější straně byly odstraněny v roce 1864. Jen jeden domek, číslo 13, se dodnes drží původního pravidla a zůstává uvnitř svého oblouku; hledejte ten, který nevystupuje dopředu.
Odkud se vzal název, se nikdo neshodne. Od zlatníků, říkají jedni. Od alchymistů, tvrdí pověst, která je téměř jistě jen pověstí. Anebo to byl vtip: zlatá ulice v nejchudším koutě Hradčan. Jisté je, že tu lidé bydleli až do druhé světové války a poslední obyvatelé se vystěhovali v roce 1953. Barvy, které vidíte, jsou pozdější: fasády byly v padesátých letech dvacátého století natřeny podle návrhů Jiřího Trnky, malíře a filmaře.
Teď najděte číslo 22, modrobílý domek s číslem nad dveřmi. Od listopadu 1916 do března 1917 sem chodil psát Franz Kafka, do domku, který našla jeho sestra Ottla, a napsal tu většinu povídek ze sbírky Venkovský lékař. O pár dveří dál, v čísle 14, bydlela Matylda Průšová, kartářka a jasnovidka známá jako Madame de Thèbes, která zemřela po mučení při výslechu na gestapu. Číslo 12 patřilo filmovému historikovi Josefu Kazdovi, který tu za okupace ukrýval československé filmy, aby nebyly zničeny.
Na východním konci stojí kulatá věž Daliborka, dělová bašta, která byla od začátku vězením. Jejím prvním vězněm byl v roce 1498 rytíř Dalibor z Kozojed a pověst říká, že se v cele naučil hrát na housle; Smetana z toho udělal operu. Za ní je cesta ven, po Starých zámeckých schodech dolů k Malostranské, a podle samotného Hradu tudy odchází většina lidí.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli na Pražském hradě.
Vyprávíme o pěti místech, ale na kopci je navíc bazilika, klášter, Prašná věž, Míčovna a zahrady. Zachyťte do záběru erb nad palácovými dveřmi, chrlič na katedrále nebo domovní znamení ve Zlaté uličce a Chiaro vám řekne, co to je, z jaké doby to pochází a jaký příběh se za tím skrývá, a rozhovor může pokračovat tolika dalšími otázkami, kolik vám jich Hrad vnukne.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
Pražský hrad, Praha 1 – Hradčany. Začněte na Hradčanském náměstí před Bránou gigantů: podle pokynů samotného Hradu se z tohoto náměstí vchází přes sousední IV. nádvoří. Nádvořími a uličkami Hradu můžete procházet zdarma; platí se jen vstup do objektů.
Tramvají 22 na zastávku Pohořelec a pak deset minut z kopce na Hradčanské náměstí; nebo tramvají 22 na Malostranské náměstí a po Nových zámeckých schodech nahoru na náměstí. Tramvají 22 na zastávku Pražský hrad se naopak dostanete na II. nádvoří, pět minut od zastávky. Od Zlaté uličky pak sejděte po Starých zámeckých schodech ke stanici Malostranská na lince A metra (zelené); Hradčanská, rovněž na lince A, je druhá stanice metra poblíž.
Vstupenky a vstup
- Jedna vstupenka Pražský hrad – hlavní okruh pokryje tři placené zastávky na této stránce, Muchovo okno v katedrále sv. Víta, Vladislavský sál ve Starém královském paláci a Zlatou uličku, a navíc baziliku sv. Jiří, kolem které procházka vede. Podle ceníku platného od března 2024 stála 450 Kč pro dospělého, platí dva dny a do každého objektu s ní vejdete jednou. Koupíte ji v informačním středisku Hradu; na oficiální stránce vstupenek najdete aktuální ceny i nákup online.
- Katedrála už nemá volně přístupnou část u vchodu: od října 2023 pouští Hrad návštěvníky do katedrály sv. Víta jen se vstupenkou na okruh. V letošní sezoně se katedrála v neděli otevírá až v poledne; otevírací dobu pro váš den najdete na webu katedrály.
