Monetův dům a zahrady · Giverny · Nezávislý průvodce
Audioprůvodce Monetovým domem a zahradami,
pět zastávek, zdarma.
Hektar květinových záhonů jako malířská paleta nad cestou, odkloněný potok plný leknínů pod ní a třiačtyřicet let života Clauda Moneta mezi nimi. Pusťte si všech pět zastávek v prohlížeči a uvnitř namiřte Chiaro na kterýkoli japonský dřevořez.
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Monetova domu a zahrad.
Příchod po ulici Rue Claude Monet
Monetův dům a zahrady, Giverny
To byla část zdarma
Vyfoťte kterýkoli detail Monetova domu a zahrad a Chiaro vám poví jeho příběh.
Pět zastávek · 12 min poslechu
Pět míst, jedna procházka,
v pořadí, v jakém k nim dojdete.
Dřív než Claude Monet vymačkal barvu na jediné plátno s Lekníny, vykopal rybníček, pohádal se se sousedy o potok a rozvrhl hektar květin podle barev. Tento bezplatný audioprůvodce Monetovým domem a zahradami sleduje jeho dílo pěšky a bez průvodce od vesnické ulice až k nejzazšímu cípu vodní hladiny. Začnete před vstupní branou na Rue Claude Monet s pohledem k východu ke špici kostela Sainte-Radegonde; uvnitř vstoupíte na horní štěrkovou cestu zahrady Clos Normand před růžovo-zelené jižní průčelí domu; sejdete na konec Grande Allée a ohlédnete se vzhůru skrze železné růžové oblouky; podchodem pod Chemin du Roy projdete k otevřenému břehu leknínového jezírka; a skončíte u západního zúžení naproti zelenému Japonskému mostu pod pergolou s vistáriemi. Všech pět nahrávek zabere dohromady asi dvanáct minut v rámci návštěvy trvající půldruhé až dvě hodiny.
Sezonní data, ceny vstupného, rozměry zavazadel a pravidla přístupnosti vycházejí z návštěvnických stránek a online pokladny Fondation Claude Monet; letopočty, pozemky a historie čerpají z podkladů Académie des Beaux-Arts, francouzského památkového soupisu Monument historique a anglické i francouzské Wikipedie. Giverny vítá návštěvníky pouze od dubna do prvního listopadu a jednosměrné zahradní pěšiny se mění podle květu, takže na místě mají cedule a zahradníci nadace vždy přednost před touto stránkou — dejte nám vědět, pokud se některý detail změnil.
Zastávka 1 z 5 · Na ulici Rue Claude Monet vně ohradní zdi před pokladnou a vchodem Sente Leroy, pohled k východu ke zvonici kostela Sainte-Radegonde; volně přístupné
Příchod po ulici Rue Claude Monet
Vesnické domky a ohradní zdi v Giverny; zvonice a kostel Sainte-Radegonde (jedenácté až šestnácté století); usedlost na Rue Claude Monet 84 přestavěná Claudem Monetem (1840–1926) · Kostel z 11. až 16. století; Monet se v této ulici usadil 29. dubna 1883 · Vápenec, cihla, omítka a tašky podél vesnické cesty; Monetův obezděný pozemek u ulice měřil 96 arů, asi 1 hektar, a táhl se 46 m k jihu k Chemin du Roy
Všimněte si
- Kamenná zvonice se zdvojenými gotickými okny a osmibokou břidlicovou střechou přímo před vámi: farní kostel Sainte-Radegonde, u něhož je Monet pohřben.
- Dlouhé kamenné a omítané zdi lemující úzkou vesnickou ulici, která se před pojmenováním po Monetovi jmenovala prostě Grand’Rue.
- Zalesněný křídový hřbet zvedající se severně nad střechami v údolí řeky Epte, jenž chránil Monetův k jihu obrácený sad před studeným větrem.
Přepis (2:08)
Zůstaňte stát na vesnické ulici před zdí ještě dřív, než sáhnete pro vstupenku, a pohlédněte k východu vzhůru uličkou ke špičaté břidlicové věži. Dnes nese tato ulice jméno Clauda Moneta a na okraj obce přijíždějí zájezdové autobusy, avšak na jaře roku 1883 to byla obyčejná Grand’Rue zemědělské vísky s 279 obyvateli.