- Historické objekty mají v letní sezoně od dubna do října otevřeno od 9.00 do 17.00 a v zimní sezoně od listopadu do března od 9.00 do 16.00; 24. prosince jsou zavřené. Samotná nádvoří jsou přístupná denně od 6.00 do 22.00. U vstupu vás může policie požádat o bezpečnostní kontrolu.
- Fotografování uvnitř objektů vyžaduje fotografickou licenci zakoupenou na místě, bez blesku a stativu, a v Obrazárně Pražského hradu, v Prašné věži a ve Svatovítském pokladu se nefotografuje vůbec. Licence se týká jen interiérů; na nádvořích a na náměstí můžete fotit bez omezení.
Oficiální audioprůvodce
Hrad půjčuje vlastního audioprůvodce v Informačním středisku na III. nádvoří, naproti katedrále: 96 zastavení, asi tři hodiny nahrávek, osm jazyků v jednom přístroji včetně češtiny a angličtiny, s výkladem o exteriérech i o interiérech katedrály sv. Víta, baziliky sv. Jiří a Starého královského paláce, podle platného ceníku za 350 Kč za přístroj a vratnou zálohu 500 Kč. Prohlídky s hradními průvodci stojí navíc ke vstupence 150 Kč za osobu a hodinu v češtině (250 Kč v cizím jazyce); skupina musí mít nejméně čtyři osoby. Bezplatná aplikace Prague Castle Archaeological vás pak provede podzemními vykopávkami. Tahle stránka dělá něco užšího: pět míst Hradu, vyprávěných z dlažby a z lodi katedrály, s textem pod každým přehrávačem, zdarma.
Oficiální web →Otázky
Existuje bezplatný audioprůvodce po Pražském hradu?
Ano: pět nahrávek výše, od Brány gigantů po Zlatou uličku, každý text vytištěný pod svým přehrávačem a všechno hraje v prohlížeči vašeho telefonu. Vlastní audioprůvodce Hradu se za poplatek půjčuje v informačním středisku na III. nádvoří; bezplatná aplikace Hradu pokrývá jen archeologii pod zemí.
Mohu audioprůvodce po Pražském hradu poslouchat bez vstupenky?
Dvě z pěti zastávek nevyžadují nic: Brána gigantů stojí na Hradčanském náměstí a Zlatá brána hledí do III. nádvoří, kam se vstupuje zdarma. Muchovo okno, Vladislavský sál a Zlatá ulička jsou v objektech hlavního okruhu, takže tyto tři nahrávky si můžete pustit kdekoli, ale abyste stáli před tím, o čem vyprávějí, potřebujete vstupenku.
Kolik stojí oficiální audioprůvodce Pražského hradu?
Ceník Hradu uvádí 350 Kč za přístroj na tři hodiny plus vratnou zálohu 500 Kč; vyzvednete si ho v Informačním středisku na III. nádvoří. Má 96 zastavení v osmi jazycích a platí se zvlášť, mimo vstupenku.
Je vstup do katedrály sv. Víta zdarma?
V současnosti ne. Hrad 25. října 2023 až do odvolání uzavřel volně přístupnou část katedrály a do katedrály se dá vejít jen s platnou vstupenkou na okruh. Zlatá brána na její jižní straně, zde třetí zastávka, je venku a uvidíte ji zadarmo.
Kde procházka po Pražském hradu začíná a kde končí?
Začíná na západním konci na Hradčanském náměstí, čelem k Bráně gigantů a I. nádvoří, ještě před kontrolou vstupenek. Končí na východním konci ve Zlaté uličce u severní hradby, odkud vedou Staré zámecké schody dolů ke stanici metra Malostranská; tudy podle Hradu odchází většina návštěvníků.
Kdy je Pražský hrad zavřený?
Historické objekty otevírají denně v 9.00 a zavírají v letní sezoně v 17.00 a v zimě v 16.00; 24. prosince jsou zavřené. Areál je přístupný celoročně od 6.00 do 22.00. O svátcích, zvlášť kolem Vánoc, platí jiná otevírací doba, a protože je Hrad zároveň sídlem prezidenta, mohou se objekty nebo celý areál zavřít kvůli státním akcím: na den, kdy jdete, se podívejte na hrad.cz.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Pražského hradu.