Monet sem přišel, protože byl bez peněz a tlačil ho čas. Domácí v Poissy mu kvůli dlužnému nájemnému pohrozil soudem a dal mu lhůtu k vystěhování do poloviny dubna roku 1883. Horší bylo, že Monet potřeboval střechu nad hlavou pro deset lidí najednou: pro sebe, své dva syny Jeana a Michela, pro Alici Hoschedéovou — právně stále provdanou za zkrachovalého sběratele Ernesta Hoschedého — a jejích šest dětí. Hledal Normandii, dost blízko Paříže kvůli kupcům, dost daleko od pařížských klepů a nedaleko střední školy za řekou ve Vernonu.
Pátého dubna roku 1883 nasedl do pomalého lokálního vlaku kodrcajícího údolím řeky Epte z Vernonu směrem na Gasny a na každé zastávce vyhlížel z okna vagonu. Giverny mělo tři mlýny, kovárnu, jednotřídku a jedno dlouhé prázdné stavení zvané Le Pressoir, moštárna, uzavřené za kamennými zdmi v této ulici. Jeho majitel, sedlák a vinař Louis-Joseph Singeot, o Monetových dluzích na nájmu nic nevěděl a s pronájmem souhlasil. Monet si od svého obchodníka Paula Durand-Ruela půjčil pět tisíc franků oproti budoucím obrazům, dvacátého devátého dubna se nastěhoval se syny a druhý den přivítal Alici se šesti dětmi.
Zůstal tu třiačtyřicet let. Zpráva se rychle rozkřikla a během jediného desetiletí si v téže uličce pronajímali pokoje mladí američtí malíři, až se z Giverny stala mezinárodní umělecká kolonie.
Nechte si tu kamennou kostelní věž před sebou v paměti na závěr procházky. Kostel Sainte-Radegonde má románskou apsidu z jedenáctého století a loď se zvonicí z patnáctého a šestnáctého století. Když Monet pátého prosince roku 1926 v domě číslo 84 zemřel, nesli jej sousedé přesně tímto úsekem silnice na hřbitov u věže, kde odpočívá po boku Alice, Jeana a Blanche.
Zastávka 2 z 5 · Horní cesta zahrady Clos Normand podél jižního průčelí domu, čelem k růžové fasádě a zeleným schůdkům verandy
Růžový dům a zelené okenice
Venkovské stavení z počátku devatenáctého století, Le Pressoir, dříve v majetku Louise-Josepha Singeota; rozšířeno, omítnuto a přemalováno Claudem Monetem (1840–1926) · První polovina 19. století; pronajato Monetem roku 1883, koupeno roku 1890, rozšířeno do roku 1899 · Růžová omítka z drcených cihel na kameni, břidlicová mansardová střecha, jedlově zelené dřevěné okenice a zelené dřevěné schůdky verandy na horním okraji obezděného pozemku o výměře 1 hektaru
Všimněte si
- Omítka v barvě drcené cihly ve spojení se sytě zelenými dřevěnými okenicemi: Singeotův statek měl matně šedé okenice, dokud je Monet hned prvního roku nepřetřel.
- Zelená železná mřížovina přes celé přízemí a dvoje zelené dřevěné schody sestupující přímo do květinových záhonů.
- Nápadná délka budovy pod břidlicovou mansardovou střechou s kulatým vikýřem uprostřed, protahovaná přestavbou stodol a přístavbou ateliérů.
Přepis (2:24)
Otočte se na horní štěrkové terase čelem k domu a jako první vás zasáhne barva. Teplá cihlově růžová omítka na zdivu, výrazná borová zeleň na každé okenici, dveřích i dřevěném stupni a popínavé rostliny propletené železnou konstrukcí přes celé průčelí. Když si Monet Le Pressoir v roce 1883 pronajal, byly zdi už růžové z místní normandské omítky, kdežto okenice měly fádní venkovskou šeď. Téměř první věc, kterou udělal, bylo natřít všechny okenice a dveře nazeleno, aby dům odpovídal listoví před sebou.
Za těmito okny žila hlučná spojená domácnost deseti lidí. Čtyři prostory v přízemí, čtyři ložnice nahoře a dvě světničky pod břidlicovou mansardou musely pojmout osm dětí, kouřící měděné hrnce a stohy mokrých pláten. Uvnitř pojal Monet interiéry jako cvičení v čisté barvě: dva odstíny zářivé chromové žluti na stěnách a nábytku jídelny, ověšené velkou částí z 243 japonských dřevořezů od Utamara, Hokusaie a Hirošigeho, které za život nasbíral, hned vedle kuchyně obložené od podlahy ke stropu modrobílými kachlíky z Rouenu.
V květnu roku 1890 nabídl Singeot usedlost k prodeji. Vyděšený představou, že přijde o svou zahradu, napsal Monet Durand-Ruelovi s prosbou o zálohu, přesvědčený, že podobné místo už nikdy nenajde, a v listopadu roku 1890 dům koupil za dvacet tisíc franků splatných ve čtyřech ročních splátkách. Už v roce 1885 přeměnil západní stodolu ve svůj první givernský ateliér; do roku 1898 postavil v severozápadním rohu druhou ateliérovou budovu a v roce 1915 přidal na severovýchodě obrovskou halu s horním světlem dlouhou 23 metrů, aby v ní mohl na kolečkách posouvat rozměrné desky Leknínů.
To, co vidíte, přitom málem zaniklo. Monetův přeživší syn Michel dával před Giverny přednost africkým safari, takže dům udržovala malířova nevlastní dcera a snacha Blanche Hoschedé-Monetová s vrchním zahradníkem Louisem Lebretem — a roku 1944 dokonce odmítla podat ruku polnímu maršálovi Erwinu Rommelovi, když se tu zastavil. Po Blančině smrti v roce 1947 zatékalo střechou, zřítilo se schodiště a podlahy pokryly střepy. Michel odkázal roku 1966 majetek Académie des Beaux-Arts a mezi rokem 1977 a červnem roku 1980 vybral kurátor Gérald Van der Kemp zhruba sedm milionů dolarů, z pětadevadesáti procent od amerických mecenášů, aby růžový dům zachránil před zkázou.
Zastávka 3 z 5 · Jižní konec střední cesty Grande Allée v zahradě Clos Normand, pohled k severu skrze železné oblouky ke vchodovým dveřím domu
Grande Allée a zahrada Clos Normand
Navrženo a osázeno Claudem Monetem (1840–1926), od roku 1892 s vrchním zahradníkem Félixem Breuilem; obnoveno podle Monetova osazovacího plánu v letech 1977–1980 pod vedením Géralda Van der Kempa (1912–2001) a Gilberta Vahého · Zakládáno od roku 1883; obnoveno v letech 1977–1980 · Natírané železné růžové oblouky nad střední cestou a jednobarevné květinové záhony v obezděné zahradě o výměře 96 arů, asi 1 hektaru, dlouhé zhruba 46 m od domu k Chemin du Roy
Všimněte si
- Řada zeleně natřených železných oblouků klenoucích se nad štěrkovou Grande Allée a rámujících otevřené zelené vchodové dveře domu přímo vpředu.
- Za oblouky blízko domu dva vysoké tmavé tisy: jediné jehličnany, které Monet ušetřil po dlouhém sporu s Alicí o pokácení staré aleje.
- Západně od střední cesty dlouhé obdélníkové záhony osázené bloky jedné barvy vedle sebe jako skvrny pigmentu na dřevěné paletě.
Přepis (2:15)
Sejděte na jižní okraj zahrady Clos Normand a podívejte se přímo vzhůru po střední štěrkové cestě ke vchodovým dveřím. Ty zelené železné oblouky nad hlavou, obtěžkané pnoucími růžemi, zatímco koncem léta vylézají do štěrku lichořeřišnice, tvoří páteř obezděného pozemku o rozloze 1 hektaru, který začínal jako obyčejný normandský jabloňový sad se zelinářskou zahradou.
Když se sem Monet nastěhoval, byla tato střední alej tmavá a upjatá, lemovaná stříhaným zimostrázem, vysokými smrky a cypřiši. Monet nesnášel zastřihovanou geometrii a chtěl mít na okvětních lístcích plné slunce; Alice milovala stálezelené stromy a prosila ho, aby je nechal stát. Přeli se o ně celá léta. Nakonec Monet vytrhal zimostráz, pokácel smrky, aby záhony zalilo světlo, na jejich místo postavil tyto natřené kovové oblouky a na usmířenou s Alicí ušetřil jen dva tmavé tisy nejblíže u domu. Podívejte se za oblouky poblíž fasády a jejich tmavé koruny tam uvidíte dodnes.
Všechno ostatní tu vzniklo okem malíře namísto příručky devatenáctého století pro městské parky. Staré jabloně a hrušně uvolnily místo japonským okrasným třešním a meruňkám. V západní polovině zahrady rozvrhl dlouhé obdélníkové záhony jednotlivých barev vedle sebe — pásy modrých kosatců, karmínových východních máků, žlutých narcisů, pivoněk, jiřin a aster — aby je vítr a slunce míchaly přímo v oku stejně jako nerozetřené tahy štětcem na plátně. Vysoké stonky za nízkými trsy budovaly hloubku a vrhaly barevný stín.
Udržet celý hektar v nepřetržitém květu od dubna do podzimu se stalo posedlostí. Monet si vyměňoval semena a botanické časopisy s přáteli Gustavem Caillebottem a Octavem Mirbeauem. V září roku 1892 postavil vytápěný skleník a bděl s Alicí a nevlastními dcerami až do rána u kotle, aby mráz nespálil jeho gloxinie. Do roku 1904 tu na plný úvazek pracovalo šest zahradníků pod vedením Félixe Breuila. A když projíždějící povozy a první automobily vířily ze silnice Chemin du Roy za vámi bílý křídový prach na jeho záhony, zaplatil Monet z vlastní kapsy vyasfaltování veřejné cesty.
Do roku 1977 zarostl celý areál ostružiním a železné oblouky prorezavěly. Vrchní zahradník Gilbert Vahé a Gérald Van der Kemp museli nejprve skrýt nánosy zeminy, aby vůbec našli původní úroveň Monetových pěšin, než znovu vysadili přesně jeho odrůdy.
Zastávka 4 z 5 · Břeh Vodní zahrady (Jardin d’eau) jižně od Chemin du Roy za podchodem pro pěší, s výhledem přes volné zrcadlo leknínového jezírka
Vodní zahrada a jezírko s lekníny
Vyhloubeno a osázeno Claudem Monetem (1840–1926), se šlechtěnými hybridními lekníny Josepha Boryho Latour-Marliaca (1830–1911) · První parcela koupena a vyhloubena roku 1893; rozšířena v letech 1901–1902; břehy upraveny po povodni roku 1910 · Odvedené rameno potoka Ru napájející nepravidelnou nádrž založenou na parcele o výměře 1 268 čtverečních metrů a zvětšenou zhruba čtyřnásobně, osázenou hybridními lekníny, smutečními vrbami a bambusem
Všimněte si
- Převrácené nebe a převislé větve smutečních vrb zrcadlící se mezi trsy kulatých listů: přesně ten bezrámový výřez, který Monet maloval od roku 1897.
- Růžové, karmínové a bleděžluté hybridní lekníny vyšlechtěné v jihozápadní Francii Josephem Borym Latour-Marliacem namísto domácích bílých leknínů.
- Clona z bambusů, javorů a vrb zakrývající okolní pole, takže hladina působí jako uzavřený svět bez vzdáleného obzoru.
Přepis (2:17)
Projděte podchodem pod Chemin du Roy — tunelem vybudovaným koncem sedmdesátých let po roce 1970 z daru Waltera Annenberga, aby se návštěvníci nemuseli vyhýbat autům tam, kde kdysi čtyřikrát denně rachotily vlaky těsně za Monetovou brankou — a všechna pravidla se rázem obrátí. Nahoře v Clos Normand vede každá cesta podle pravítka. Tady dole ve Vodní zahradě neběží v přímce jediný břeh.
V únoru roku 1893, deset let po příchodu do Giverny, koupil Monet 1 268 čtverečních metrů podmáčené louky na této straně kolejí, protnuté studeným potůčkem zvaným Ru, ramenem řeky Epte. Když v březnu požádal o povolení odvést z Ru vodu do vykopaného rybníčku, zvedla se proti němu celá vesnice. Sedláci tvrdili, že jeho cizokrajné vodní rostliny otráví potok a zahubí dobytek, a v dubnu obecní rada žádost zamítla. Monet v dopise vybuchl, proklínal vesničany i inženýry a hrozil, že lekníny hodí do řeky, načež se v červenci roku 1893 obrátil na prefekta departementu Eure jedinou odzbrojující větou: chce pěstovat vodní rostliny pro potěchu očí a proto, aby měl náměty k malování. O deset dní později prefekt povolení podepsal.
Až do oné generace kvetly plané evropské lekníny bíle. Na Světové výstavě v Paříži v roce 1889 však Monet spatřil senzační mrazuvzdorné křížence v růžové, žluté a sytě červené barvě vyšlechtěné francouzským botanikem Josephem Borym Latour-Marliacem a objednal si je přímo z katalogů jeho školky. V roce 1901 přikoupil další půdu, v roce 1902 posunul koryto potoka Ru k jihu a nádrž ztrojnásobil, roku 1906 vysadil obří bambus a po dvou ničivých záplavách Seiny v roce 1910 vymodeloval zanesené břehy do dnešních plynulých křivek, zhruba čtyřikrát větších než původní jezírko.
Jeden zahradník pracoval na plný úvazek v pramici s plochým dnem a nedělal nic jiného než sbíral odumřelé listy a smýval z plovoucích talířů prach a ranní rosu. Podívejte se kolmo do vody mezi listy, kde visí vzhůru nohama oblaka a vrbové proutí. Od roku 1897 až do smrti vypustil Monet ze svých pláten břeh docela a maloval už jen toto tekuté zrcadlo, jež vyvrcholilo jednadevadesáti metry zakřivených nástěnných Leknínů v pařížské Orangerii.
Zastávka 5 z 5 · Západní cíp Vodní zahrady (Jardin d’eau), pohled k východu přes leknínové jezírko na zelenou klenutou lávku a klenbu vistárií
Japonský most a pergola s vistáriemi
Postaven pro Clauda Moneta (1840–1926) místním řemeslníkem; pergola doplněna pro Moneta; most rekonstruován v bukovém dřevě podle Monetova návrhu v letech 1977–1980 pod vedením Géralda Van der Kempa · Most postaven v letech 1893–1895; pergola s vistáriemi doplněna kolem let 1904 až 1905; rekonstrukce 1977–1980 · Zeleně natřená klenutá buková lávka a pergola s vistáriemi přes západní zúžení leknínového jezírka na parcele vodní zahrady o původní výměře 1 268 čtverečních metrů
Všimněte si
- Odstín prohnutého dřevěného zábradlí: Monet zvolil jemnou zahradní zeleň namísto tradičního japonského rumělkového laku, aby dřevo splynulo s vrbami a rákosím.
- Volný průhled pod obloukem mostovky, vyklenuté právě tak vysoko, aby pod ní proklouzlo denní světlo a projasnilo zastíněnou hladinu.
- Pokroucené staré kmeny vistárií šplhající po mřížové pergole nahoře: Monetovy vlastní přeživší liány zachráněné při přestavbě zetlelého mostu z bukového dřeva.
Přepis (2:37)
Postavte se k západnímu záhybu jezírka a podívejte se přímo k východu přes listy leknínů na klenutý dřevěný most. Kdybyste středem tohoto oblouku protáhli neviditelnou přímku k severu přes silnici a vzhůru po svahu, proběhla by přesně osou Grande Allée v Clos Normand až k Monetovým domovním dveřím. I v asymetrické zahradě inspirované Japonskem ukotvil malíř most na páteři celého areálu.
Místní tesař postavil první lávku v době, kdy nádrž tvořila ještě holá hlína. Když patnáctiletá Julie Manetová přijela v říjnu roku 1893 s matkou Berthou Morisotovou na návštěvu, zapsala si do deníku okrasné jezírko přemostěné zelenou lávkou dosti japonského vzhledu a do roku 1895 stál hotový oblouk na místě. Prohnuté dřevěné lávky znal Monet zpaměti z dřevořezů Hirošigeho a Hokusaie pokrývajících stěny jeho domu a v červnu roku 1891 si navíc vyžádal rady japonského zahradníka Wasukeho Haty, který zůstal ve Francii po stavbě japonského pavilonu pro pařížskou Světovou výstavu. Jednomu nabízejícímu se klišé se však Monet vzepřel. Tradiční chrámové a zahradní mosty v Japonsku se lakují rumělkovou červení. Monet natřel svůj nazeleno, aby zapadl mezi smuteční vrby, bambusy a ostřice, místo aby proti nim křičel, a mostovku vyklenul právě tak vysoko, aby pod ní procházelo denní světlo.
O několik let později vztyčil nad zábradlím mřížovou pergolu a navedl po ní fialovou a bílou japonskou vistárii, takže každé jaro visely hrozny květů nad vodou jako lustry.
Žádná jiná stavba moderního malířství neprošla tvrdší zkouškou slábnoucího zraku. V létě roku 1899 postavil Monet malířský stojan přesně tam, kde teď stojíte vy, a namaloval sevřenou řadu téměř čtvercových pláten v chladné smaragdové a modrozelené barvě včetně Zelené harmonie z Musée d’Orsay. O dvacet let později, v letech 1918 až 1924, zakalil obě jeho oči hustý šedý zákal, odfiltroval modré a fialové tóny a proměnil svět v kalnou žluť a rezavou červeň. Osmasedmdesátiletý a posléze osmdesátiletý umělec se zpočátku obával operace, ale po dvou zákrocích na pravém oku v roce 1923 se k tomuto mostu vrátil s dravou energií a nanášel hutné krusty okru, šarlatu a spálené zeleně na plátna vystavená dnes v Musée Marmottan Monet, kde se dřevěný oblouk takřka rozpouští v čisté barvě.
Během tří desetiletí pustnutí po roce 1947 vyžrali prkna termiti, až se most zřítil do černé vody, zatímco nutrie rozryly břehy. Když Van der Kemp a Gilbert Vahé v letech 1977 až 1980 rybník vypustili a zpevnili, postavili tesaři most věrně znovu z vyzrálého bukového dřeva a novou konstrukci opatrně provlékli pod sukovitými živými liánami vistárií, které zasadil ještě samotný Monet.
Nezávislý průvodce · Chiaro
Namiřte Chiaro na cokoli v Monetově domě a zahradách.
Uvnitř růžového domu visí 211 japonských dřevořezů od Utamara, Hokusaie a Hirošigeho vedle reprodukcí pláten Cézanna, Renoira, Signaca a Caillebotta a venku se od dubna do podzimu střídají stovky odrůd květin. Vyfoťte grafický list na žluté stěně jídelny, rouenskou kachli nebo neznámý květ u pěšiny a Chiaro vám okamžitě řekne, na co se díváte, a nahlas zodpoví další otázku.
Než vyrazíte
Jak se tam dostat
84 rue Claude Monet, 27620 Giverny, v departementu Eure v Normandii. Zastávka 1 hraje zdarma na Rue Claude Monet před ohradní zdí ještě před pokladnou; držitelé průkazu ZTP mají přednostní vstup skupinovou branou v uličce Sente Leroy.
Z pařížského nádraží Gare Saint-Lazare dojedou regionální vlaky do stanice Vernon-Giverny přibližně za pětačtyřicet minut až hodinu. Před nádražím jezdí kyvadlový autobus do Giverny za 5 eur jednosměrně nebo 10 eur zpátečně a přímo u východu ze stanice si lze půjčit kolo a dojet do vsi po cyklostezce Seine à Vélo. Řidiči najdou na okraji Giverny bezplatná parkoviště se stojany na kola.
Vstupenky a vstup
- Monetův dům a zahrady otevírají sezonně každý den včetně pondělků a státních svátků od 1. dubna do 1. listopadu od 10:00 do 18:00, s posledním vstupem v 17:30. Přes zimu od 2. listopadu do 31. března zůstává areál uzavřen; oficiální vstupenkový portál oznamuje jarní znovuotevření na 1. dubna 2027 a spuštění online prodeje v březnu 2027.
- Individuální vstupenky bez průvodce stojí 13 eur pro dospělé, 7 eur pro věk 7 až 17 let a studenty (studenti výtvarného umění a dějin umění zdarma s potvrzením), děti do 7 let mimo školní skupiny zdarma a 6 eur pro osoby se zdravotním postižením (doprovod za plné vstupné). Kombinované vstupenky prodávané pouze na místě spojují Giverny s Musée des Impressionnismes Giverny za 25 eur, Musée de l’Orangerie za 25,50 eura nebo Musée Marmottan Monet za 27 eur.
- Důrazně se doporučuje online rezervace na oficiálním portálu, třebaže se lístky prodávají denně i na pokladně; e-vstupenky jsou nevratné, volné vstupenky se vydávají pouze na místě oproti dokladu, přednostní vstup bez fronty neexistuje a jakýkoli odchod z areálu je konečný.
- Cesty v Clos Normand a Vodní zahradě (propojené podchodem pod Chemin du Roy) jsou přístupné návštěvníkům se sníženou pohyblivostí, historický dům však bezbariérový není. Úschovna zavazadel zde není: tašky procházejí kontrolou u vstupu a povolena jsou pouze příruční zavazadla do rozměru 55 krát 35 krát 20 cm nesená v ruce nebo na zádech, zatímco zvířata (kromě asistenčních psů), pikniky a malování či kreslení jsou zakázány.
Oficiální audioprůvodce
Fondation Claude Monet na místě nepůjčuje ani neposkytuje oficiální přístroj s audioprůvodcem ani mobilní aplikaci: běžné individuální vstupné platí výhradně pro nekomentovanou prohlídku, zatímco předem objednané skupiny od dvaceti osob si přivádějí vlastní externí průvodce. Pět nahrávek na této stránce tuto mezeru zdarma zaplňuje v libovolném prohlížeči telefonu, začíná už před zdí na Rue Claude Monet a pod každým přehrávačem zobrazuje plný text.
Oficiální web →Otázky
Je v Monetově domě a zahradách v Giverny oficiální audioprůvodce?
Ne. Fondation Claude Monet nenabízí na místě oficiální audioprůvodce do ruky ani aplikaci; individuální vstup se prodává jako volná prohlídka s doporučenou délkou pobytu 1 hodina 30 minut až 2 hodiny. Všech pět zastávek na této stránce si můžete přehrát zdarma v prohlížeči telefonu s kompletním přepisem pod přehrávačem.
Kdy jsou Monetův dům a zahrady v Giverny otevřené?
Areál je otevřen pouze od jara do podzimu: denně od 1. dubna do 1. listopadu od 10:00 do 18:00 s posledním vstupem v 17:30, a to včetně pondělků a francouzských svátků. Od 2. listopadu do konce března je pro veřejnost uzavřen; oficiální pokladna uvádí příští otevření na 1. dubna 2027 s online rezervacemi od března 2027.
Mohu tohoto audioprůvodce po Giverny použít i bez vstupenky?
Zastávka 1 je napsána pro veřejnou ulici vně ohradní zdi na Rue Claude Monet s pohledem k východu na kostel Sainte-Radegonde, u něhož je Monet pochován, takže si ji pustíte zdarma i bez vstupu nebo mimo sezonu. Zastávky 2 až 5 leží uvnitř Clos Normand a Vodní zahrady a vyžadují vstupenku (13 eur pro dospělého).
Jak se dostanu z Paříže do Monetova domu a zahrad v Giverny?
Jeďte vlakem z nádraží Paris Gare Saint-Lazare do stanice Vernon-Giverny a před nádražím nastupte do kyvadlového autobusu Vernon–Giverny (5 eur tam, 10 eur zpáteční) nebo si u východu půjčte kolo a dojeďte po cyklostezce do Giverny. Při cestě autem najdete na okraji obce bezplatná veřejná parkoviště.
Potřebuji samostatnou vstupenku do Vodní zahrady a na Japonský most?
Ne. Jedna vstupenka platí pro dům, květinovou zahradu Clos Normand i Vodní zahradu s leknínovým jezírkem a Japonským mostem za silnicí Chemin du Roy, kam projdete podchodem pro pěší. Pamatujte jen, že každé opuštění areálu je konečné.
Mohu si do Monetových zahrad v Giverny vzít kufr nebo batoh?
Podle francouzských bezpečnostních pravidel Vigipirate není na místě žádná úschovna zavazadel a s velkými kufry vás dovnitř nepustí. Přes kontrolu projdou pouze kabinová zavazadla o rozměrech nejvýše 55 krát 35 krát 20 cm nesená v ruce nebo na zádech.
Další audioprůvodci
Vytvořilo Chiaro. Nejsme nijak spojeni se správou Monetova domu a zahrad.